Všude čistý vzduch, jen od průmyslu fouká prach

V těchto dnech se Moravskoslezský kraj těší velice čistému ovzduší. Především to lze přičíst velmi vytrvalému a intenzivnímu větru z jihozápadu, který ovzduší čistí. V následující tabulce poslední sloupec 24hodinových koncentrací polétavého prachu PM10 ukazuje až na tři výjimky koncentrace pod 10 µg/m3:

Dvě stanice, u kterých ukazatel překročil hodnotu 10, se nacházejí v Ostravě Radvanicích. Jedna překročila hodnotu 10 jen o maličko – 10,8 µg/m3, zatímco druhá ukazuje téměř čtyřnásobné koncentrace – 39,5 µg/m3.

Ta s hodnotou 10,8 µg/m3 se na mapě nachází zde:

Do mapy jsem přenesl i aktuální ukazatele směru větru naměřené na této stanici a prodloužil pomyslnou trajektorii větru.

To samé jsem udělal i pro druhou stanici v Radvanicích – tu s hodnotou 39,5 µg/m3:

Je zde vidět, že trajektorie větru prochází severní části areálu ArcelorMittal Ostrava.

Do třetice ještě přidávám stanici v Mariánských Horách, kde je aktuální koncentrace 33,9 µg/m3:

I zde prochází trajektorie větru průmyslovým areálem.

Jaké ovzduší je v té části Radvanic-Bartovic, kde vítr nenabírá vzduch jen z okraje areálu ArcelorMittal Ostrava, ale z jeho středu, to se aktuálně nedozvíme. Nápomocné by bylo, kdyby si obyvatelé mohli kvalitu ovzduší změřit v místě sami.

Všude v Moravskoslezském kraji je čistý vzduch. Jen tam, kde vítr fouká od průmyslových areálů, jsou skoro až čtyřnásobné koncentrace prachu.

Ozdravné pobyty škodí dětem

Leckdo mohl na základě předchozího článku o “ozdravných” pobytech pro děti nabýt dojmu, že tyto pobyty nepovažuji za přínosné. Právě naopak. Ozdravné pobyty opravdu organismu mohou pomoci. Bohužel, jak už to bývá, každá dobrá myšlenka se dá pokazit a zneužít. V praxi ozdravné pobyty často dětem naopak škodí.

Objevilo se také pár komentářů k tomu, že kvalitu ovzduší v konkrétních lokalitách, o kterých článek hovořil, vlastně neznáme, protože se tam neměří. Není tomu tak. V Čeladné se znečištění ovzduší měří, a měří se i v Návsí u Jablunkova.

Metylovice se nacházejí 7 kilometrů severně od Čeladné, tedy ještě blížeji ke středu “smogu” a celkově špatného ovzduší Ostravsko-Karvinské aglomerace.

Návsí u Jablunkova sice není destinací ozdravných pobytů, tou je ale například Písek u Jablunkova, nebo jen o kousek dál ležící Bukovec. Tyto lokality jsou od Návsí vzdáleny jen 5, resp. 7 kilometrů a jejich nadmořská výška je pouze o 100 metrů větší.

Jaké je tedy naměřené ovzduší v Čeladné a v Návsí u Jablunkova? Srovnejme si vedle sebe jejich ovzduší s ovzduším Karvinským:

Čeladná vs. Karviná, leden 2013:

Návsí u Jablunkova vs. Karviná, únor 2013:

Jak vidno, pro děti z Karviné nemá žádný smysl jezdit na “ozdravný” pobyt do Čeladné, tudíž ani do Metylovic (ty jsou smogu ještě blíž), ani do Návsí u Jablunkova, a tedy patrně ani do jen o kousek víc vzdáleného Písku u Jablunkova nebo Bukovce.

Ovzduší je v celé oblasti znečištěno úplně stejně. Bylo by úplně jedno, jestli srovnáváme Karvinou nebo nějaké jiné město.

Pro úplnost přikládám komentář Českého hydrometeorologického ústavu k Metylovicím a Písku u Jablunkova:

Na základě modelových map pětiletých průměrných koncentrací znečišťujících látek (dostupné z zde) dochází na katastrech zmiňovaných obcí k překračování povoleného počtu dnů v roce s denní nadlimitní hodnotou PM10 a vyskytují se zde nadlimitní roční koncentrace benzo[a]pyrenu.

Ozdravné pobyty: lež a pokrytectví

Ozdravné pobyty pro děti jsou výbornou ilustrací toho, jak nikomu ve skutečnosti na důsledcích znečištěného ovzduší nezáleží a jak diletantsky se k problému přistupuje.

Ozdravné pobyty mají umožnit dětem odjet ze smogem zatížených oblastí a na pár dní až týdnů se nadýchat čerstvého vzduchu, jelikož i toto minimum má dle odborníků na organismus pozitivní vliv. Skutečnost je taková, že děti typicky cestují jen pár kilometrů od svého bydliště, do oblasti, která se tváří jako “horská”, ale která je ve skutečnosti stále ještě součásti území s velmi špatnou kvalitou ovzduší.

Během psaní tohoto článku probíhá v Moravskoslezském kraji zcela typická smogová situace, která na mapě vypadá takto:

I běžný laik při pohledu na tuto mapu musí usoudit, že pokud by děti měly strávit pobyt “v přírodě”, mělo by to být kdekoliv jinde, ale hlavně ne v Moravskoslezském kraji.

A nejde jen o aktuální smogovou situaci. Tady je mapa, která zprůměrovává “kvalitu” ovzduší za posledních několik let:

Pro zájemce ještě můžu přidat tuto mapu pro znečištění prachem.

Kam jsou děti tedy posílány?

Oblíbenou destinací jsou Metylovice. Děti tam posílá Bohumín, Karviná, Orlová, plánoval to Frýdek-Místek.

Karviná ráda děti posílá také do Písku u Jablunkova, resp. tento rok o kousek vedle do Bukovce.
Obě “ozdravné” destinace jsem dle svých nejlepších schopností zakreslil do mapy:

Jak vidno, horším místem pobytu by asi bylo už jen centrum Ostravy. Čerstvý vzduch se nekoná.

Častým cílem pobytů je také Čeladná. Co se týče Čeladné, doporučuji tuto reportáž České televize. V reportáži zazní, jak jsou tyto “ozdravné pobyty” financovány pouze krajem, protože ministerstvo tato místa neshledává ozdravnými a peníze na ně odmítá vydat.

No aby taky ne.

Rovněž zazní, jak některé zdravotní pojišťovny vůbec neřeší, kam děti jedou. Jiné to zřejmě řeší, a možná to je důvod proč si tady chudák paní učitelka do televize stěžuje, že některé pojišťovny nechtějí její výlet za “zdravým” ovzduším podpořit. V reportáži se mimo jiné mihne měřící vůz, což má nejspíš navodit dojem, že pobyt má požehnání od odborníků. Na kameru hovoří i paní doktorka, která potvrzuje, že pobyt na čerstvém vzduchu organismu svědčí. Opět to navozuje dojem, že tento konkrétní pobyt je prospěšný, přestože doktorka hovořila pouze o pobytech na čerstvém vzduchu obecně.

Města jako Karviná navíc ještě děti posílají na “ozdravné pobyty” i v létě – v době, kdy to dětský organismus potřebuje vůbec nejméně.

Co ve mně vyvolává to největší znechucení je pokrytectví celého systému. Politici, ředitelé škol, učitelé, novináři – všichni ti společně lžou nejen sobě navzájem, ale ještě lžou i dětem. Namlouvají jim, že se pro ně dělá něco užitečného. Když ne pro nás, tak aspoň pro ty děti! Přitom jsou pobyty pro děti možná naopak ještě víc škodlivé, než kdyby zůstaly doma a utěsnily okna.

Ozdravné pobyty jsou natolik zvrácená a zvrhlá věc, že to, co zaznělo v reportáži ČT o Čeladné snad ani nemůže být všechno. Připadá mi, že mi ještě něco uniká. Jsou rodiče dětí opravdu tak špatně informovaní? To opravdu stačí pobyt nazvat “ozdravný”, a už jenom síla marketingového názvu každého “přesvědčí” o tom, že na pobytech je něco prospěšného? Pro děti by ve skutečnosti bylo možná prospěšnější a zdravější, kdyby raději zůstaly zavřené doma.

Vzniklo snad nějaké spolčení zdravotních pojišťoven, kraje a lokálních politiků? To je opravdu divoká představa. Možná bude vysvětlení jednodušší – pobyty se takto dělaly vždycky, tak proč v tom nepokračovat – systém vyhovuje všem.

Ministr Brabec: Too good to be true?

Komentář ke zprávě MŽP chce rozšířit dotace na výměnu kotlů, pilotní má být Ostrava

Kroky ministra životního prostředí by snad ani nemohly být lepší. Splňují hned několik divokých představ mnoha aktivistů požadujících čistější ovzduší na Ostravsku.

Tak zaprvé mnozí poukazovali na to, že dosavadní dotace byly exkluzivně na černé uhlí. Palivo to není zrovna moc ekologické a věrohodné vysvětlení, proč má černé uhlí v dotacích exkluzivitu, se nikdy nedostavilo. V moravskoslezském kraji je černé uhlí jako palivo jistě populární víc než v jiných krajích, ale proč dotace omezit exkluzivně na černé uhlí?

Ministr Brabec teď přichází s tím, že nové dotace by měly být i na další typy paliv – biomasu i hnědé uhlí.

Další častá výtka: dotací je málo a chudí lidé si stejně kotel nevymění. Kotlů se vyměnilo jen mizivé množství.

Ministr Brabec chce toto řešit – spoluučást by měla být ještě nižší – aby si i ti nejchudší lidé mohli dovolit kotel vyměnit. Peněz z dotací by teď mělo být obrovské množství – až 9 miliard. To je takové množství, že jsme i v Hlídce Barona Prášila museli uznat, že to je dost peněz na výměnu významného množství kotlů.

Třetí výtka: Kotle se vyměňují tak nějak porůznu a pomálu, v globále to nemá žádný měřitelný dopad. Úspěch dotací je měřen tím, kolik žádostí je podáno, místo aby se sledovalo, zda došlo ke zlepšení ovzduší. Sám jsem rozhlašoval, že je třeba postupovat systematicky – každé opatření nějak v malém měřítku otestovat.

Ministr Brabec chce řešit i toto – pilotní projekt má být exkluzivně pro Ostravu. V Ostravě jsou sice jen 4 % domácností vytápěny kotly na tuhá paliva, ale je to město velké, a tak by se mohlo podařit na tomto velkém území dosáhnout toho, že tam nebudou prakticky žádné zastaralé kotle.

To máme celkem tři nejhlavnější výtky zcela jasně v záměrech ministerstva adresované.

Jak to celé dopadne? Nevím. Jak je patrné především ze smogových situací v těchto dnech, smog je všude rozprostřen tak nějak rovnoměrně. Vůbec se nedá při pohledu na imisní situaci říct, že víc smogu je poblíž vesnic a méně poblíž měst. Smog se zkrátka v Moravskoslezském kraji rozprostírá široko, daleko a rovnoměrně. Co když po úspěšné výměně kotlů bude tato situace nastávat i nadále. Jak se pozná, že výměna kotlů v Ostravě měla nějaký vliv, když ovzduší bude dál stejně špatné v celém Moravskoslezkém kraji?

Čekal bych, že na tyto otázky budou mít nějakou odpověď vědci. Naděje na zlepšení vědecké debaty jsem vkládal do Think-tanku Ostravské nebe, jeho první výstupy ale byly neskutečně jalové a plytké, další “sraz” má think tank až v lednu. Think tank na mě nedělá dojem toho, že by byl schopen přijít s nějakými aktuálními, novými nebo přínosnými postřehy.

Ač mi stále dělá obrovský problém uznat představitele chemického průmyslu jako kompetentního ministra životního prostředí, jeho současné kroky se snaží řešit to, co jsme já a jiní aktivisté kritizovali. Těžko říci, co z toho všeho ministrovi vnutila Evropská komise, se kterou byl nucen v poslední době intenzivně jednat. Jak známo, projekty, které chtějí získat evropské peníze, musejí mít jistou doložitelnou kvalitu – musí být například ověřitelné, že projekt má nějaký pozitivní vliv (= zlepšení ovzduší). Rovněž nelze očekávat, že slepou jednostranou podporu pouze černému uhlí by si komise nechala líbit (viz zde).

Možná všechny náležitosti ministrovi nadiktovali z Bruselu, možná jde o jeho vlastní uchopení problému. Ať tak či onak, zdá se současný vývoj až neuvěřitelně dobrý – too good to be true. Jediná lepší věc, co by mohla nastat, by snad bylo to vysněné skutečné zlepšení stavu ovzduší.

Obava zůstává jediná – co když jde podobně jako v případě předchozích ministrů pouze o starý známý trik – abychom se vyhnuli politicky ošemetné debatě o zastaralém znečišťujícím průmyslu, z jehož řad ministr pochází, rozpoutáme místo toho velkou debatu o ekologizaci lokálních topenišť. Postup předchozích ministrů byl pojištěn tím, že zaručeně nevedl k žádným výsledkům ani závěrům, nebylo možné konstatovat, že se něco zlepšilo nebo nezlepšilo, nebo zda se něco někdy vůbec zlepší. Postup ministra Brabce ale o závěry explicitně usiluje – vysloveně chce rychlý a viditelný efekt. Pokud tedy viditelný efekt nepřijde, bude nucen přiznat, že jeho plány selhaly, nebo že lokální topeniště nemají takový vliv, jak se nám snaží ledaskdo namluvit.

Prasata: o tři roky později

Když jsem před necelými třemi lety vydal vcelku populární článek Jsou obyvatelé Moravskoslezského kraje prasata, myslel jsem si tehdy, že se nacházíme uprostřed krátké epizody, kdy je běžné slýchávat, že domkaři často topí v kamnech odpadky, což je příčinou velkého znečištění ovzduší především v Moravskoslezském kraji. Měl jsem za to, že se jedná pouze o jistou aktuální módní vlnu, a že to rychle pomine.

O tři roky později

Bohužel, nestalo se. Před několika dny jsem bědoval nad článkem v Karvinském Deníku, který uvádí, že domkaři topí “často také neekologickým palivem, jako jsou mokré dřevo, topné oleje, plast, komunální odpad a další.”

Toto ničím nepodložené tvrzení je zde navíc prezentováno v takovém kontextu, že to vypadá, že se jedná o fakt podložený studií ČHMÚ, přičemž tomu tak ve skutečnosti vůbec není – studie o ničem takovém nehovoří, zmiňuje pouze zastaralost kotlů, což je věc zcela jiná.

Pro tvrzení, že domkaři topí odpadky, existuje asi tak stejné množství důkazů jako pro tvrzení, že domkaři topí malými koťátky. Přestože druhé tvrzení by nikdo nikdy nebral vážně, to první se dlouhodobě považuje za akceptovatelné vysvětlení stavu ovzduší.

Několik dní jsem přemýšlel nad tím, jak je tohle všechno možné. Jak to, že před třemi lety nešlo jen o módní vlnu? Jak to, že za tři roky se vlastně vůbec nic nezměnilo? Jak je možné tak dlouho tvrdit něco, pro co nejsou žádné faktické důkazy?

Neuvědomil jsem si, že pořad Otázky Václava Moravce v listopadu 2011 s tehdejším ministrem životního prostředí Tomášem Chalupa šermujícím pet lahvemi naplněnými kalem a oleji nenastartoval pouze nějakou módní vlnu. Ten pořad tehdy totiž oficiálně posvětil na dlouhou dobu oficiální verzi příběhu.

Continue reading

Žebříček nejvíce smogem zatížených evropských zemí

Vyzdvihování všemožných “nej” a “nejlepších / nejhorších 10” je dnes snad jediný myslitelný způsob, jak zaujmout pozornost širokých mas. Kam se hrabou složité statistické analýzy. Zabývat se ale “okrajovými” nebo “extrémními” hodnotami je ošemetné – znečištění ovzduší nevyjímaje. Nejvyšší naměřené znečištění může být způsobeno nějakým zcela nahodilým jevem – kolem měřící stanice zrovna projelo nákladní auto se špatně zakrytým prašným nákladem, nebo poblíž proběhla extrémně prašná bourací práce.

Je proto často lepší extrémních hodnot si nevšímat a zaměřit se na “běžnější” hodnoty, které už nelze považovat za nějaký nahodilý jev.

Tímto způsobem jsem se podíval na srovnání nejzaprášenějších měřících stanic v Evropě a jejich 18. nejhorších dnů (95. percentil) v roce 2012. Tedy, z každé Evropské země, kde se měří znečištění jemným prachem PM2.5, jsem vybral hodnotu znečištění v 18. nejzaprášenější den nejzaprášenější stanice. Každému místu je tak “odpuštěno” dva a půl týdne nejextrémnějších smogových situací.

Jak je na tom Česká republika v tomhle srovnání? Špatně. I když vyloučíme nejhorších 18 (5 %) dní, znečištění ovzduší je stále extrémně vyšší než ve všech ostatních zemí s výjimkou Polska. Tato statistika demonstruje, jak se Moravskoslezský kraj v těch nejhorších smogových obdobích extrémně dusí po opravdu dlouhou dobu.

Asi nikoho nepřekvapí, že onou stanicí v Česku jsou Věřňovice. V intervalu 110 – 130 se pohybují i stanice Ostrava – Přívoz, Bohumín a Třinec.

Ostrava excluded again from ultra-fine particles measurements?

Centrum pro životní prostředí a zdraví oznámilo, že se bude konat další měření ultra-jemných prachových částic experty z Dánské ekologické rady. Opět to ale vypadá, že se bude měřit pouze v Brně a Praze, městech, jejichž úroveň znečištění ovzduší prachovými částicemi je výrazně nižší, než v Ostravě. Zaslal jsem proto Dánské ekologické radě následující email:

Update 23:16 – přidána reakce na konci článku

Dear Kåre Press-Kristensen,

I’ve noticed that measurements of ultra-fine particles are coming back to the Czech Republic. I take big interest in air pollution in the Czech Republic, so I welcome every activity that helps understand this important and complex topic. I’m happy to see that air quality in the Czech Republic is going to be analyzed with modern equipment again.

It seems that the analyzed areas are going to be Prague and Brno again. Is there any reason for excluding Ostrava?

Ostrava is hit by particulate air pollution much worse than Brno and Prague, it is a region with more citizens than Brno and fine particles constitute the major part of the total particulate matter mass.

Here are PM2.5 annual average levels from 2013:
Praha 2 Legerova: 26.1
Praha 2 Riegrovy sady: 16.9
Brno – Svatoplukova: 29.7
Brno – Zvonařka: 28.0
Ostrava – Radvanice: 43.9
Ostrava – Přívoz: 34.3
Ostrava – Zábřeh: 33.9
Petrovice u Karviné (Ostrava region): 38.1
Věřňovice (Ostrava region): 35.8

As you can see, Ostrava is a region that is hit by particulate air pollution much worse than Brno and Prague.

Ostrava is the third biggest city in the Czech Republic, and if you include the surrounding regions that are affected by the same type of air pollution (Karviná, Frýdek-Místek, Opava), we’re talking about 1 million citizens living in these bad air quality conditions – more than in Brno, same as in Prague.

Recent study by the Academy of Sciences and other institutions revealed that particles in the range up to 1,15 micrometers constitute more than 70% of the total particulate air pollution in Ostrava.

Thank you for your interest in analyzing the air pollution in the Czech Republic. It would be really great if Ostrava got some coverage in your measurements too.

Update 23:16
Odpověď / Response:

… Air pollution in Ostrava is – according to official statistics – mainly from industry – and since we only have EU money for traffic measurements it is only possible to measure (air pollution) from traffic. However, we are very interested in industrial pollution as well – and I’m interesting in visiting Ostrava – we will try to raise money for even more measurements and not only from traffic – then we will be happy to visit you and try to support (air pollution) reductions in Ostrava.

Jak bych řešil znečištěné ovzduší

Znečištěnému ovzduší na Ostravsku a Karvinsku se na tomto blogu věnuji už zhruba čtyři roky a lidé se mě přirozeně ptají, jak bych to celé řešil já. Můj názor se časem vyvíjí a často spíše reaguje na nějakou aktuální převažující náladu ve společnosti, v zásadě by ale můj recept na čisté ovzduší vypadal následujícím způsobem.

1. Testování účinnosti opatření, stop neověřitelným plošným dotacím

Psal jsem o tom v nedávném článku. Za úspěch nějakého řešení lze vydávat jedině to, že došlo k měřitelnému a statisticky významnému zlepšení kvality ovzduší, nikoliv například to, že se podařilo “vyčerpat dotace” na nějaký projekt. Prvním opatřením by tedy mělo být nastartování projektů, které v opravdu malém lokálním měřítku testují různé možné přístupy zlepšování kvality ovzduší, a to takovým způsobem, že půjde skutečně na kvalitě ovzduší poznat, že dané opatření je účinné.

2. Zohlednění ekonomických faktorů

V několika článcích (1 2 3) jsem se snažil poukázat na to, jak spolu ekonomie a ekologie úzce souvisí, jak jsou to nakonec peníze, které o všem rozhodují, nikoliv zbožná přání obyvatel žít v čistém prostředí. Snažil bych se proto do veřejné diskuze o znečištěném ovzduší mnohem více zatáhnout diskuzi o penězích a o ekonomické situaci kraje. Problémy znečištěného ovzduší a ekonomické struktury kraje jsou tak úzce svázány, že je nelze řešit odděleně, a prakticky se nelze o nich ani odděleně bavit.

3. Komunikace s obyvateli

Bez podpory široké masy obyvatel se složité problémy řeší jen velmi obtížně. Často to vypadá, že za čistější ovzduší bojuje jen pár aktivistů, zatímco ostatní obyvatelé tomu sice přikyvují, ale žádný konkrétní výrazný tlak na své politiky nevyvíjejí. Co vlastně obyvatelé sami chtějí? Co si o znečištěném ovzduší myslí? Jaké mají představy o možných řešeních? Co jsou jejich největší obavy – jakých možných rizik se bojí, kdyby se znečištěné ovzduší opravdu začalo řešit?

Toto jsou myslím zcela zásadní otázky, které je potřeba velmi podrobně zkoumat, a na základě odpovědí obyvatel vést další diskuzi. Názory obyvatel totiž v této oblasti v drtivé většině případů neformuje informovaná debata, ale prohlášení politiků, kteří vždy problém ukazují v takovém světle, že to vypadá, že se vlastně nedá vůbec nic dělat.

4. Konfrontace vědců

Za posledních šest let vyšla obrovská řada vědeckých studií, které se zcela rozcházejí v závěrech o tom, co vlastně znečištěné ovzduší způsobuje. V jiných případech zase studie končí otevřenými otázkami a volají po dalších navazujících studiích. Vypadá to, že o Ostravském ovzduší lze vlastně vydat jakoukoliv studii s jakýmikoliv závěry, protože prakticky nikdo fundovaný ji nebude veřejně rozporovat.

Myslím, že takto se věda typicky nedělá. Každá studie by měla být podrobena oponentuře nějaké jiné vědecké instituce, která by zkoumala použitá data, metody a závěry a poukazovala na nedostatky. Proč se mimo-ostravští vědci kriticky vyjadřují k metodám používaným Ostravskými výzkumníky vždy jen opatrně a neveřejně?

5. Odpolitizování problému

Jak popisuje tento výborný článek, pokud se nějaký problém “zpolitizuje” – tedy například se v diskuzích a myšlení lidí spojí z “pravicovostí” nebo s “levicovostí”, přestanou lidé problém vnímat racionálně, a přestanou vnímat věcné argumenty pro jednu nebo druhou stranu, a začnou naslouchat pouze argumentům, které odpovídají jejich výchozímu “ideologickému” orientování. Znečištěné ovzduší je problém zpolitizovaný zatím jen částečně, mohlo by to být v tomto směru mnohem horší. Politické strany by se měly ale i přesto shodnout na tom, že znečištěné ovzduší není problém, se kterým “my sami nemůžeme nic dělat”, měly by se shodnout na tom, že jej lze řešit systematicky – zkoušením různých přístupů v malém měřítku (viz bod 1). Mohou pak dále soupeřit o přízeň voličů v tom, které přístupy se otestují jako první, a které ze zjištěných funkčních řešení se nakonec aplikuje v měřítku globálním.

6. Větší zapojení neziskových organizací

Neziskové organizace jsou často kvalifikovaně schopny odhalit největší slabiny spousty ekologických opatření, jelikož v nich pracuje řada odborníků vzdělaných a zkušených v příslušné oblasti. Bohužel k tomuto odhalování a kritizování slabin vždy dochází až poté, co je dané opatření aplikováno a profinancováno. Neziskové organizace by měly proto být zapojeny do procesu připomínkování různých návrhů opatření.

Tento přístup bude muset čelit dvěma hlavním kritikám: neziskovky jsou vnímány jako “zdržovači pokroku” a jako “nikým nevolení kverulanti”. Prvnímu lze čelit tak, že připomínkám bude vyhrazen fixní časový úsek, po který mohou neziskovky vznést své připomínky. Druhé kritice lze čelit tak, že úřady nebudou mít povinnost postoj neziskovek zohledňovat – mohly by mít pouze povinnost se s připomínkami vypořádat například veřejně písemnou formou. Už tento zdánlivě bezzubý nástroj by podle mne donutil úřady se zavčas zamyslet nad slabinami, kterých si nebyly vědomy.

Ovzduší v Moravskoslezském kraji za rok 2013

ČHMÚ vydal tabelární ročenku znečištění ovzduší za rok 2013. Konečně se tak můžeme dozvědět, jak byl na tom minulý rok co do koncentrací toxického Benzo[a]pyrenu a PM2.5.

Výsledek: setrvalý stav. Rozdíly oproti 2012 jsou tak malé, že je lze těžko považovat za trend. Jak známo, zima nebyla na smogové situace příliš náročná. Zajímavá je například vyšší prašnost letních měsíců v Radvanicích a Zábřehu. Zvláštní jsou rovněž různé výpadky měření – třeba absence měření koncentrací BaP první čtyři měsíce v Karviné.

2012 vs. 2013, BaP (limitní hodnota: 1):
Český Těšín: 4,6 -> 4,5
Ostrava Mariánské Hory: 4,2 -> 2,9
Ostrava Poruba: 3,3 -> 2,9
Ostrava Přivoz: 4,5 -> 4,4
Ostrava Radvanice: 10,8 -> 9,4

PM2.5 (limitní hodnota: 25):
Věřňovice: 41,6 -> 35,8
Poruba: 27 -> 28
Přívoz: 36 -> 34
Zábřeh: 30 -> 34
Radvanice: 25 -> 35 (50% kvantil)

Politici, okamžitě zastavte plošné dotace na čisté ovzduší!

V poslední době již na tento blog o znečištění ovzduší příliš nepíšu, především protože téma se jistým způsobem vyčerpalo. Nevede se už prakticky žádná veřejná debata o tom, jak kvalitu ovzduší vlastně zlepšit, a pokud ano, tak se pouze opakují věci dávno známé a nové poznatky se nesetkávají s téměř žádným zájmem.

Mezi laickou, vědeckou i politickou veřejností existují zcela protichůdné názory v tom, jak problém uchopit. Znečištěné ovzduší je těžký balvan uvázaný na několik různých lan, kdy každé z nich je různými jednotlivci nevýznamnou silou taženo zcela jiným směrem než lana ostatní, a ve výsledku tak balvan stojí stále na stejném místě.

Znečištěné ovzduší se jeví jako neřešitelný problém:

  • Nevíme, co znečištěné ovzduší přesně způsobuje, takže nevíme, kterou složku problému řešit.
  • Zřejmě ani neexistuje žádný opravdu jednoznačný způsob, jak zjistit, co znečištění způsobuje.
  • I kdybychom věděli, čím je znečištěné ovzduší přesně způsobováno, tak není vůbec zřejmé, že bychom byli ochotni zaplatit cenu, kterou by stálo daný problém odstranit.
  • V mnoha případech dokonce tu cenu ani neznáme.

Je to zkrátka chaos.

Co se dá v této situaci vůbec dělat? Jak obhájit nějaký konkrétní způsob řešení problému, když není dokázáno, že opravdu řeší skutečné příčiny? Jak ověřit úspěch nějakého jednotlivého opatření, když úroveň znečištění ovzduší se každý rok vyvíjí trochu jinak, především v závislosti na počasí? Průmysl každý rok vypouští jiné množství škodlivin, topná sezona vypadá každý rok taky trochu jinak.

Všimněme si, že například vládní programy výměny kotlů nejsou vydávány za úspěšné protože by snížily znečištění ovzduší. Jsou vydávány za úspěšné především proto, protože se podařilo vyměnit určité množství starých kotlů za nové. To je ale přece zcela absurdní měřítko! Původním záměrem přece nebylo snížit průměrné stáří kotlů, cílem bylo čistější ovzduší! To vůbec nemusí se stavem kotlů souviset, a pokud se souvislost nedá ověřit, šlo možná o zcela zbytečný program.

Tady někde končí uvažování průměrného českého politika. Nedá se dělat nic jiného, než někam prostě nalít peníze, celý postup veřejnosti úspěšně marketingově prodat, a pak už jen děj se vůle boží.

Přitom se toho dá udělat víc.

Problémů jsme již vyjmenovali celou řadu, ale přidejme ještě jeden, zásadní: neklademe si otázky.

Snad úplně každý má jasný názor na to, co způsobuje znečištěné ovzduší. Jedni si myslí, že průmysl, jiní, že doprava, jiní obviňují lokální topeniště. Dobrá, ale jak z těchto přesvědčení udělat něco víc než jen jistou formu skoro až náboženské víry? Jak pouhé přesvědčení ověřit?

Pokud přijmeme předpoklad, že za znečištěné ovzduší například skutečně mohou lokální topeniště, jak můžeme pravdivost tohoto přesvědčení nějak vyzkoušet? Těžko přece můžeme obratem zmodernizovat úplně všechna lokální topeniště v celém Moravskoslezském kraji a kvalitní topivo rozdávat všem zadarmo, abychom mohli opravdu zcela jednoznačně říct, zda za znečištěné ovzduší lokální topeniště nakonec opravdu mohla. Když bychom zjistili, že tomu tak nebylo, tak by to byly zcela vyhozené peníze – takové riziko nebude nikdo ochoten podstoupit. A pokud za znečištěné ovzduší opravdu mohla, možná nebylo třeba jít až tak daleko – možná zcela stačilo pomoci jenom trochu. Ať tak či onak, jedná se o zcela nevhodný a prostředky plýtvající postup.

I tento problém ale má řešení. Jaké? Vlastně velmi jednoduché, jenom doposud nevznesené a v Česku zatím poměrně exotické.

Každý nápad lze nejprve otestovat v malém měřítku.

Tento přístup vyžaduje pochopitelně trochu více mentálního vypětí, než hloupé nalití peněz do nějakého nápadu. Vyžaduje to především dobré porozumění statistice a pochopení, jak nějaký nápad opravdu otestovat, kdy jej prohlásit za funkční a kdy za nefunkční.

Jak by to mohlo fungovat v praxi? Jde především o vhodný výběr takzvaných sledovaných a kontrolních skupin – kandidátů pro takřka laboratorní experiment.

Schopní statistici by měli vybrat vhodné dvojice obcí v Moravskoslezském kraji. Takové, které mají například podobný počet obyvatel, podobnou úroveň zástavby, podobné množství a podobnou strukturu typů lokálních topenišť, a především kde bývá velice podobná úroveň znečištění ovzduší. Natolik podobná, že když by se jeden rok v jedné z těchto dvou obcí úroveň znečištěné začala výrazně odlišovat, tak by bylo možné s velmi vysokou mírou důvěryhodnosti konstatovat, že opatření v dané obci opravdu zafungovala.

A pak stačí udělat jediné – náhodným losem obce rozdělit na sledované a kontrolní, a do sledovaných obcí výrazně a systematicky investovat opravdu zásadní prostředky na snížení vlivu lokálních topenišť. V dotacích lze jít v tomto případě opravdu výrazně vysoko, protože pracujeme jen s několika málo vybranými obcemi – celkové náklady zůstanou relativně nízké, i kdybychom třeba rozdávali moderní kotle a kvalitní palivo prakticky zadarmo. V průběhu budeme v obou skupinách obcí měřit znečištění ovzduší, a na konci testovacího období porovnáme sledované a kontrolní obce, abychom vyhodnotili, zda daná opatření sledované obce nějak – statisticky významně – odlišila od obcí kontrolních.

V tom je největší rozdíl od programů, které jsou cíleny plošně na úplně celý Moravskoslezský kraj. U takových nemůžeme konstatovat, zda byly účinné, protože není jak ověřit, zda ke snížení znečištění ovzduší nějak přispěly – znečištění ovzduší je každý rok a každý měsíc trochu jiné a programy stejně většinou startují “v pilotním režimu”, kdy se v průměru v každé obci vymění jen několik málo kotlů. Na začátku se totiž vždy někdo domnívá, že na konci takového “pilotní fáze” bude nějak možné ověřit její úspěch, a na základě toho rozhodnout o pokračování. Úspěch ale, jak už jsme zjistili, se v případě těchto programů “měří” zcela absurdním způsobem, a skutečný dopad změřit nejde kvůli faktorům jako je proměnlivost počasí a dalších vlivů, které nikdy nemůžeme všechny zahrnout do našeho uvažování.

Navrhovaný postup možná dává dobrý smysl, jenže to bychom se nemohli pohybovat v české politice, kde je silná převaha povrchního a primitivního přemýšlení bez snahy problému opravdu přijít na kloub.

Pokud bych tedy měl požadovat jednu konkrétní věc, kterou lze na cestě k lepšímu ovzduší udělat, bylo by to, jak nadpis článku praví, okamžité zastavení plošných dotací a reálné otestování jejich plného potenciálu na vybraných obcích.

Mám ale pocit, že něčeho takového se nikdy nedočkám. Občas se sice objeví někdo, kdo navrhuje složité problémy řešit tímto systematickým postupem testování hypotéz, většinou jde ale o lidi mimo politiku, kterým politici nevěnují pozornost.

Pokud vám nápad přijde jako zajímavý, zkuste o něm napsat svému politikovi a říct o něm svým známým. Třeba se jednou složité problémy začnou řešit systematicky a ne chaoticky.

Ach, ta špinavá Čína!

Čínu máme často za zemi, kde tamní vládě na jejich obyvatelích až tak nezáleží, a tak si třeba představujeme, že jejich starost o ovzduší bude daleko za starostí, kterou o ovzduší máme v Evropě, konkrétně v ČR.

Tolik představy a dojmy, jak je na tom realita?

1. Výzkumy

Zatímco v Číně probíhá moderní rozbor mikrobů nalezených v částicích ovzduší, Ostravské ovzduší bylo teprve nedávno “slavnostně” analyzováno na výskyt kovů – metodou, která je tak dlouho známá a používaná, že k ní existuje veřejně dostupný software, který si každý může stáhnout a provádět výpočty doma. Zatímco výzkum mikrobů v čínském ovzduší našel některé konkrétní bakterie, které mohou způsobovat konkrétní nemoci, ostravský výzkum který analyzoval kovy v ovzduší neodhalil vlastně nic příliš přínosného.

2. Emise průmyslu

Zatímco v Číně mají průmyslové podniky povinnost zveřejňovat informace o vypuštěným emisích online “v reálném čase” (!), v Česku se vede politický boj za omezení registru IRZ, kde lze informace o emisích dohledat jenom zpětně za celý rok. Různé extrémní epizody tak zůstanou schovány v celkových statistikách, a Ostravané se nedozvědí, kdo jim tento den trávil ovzduší látkami způsobujícími leukemii. Můžou se až o rok později podívat do celkových statistik, které navíc možná budou v budoucnu výrazně omezeny.

Čína některým podnikům výrobu přímo zakázala, v Česku dostal Evraz výjimku a může nad limity znečišťovat dál, přestože se ví, že výrobu sám v budoucnu tak jako tak ukončí.

3. Aktuální informace pro veřejnost

Čína si stanovila roční i denní limity nejen pro PM10, ale i pro PM2.5 a benzo[a]pyren, a především spustila monitorování PM2.5 ve velkém množství čínských měst.

V ČR neexistuje denní limit pro PM2.5, stejně tak neexistuje denní limit pro Benzo(a)pyren, Český hydrometeorologický ústav tak nemá povinnost tyto koncentrace měřit pravidelně každý den a zpřístupňovat je veřejnosti, ani je hodnotit s ohledem na zdraví. Koncentrace se tak nevyskytují na hlavní informační stránce, lze se k nim pouze doklikat na některých vybraných stanicích (předem není jasné, na kterých se měří), kde jsou pouze v nepřehledné číselné formě – bez indikace, zda daná koncentrace je nebezpečná pro zdraví, či nikoliv. O koncentracích benzo[a]pyrenu se dozvídáme až s více než ročním zpožděním po vydání ročenky. Jaká byla koncentrace benzo(a)pyrenu v jednotlivé dny není možné zjistit.

Polský Krakow se rozhodl ukončit topení uhlím, v Londýně silně omezují dopravu, v Číně regulují průmysl a mají jasně dané a sledované limity koncentrací.
Co dělá ČR, kromě dotování výměny nevýznamného množství kotlů na černé uhlí za kotle na … černé uhlí…

Nastal čas zkoumat ostravské ovzduší vlastními silami?

Článek Revoluční ovzduší: jak aktivisté a sociální sítě zkoumají znečištěné ovzduší shrnuje světově známé úspěchy bojů proti znečištěnému ovzduší prostřednictvím sociálních sítí. Zmiňuje se o úspěšné polské Facebookové kampani, díky které město Krakow zakázalo topení uhlím od roku 2018, rozebírá Londýnskou kampaň Clean Air in London, a jak ji celou zvládá provozovat vlastně jediný člověk, a nakonec rozebírá jak sociální sítě dotlačily dokonce i čínskou vládu začít se znečištěním ovzduším seriózně a otevřeně zabývat.

V souvislosti s velkým zklamáním, které přinesly dva největší poslední výzkumy znečištění ovzduší na Ostravsku – jelikož nebyly schopny konkrétní zdroje znečištění dostatečně přesně identifikovat – mi přišel jako velmi zajímavý a inspirativní tento odstavec:

Vůbec nejefektivnější projekt, říká Whelan, bylo měření kvality ovzduší, které prováděli samotní členové kampaně, spolu s týmem dobrovolníků a drahým, pronajatým monitorovacím vybavením, dvakrát v minulém roce. Stávající měřící stanice v Newcastlu byly umístěné daleko od nejzaprášenějších míst, zatímco měřící přístroje, které dobrovolníci umístili podél železničních kolejí, ukázaly, že koncentrace polétavého prachu se zvýšily 13násobně když kolem projel vlak s otevřenými vagóny vezoucími uhlí. Tato zjištění dobrovolníci mezi sebou sdíleli na Facebooku.

Pokud nejsou žádní vědci schopni v Ostravě identifikovat konkrétní zdroje znečištění, nenastal čas, aby si je Ostravané identifikovali sami? Nejsou to nakonec samotní obyvatelé, kdo zná místní poměry nejlépe, a jen by stačilo jim dát rukou přístroje, aby pro to, co dlouho tuší, získali hmatatelné důkazy?

Jak je na tom Ostravské Eko?

V článku “Znečištění z Číny zasahuje západní pobřeží USA” se píše o tom, jak významná část znečištění ovzduší vyprodukovaného v Číně putuje přes Tichý oceán až do Spojených států. Článek dále propočítává, kolik toho znečištění je vyprodukováno v rámci produkce čínských výrobků, které se pak následně odvážejí k prodeji právě do USA. Článek dále vtipně poukazuje na to, že outsourcování znečištěného ovzduší nefunguje na sto procent, jelikož nejen ekonomika, ale i ovzduší je globální. Do Číny lze odsunout špatně placené práce u výrobní linky, ale znečištěné ovzduší se do USA částečně vrací.

Co z toho plyne pro znečištěné ovzduší na Ostravsku? Ani ne tak to, že je možné, že znečištěné ovzduší sem putuje z Číny nebo nějakého jiného vzdáleného místa. Pokud jde o polétavý prach, tak se článek navíc explicitně zmiňuje o zcela jiných znečišťujících látkách… V tom to asi nebude.

Za povšimnutí spíše stojí to, jak ekonomie opět hraje vyšší hru, než ekologie. Podobně jako ve sporu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší” či v problému s domkaři je to ekonomie, resp. globální ekonomika, která určuje, kde znečištěné ovzduší vzniká, a proč. Není to na základě vůle lidí v jednom nebo druhém státě mít takové či onaké životní prostředí. Je to především jejich ekonomická situace a role v globální ekonomice, ze které vše vychází.

Mnoho lidí na Karvinsku si v minulých letech myslelo, že to, co nejvíce ohrožuje těžbu a z ní plynoucí zaměstnanost jsou aktivisté bojující proti těžbě pod Starým městem. V minulém roce jsme byli svědky toho, jak to naopak byla globální ekonomika, která způsobila, že těžba břidlicového plynu ve Spojených státech snížila světovou, přesněji čínskou poptávku a tedy světovou cenu uhlí. Důsledky jsme si mohli přečíst v novinách – OKD chce zavřít nebo aspoň dát ruce pryč od dolu Paskov.

Spousta lidí má obavy, že přílišná snaha o vyčištění Ostravského ovzduší způsobí zavření závodu ArcelorMittal Ostrava. Tato nadnárodní společnost ale v Evropě zavírala a zavírá podniky především na základě dlouhodobých strategických plánů a na základě aktuálního vývoje světové poptávky po železe. Pro ArcelorMittal není problém převážet železo z jižní polokoule na severní, když je k tomu dobrý ekonomický důvod. Stejně tak se lze velice úspěšně domnívat, že jakékoliv hypotetické budoucí zavření či nezavření ostravského podniku ArcelorMittal bude souviset především s nějakým vývojem na světovém trhu, spíše než s jakýmikoliv požadavky na ekologizaci provozu.

Mnohem více než dokonalá znalost a zapálenost Ostravska do ekologie kraji spíše pomůže řádné zlepšení chápání ekonomie a tedy především globální světové ekonomiky. Je možné snílkovsky dumat nad tím, jak by měla v ideálním světě fungovat ochrana ovzduší. ten současný svět ale funguje tak, že peníze jsou v něm, jak známo, až na prvním místě.

Mají chudí domkaři právo topit nekvalitně?

Na počátku roku získala velkou pozornost nová aplikace Čistý komín, kam mohou lidé zasílat anonymizované fotografie domků, z jejichž komínů vychází nepěkný kouř. Otevřelo se tak opět téma toho, jak se stavět k lidem, kteří topí nekvalitně, protože na kvalitnější topivo či kotel nemají peníze. Na jednu stranu mají mnozí snahu s takovými lidmi sociálně soucítit, na druhou stranu se nelze ubránit dojmu, že svou situaci řeší na úkor zdraví ostatních.

Jakoby se zde opět rýsoval jakýsi “neřešitelný spor” – buď nemůžeme mít v obcích čisté ovzduší, nebo musejí chudí lidé umrznout. Podobně jako v případě sporu “nezaměstnanost, nebo čisté ovzduší” se společenská diskuze zasekla na mrtvém bodě, a aplikace Čistý komín k tomu drobně přispěla.

Aplikace Čistý komín rozšířila škálu toho, co lze s “čmoudícím sousedem” dělat:

  1. “Napráskat” souseda policii nebo obecní správě,
  2. jít si se sousedem promluvit osobně,
  3. domluvit se s ostatními a jít si se sousedem promluvit jako skupina,
  4. nic nedělat, protože soucítíme se sousedovou těžkou finanční situací,
  5. nově: nahrát fotku sousedova domku na internet.

Výše uvedená řešení se od sebe liší především pracností a ta je pak vždy vykoupena rizikem neúspěchu nebo rizikem vyhrocení sousedských vztahů. Typicky, čím jednodušší řešení zvolíme, tím větší je riziko, že se soused pořádně naštve, nebo že naše nevýrazná snaha k ničemu nepovede.

Na škále náročnosti je nejjednodušším řešením nedělat nic. To má tu nevýhodu, že typicky k ničemu nepovede, pokud soused sám nezmění to, co dělá.

Jak popisují jiní, někdy se může zdát relativně bezpracné a účinné zavolat na policii, především protože ta může mít lepší vyjednávací schopnosti, větší takt, a nehrozí, že si se sousedem navždy zpřetrháme doposud vcelku dobré vztahy. Přesto se nelze ubránit dojmu, že volat na sousedy policii zkrátka není odpovídající řešení.

Nahrání fotky na internet je další relativně bezpracné řešení a vytváří jakýsi novodobý společenský tlak na souseda, aby změnil své chování.

A nakonec nejsložitější řešení je utvořit kolektiv sousedů a s problémovým sousedem jednat skupinově. Řešení to může být vůbec nejefektivnější a vcelku bezrizikové. Určitě se mezi sousedy najde někdo, kdo umí řešit spory s taktem, navíc se mohou všichni zúčastnění domluvit na tom, že sousedovi ve finanční nouzi nějak pomohou – třeba darováním kvalitnějšího topiva.

Neřešitelný spor trvá

Nic z výše uvedeného se ale nikterak nesnaží řešit původní “hluboký problém”. Pokud je někdo chudý, nabízí se pouze všelijak nedokonalá řešení. Buď ať dotyčný netopí, nebo ať svévolně znečišťuje ovzduší, případně jako jakousi dočasnou záplatu mu ostatní poskytnou kvalitní topivo darem. Zdá se, že jiné řešení snad ani není, že to “tak zkrátka je” – vždycky někdo takový bude, to se přece nedá nic dělat.

Boj za zlepšení ekonomické situace kraje je tím nejefektivnějším bojem za čistější ovzduší.

Myslím, že je nutné přestat pokládat za “normální” a “přirozené”, že si mnozí lidé nemohou dovolit ekologické topení z ekonomických důvodů. Z některých diskuzí to často vypadá, že taková je přirozenost situace, vždy to tak bude, takový je prostě svět. Toto je, myslím, potřeba jednoznačně odmítnout.

Ilustruje to ekonomická situace v Moravskoslezském kraji, která není vůbec “přirozená”. Naopak je velmi specifická. Jak lze vidět v oficiálních statistikách, Moravskoslezský kraj má dvě zvláštnosti:

  1. trpí jednou z nejvyšších úrovní nezaměstnanosti,
  2. zároveň je ale v první pětici krajů s nejvyšší průměrnou mzdou.

Myslím, že to odpovídá běžné zkušenosti – mnozí mají práci v těžkém průmyslu, ale jelikož ten je zde asymetricky hodně koncentrován a zároveň je v recesi nebo nadprodukci, tak zároveň s tím spousta lidí o práci přichází a nemohou najít práci jinou, protože žádný jiný silný byznys v oblasti zkrátka “nefrčí”. Někteří tak mají relativně dobře placenou práci, a význačná část ostatních lidí je bez práce.

Není právě tohle ta prvotní příčina všech zásadních problémů, mezi nimiž je znečištěné ovzduší ten z nejhlavnějších?

Nedává smysl říkat A a neříkat zároveň B. Pokud je pravda, že lidé topí nekvalitně, není možné pouze slepě chtít, aby s tím přestali. Je potřeba znát příčiny, a požadovat nápravu těchto příčin, více než vyjadřovat touhu po magickém vymizení následků. Zakonzervování v dalším stavu “buď, a nebo”, smíření se s nedokonalými řešeními nikdy nepovede k řádnému vyřešení problému. Řešením je pouze a jedině chtít nápravu pořádnou, celkovou.

Boj za zlepšení ekonomické situace kraje je proto tím nejefektivnějším bojem za čistější ovzduší.