Co s tím? Díl 4. Průmyslové zóny jako všelék?

V minulém článku jsem ilustroval marnost konceptu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Tvrdím, že je potřeba řešit oba problémy zároveň, a ne pouze jeden z nich na úkor druhého. Tak by si to určitě představovali i mnozí obyvatelé kraje. Nechtěli bychom, aby nám po vážném úraze doktoři v nemocnici ošetřili pouze tržnou ránu a řešení zlomeniny odložili na neurčito.

Jsou tedy například takzvané “průmyslové zóny” a takzvaní “investoři” právě takovým lékem na obě bolístky Moravskoslezského kraje? Mohou vyléčit jak nezaměstnanost, tak znečištěné ovzduší?

Zdánlivě ano. Jejich provoz neznečišťuje životní prostředí a přinášejí nová pracovní místa. Primátor Ostravy už od roku 1997 “věděl, co s Ostravou” – přilákal do průmyslových zón nejprve ASUS a následně další firmy a nyní o tom hovoří jako o splněné vizi. Primátor Karviné hovoří o otevření závodu firmy Caltex v karvinské průmyslové zóně jako o něčem, co “se nám podařilo” a něčem, co “přineslo perspektivní práci.” Budovatelské nadšení vzbuzuje i plánované otevření dvou velkých skladů Amazonu.

Jsou tedy průmyslové zóny opravdovou spásou?

Continue reading

Rok 2013 a JAB

V roce 2013 na JABu vyšlo 77 článků a rok 2013 se tak stal rokem nadprůměrným – na JABu vychází průměrně zhruba 50 článků ročně.

Ovzduší

Psal jsem hodně o ovzduší. Populárními články byly například argumentační příručka, dramatizace úmrtnosti způsobené ovzduším, limity WHO a Ostravsko, rýpnutí do primátora Kajnara nebo zpochybnění účinků odprášení průmyslu.

Prvním krokem do míst, kam má blog namířeno v budoucnu byl článek o diverzifikaci rizika Moravskoslezského kraje. Stejným směrem se ubírala i série článků vysvětlující co bych s tím dělal já.

Celkově v problematice znečištění ovzduší na Ostravsku v roce 2013 nastaly dva důležité momenty. Jednak byly publikovány výsledky průzkumu Air Silesia, které jsem na blogu komentoval velice chladně, až to vyvolalo reakci pracovníků VŠB.

Konečně jsme se také dočkali výsledků výzkumu CENATOX. Mé smíšené pocity z těchto závěrů budou určitě inspirací pro budoucí články – protože ani tento výzkum nevysvětlil, co přesně způsobuje znečištěné ovzduší na Ostravsku, a to přestože jsem do něj vkládal velké naděje. Podle všeho to vypadá, že odpověď bude ležet někde v průniku obou výzkumů. Uvidíme, kdo se v roce 2014 chopí formulace této celkové odpovědi. Možná to bude mnou tolik kritizovaná VŠB-TÚ Ostrava.

A to ostatní

Spousta věcí mi v roce 2013 opravdu hnula žlučí. Jelikož sám nerad čtu negativně laděné články, vždy jsem se snažil danou věc kritizovat co nejvíce věcně a s odstupem, přestože prvotním impulzem byla vždy snaha si “ulevit”. Zda byl výsledný odstup a nadhled dostatečný, to musí posoudit čtenáři sami.

Tento rok mě opravdu začala štvát mluvčí města Karviná. Naštvalo mne lhaní společnosti Ahold svým zákazníkům. Opravdu nemorální mi připadal victim blaming v případě Šmejdů. Svou ignorací mne štval i poslanec Seďa (+ zde).

Několikrát jsem se také rozepsal o mizerné práci českých novinářů: 1, 2, 3.

Snad opravdu největší nechuť, odpor a vztek ve mně v roce 2013 ovšem budil anticiganismus. Nejodpornějším příkladem byly komentáře směrované prvním českým paterčatům. Ty vedly mne i spoustu dalších lidí k podpoře hnutí Čechy v ČR nechceme. Snažil jsem se na téma anticiganismu napsat i několik článků, celkově ale myslím, že na toto téma nemám, a raději se mu věnovat dále spíše nebudu, přestože je to téma stále velice aktuální. Je pro mne velice těžké nějak argumentačně věcně a logicky odporovat rasistickým a xenofobním urážkám. Domnívám se, že to ani často není vůbec možné – je potřeba se na problém podívat nějak zvenčí, “out of the box”, což se mi zatím nepodařilo.

O pohled zvenčí jsem se snažil ve svých článcích o kouření v restauracích, potamžo neoliberalismu. První, velice populární článek byl trochu chaotický, ale hlavní sdělení, které jsem později zopakoval, v něm bylo. Kritice některých myšlenek spjatých s neoliberalismem a kapitalismem obecně jsem se snad nevěnoval naposledy.

Blogování mne v roce 2013 velmi bavilo, a v roce 2014 bych se chtěl dále věnovat nejčastejším tématům – znečištění ovzduší na Ostravsku a celkové ekonomické situaci v této oblasti. Jak jsem totiž v posledních článcích tohoto roku popisoval – znečištění ovzduší a ekonomiku nelze řešit odděleně. V roce 2014 bych tak chtěl svůj pohled na fungování ekonomiky globálního kapitalismu s pohledem na znečištěné ovzduší na Ostravsku spojit.

Za znečištěné ovzduší v Ostravě mohou neznámé spalovací procesy

Mnou dlouho očekávaný moment konečně nastal a výzkum CENATOX publikoval své definitivní závěry v časopise Ochrana ovzduší (6/2013). Odkud pochází polétavý prach v Ostravě Radvanicích a Bartovicích? Co je zdrojem tak velkého znečištění ovzduší v této oblasti? Vzorky vzduchu z února 2012 byly důkladně zanalyzovány a zde jsou výsledky.

Zkoumaný prach byl rozdělen do dvou kategorií:

  1. jemný, o velikosti od 0,15 do 1,15 µm
  2. hrubý, od 1,15 do 10,0 µm.

Zhruba se dá říci, že to odpovídá klasickému dělení na PM2,5 a PM10. Jemný prach proniká hlouběji do dýchacího traktu, případně až do plic a dále do krevního řečiště – je tedy výrazně nebezpečnější než hrubější prach.

Jemný a tedy nebezpečnější typ prachu tvořil v době smogové situace 80 % veškerého znečištění prachem. Prach hrubější tvořil pouze 20 % znečištění. V době mimo smogovou situaci byl poměr podobný (71,4 %).

Co je zdrojem této nejnebezpečnější a zároveň silně převažující (80%) části znečištění? Zde je graf:

Doprava má pro mnohé očekávaně malý vliv, navíc je zde konkretizováno, co z dopravy způsobuje toto znečištění – nejsou to výfukové plyny, ale odírání brzdových destiček a pneumatik.

Co je ovšem pro mne osobně velice překvapivé je mizivý podíl výroby oceli, a veliký podíl spalovacích procesů. Zároveň vědci ovšem nezjistili, o jaké spalovací procesy se jedná. Tento výzkum tedy stále nedal odpověď na otázku, co přesně způsobuje znečištění ovzduší v Ostravě! V závěru článku vědci dokonce doporučují porovnat koncentrace prachu na Polských stanicích – jednou z možných variant podle vědců tak je, že zdroj znečištění je až v Polsku.

Po zahrnutí i hrubějších prachových částic (oněch zbývajících 20%) vypadá situace takto:

Musím se přiznat, že mne výsledky tohoto výzkumu zaskočily. Opravdu jsem vůbec nečekal tak velice nízký vliv průmyslu na ovzduší v Radvanicích a Bartovicích. Zároveň jsem netušil, že výzkum nebude schopen od sebe odlišit spalovací procesy v koksárnách, elektrárnách či teplárnách od spalování v lokálních topeništích. V tomto je pro mne výzkum největším zklamáním, protože nevysvětlil, kterým konkrétním zdrojem nebo zdroji je znečištění ovzduší způsobeno.

Co s tím? Díl 3. Ani práce, ani vzduch

V minulém článku jsem odmítl obvyklý pohled na problematiku Ostravska, který říká, že buď lze mít “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Takovýto přístup je špatný ze dvou důvodů. Jednak jeho aplikování dlouhodobě nevede ke zlepšení situace, především ale neodpovídá realitě – v kraji je jak vysoká nezaměstnanost, tak velice znečištěné ovzduší.

V dnešním článku si na třech příkladech ukážeme, jak se snaha aplikovat tento “buď-a-nebo” přístup vždy obrátí proti jeho uživateli, jako kdyby to byl vícehlavý drak. Když tomuto drakovi vítězoslavně usekneme jednu hlavu, obratem mu naroste několik dalších hlav zároveň. V momentě, kdy si myslíme, že jsme zvítězili alespoň buď nad nezaměstnaností, nebo znečištěným ovzduším, hned se ukáže, že problémů naopak přibylo. V závěru článku pak přidám mou vlastní radu. Ta bude tentokrát směřovat občanským sdružením.

Příklad první: Evraz

Krajský úřad nedávno prodloužil dobu, po kterou může společnost Evraz Vítkovice Steel fungovat bez sekundárního odprášení. Zdůvodnění je klasické – je potřeba akcentovat zaměstnanost, protože o trochu lepší ovzduší za to nestojí. Tedy známý pohled “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Volba padla na boj s nezaměstnaností, za cenu znečištěného ovzduší.

K čemu ale pak ve skutečnosti došlo? Jak se lišil výsledný efekt od zamýšleného? Opravdu vyhrála ekonomická situace? Je zjevné, že nikoliv. Vysoké nezaměstnanosti toto opatření nikterak nepomohlo, pouze ji zakonzervovalo na současné hodnotě. Ba co víc. Představitelé Evrazu dokonce tvrdí, že dřív nebo později ocelárnu stejně zavřou. Tedy, nezaměstnanost utrží ránu v budoucnu tak jako tak.

Snaha tedy byla na miskách vah pomoci nezaměstnanosti. Ta ale zůstala stejná, a v budoucnu se ještě zhorší. A co znečištěné ovzduší? To zůstane stejně znečištěné. Navíc, jak správně upozorňuje Čisté nebe, vytváří takovéto rozhodnutí precedens pro další podniky – různá nařízení zjevně nemusejí platit pro každého. Stačí nějak zdůvodnit ekonomickou situaci podniku, a přestože veřejně podnik hlásá, že ukončí provoz “tak jako tak”, stejně dostane výjimku. Zvláště v železárenském průmyslu bude situace v následujících letech velice napjatá, jelikož železáren je v Evropě víc, než by odpovídalo poptávce. Pro ostravské podniky tak vždy bude snadné argumentovat “ekonomicky” a budou si tak zřejmě moci u krajského úřadu vyprosit další výjimky.

Tedy, znečištěné ovzduší dostalo na frak i v budoucnu, stejně jako nezaměstnanost. V souboji “znečištěné ovzduší versus nezaměstnanost” tak tímto rozhodnutím prohrály všechny zúčastněné strany a přístup “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší” nezafungoval. Drakovi pouze narostly další hlavy.

Příklad druhý: MMF

Na začátku 90. let, v době přerodu z plánované ekonomiky v tržní kapitalismus, se k situaci v České republice a i speciálně na Ostravsku vyjadřoval Mezinárodní měnový fond. Ten tvrdil, že pokud oblast bude trpět znečištěným životním prostředím, investoři se budou oblasti vyhýbat.

Je zjevné, že tato rada nepadla na úrodnou půdu, a namísto toho politika úmyslně pěstovala vztah “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Jako kdyby toto řešení bylo snadnější zárukou toho, že se aspoň ta nezaměstnanost udrží na rozumné míře, za cenu postupného obětování životního prostředí. Snadnější je drakovi jen rutinně usekávat hlavy, než se ho snažit z kraje vyhnat. A tak byla proto raději generována snaha o podporu průmyslu, protože se má za to, že rovnice “nezaměstnanost, nebo životní prostředí” dokáže vykouzlit jedno, nebo druhé, podle toho, čemu dáme přednost.

Ale ani zde tento princip nezabral – celý systém se ukázal složitější než rovnice “buď-a-nebo”. Systematickým usekáváním hlav s nezaměstnaností drakovi jenom narostlo více nových hlav. Nezaměstnanost v kraji je vysoká, stejně jako je vysoké znečištění ovzduší, nehledě na to, jak moc velké oběti se na životním prostředí udělaly. Ty skutečně problémy velkého průmyslu pak nejsou způsobeny vysokými náklady na ekologii, ale zcela externími faktory – změnami situace na globálním trhu.

Příkladem může být například těžební společnost OKD, která těží velice levnou technologií, nijak šetrnou ke změnám terénu na povrchu. Přesto je ztrátová, protože ve Spojených státech se začal těžit břidlicový plyn, což snížilo čínskou poptávku po černém uhlí, a to snížilo cenu černého uhlí ve světě. Kdo by si před 20 nebo i jen 10 lety představoval, že jakási změna v Americe ovlivní cosi v Číně, a to že následně zásadně ovlivní zaměstnanost a ekonomickou situaci na Karvinsku…

Příklad třetí: občanská sdružení

Marného a zoufalého souboje s vícehlavým drakem se dopouštějí i různá občanská sdružení zasazující se o zlepšení kvality ovzduší v Moravskoslezském kraji. Jednou jsem zde na blogu publikoval výčet všech mně známých sdružení a u většiny z nich jsem musel konstatovat, že již nejsou příliš aktivní.

Co se jim stalo? Snažili se vést souboj se stejným vícehlavým drakem. V očích veřejnosti pak nikdy nezískali skutečnou podporu v tom, jak byl ten boj veden. Samozřejmě si každý obyvatel Ostravy přeje, aby ovzduší bylo čistější. Jenže vždy to má jedno “ale” – a tím ale je právě obava o zvýšenou nezaměstnanost.

Samozřejmě je potřeba bojovat za čistější ovzduší, no ale vlastně to teď až tak úplně nejde. Obyvatelé Ostravy se k občanským sdružením chovají jako Sir Humphrey Appleby k ministru Jimu Hackerovi v Jistě, pane ministře. S předstíraným pochopením odkývou občanským sdružením všechny jejich požadavky a nápady: “Ano, je potřeba čistější ovzduší!” “Ano, velké průmysly nesmějí znečišťovat!” “Ano, jistě, pane ministře” Jakmile ale dojde na lámání chleba, v tichosti a za zády občanských sdružení se pak tito obyvatelé přiklánějí na stranu boje proti nezaměstnanosti, a znečištěné ovzduší opět padá na obětní oltář. Obyvatelům se pochopitelně nelze co divit, protože když jsou stavěni před volbu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”, tak je jim těžko mít za zlé, že si vyberou jistotu výdělku.

Má vlastní rada, další odpověď na otázku “A co bys s tím dělal ty?” tedy zní takto:
Občanská sdružení musejí změnit svou strategii. Ostravsko není typickou oblastí, kde lze přímočaře bojovat za lepší životní prostředí. Ostravsko není Amazonský prales, kde lze úspěšně argumentovat, že tam těžit dřevo není potřeba. Ostravsko není moře s ohroženými velrybami, kde lze velice úspěšně argumentovat, že lidstvo zabíjet velryby nepotřebuje, a tak by s tím mělo okamžitě přestat.

Občanská sdružení by lepší kvalitu ovzduší nadále měla mít za cíl, ale požadovat by měla změny, které se ovzduší přímočaře netýkají – souvisí s ním až druhořadě. Na Ostravsku musí vzniknou spojenectví občanských sdružení bojujících za lepší čistotu ovzduší se sdruženími zdánlivě nesouvisejícími. Ideálním partnerem by byla sdružení například podnikatelská nebo jakákoliv další, která usilují o nápravu ekonomické struktury kraje. Společným postupem by pak tato sdružení měla usilovat o jednotlivé konkrétní změny vedoucí k přeměně kraje takovým způsobem, který bude řešit jak nezaměstnanost, tak i znečištěné ovzduší zároveň.

V příštím článku se konečně podíváme na nějaká konkrétní opatření, která se snaží jít jinou cestou než “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Budou to opatření, která v nás vyvolávají dojem, že se snaží řešit oba problémy současně – tedy i nezaměstnanost, i znečištěné ovzduší. Řeč bude o montovnách a výrobních halách.

Mapy znečištění v Evropě

S pomocí nástroje CloverETL, dat z EEP a Google map jsem vytvořil několik map k úrovním znečištění ovzduší v Evropě.

První mapa zobrazuje prvních 50 stanic s nejvyšším znečištěním polétavým prachem PM10:

Druhá mapa zobrazuje prvních 50 stanic s nejvyšším znečištěním benzo[a]pyrenem:

Poslední mapa zobrazuje z každé evropské země stanici s nejvyšší průměrnou koncentrací benzo[a]pyrenu:

Jak bys to řešil? Díl 2. Základní chyba v uvažování

V jednom z předchozích článků jsem shrnul, jaké různé pohledy existují na budoucnost Moravskoslezského kraje, který trpí vysokou nezaměstnaností, odsunem obyvatel a velkým zatížením životního prostředí, především silně znečištěným ovzduším. Tématům průmyslu, těžby a znečištění ovzduší se na tomto blogu věnuji již několik let, kdy většinou kritizuji postoje jiných. Usoudil jsem, že po takové době nastal čas přijít s postojem vlastním, navrhnout nějaké vlastní řešení, jak ven z této “šlamastyky.”

Stávající postoje ať už politiků, nebo i samotných obyvatel oblasti se dají ve skutečnosti shrnout velice jednoduše. Drtivá většina zúčastněných vidí problematiku oblasti jako souboj dvou hráčů:

  1. Průmysl, zaměstnanost, ekonomická prosperita
  2. Životní prostředí

Často veškeré debaty vypadají jako souboj přisypávačů na misky dvouramenných vah. Čím více akcentujeme životní prostředí, tím horší podmínky budou existovat pro průmysl, tím vyšší bude nezaměstnanost.

Tímto sporem končí většina debat: buď můžeme mít čisté životní prostředí, anebo fungující průmysl a tedy zaměstnanost. A jelikož platí cynické “čistého vzduchu se nenajíme”, navrch má většinou hráč číslo jedna – průmysl a zaměstnanost. A to jak politicky napravo, tak nalevo:

Na obrázku výše v podání ODS, zde v podání ČSSD.

Právě v tom, že přemýšlení o budoucnosti Moravskoslezského kraje většinou skončí právě na takovém mrtvém bodě, tak právě zde je potřeba hledat příčinu problémů.

Pokud se na jednu věc díváme ze stále stejného úhlu pohledu, budeme vždy vidět to samé. Je na čase se na problém přestat dívat jako na problém sporu mezi životním prostředím a nezaměstnaností.

Neplatí vztah “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Chápat Moravskoslezský kraj tímto způsobem označuji za základní chybu v uvažování.

Neplatí vylučovací vztah “buď, a nebo”. Moravskoslezský kraj se vykazuje vztahem přesně opačným. Platí zde totiž vztah “nezaměstnanost a znečištěné ovzduší”.

Toto pozorování jistě není průlomové. Odpovídají tomu všechny známé statistiky, novinové články, rozhovory, debaty lidí, zkrátka základní každodenní zkušenost všech obyvatel tohoto kraje. Obyvatelé nežijí jedno volební období v nezaměstnanosti a druhé volební období ve znečištěném ovzduší. Obyvatelé žijí již desítky let v obojím – jak ve vysoké nezaměstnanosti, tak ve velice znečištěném ovzduší.

Na otázku “A co bys s tím dělal ty?” tak jako svou první odpověď říkám: “Přestal bych se na to dívat pohledem nezaměstnanost, nebo těžký průmysl, začal bych se na to dívat pohledem nezaměstnanost A těžký průmysl.”

Moravskoslezský kraj nutně potřebuje nové myšlení, a toto myšlení musí být založeno na reálné situaci. Současná situace se vyznačuje jak vysokou nezaměstnaností, tak vysoce znečištěným ovzduším. Tyto dva jevy nejsou protikladné, tyto dva jevy jsou v Moravskoslezském kraji v dokonalé symbióze. Logicky tedy nelze řešit jeden problém na úkor druhého – je potřeba řešit oba problémy zároveň.

V příštím díle této série článků se podíváme na to, proč je tento jiný pohled tak důležitý, a jaký jiný a lepší přístup k řešení problémů na základě něj hledat.

K čemu jsou těžební limity

Ozývají se hlasy, že před těžbou a vyvlastňováním či vykupováním pozemků nacházejících se nad zásobami nerostného bohatství chrání horní zákon, a těžební limity tak jsou cosi nadbytečně zbytečného, něco, co nemá žádný vliv, a může tedy být v poklidu a bez emocí zrušeno.

Prvořadý logický lapsus se nachází v tom, že kdosi pokládá za nutné rušit něco, o čem hned druhým dechem dodává, že jde o již neúčinný a zbytečný nástroj. Tedy – jedná se o něčem, co na realitu nemá žádný vliv. Mělo by tedy být jedno, zda dané opatření je nebo není platné – protože nemá žádný vliv. Pak ale veškeré vynaložené úsilí na zrušení takového ustanovení je nesmyslná investice, která nepřinese žádný reálný prospěch. Je zjevné, že taková argumentace je vnitřně silně rozporná – popírá samu sebe.

Druhou logickou chybu lze vyčíst z dřívějšího článku Čistá duše – Obyvatelé Karviné se nesmí navzájem zradit. Zde celý argument napíši znovu, tentokráte bez omáčky okolo, čistě z hlediska logiky fungování ekonomických subjektů.

Dotčené území

Představme si obydlené území, které se nachází těsně za hranicí současné těžby a je známo, že i na tomto území se nachází nerostné bohatství. Reálným příkladem takové oblasti je Staré město u Karviné, případně mediálně známý Horní Jiřetín. Jaký vliv má existence či neexistence těžebních limitů na takové místo a jeho obyvatele? Dle současné úřednické vlády údajně žádný reálný vliv těžebních limitů neexistuje.

Je přitom velmi snadné ukázat, že vliv existuje, a že je dokonce velice silný.

Continue reading

Ani to znečištění ovzduší už není to co bývalo…?

Ministr Podivínský se v interpelaci nechal slyšet, že “ve srovnání se 70. lety je koncentrace v některých parametrech znečištění ovzduší na 1 %, čili do dnešní doby jsme se dostali o 99 % v některých parametrech a oblastech níž.”

Je to reakce poněkud zvláštní, protože ministr byl tázán na nelepšící se situaci v koncentracích polétavého prachu PM10. Jak jsou na tom koncentrace této látky dnes v porovnání s minulostí 50 let zpět? Odpověď lze nalézt například v tomto dokumentu na straně 17:

V minulosti se neměřilo PM10, ale trochu jiné kategorie látek, které toho někdy zahrnovaly víc, než pouze PM10, takže v grafu jsou hodnoty skutečně o něco vyšší. Tak jako tak se dá ale konstatovat, že koncentrace byly alespoň řádově stejné už od roku 1970. Hovořit v tomto kontextu o snížení o 99 % je čirá demagogie.

Reflex nelze brát vážně

Je s podivem, kolik velice inteligentních lidí stále bere Reflex a v něm publikovaná sdělení vážně. Příkladem budiž četná pohoršení se nad článkem Buď budeš v Evropě tolerantní, nebo uvidíš!

Pobný článek zde odkazuje i na článkem v Reflexu rozebíraný dokument.

Je zajímavé, jak jemnými úpravami skutečnosti lze dosáhnout skandalizujícího efektu. Evidentní je to zvláště v následujících dvou případech:

1. V originálním dokumentu se mluví o “defamatory comments … with a view to inciting to violence, slandering the group, holding it to ridicule or subjecting it to false charges”; jako příklad se uvádí “gypsies are thieves” a “Moslems are terrorists.”

Violence – podněcování k násilí, to už v našem právním systému máme. Slander, ridicule, false charges – pomluva, tedy něco, čím se české soudy zcela běžně zabývají. Tedy nic nového. Nebo ne?

Interpretace Reflexu: tato směrnice by postihovala i každého věřícího křesťana, “který by veřejně prohlásil, že islám je falešné náboženství, jakož i člověka odmítajícího homosexualitu či prosazování feminismu.”

Poplach! Všichni, kdo nejsou feministé, půjdou podle časopisu Reflex brzy do vězení!

Ta zdánlivě jemná, ale podstatná nuance mezi hanobením / pomluvou a odlišným politickým názorem není smáznuta poprvé. Je to podobné, jako když někdo řve “buzny do plynu” a pak tvrdí “ale já přece jen odmítám homosexualitu, na to mám právo!” Díky Václavu Klausovi teď homofobové jsou vlastně jen jakousi legitimní opozicí proti “homosexualismu”.

2. Asi nejlepší přikrášlení: Dle Reflexu směrnice chce vytvořit orgán, který by “monitoroval situaci v zemi a vedl by evidenci občanů, kteří směrnici porušují”. V směrnici se skutečně hovoří o “National Tolerance Monitoring Commission”. A je to tady! Monitoring! Velký Bratr! Orwell!

V dokumentu se popisuje i co by tento orgán měl na starosti. Byly by to tyto čtyři body: “Issue general guidelines”, “Express views”, “Disseminate such guidelines”, “Foster international cooperation with similar bodies in other State.”

No ale počkat – vydávání metodik, vyjádření, distribuce materiálů, spolupráce s jinými zemněmi – tady nic o té evidenci občanů není! Že by si to snad v Reflexu vymysleli, aby měli další bombastický článek? To přece né!

Pokud mně něco přijde alarmující, tak to nejsou “výmysly z EU”, ale je to nekritičnost, s jakou si mohou přední periodika dovolit vydat prakticky cokoliv, a s jakou nekritičností tyto články kde kdo pokládá za pravdu.

A kolik lidí zabil ArcelorMittal?

Státní zdravotní ústav počítá a počítá kolik lidí zabil smog. Za posledních 7 let to prý mohlo být 34 tisíc lidí. Číslo jistě ohromné, ale kdo za to může? Sdělení je poněkud oslabeno faktem, že zabijákem byl vlastně anonym – blíže nespecifikovaný smog.

Méně anonymní takové statistiky mohou být v oblastech, kde o původcích znečištění ovzduší panuje nějaká konkretní představa. Takovou oblastí je například městský obvod Ostravy Radvanice a Bartovice. Vědecké studie se většinou rozcházejí v hodnocení toho co způsobuje znečištěné ovzduší v celé Ostravě, o Radvanicích a Bartovicích ale panuje většinou shoda – je to z významné části průmysl a konkrétně ArcelorMittal Ostrava.

Výpočet množství zemřelých v důsledku znečištěného ovzduší jsem zde již publikoval, úroveň znečištění ovzduší v dané oblasti je veřejně známá informace, stejně tak počet obyvatel.

Úmrtnost: 1,04 procent z 6550 je 68,12. Roční průměr PM10: 49,5; odhad PM2.5 po vynásobení koeficientem 0,75: 37,125; toto -10 a vynásobeno 0,6 dává 16,275procentní podíl na úmrtnosti, tedy zhruba 11,1 úmrtí za rok 2012. Obdobně pro předchozí léta (pro jednoduchost považujeme počet obyvatel za konstantní).

Za období 2006 – 2012 se tak dá na vrub znečištěnému ovzduší přičíst v Radvanicích a Bartovicích 90 zemřelých.

Jakou část z toho má na svědomí ArcelorMittal Ostrava? Je to 0 %? Nebo 50 %? Nebo 80-90 %? Bude to logicky přibližně stejně velký podíl jako je podíl průmyslu na znečištění ovzduší v této oblasti. Některé studie vyčíslují podíl průmyslu až na 87 % dokonce v celé Ostravě.

V jakém jiném podnikání lze způsobovat desítky mrtvých každý rok a nemuset za to nést žádnou zodpovědnost?