Co je a co není pravda o znečištění ovzduší

JAB se zúčastnil první fáze projektu Hlídka Barona Prášila – kontroly pravdivosti výroků politiků o ovzduší v Ostravě. V čem byl při hodnocení výroků největší problém? Vezměme to od začátku.

Již dávno jsme zde na blogu přehledně ukázali, že největšími průmyslovými znečišťovateli ovzduší Moravskoslezského kraje jsou ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny. Rozebírali jsme také, že po instalování technologií odprášení skutečně došlo jak k poklesům emisí (množství vypouštěných škodlivin), tak k poklesů imisí (znečištění ovzduší v oblasti). Zde je to vidět na grafech – v roce 2011, kdy byly tkaninové filtry uvedeny do provozu, nastal pokles v obojím:

Bohužel, co se nezlepšilo, je benzo[a]pyren – rakovinotvorný jed, kterého je stále v ovzduší násobně větší množství, než vyžaduje limit 1ng / m3:

Jak to spolu souvisí? PM10 jsou drobné částice polétavého prachu a benzo[a]pyren je látka, která v ovzduší putuje zachycená na těchto prachových částicích. Logicky by se tedy dalo očekávat, že když dojde k úbytku množství nosiče – prachových částic, tak dojde i k úbytku samotného benzo[a]pyrenu. Jak ale vidíme, není tomu tak.

Vysvětlení se nabízí jedno. Ví se velice přesně, na základě nedávných exaktních měření Ostravského ovzduší, že benzo[a]pyren se váže především na prachové částice velmi malé – pod 1 mikrometr, zatímco PM10 zahrnuje všechny částice až do velikosti 10 mikrometrů. Je tedy možné, že v ovzduší ubyly částice pouze větší velikosti – od 1 mikrometru a větší – ty, které dokáží zachytit v roce 2011 nainstalované tkaninové filtry. A ty menší částice, které benzo[a]pyren na sebe vážou především, jsou v ovzduší ve stále stejném množství, protože je tkaninové filtry nezachytávají.

Co je tedy vlastně zdrojem benzo[a]pyrenu? Různé studie mají různá čísla:

Navíc se částice do jednoho mikrometru – PM1 v Ostravě neměří – před nedávnou dobou autor JABu vyzýval dánského odborníka, který přijel do ČR měřit koncentrace ultra-jemných částic, aby příště měřil i v Ostravě.

Je tak vlastně možné o původu těchto částic hovořit cokoliv, a jakýkoliv výrok se dá označit za pravdivý. V různých částech Ostravy se různé faktory na vzniku benzo[a]pyrenu pravděpodobně podílejí různě. Jak ohodnotit výrok politika, který prohlašuje, že v Ostravě je největším zdrojem benzo[a]pyrenu to či ono? Existují studie, které různá taková konstatování potvrzují pro různé části Ostravy. Je ale vidět, že znečištění benzo[a]pyrenem trápí celý Moravskoslezský kraj. Čím je znečištění ovzduší způsobováno v této celé oblasti, to se JAB za celých 5 let, kdy se znečištění ovzduší věnuje, nedozvěděl. Výzkum, který se měl na původ velmi jemných částic specializovat, přinesl velmi nejednoznačnou odpověď.

Měli bychom na politiky být přísnější a jejich prohlášení o tom, co je podle nich zdrojem benzo[a]pyrenu označovat za zavádějící, protože co platí pro jednu část Ostravy nemusí platit pro jinou? Nebo za neověřitelná – protože dosavadní studie zřejmě nejsou schopny realitu dobře analyzovat?

Velice kuriozní je například kandidatura Jiřího Bílka. On sám je zhotovitelem různých studií – v poslední době především za použití “zpětných trajektorií”, kde demonstruje podíl polských zdrojů na znečištění v Česku. Přestože se Jiří Bílek v odpovědích Čistému nebi omezil na nekontroverzní výroky, na Facebooku neváhal prezentovat jednoznačně vyhraněný názor, že zdrojem benzo[a]pyrenu jsou lokální topeniště. Budou vědci někdy donuceni nejen doložit, proč si myslí, že je jejich názor správný, ale i vysvětlit, proč si myslí, že nemají pravdu studie, které jsou s těmi jejich v rozporu?

Žebříček nejvíce smogem zatížených evropských zemí

Vyzdvihování všemožných “nej” a “nejlepších / nejhorších 10” je dnes snad jediný myslitelný způsob, jak zaujmout pozornost širokých mas. Kam se hrabou složité statistické analýzy. Zabývat se ale “okrajovými” nebo “extrémními” hodnotami je ošemetné – znečištění ovzduší nevyjímaje. Nejvyšší naměřené znečištění může být způsobeno nějakým zcela nahodilým jevem – kolem měřící stanice zrovna projelo nákladní auto se špatně zakrytým prašným nákladem, nebo poblíž proběhla extrémně prašná bourací práce.

Je proto často lepší extrémních hodnot si nevšímat a zaměřit se na “běžnější” hodnoty, které už nelze považovat za nějaký nahodilý jev.

Tímto způsobem jsem se podíval na srovnání nejzaprášenějších měřících stanic v Evropě a jejich 18. nejhorších dnů (95. percentil) v roce 2012. Tedy, z každé Evropské země, kde se měří znečištění jemným prachem PM2.5, jsem vybral hodnotu znečištění v 18. nejzaprášenější den nejzaprášenější stanice. Každému místu je tak “odpuštěno” dva a půl týdne nejextrémnějších smogových situací.

Jak je na tom Česká republika v tomhle srovnání? Špatně. I když vyloučíme nejhorších 18 (5 %) dní, znečištění ovzduší je stále extrémně vyšší než ve všech ostatních zemí s výjimkou Polska. Tato statistika demonstruje, jak se Moravskoslezský kraj v těch nejhorších smogových obdobích extrémně dusí po opravdu dlouhou dobu.

Asi nikoho nepřekvapí, že onou stanicí v Česku jsou Věřňovice. V intervalu 110 – 130 se pohybují i stanice Ostrava – Přívoz, Bohumín a Třinec.