Jak je na tom Ostravské Eko?

V článku “Znečištění z Číny zasahuje západní pobřeží USA” se píše o tom, jak významná část znečištění ovzduší vyprodukovaného v Číně putuje přes Tichý oceán až do Spojených států. Článek dále propočítává, kolik toho znečištění je vyprodukováno v rámci produkce čínských výrobků, které se pak následně odvážejí k prodeji právě do USA. Článek dále vtipně poukazuje na to, že outsourcování znečištěného ovzduší nefunguje na sto procent, jelikož nejen ekonomika, ale i ovzduší je globální. Do Číny lze odsunout špatně placené práce u výrobní linky, ale znečištěné ovzduší se do USA částečně vrací.

Co z toho plyne pro znečištěné ovzduší na Ostravsku? Ani ne tak to, že je možné, že znečištěné ovzduší sem putuje z Číny nebo nějakého jiného vzdáleného místa. Pokud jde o polétavý prach, tak se článek navíc explicitně zmiňuje o zcela jiných znečišťujících látkách… V tom to asi nebude.

Za povšimnutí spíše stojí to, jak ekonomie opět hraje vyšší hru, než ekologie. Podobně jako ve sporu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší” či v problému s domkaři je to ekonomie, resp. globální ekonomika, která určuje, kde znečištěné ovzduší vzniká, a proč. Není to na základě vůle lidí v jednom nebo druhém státě mít takové či onaké životní prostředí. Je to především jejich ekonomická situace a role v globální ekonomice, ze které vše vychází.

Mnoho lidí na Karvinsku si v minulých letech myslelo, že to, co nejvíce ohrožuje těžbu a z ní plynoucí zaměstnanost jsou aktivisté bojující proti těžbě pod Starým městem. V minulém roce jsme byli svědky toho, jak to naopak byla globální ekonomika, která způsobila, že těžba břidlicového plynu ve Spojených státech snížila světovou, přesněji čínskou poptávku a tedy světovou cenu uhlí. Důsledky jsme si mohli přečíst v novinách – OKD chce zavřít nebo aspoň dát ruce pryč od dolu Paskov.

Spousta lidí má obavy, že přílišná snaha o vyčištění Ostravského ovzduší způsobí zavření závodu ArcelorMittal Ostrava. Tato nadnárodní společnost ale v Evropě zavírala a zavírá podniky především na základě dlouhodobých strategických plánů a na základě aktuálního vývoje světové poptávky po železe. Pro ArcelorMittal není problém převážet železo z jižní polokoule na severní, když je k tomu dobrý ekonomický důvod. Stejně tak se lze velice úspěšně domnívat, že jakékoliv hypotetické budoucí zavření či nezavření ostravského podniku ArcelorMittal bude souviset především s nějakým vývojem na světovém trhu, spíše než s jakýmikoliv požadavky na ekologizaci provozu.

Mnohem více než dokonalá znalost a zapálenost Ostravska do ekologie kraji spíše pomůže řádné zlepšení chápání ekonomie a tedy především globální světové ekonomiky. Je možné snílkovsky dumat nad tím, jak by měla v ideálním světě fungovat ochrana ovzduší. ten současný svět ale funguje tak, že peníze jsou v něm, jak známo, až na prvním místě.

Mají chudí domkaři právo topit nekvalitně?

Na počátku roku získala velkou pozornost nová aplikace Čistý komín, kam mohou lidé zasílat anonymizované fotografie domků, z jejichž komínů vychází nepěkný kouř. Otevřelo se tak opět téma toho, jak se stavět k lidem, kteří topí nekvalitně, protože na kvalitnější topivo či kotel nemají peníze. Na jednu stranu mají mnozí snahu s takovými lidmi sociálně soucítit, na druhou stranu se nelze ubránit dojmu, že svou situaci řeší na úkor zdraví ostatních.

Jakoby se zde opět rýsoval jakýsi “neřešitelný spor” – buď nemůžeme mít v obcích čisté ovzduší, nebo musejí chudí lidé umrznout. Podobně jako v případě sporu “nezaměstnanost, nebo čisté ovzduší” se společenská diskuze zasekla na mrtvém bodě, a aplikace Čistý komín k tomu drobně přispěla.

Aplikace Čistý komín rozšířila škálu toho, co lze s “čmoudícím sousedem” dělat:

  1. “Napráskat” souseda policii nebo obecní správě,
  2. jít si se sousedem promluvit osobně,
  3. domluvit se s ostatními a jít si se sousedem promluvit jako skupina,
  4. nic nedělat, protože soucítíme se sousedovou těžkou finanční situací,
  5. nově: nahrát fotku sousedova domku na internet.

Výše uvedená řešení se od sebe liší především pracností a ta je pak vždy vykoupena rizikem neúspěchu nebo rizikem vyhrocení sousedských vztahů. Typicky, čím jednodušší řešení zvolíme, tím větší je riziko, že se soused pořádně naštve, nebo že naše nevýrazná snaha k ničemu nepovede.

Na škále náročnosti je nejjednodušším řešením nedělat nic. To má tu nevýhodu, že typicky k ničemu nepovede, pokud soused sám nezmění to, co dělá.

Jak popisují jiní, někdy se může zdát relativně bezpracné a účinné zavolat na policii, především protože ta může mít lepší vyjednávací schopnosti, větší takt, a nehrozí, že si se sousedem navždy zpřetrháme doposud vcelku dobré vztahy. Přesto se nelze ubránit dojmu, že volat na sousedy policii zkrátka není odpovídající řešení.

Nahrání fotky na internet je další relativně bezpracné řešení a vytváří jakýsi novodobý společenský tlak na souseda, aby změnil své chování.

A nakonec nejsložitější řešení je utvořit kolektiv sousedů a s problémovým sousedem jednat skupinově. Řešení to může být vůbec nejefektivnější a vcelku bezrizikové. Určitě se mezi sousedy najde někdo, kdo umí řešit spory s taktem, navíc se mohou všichni zúčastnění domluvit na tom, že sousedovi ve finanční nouzi nějak pomohou – třeba darováním kvalitnějšího topiva.

Neřešitelný spor trvá

Nic z výše uvedeného se ale nikterak nesnaží řešit původní “hluboký problém”. Pokud je někdo chudý, nabízí se pouze všelijak nedokonalá řešení. Buď ať dotyčný netopí, nebo ať svévolně znečišťuje ovzduší, případně jako jakousi dočasnou záplatu mu ostatní poskytnou kvalitní topivo darem. Zdá se, že jiné řešení snad ani není, že to “tak zkrátka je” – vždycky někdo takový bude, to se přece nedá nic dělat.

Boj za zlepšení ekonomické situace kraje je tím nejefektivnějším bojem za čistější ovzduší.

Myslím, že je nutné přestat pokládat za “normální” a “přirozené”, že si mnozí lidé nemohou dovolit ekologické topení z ekonomických důvodů. Z některých diskuzí to často vypadá, že taková je přirozenost situace, vždy to tak bude, takový je prostě svět. Toto je, myslím, potřeba jednoznačně odmítnout.

Ilustruje to ekonomická situace v Moravskoslezském kraji, která není vůbec “přirozená”. Naopak je velmi specifická. Jak lze vidět v oficiálních statistikách, Moravskoslezský kraj má dvě zvláštnosti:

  1. trpí jednou z nejvyšších úrovní nezaměstnanosti,
  2. zároveň je ale v první pětici krajů s nejvyšší průměrnou mzdou.

Myslím, že to odpovídá běžné zkušenosti – mnozí mají práci v těžkém průmyslu, ale jelikož ten je zde asymetricky hodně koncentrován a zároveň je v recesi nebo nadprodukci, tak zároveň s tím spousta lidí o práci přichází a nemohou najít práci jinou, protože žádný jiný silný byznys v oblasti zkrátka “nefrčí”. Někteří tak mají relativně dobře placenou práci, a význačná část ostatních lidí je bez práce.

Není právě tohle ta prvotní příčina všech zásadních problémů, mezi nimiž je znečištěné ovzduší ten z nejhlavnějších?

Nedává smysl říkat A a neříkat zároveň B. Pokud je pravda, že lidé topí nekvalitně, není možné pouze slepě chtít, aby s tím přestali. Je potřeba znát příčiny, a požadovat nápravu těchto příčin, více než vyjadřovat touhu po magickém vymizení následků. Zakonzervování v dalším stavu “buď, a nebo”, smíření se s nedokonalými řešeními nikdy nepovede k řádnému vyřešení problému. Řešením je pouze a jedině chtít nápravu pořádnou, celkovou.

Boj za zlepšení ekonomické situace kraje je proto tím nejefektivnějším bojem za čistější ovzduší.

Polétavý prach v roce 2013: mizivé zlepšení

Český hydrometeorologický ústav publikoval průměrné hodnoty znečištění ovzduší za rok 2013. Jak jsou na tom ve srovnání s předchozími dvěma roky?

Jak vidno, k výraznějšímu zlepšení došlo pouze ve Věřňovicích, kde je ale stále situace vůbec nejhorší ze všech stanic v celé České republice. Na ostatních stanicích jde o pokles tak žalostně malý, že na zdraví téměř nezávadnou úroveň 10 až 20 µg/m3 by se tímto tempem došlo až za zhruba 17 až 25 let.

Než nějakým skutečným opatřením je toto loňské velice drobné zlepšení spíše nutné připisovat mimořádně “bez-smogovému” závěru roku, který jinak bývá plný inverzních epizod. Bez reálných protiopatření se tak tento pomyslný trend může tento rok stějně lehce obrátit opět k horšímu.

O něco větší vypovídací hodnotu budou mít naměřené koncentrace velmi jemného prachu PM2.5, ty ale ČHMÚ zřejmě publikuje až tradičně ve své ročence v květnu nebo v červnu tohoto roku.