Syndrom zapšklého anonyma po sto dvacáté prvé

Původně jsem chtěl psát o tom, jak mám neskutečně blbej den, že nemám vůbec radost z přicházejícího jara, ačkoliv jsem se na něj tak těšil, že jsem musel absolvovat imitaci maturity, což mě značně rozladilo, ale přineslo jeden přínosný poznatek, a to, že těch 15 minut je neskutečně krátká doba, taky jsem chtěl ještě psát o tom, jak jsem dostal další nesmyslné pokyny od markéťáka, kvůli kterému už jsem tu jednou brečel, ale tady, teď a nyní, jsem se rozhodl, že raději napíšu o úplně něčem jiném a taky, že už bych měl ukončit toto příliš dlouhé souvětí, kterému by ani nevadilo, že je tak neskutečně dlouhé, ale tématicky naprosto rozstřílené, tudíž tohle nikdy nikdo nezkoušejte, hlavně ne doma.
Já chtěl splodit pár řádek na téma syndrom zapšklého anonyma. Continue reading