Jak bych řešil znečištěné ovzduší

Znečištěnému ovzduší na Ostravsku a Karvinsku se na tomto blogu věnuji už zhruba čtyři roky a lidé se mě přirozeně ptají, jak bych to celé řešil já. Můj názor se časem vyvíjí a často spíše reaguje na nějakou aktuální převažující náladu ve společnosti, v zásadě by ale můj recept na čisté ovzduší vypadal následujícím způsobem.

1. Testování účinnosti opatření, stop neověřitelným plošným dotacím

Psal jsem o tom v nedávném článku. Za úspěch nějakého řešení lze vydávat jedině to, že došlo k měřitelnému a statisticky významnému zlepšení kvality ovzduší, nikoliv například to, že se podařilo “vyčerpat dotace” na nějaký projekt. Prvním opatřením by tedy mělo být nastartování projektů, které v opravdu malém lokálním měřítku testují různé možné přístupy zlepšování kvality ovzduší, a to takovým způsobem, že půjde skutečně na kvalitě ovzduší poznat, že dané opatření je účinné.

2. Zohlednění ekonomických faktorů

V několika článcích (1 2 3) jsem se snažil poukázat na to, jak spolu ekonomie a ekologie úzce souvisí, jak jsou to nakonec peníze, které o všem rozhodují, nikoliv zbožná přání obyvatel žít v čistém prostředí. Snažil bych se proto do veřejné diskuze o znečištěném ovzduší mnohem více zatáhnout diskuzi o penězích a o ekonomické situaci kraje. Problémy znečištěného ovzduší a ekonomické struktury kraje jsou tak úzce svázány, že je nelze řešit odděleně, a prakticky se nelze o nich ani odděleně bavit.

3. Komunikace s obyvateli

Bez podpory široké masy obyvatel se složité problémy řeší jen velmi obtížně. Často to vypadá, že za čistější ovzduší bojuje jen pár aktivistů, zatímco ostatní obyvatelé tomu sice přikyvují, ale žádný konkrétní výrazný tlak na své politiky nevyvíjejí. Co vlastně obyvatelé sami chtějí? Co si o znečištěném ovzduší myslí? Jaké mají představy o možných řešeních? Co jsou jejich největší obavy – jakých možných rizik se bojí, kdyby se znečištěné ovzduší opravdu začalo řešit?

Toto jsou myslím zcela zásadní otázky, které je potřeba velmi podrobně zkoumat, a na základě odpovědí obyvatel vést další diskuzi. Názory obyvatel totiž v této oblasti v drtivé většině případů neformuje informovaná debata, ale prohlášení politiků, kteří vždy problém ukazují v takovém světle, že to vypadá, že se vlastně nedá vůbec nic dělat.

4. Konfrontace vědců

Za posledních šest let vyšla obrovská řada vědeckých studií, které se zcela rozcházejí v závěrech o tom, co vlastně znečištěné ovzduší způsobuje. V jiných případech zase studie končí otevřenými otázkami a volají po dalších navazujících studiích. Vypadá to, že o Ostravském ovzduší lze vlastně vydat jakoukoliv studii s jakýmikoliv závěry, protože prakticky nikdo fundovaný ji nebude veřejně rozporovat.

Myslím, že takto se věda typicky nedělá. Každá studie by měla být podrobena oponentuře nějaké jiné vědecké instituce, která by zkoumala použitá data, metody a závěry a poukazovala na nedostatky. Proč se mimo-ostravští vědci kriticky vyjadřují k metodám používaným Ostravskými výzkumníky vždy jen opatrně a neveřejně?

5. Odpolitizování problému

Jak popisuje tento výborný článek, pokud se nějaký problém “zpolitizuje” – tedy například se v diskuzích a myšlení lidí spojí z “pravicovostí” nebo s “levicovostí”, přestanou lidé problém vnímat racionálně, a přestanou vnímat věcné argumenty pro jednu nebo druhou stranu, a začnou naslouchat pouze argumentům, které odpovídají jejich výchozímu “ideologickému” orientování. Znečištěné ovzduší je problém zpolitizovaný zatím jen částečně, mohlo by to být v tomto směru mnohem horší. Politické strany by se měly ale i přesto shodnout na tom, že znečištěné ovzduší není problém, se kterým “my sami nemůžeme nic dělat”, měly by se shodnout na tom, že jej lze řešit systematicky – zkoušením různých přístupů v malém měřítku (viz bod 1). Mohou pak dále soupeřit o přízeň voličů v tom, které přístupy se otestují jako první, a které ze zjištěných funkčních řešení se nakonec aplikuje v měřítku globálním.

6. Větší zapojení neziskových organizací

Neziskové organizace jsou často kvalifikovaně schopny odhalit největší slabiny spousty ekologických opatření, jelikož v nich pracuje řada odborníků vzdělaných a zkušených v příslušné oblasti. Bohužel k tomuto odhalování a kritizování slabin vždy dochází až poté, co je dané opatření aplikováno a profinancováno. Neziskové organizace by měly proto být zapojeny do procesu připomínkování různých návrhů opatření.

Tento přístup bude muset čelit dvěma hlavním kritikám: neziskovky jsou vnímány jako “zdržovači pokroku” a jako “nikým nevolení kverulanti”. Prvnímu lze čelit tak, že připomínkám bude vyhrazen fixní časový úsek, po který mohou neziskovky vznést své připomínky. Druhé kritice lze čelit tak, že úřady nebudou mít povinnost postoj neziskovek zohledňovat – mohly by mít pouze povinnost se s připomínkami vypořádat například veřejně písemnou formou. Už tento zdánlivě bezzubý nástroj by podle mne donutil úřady se zavčas zamyslet nad slabinami, kterých si nebyly vědomy.

Ovzduší v Moravskoslezském kraji za rok 2013

ČHMÚ vydal tabelární ročenku znečištění ovzduší za rok 2013. Konečně se tak můžeme dozvědět, jak byl na tom minulý rok co do koncentrací toxického Benzo[a]pyrenu a PM2.5.

Výsledek: setrvalý stav. Rozdíly oproti 2012 jsou tak malé, že je lze těžko považovat za trend. Jak známo, zima nebyla na smogové situace příliš náročná. Zajímavá je například vyšší prašnost letních měsíců v Radvanicích a Zábřehu. Zvláštní jsou rovněž různé výpadky měření – třeba absence měření koncentrací BaP první čtyři měsíce v Karviné.

2012 vs. 2013, BaP (limitní hodnota: 1):
Český Těšín: 4,6 -> 4,5
Ostrava Mariánské Hory: 4,2 -> 2,9
Ostrava Poruba: 3,3 -> 2,9
Ostrava Přivoz: 4,5 -> 4,4
Ostrava Radvanice: 10,8 -> 9,4

PM2.5 (limitní hodnota: 25):
Věřňovice: 41,6 -> 35,8
Poruba: 27 -> 28
Přívoz: 36 -> 34
Zábřeh: 30 -> 34
Radvanice: 25 -> 35 (50% kvantil)

Politici, okamžitě zastavte plošné dotace na čisté ovzduší!

V poslední době již na tento blog o znečištění ovzduší příliš nepíšu, především protože téma se jistým způsobem vyčerpalo. Nevede se už prakticky žádná veřejná debata o tom, jak kvalitu ovzduší vlastně zlepšit, a pokud ano, tak se pouze opakují věci dávno známé a nové poznatky se nesetkávají s téměř žádným zájmem.

Mezi laickou, vědeckou i politickou veřejností existují zcela protichůdné názory v tom, jak problém uchopit. Znečištěné ovzduší je těžký balvan uvázaný na několik různých lan, kdy každé z nich je různými jednotlivci nevýznamnou silou taženo zcela jiným směrem než lana ostatní, a ve výsledku tak balvan stojí stále na stejném místě.

Znečištěné ovzduší se jeví jako neřešitelný problém:

  • Nevíme, co znečištěné ovzduší přesně způsobuje, takže nevíme, kterou složku problému řešit.
  • Zřejmě ani neexistuje žádný opravdu jednoznačný způsob, jak zjistit, co znečištění způsobuje.
  • I kdybychom věděli, čím je znečištěné ovzduší přesně způsobováno, tak není vůbec zřejmé, že bychom byli ochotni zaplatit cenu, kterou by stálo daný problém odstranit.
  • V mnoha případech dokonce tu cenu ani neznáme.

Je to zkrátka chaos.

Co se dá v této situaci vůbec dělat? Jak obhájit nějaký konkrétní způsob řešení problému, když není dokázáno, že opravdu řeší skutečné příčiny? Jak ověřit úspěch nějakého jednotlivého opatření, když úroveň znečištění ovzduší se každý rok vyvíjí trochu jinak, především v závislosti na počasí? Průmysl každý rok vypouští jiné množství škodlivin, topná sezona vypadá každý rok taky trochu jinak.

Všimněme si, že například vládní programy výměny kotlů nejsou vydávány za úspěšné protože by snížily znečištění ovzduší. Jsou vydávány za úspěšné především proto, protože se podařilo vyměnit určité množství starých kotlů za nové. To je ale přece zcela absurdní měřítko! Původním záměrem přece nebylo snížit průměrné stáří kotlů, cílem bylo čistější ovzduší! To vůbec nemusí se stavem kotlů souviset, a pokud se souvislost nedá ověřit, šlo možná o zcela zbytečný program.

Tady někde končí uvažování průměrného českého politika. Nedá se dělat nic jiného, než někam prostě nalít peníze, celý postup veřejnosti úspěšně marketingově prodat, a pak už jen děj se vůle boží.

Přitom se toho dá udělat víc.

Problémů jsme již vyjmenovali celou řadu, ale přidejme ještě jeden, zásadní: neklademe si otázky.

Snad úplně každý má jasný názor na to, co způsobuje znečištěné ovzduší. Jedni si myslí, že průmysl, jiní, že doprava, jiní obviňují lokální topeniště. Dobrá, ale jak z těchto přesvědčení udělat něco víc než jen jistou formu skoro až náboženské víry? Jak pouhé přesvědčení ověřit?

Pokud přijmeme předpoklad, že za znečištěné ovzduší například skutečně mohou lokální topeniště, jak můžeme pravdivost tohoto přesvědčení nějak vyzkoušet? Těžko přece můžeme obratem zmodernizovat úplně všechna lokální topeniště v celém Moravskoslezském kraji a kvalitní topivo rozdávat všem zadarmo, abychom mohli opravdu zcela jednoznačně říct, zda za znečištěné ovzduší lokální topeniště nakonec opravdu mohla. Když bychom zjistili, že tomu tak nebylo, tak by to byly zcela vyhozené peníze – takové riziko nebude nikdo ochoten podstoupit. A pokud za znečištěné ovzduší opravdu mohla, možná nebylo třeba jít až tak daleko – možná zcela stačilo pomoci jenom trochu. Ať tak či onak, jedná se o zcela nevhodný a prostředky plýtvající postup.

I tento problém ale má řešení. Jaké? Vlastně velmi jednoduché, jenom doposud nevznesené a v Česku zatím poměrně exotické.

Každý nápad lze nejprve otestovat v malém měřítku.

Tento přístup vyžaduje pochopitelně trochu více mentálního vypětí, než hloupé nalití peněz do nějakého nápadu. Vyžaduje to především dobré porozumění statistice a pochopení, jak nějaký nápad opravdu otestovat, kdy jej prohlásit za funkční a kdy za nefunkční.

Jak by to mohlo fungovat v praxi? Jde především o vhodný výběr takzvaných sledovaných a kontrolních skupin – kandidátů pro takřka laboratorní experiment.

Schopní statistici by měli vybrat vhodné dvojice obcí v Moravskoslezském kraji. Takové, které mají například podobný počet obyvatel, podobnou úroveň zástavby, podobné množství a podobnou strukturu typů lokálních topenišť, a především kde bývá velice podobná úroveň znečištění ovzduší. Natolik podobná, že když by se jeden rok v jedné z těchto dvou obcí úroveň znečištěné začala výrazně odlišovat, tak by bylo možné s velmi vysokou mírou důvěryhodnosti konstatovat, že opatření v dané obci opravdu zafungovala.

A pak stačí udělat jediné – náhodným losem obce rozdělit na sledované a kontrolní, a do sledovaných obcí výrazně a systematicky investovat opravdu zásadní prostředky na snížení vlivu lokálních topenišť. V dotacích lze jít v tomto případě opravdu výrazně vysoko, protože pracujeme jen s několika málo vybranými obcemi – celkové náklady zůstanou relativně nízké, i kdybychom třeba rozdávali moderní kotle a kvalitní palivo prakticky zadarmo. V průběhu budeme v obou skupinách obcí měřit znečištění ovzduší, a na konci testovacího období porovnáme sledované a kontrolní obce, abychom vyhodnotili, zda daná opatření sledované obce nějak – statisticky významně – odlišila od obcí kontrolních.

V tom je největší rozdíl od programů, které jsou cíleny plošně na úplně celý Moravskoslezský kraj. U takových nemůžeme konstatovat, zda byly účinné, protože není jak ověřit, zda ke snížení znečištění ovzduší nějak přispěly – znečištění ovzduší je každý rok a každý měsíc trochu jiné a programy stejně většinou startují “v pilotním režimu”, kdy se v průměru v každé obci vymění jen několik málo kotlů. Na začátku se totiž vždy někdo domnívá, že na konci takového “pilotní fáze” bude nějak možné ověřit její úspěch, a na základě toho rozhodnout o pokračování. Úspěch ale, jak už jsme zjistili, se v případě těchto programů “měří” zcela absurdním způsobem, a skutečný dopad změřit nejde kvůli faktorům jako je proměnlivost počasí a dalších vlivů, které nikdy nemůžeme všechny zahrnout do našeho uvažování.

Navrhovaný postup možná dává dobrý smysl, jenže to bychom se nemohli pohybovat v české politice, kde je silná převaha povrchního a primitivního přemýšlení bez snahy problému opravdu přijít na kloub.

Pokud bych tedy měl požadovat jednu konkrétní věc, kterou lze na cestě k lepšímu ovzduší udělat, bylo by to, jak nadpis článku praví, okamžité zastavení plošných dotací a reálné otestování jejich plného potenciálu na vybraných obcích.

Mám ale pocit, že něčeho takového se nikdy nedočkám. Občas se sice objeví někdo, kdo navrhuje složité problémy řešit tímto systematickým postupem testování hypotéz, většinou jde ale o lidi mimo politiku, kterým politici nevěnují pozornost.

Pokud vám nápad přijde jako zajímavý, zkuste o něm napsat svému politikovi a říct o něm svým známým. Třeba se jednou složité problémy začnou řešit systematicky a ne chaoticky.