Právo na informace o tajmném karvinském investorovi

V Karviné má vyrůst nová průmyslová zóna Nad Barborou a zde na blogu volám po tom, aby se o tak velkém projektu mluvilo co nejotevřeněji. Jinak totiž hrozí opakování historie v podobě různých zklamání a nedorozumění jako v případě Dobrovíz nebo v případě Brna. Zaslal jsem proto žádosti o informace o potenciálních investorech zúčastněným státním institucím. Jakým institucím, jakou jsem dostal odpověď, a jak se tato odpověď jeví ve světle informací zveřejněných v médiích?

Základní dvě otázky zní:

  1. Existují investoři, kteří o zónu projevili alespoň hypotetický zájem?
  2. Pokud ano, kdo tito investoři jsou?

Co se stane, když se odpověď na tyto otázky pokusíme poskládat z veřejně dostupných informací? Položme si vedle sebe jednotlivé citace:

  • Ministerstvo průmyslu a obchodu zařadilo plánovanou průmyslovou zónu Nad Barborou na Karvinsku mezi projekty strategických průmyslových zón.[1]
  • Podle již dříve zveřejněných informací už ministerští úředníci předběžně jednali se zástupci velkého investora.[1]
  • Sám prezident Miloš Zeman při nedávné návštěvě Ostravy prozradil, že by to mohla být korejská firma vyrábějící pneumatiky.[1]
  • [Hejtman Moravskoslezského kraje]: My se v současnosti snažíme tuto zónu připravit tak, aby tam velký investor mohl přijít. S jedním takovým jednáme…[2]
  • [v průmyslové zóně] by se mohla usídlit jihokorejská firma na výrobu pneumatik a nabídnout pracovní místa dvěma tisícům zaměstnanců[3]

Jelikož v citovaných článcích zaznělo, že s investory vyjednává jednak Ministerstvo průmyslu a obchodu a jednak Moravskoslezský kraj (představovaný hejtmanem), zaslal jsem obou institucím dotaz dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, kde jsem požádal o zaslání zápisů z jednání s potenciálními investory v této průmyslové zóně. Zde jsou odpovědi:

Moravskoslezský kraj:

Moravskoslezský kraj (dále jen „kraj“) zatím neprojednával možnou investici ze strany potencionálních investorů v PZ Nad Barborou, jelikož v současné době probíhá přípravný proces za účelem registrace projektu v programu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, ze kterého by kraj čerpal finanční prostředky na pokrytí části výdajů nezbytných pro přípravu a realizaci této průmyslové zóny. Následně, po registraci projektu, bude kraj ve spolupráci s Agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest zónu aktivně nabízet potenciálním investorům.

Ministerstvo průmyslu a obchodu:

Žádost […] v níž je požadováno poskytnutí zápisů z jednání s potenciálními investory v plánované průmyslové zóně Nad Barborou u Karviné, se odmítá podle § 15 odst. 1 […] z faktických důvodů, neboť ministerstvo požadovanými informacemi/dokumenty nedisponuje.

Podle mého soudu si protiřečí informace uvedené v médiích a vyjádření příslušných úřadů. Moravskoslezský kraj podle novin s nějakými investory vyjednával, ale v mé odpovědi naopak tvrdí, že nic neprojednával. Ministerstvo vede průmyslovou zónu jako projekt, a dle novin jeho úředníci s investory předběžně jednali. Očekával bych, že něco jako “projekt” bude řádně vedeno, a budou tedy existovat zápisy z jednání v rámci projektu. Tyto ale údajně neexistují…

V současné době zvažuji, zda má smysl podávat proti rozhodnutím odvolání, či zda zaslat žádost o informace kanceláři prezidenta republiky – jelikož ta, zdá se, také něco ví. Máte jako čtenáři nějakou radu?

Nelíbí se mi, nakolik tajně se vedou vyjednávání, ve kterých jde o velké veřejné peníze a budoucnost tisíců obyvatel Karviné. Snad ještě více se mi ale nelíbí veřejné postoje k celé zóně zaujímané. Jak jsem se totiž na svém blogu snažil vysvětlit – přesun lidí z hornických a jiných profesí do průmyslových zón způsobí ještě hlubší ekonomický propad kraje.

Už s tím něco udělejte! Nebo udělejme?

Na svém blogu kritizuji ledasco – v posledních letech hlavně znečištěné ovzduší a budoucnost Karviné. Může to tak vypadat, že jsem vlastně jenom další z křiklounů, co volá “už s tím něco udělejte,” ale sám nemá na nic žádné vlastní řešení. V následujícím zamyšlení se pokusím nastínit, proč si myslím, že i taková snaha je nutná a v podstatě konstruktivní.

Když jsem nedávno některým svým známým poslal odkaz na vynikající rozklikávací rozpočet Nového města na Moravě, všichni ocenili, že je opravdu skvěle udělaný, ale objevil se i jeden komentář, který pravil, že je rozpočet až příliš detailní, a že kontrolu rozpočtu by tak “hlavně měli dělat místní opoziční politici.”

Podobně pasivní postoj lze určitě najít i u mnoha dalších lidí. “Ano, je to hrůza, už by s tím někdo měl něco udělat!”

Myslím si, že již dávno skončila doba, kdy lze pouze čekat, až se všechny problémy vyřeší samy od sebe, resp. až je vyřeší nějací politici. Podobně naivní je myslet si, že velké společenské problémy – jako je například znečištěné ovzduší, nebo snahy těžebního průmyslu poddolovat co nejvíce Karviné, mohou vyřešit malá několikačlenná občanská sdružení nebo dokonce jeden blogger píšící o těchto problémech ve svém volném čase.

Velice se mi líbí jedno dnes módní motto: “My jsme ti, na které jsme čekali.” Vystihuje to přesně to, co se mi nedaří příliš vystihnout v mých vlastních článcích. Pokud jsou lidé nespokojeni s nějakým problémem – musejí ho především začít řešit oni sami.

Nelíbí se vám, že se v novinách nebo na nějaké Facebookové stránce nepíše o některých věcech? Založte si “noviny” vlastní – ať už to je vlastní blog, Facebooková stránka, nebo jenom skupina přátel, kteří si e-mailem posílají různé názory a diskutují o různých věcech. Diskutujte společně, pište články společně, bavte se o věcech mezi sebou. To nejhorší, co lze udělat v situaci, kdy se o něčem příliš nediskutuje, je přestat o dané věci diskutovat úplně.

Je jasné, že jakkoliv dobře napsaný článek na jakémkoliv blogu nikdy nebude mít čtenost jakou mají průměrné články na serveru Novinky.cz. Takové servery ale nikdy nebudou tribunou pro zpočátku okrajová názory – o těch budou psát teprve až se tyto názory dostatečně rozšíří a stanou se atraktivními. Je zbytečné od nich něco takového očekávat. Velké noviny píší pouze o tom, o čem vědí, že si to v nich jejich čtenáři chtějí přečíst.

Snaha řešit věci vlastními silami někdy může pomoci řešit i zdánlivě neřešitelné. Nelíbí se vám, že nemáte peníze? No proč si neudělat peníze vlastní? V pořadu Chudoba zblízka jedna reportérka přesně o tomto referuje – chudí lidé sice nemají žádné peníze, jsou ale schopni si navzájem pomoci – vytvořením komunity lidí, kde každý těm ostatním pomáhá s nějakou jednou věcí, a na oplátku zase ostatní pomáhají jemu s jinými jeho potřebami.

Začněte u svých blízkých a známých. Pokud nejste o správnosti nebo smysluplnosti svých názorů schopni přesvědčit ani lidi, které dobře znáte, jak myslíte, že se vaše myšlenky a připomínky kdy dostanou do popředí veřejného zájmu? Proto je pro mne vždy nejdůležitější vědět, co na články na mém blogu říkají mí nejlepší přátelé – jsou pro mně tou nejcennější zpětnou vazbou, pomocí které zjišťuji, zda jsem se nedostal ve svých myšlenkách už někam úplně mimo, nebo za hranice srozumitelnosti.

Někdy cesta k řešení spočívá prostě v opravdové snaze společně se bavit o nutnosti řešení hledat a snažit se řešení najít společně, vlastními silami. Často stojíme před problémy, jejichž řešení neznají, ani sami nevymyslí žádní jednotlivci, ani politici, kteří se stěží orientují jen v běžných problémech běžné agendy konkrétního města, kraje nebo státu.

Oblastí, kde jsou takové snahy v poslední době nejvíce vidět, je například boj proti hazardu. Při přečtení tohoto článku má člověk skoro pocit, jako by politika již byla mrtvá – v článku se mluví o tom, jak si sami občané zařídí petice, sami si zařídí a prosadí referendum a sami v něm budou hlasovat. Politici jsou jen jakési šedé figury v pozadí a nikdo od nich ani neočekává, že by byli schopni na požadavky občanů standardní cestou reagovat – a pokud už nějak reagují, tak jen dosti zmatečně.

Demokratická diskuze v Karviné, nebo cenzura?

Minule jsem horoval za to, že o budoucnosti Karviné a v ní plánované průmyslové zóně by se měla hrát otevřená hra. Obyvatelé by měli vědět, co se plánuje, jaké to bude mít důsledky, a mělo by se o tom otevřeně diskutovat. Jinak to může dopadnout fiaskem jako v Dobrovízi.

Update: na konci článku je vyjádření k celé záležitosti

Facebooková stránka Karviná – město, které žije (nejpopulárnější Facebooková stránka o Karviné) publikovala nedávno následující dotaz:

Jelikož je to přesně téma, kterému jsem se zde na blogu v poslední době věnoval, několik mých čtenářů do diskuze poslalo odkaz na mé články. S podivem po chvíli zjistili, že jejich komentáře “tak nějak” zmizely. Facebook totiž umožňuje komentář označit jako skrytý – ten se pak dál ukazuje jen samotnému autorovi a jeho přátelům, ale nikdo jiný ho už nevidí. Autor pak žije v sladkém nevědomí, že byl zcenzurován, a možná se pouze diví, že na něj nikdo nereaguje.

Jednoho z mých známých dokonce admini stránky na chvíli celkově na svých stránkách zablokovali – nemohl psát žádné příspěvky, ani nikde kliknout na Like tlačítko, ani adminům napsat zprávu.

Jelikož nechci svůj blog někam vnucovat, napsal jsem komentář vlastní, osobní, bez odkazu na můj blog, obsahující pouze můj vlastní názor. Zde je tak, jak ho na dané stránce vidím, když jsem přihlášený na svůj účet, mezi šesti ostatními, více méně souhlasnými komentáři:

Netrvalo dlouho, a můj komentář byl “zcenzurován” stejným způsobem. Pokud se z Facebooku odlhásím, nebo se na stejnou stránku podívám z jiného počítače, můj příspěvek není vidět:

Nevím, o co jde autorům stránky Karviná – město, které žije. Pokud si ale myslí, že pro budoucnost Karviné je nejlepší, když budou podporovány jen jásavé “juchů” “jupí” a “jednoznačně ano” hlasy, a ty ostatní budou umlčeny, tak to by se brzy mohli přesvědčit o přesném opaku.

Autorům stránky jsem poslal zprávu, v níž jim nabízím možnost vyjádřit se k faktům zde uvedeným. Jejich případnou odpověď zde rád publikuji.

Update 0:27: Autoři stránky si moji zprávu před malou chvílí přečetli – Facebook ukazuje potvrzení, když si druhá strana zaslanou zprávu přečte (viz dole “Seen 00:23”). Uvidíme, jak budou reagovat:

Update: kdosi do diskuze k původnímu příspěvku napsal:

Je zajímavé, jak se v jiných regionech Amazon potýká s kritikou a peticemi proti, když v tomhle vlákně jsem nečetl jediný negativní komentář.

Ano, je to opravdu “zajímavé” 🙂

Update 9:24: Byly založeny Facebookové stránky reagující na cenzurní praktiky: NE cenzuře Karviná – město, které žije. Příspěvek Báry Henkl Zajícové, o kterém se tam hovoří, byl adminy stránky zpětně odcenzurován – tedy zviditelněn opět i pro veřejnost. Můj příspěvek zůstává nadále zcenzurován.

Update 14:41: Cenzura mého komentáře byla zrušena – je již viditelný pro všechny. Od adminů stránky jsem neobdržel žádné oficiální vyjádření ani vysvětlení. Že je můj komentář teď viditelný je vcelku neužitečné, neboť již danou diskuzi na Facebooku nikdo nesleduje a pozornost se přesunula jinam – málokdo si ho tak teď přečte. Uvidíme, jestli toto opatrně dávkované cenzurování vybraných názorů bude stránka “Karviná – město, které žije” provádět i v budoucnu.

Update 21:24: Oficiální vyjádření adminů stránky je zde. Údajně žádné komentáře sami nemažou ani neskrývají, a dělá to Facebook automaticky na základě jakéhosi algoritmu na rozpoznávání spamu. Pokud je to pravda, tak nesouhlasné příspěvky mých čtenářů byly možná smazány, protože asi obsahovaly odkaz. Mohu jen hádat, na základě čeho Facebook vyhodnotil, že můj příspěvek je spam – asi protože je nestandardně dlouhý?

Ach, ta špinavá Čína!

Čínu máme často za zemi, kde tamní vládě na jejich obyvatelích až tak nezáleží, a tak si třeba představujeme, že jejich starost o ovzduší bude daleko za starostí, kterou o ovzduší máme v Evropě, konkrétně v ČR.

Tolik představy a dojmy, jak je na tom realita?

1. Výzkumy

Zatímco v Číně probíhá moderní rozbor mikrobů nalezených v částicích ovzduší, Ostravské ovzduší bylo teprve nedávno “slavnostně” analyzováno na výskyt kovů – metodou, která je tak dlouho známá a používaná, že k ní existuje veřejně dostupný software, který si každý může stáhnout a provádět výpočty doma. Zatímco výzkum mikrobů v čínském ovzduší našel některé konkrétní bakterie, které mohou způsobovat konkrétní nemoci, ostravský výzkum který analyzoval kovy v ovzduší neodhalil vlastně nic příliš přínosného.

2. Emise průmyslu

Zatímco v Číně mají průmyslové podniky povinnost zveřejňovat informace o vypuštěným emisích online “v reálném čase” (!), v Česku se vede politický boj za omezení registru IRZ, kde lze informace o emisích dohledat jenom zpětně za celý rok. Různé extrémní epizody tak zůstanou schovány v celkových statistikách, a Ostravané se nedozvědí, kdo jim tento den trávil ovzduší látkami způsobujícími leukemii. Můžou se až o rok později podívat do celkových statistik, které navíc možná budou v budoucnu výrazně omezeny.

Čína některým podnikům výrobu přímo zakázala, v Česku dostal Evraz výjimku a může nad limity znečišťovat dál, přestože se ví, že výrobu sám v budoucnu tak jako tak ukončí.

3. Aktuální informace pro veřejnost

Čína si stanovila roční i denní limity nejen pro PM10, ale i pro PM2.5 a benzo[a]pyren, a především spustila monitorování PM2.5 ve velkém množství čínských měst.

V ČR neexistuje denní limit pro PM2.5, stejně tak neexistuje denní limit pro Benzo(a)pyren, Český hydrometeorologický ústav tak nemá povinnost tyto koncentrace měřit pravidelně každý den a zpřístupňovat je veřejnosti, ani je hodnotit s ohledem na zdraví. Koncentrace se tak nevyskytují na hlavní informační stránce, lze se k nim pouze doklikat na některých vybraných stanicích (předem není jasné, na kterých se měří), kde jsou pouze v nepřehledné číselné formě – bez indikace, zda daná koncentrace je nebezpečná pro zdraví, či nikoliv. O koncentracích benzo[a]pyrenu se dozvídáme až s více než ročním zpožděním po vydání ročenky. Jaká byla koncentrace benzo(a)pyrenu v jednotlivé dny není možné zjistit.

Polský Krakow se rozhodl ukončit topení uhlím, v Londýně silně omezují dopravu, v Číně regulují průmysl a mají jasně dané a sledované limity koncentrací.
Co dělá ČR, kromě dotování výměny nevýznamného množství kotlů na černé uhlí za kotle na … černé uhlí…

Budoucnost Karviné zachycená na videu

Proč tak sebevědomě předstírám, že vím, jak bude vypadat budoucnost Karviné a kam ji zavedou “průmyslové zóny”? Jak můžu tak jistě vědět to, co jsem napsal v jedné diskuzi?

Obávám se, že většina lidí v Karviné si místo zamyšlení se nad důsledky jenom “strategicky” počká, až se průmyslová zóna postaví, až se tam nastěhují výrobní linky, až tam začnou lidi pracovat. A pak se zjistí, že si v práci ani nemůžou odskočit na záchod, že se musejí pracovat neohlášené přesčasy, že vedení jejich problémy vůbec nezajímají, a že jejich plat je pořád na úrovni minimální mzdy, i když už tam pracují roky. A pak, mnoho let od napsání libovolného množství článků si “vzpomenou”, že vlastně ta průmyslová zóna není nic moc, a že by to chtělo něco jiného. Ale to už bude pozdě – dotace byly utraceny, krajem už se vláda zabývala dřív, máte, co jste chtěli a (svým nezájmem) odsouhlasili, měli jste se ozvat dřív.

Jsem snad tak dokonalý znalec ekonomie? Mám dobrou křišťálovou kouli? Jak jsem na tohle všechno přišel?

Odpověď je jednoduchá. Už jsem to všechno jednou totiž viděl. Karviňáci se na svou budoucnost můžou podívat na vlastní oči:

Nejdřív je to film Vše pro dobro světa a Nošovic. Film vyobrazuje co předcházelo výstavbě továrny Hyundai v Nošovicích a především, hlavně v druhé části, jak si žijí lidé v této továrně pracující. Klasická zkušenost: spěch, žádné přestávky, vedení vaše problémy nezajímají. Film lze shlédnout zde. Jen pro připomenutí: případ Hyundai je pro současné politiky pro novou karvinskou zónu vzorem.

Druhým filmem je Závod ke dnu. Ten popisuje trochu podobnou situaci – jak globální ekonomika vylidnila a zruinovala jeden celý region, který jednou byl plný prosperujících podniků a nezaměstnanost jako by v něm neexistovala, a nyní je v tom samém místě nezaměstnanost a chudoba obrovská. Zároveň se film zabývá i velice srozumitelným popisem toho, jak funguje globální ekonomika. Lze ho shlédnout celý zde nebo po částech zde (odkaz vede na třetí, snad vůbec nejlepší část).

A nakonec je to polský dokument Specjalne strefy wyzysku. Zde vidíme podnikatelskou “zónu” v Polsku, a jak se nejdřív obyvatelům zdálo, že zahraniční zaměstnavatel bude vysvobozením z problémů s nezaměstnaností. Zachycená realita je ale horší, než kdokoliv čekal – krajně přísné pracovní podmínky, neohlášené přesčasy přes svátky, minimální mzda, a dokonce vyhazov zaměstnanců, kteří si dovolili demonstrovat zcela v souladu se zákonem.

Vše zatím nasvědčuje tomu, že budoucnost Karviné bude přesně taková, jak zachycují všechna tato videa.

Kdo chce v Karviné postavit mrakodrap?

Nedávno jsem se zde snažil popsat, jak přesun horníků a dalších zaměstnanců těžkého průmyslu do takzvaných “průmyslových zón” povede pouze k dalšímu prohloubení ekonomického úpadku Karvinska. Stane se tak proto, protože horníci a další začnou místo relativně slušného hornického platu dostávat plat pracovníka výrobní linky nadnárodní společnosti. Jak můj článek za vydatné pomoci nejcitovanějšího českého ekonoma Milana Zeleného vysvětluje, takové platy budou vždy těsně u úrovně minimální mzdy, nikdy nebudou vyšší, protože tak funguje současná globální ekonomika. Pokud tedy horníci nastoupí k výrobním linkám, budou dostávat výrazně nižší platy, budou kupovat méně zboží, a to způsobí pokles odbytu dalších podnikání, která vůbec nemusí s hornictvím, průmyslovými zónami nebo průmyslem nijak souviset. Další podnikatelé tak budou muset propouštět, což povede k dalšímu poklesu kupní síly…

Pokud si někdo říká, že se určitě podaří v Karviné vytvořit i nějaké jiné pracovní příležitosti, než jen mizerně placená místa u výrobní linky, tato zpráva nejspíš působí jako studená sprcha:
Průmyslová zóna Vagónka na okraji Karviné nebude. Není o ni zájem
Právě Vagónka měla být průmyslovou zónou pro spíše menší a středně velké firmy, tedy místní podnikatele. Ti by mohli, na rozdíl od nadnárodních firem, produkovat zisk, který se celý rozdělí na území Karviné, a tedy Karviňáci by viděli na výplatních páskách větší cifry, než které jim přisoudí majitelé z jihovýchodní Asie.

Město si prý také samo mapovalo zájem podnikatelů a firem o podnikání právě na území budoucí zóny ve Vagónce. Z něj vyplynulo, že by zájem zřejmě nebyl takový, jaký se předpokládal.

Budoucnost se v malých a středních českých podnikatelích tedy asi neskrývá.

Po zadrhnutí v roce 2012 je ale zpět ve hře průmyslová zóna Nad Barborou. Co o této zóně zatím víme? Víme, že tam asi vznikne 80metrový mrakodrap!

Nová zóna má mít rozlohu dvakrát tak velkou (100 ha) než je rozloha současné zóny (45+9 ha). Zaměstnanců pojme “v konečné variantě dva tisíce“, což je ale stejné množství jako stávající zóna Nové pole. Dá se tedy spekulovat, že v průmyslové zóně bude větší koncentrace strojů a menší koncentrace lidí. Kdo větří výrobní linky a sklady, větří možná správně.

Víme taky, že investoři již o tuto zónu jeví zájem, ale nechtějí, aby byla zveřejněna jejich identita: “Nechceme z důvodu konkurenčního boje uvádět konkrétní firmu.” (Aktualizace: citace se nevztahuje k zóně Nad Barborou, ale k již existující zóně Nové pole. I zde je ale velice pochybné potenciálního investora před veřejností tajit.) Z jakého důvodu by si asi potenciální budoucí “zachránce” nezaměstnaných Karviňáků nepřál být předem zveřejněn? Jedním z důvodů by mohlo být třeba to, že by u řádně informované karvinské veřejnosti neprošlo, že jejich pracovní perspektivy skončí u výrobní linky. Takto lze investora do poslední chvíle tajit, a pak kohokoliv, kdo se postaví proti, označit za kazisvěta, který se měl ozvat dřív – jako se to stalo nedávno v případě Amazonu.

Víme taky, že prezident Zeman zmínil, že by se zde mohly vyrábět pneumatiky. Co to bude znamenat pro Karvinské již teď velmi jedovaté a rakovinotvorné ovzduší, se zatím ani nepokouším domyslet.

Snad nejkurióznější je ale informace o tom, že jeden z investorů (je to ten samý, který si nepřeje být zveřejněn?) “pro své potřeby musí postavit halu vysokou osmdesát metrů.” To by v Mošnově údajně už zasahovalo do bezpečnosti leteckého provozu. V Karviné letecký provoz zřejmě takové nároky nemá…

Nejvyšší mně známý Karvinský panelák má výšku 16 pater, tedy 48 metrů. Pomyslná osmdesátimetrová “průmyslová hala” by se tak nejspíš stala nejvyšší budovou v (blízkosti) Karviné, převyšující všechno ostatní o 10 pater.

Co můžou obyvatelé dělat? Prvním zajímavým pokusem bylo již potřetí dostat do hry drobný hmyz. Jako první protiargument zaznělo, že na dotčeném území se údajně vyskytuje příroda, která “umožňuje volný průchod zvěři, poskytuje útočiště drobným druhům hmyzu”. Karvinskou spalovnu tak možná zastavila vážka a plány těžařů chtěl ohrozit brouk páchník. Myslet si ale, že drobný hmyz Karviňáky spasí i potřetí, by mohlo být už příliš naivní.

Obyvatelé by především měli trvat na tom, aby se s nimi hrála otevřená hra. Kdo jsou investoři, kteří mají o novou dvojnásobně velkou průmyslovou zónu zájem? Půjde o práci u výrobních linek? Kdo chce postavit 80 metrový mrakodrap a proč? Není na čase podpořit nějaký jiný typ podnikání, kdy by zisky nebyly odváděny na bankovní účty majitelů na druhé straně zeměkoule, ale byly by rozdělovány přímo v Karviné, do kapes samotných Karviňáků?

Nastal čas zkoumat ostravské ovzduší vlastními silami?

Článek Revoluční ovzduší: jak aktivisté a sociální sítě zkoumají znečištěné ovzduší shrnuje světově známé úspěchy bojů proti znečištěnému ovzduší prostřednictvím sociálních sítí. Zmiňuje se o úspěšné polské Facebookové kampani, díky které město Krakow zakázalo topení uhlím od roku 2018, rozebírá Londýnskou kampaň Clean Air in London, a jak ji celou zvládá provozovat vlastně jediný člověk, a nakonec rozebírá jak sociální sítě dotlačily dokonce i čínskou vládu začít se znečištěním ovzduším seriózně a otevřeně zabývat.

V souvislosti s velkým zklamáním, které přinesly dva největší poslední výzkumy znečištění ovzduší na Ostravsku – jelikož nebyly schopny konkrétní zdroje znečištění dostatečně přesně identifikovat – mi přišel jako velmi zajímavý a inspirativní tento odstavec:

Vůbec nejefektivnější projekt, říká Whelan, bylo měření kvality ovzduší, které prováděli samotní členové kampaně, spolu s týmem dobrovolníků a drahým, pronajatým monitorovacím vybavením, dvakrát v minulém roce. Stávající měřící stanice v Newcastlu byly umístěné daleko od nejzaprášenějších míst, zatímco měřící přístroje, které dobrovolníci umístili podél železničních kolejí, ukázaly, že koncentrace polétavého prachu se zvýšily 13násobně když kolem projel vlak s otevřenými vagóny vezoucími uhlí. Tato zjištění dobrovolníci mezi sebou sdíleli na Facebooku.

Pokud nejsou žádní vědci schopni v Ostravě identifikovat konkrétní zdroje znečištění, nenastal čas, aby si je Ostravané identifikovali sami? Nejsou to nakonec samotní obyvatelé, kdo zná místní poměry nejlépe, a jen by stačilo jim dát rukou přístroje, aby pro to, co dlouho tuší, získali hmatatelné důkazy?