Ohlédnutí za rokem 2015

A je to tu zase – nastal čas na tradiční ohlédnutí za končícím rokem.

V roce 2015 jsem napsal na blog jen velmi málo článků. Zatímco dříve bývalo zvykem, že vycházel v průměru jeden článek za týden, tento rok to byl spíš jeden článek za měsíc. Nepovažuji to za neúspěch ani zklamání, protože to, co jsem si minulý rok vytyčil jako cíl dalšího psaní, jsem zhruba naplnil.

Především jsem zakončil sérii článků o takzvaných “ozdravných pobytech pro děti” článkem Metylovické děti by samy potřebovaly ozdravný pobyt. Čekal jsem, že se tématu chopí někdo další a téma se třeba objeví v nějakých novinách nebo dokonce u soudu, zatím se tak ale nestalo.

Vydal jsem i několik “běžných” článků o ovzduší: 1, 2, 3, 4.

Na konci minulého roku jsem chtěl provést reflexi vlastního blogu a tu jsem také udělal.

Rovněž jsem se chtěl věnovat jiným způsobům psaní o znečištěném ovzduší. Místo toho ale vyšlo několik článků o tom, jak se přeceňují fakta, viz: Když fakta nestačí, Hlavně ty islamofoby pořádně zesměšnit, Fakta si každý ohne.

I když se to nezdá, tak tyto články s bojem proti znečištěnému ovzduší úzce souvisí. Snažím se v nich ukázat, že na faktech vlastně až tak nesejde – lidé se rozhodují jinak. Mohl bych napsat ještě další stovky článků o faktech o znečištěném ovzudší – zahltit čtenáře dalšími grafy, tabulkami, čísly, srovnáními, vyvracením lživých výroků, atd. Jak ale vyplývá z výše odkazovaných článků – fakta na myšlení lidí nemají veliký vliv, často mají vliv dokonce opačný, než bylo zamýšleno.

Rozebíral jsem zde i velmi zajímavý sociologický průzkum, ze kterého jasně vyplývá, že je třeba ovzduší spojovat vždy se zdravím. Téma zdraví totiž velice zajímá velkou spoustu lidí. Výborně to také zapadá do toho, jak se dívám na fakta. V roce 2016 bych proto místo čísel a grafů chtěl psát především o vlivu ovzduší na zdraví. Jako technicky založený člověk jsem se tomuhle úhlu pohledu vždy spíše vyhýbal a až teď vidím, že to byla velká škoda.

V roce 2015 jsem méně psal, ale o to více četl, především různé politické úvahy. V roce 2016 bych toto chtěl přetavit v několik větších článků o těžbě v Karviné. Rád bych nabídl na věc svůj vlastní alternativní pohled.

V neposlední řadě bych se v roce 2016 rád vrátil k psaní “pro sebe”. Psaní mi vždy především pomáhalo urovnávat si vlastní myšlenky a nikdy mi proto až tak nešlo o to, kolik čtenářů si článek přečte a zda je který článek oblíbený.

I přesto je ale pro mne nesmírně cenná každá zpětná vazba, protože dává podněty pro další psaní. Mám několik dobrých přátel, se kterými obsah blogu někdy konzultuji, rád bych to ale dělal pravidelněji a rozšířil tento okruh o lidi, kteří se o podobná témata sami aktivně zajímají a mohou nabídnout svůj vlastní pohled.

Politická korektnost: Punk je jinde

Na A2larm vyšel před několika dny článek Politická korektnost je největší punk snažící se vysvětlit přínosnost „politické korektnosti“ a podat ji jako jakýsi „punk“. Dovolím si tvrdit, že „punk je jinde“ a autorova obhajoba takzvané politické korektností je medvědí službou politické korektnosti a může být s klidem použita bojovníky proti politické korektnosti jako ukázka toho, že vše, co si o politické korektnosti mysleli a říkali, je vlastně pravda.

Článek se zabývá názorem, který by se dal formulovat takto: “Politická korektnost nám zakazuje o některých věcech mluvit.” Místo aby článek tento typicky konzervativní názor zásadně vyvracel, tak mu v podstatě dává za pravdu a přidává intelektuálské vysvětlení toho, proč je správné, že se o některých věcech některým způsobem nehovoří.

Slušnost není punk

Článek opakovaně tvrdí, že v případě politické korektnosti jde o “slušnost”. Rovněž tvrdí, že “politická korektnost bývá mnohdy neobratná, těžkopádná nebo legrační,” aniž by to doprovodil nějakými konkrétními příklady. Na jedné straně si článek bere na pomoc citace filozofa Bourdieua, na druhé straně jako příklady dobré praxe uvádí to, že se asiatům již běžně neříká “černá skvrna” a že se nepoužívá slovo “negr”.

V první řadě by bylo dobré si ujasnit, že nikdo na západě nepotřebuje rozjímat nad filozofickými texty, aby si ujasnil, že je správné nepoužívat slovo “negr”. Rovněž odpůrci politické korektnosti na západě ani jinde opravdu nebojují za to, aby mohli používat takováto hrubě rasistická a urážlivá slova. Punk je skutečně někde jinde.

Mnohem lepší článek o politické korektnosti vyšel na serveru Vox. Ten v první řadě problematizuje samotný pojem “politická korektnost”. Je s podivem, že článek na A2larm na jedné straně zmiňuje vliv jazyka a slov na (de)formování myšlení, ale na straně druhé se jen velmi málo brání používáni zavádějícího pojmu “politická korektnost”. Článek z Vox.com naopak dává slovní spojení “politická korektnost” několikrát do uvozovek a argumentuje, že se tento nespecifický pojem používá jako univerzální nálepka těmi, komu se hodí přehlížet některé jiné názory. Ba co víc, článek v nadpisu dokonce tvrdí, že nic jako politická korektnost vlastně neexistuje.

Naproti tomu stojí formulace z českého článku: “politická korektnost je legitimním aktivistickým prostředkem, který nepodceňuje sílu jazyka.” Zde se zcela potvrzují námitky konzervativců, kteří vidí politickou korektnost jako jakousi silovou ideologii. Jakoby opravdu šlo jen o jakýsi “aktivismus” ve vyhýbání se určitým slovům a následování této aktivistické ideologie zřejmě magicky udělá svět lepším. Právě liberální levice by se měla mít na pozoru před jakoukoliv ideologií a už vůbec by neměla budovat a hájit jakoukoliv ideologii vlastní.

Kde je punk

Onen “punk” nespočívá ve vyhýbání se určitým slovům. Jde o nahlížení na svět očima jiných lidí a zohledňování jejich vnímání daného problému. Výsledkem takového nahlížení pak není jakási umělá a neupřímná slušnost vůči “těm co jsou jiní”, tedy politická korektnost, výsledkem je spatření celé skutečné šíře daného problému a racionální uvědomění si toho, že určité pojmy a způsoby rozpravy jsou pro určité situace zcela nevhodné a neužitečné. Důvody pro tuto nevhodnost jsou pak v každé jednotlivé situaci zcela specifické – někdy vskutku může jít pouze o “slušnost”, ale často jsou důvody složitější. Punk spočívá v těchto specifických důvodech, nikoliv v úpravě slovníku a “slušnosti”. Článek na Vox uvádí jako příklad zpochybňování zaběhaných praktik používání slova žena členy LGBTQ komunity. Zjevně v tomto případě nejde ani tak o slušnost jako o zásadní otázky chápání genderu a sexuality.

Pokud se někdo zastává islamofobní rétoriky, zaštiťuje se svobodou slova a pokládá politickou korektnost za křivdu, není vhodnou reakcí tvrdit, že je třeba o Islámu a migraci hovořit slušně. To by znamenalo uznat, že vlastně nejde o to jaký je Islám nebo jaké příčiny a důsledky má současná imigrační vlna. Znamenalo by to vyklizení pozic z této debaty a přesun do moralizující roviny, která káže hlavně o všem a vždy hovořit slušně a podstatou věci se až tolik nezabývat.

A to je přesně to, co konzervativní pravice na liberální levici nenávidí: tendenci přehlížet problémy a zaštiťování se „slušností“ = „sluníčkářstvím“. Pokud někdo chce pochopit, proč tolik lidí sjednocuje odpor vůči tzv. „pražské kavárně“, nechť si otevře článek Politická korektnost je největší punk.

Je nutné se vrátit k pravé podstatě tohoto punku – tou je nahlížení na svět očima různých skupin lidí – vyznavačů Islámu, migrantů, sexuálních, etnických, náboženských, politických a jiných menšin. Ne protože chceme být „slušní“ vůči menšinám, což samo o sobě jistým způsobem implikuje nadřazenost většiny, ale protože chceme dosáhnout přesnějšího a lepšího chápání světa, než nabízí pohled očima většiny.

K dobru českého článku nutno připsat, že si alespoň nenechává vnutit pozici toho, kdo omezuje svobodu slova. Jsou to právě odpůrci politické korektnosti kdo omezují množství názorů ve společnosti tím, že některé nálepkují jako politickou korektnost, aniž by se zabývali tím, co se daný “politicky korektní” hlas snaží vlastně říci. Příčinou zde může být právě taková forma sdělení, která na prvním místě vyžaduje být slušný a nepoužívat určitá slova a teprve na druhém místě nabízí přínosný náhled na problém z jiné strany.