Nastal čas zkoumat ostravské ovzduší vlastními silami?

Článek Revoluční ovzduší: jak aktivisté a sociální sítě zkoumají znečištěné ovzduší shrnuje světově známé úspěchy bojů proti znečištěnému ovzduší prostřednictvím sociálních sítí. Zmiňuje se o úspěšné polské Facebookové kampani, díky které město Krakow zakázalo topení uhlím od roku 2018, rozebírá Londýnskou kampaň Clean Air in London, a jak ji celou zvládá provozovat vlastně jediný člověk, a nakonec rozebírá jak sociální sítě dotlačily dokonce i čínskou vládu začít se znečištěním ovzduším seriózně a otevřeně zabývat.

V souvislosti s velkým zklamáním, které přinesly dva největší poslední výzkumy znečištění ovzduší na Ostravsku – jelikož nebyly schopny konkrétní zdroje znečištění dostatečně přesně identifikovat – mi přišel jako velmi zajímavý a inspirativní tento odstavec:

Vůbec nejefektivnější projekt, říká Whelan, bylo měření kvality ovzduší, které prováděli samotní členové kampaně, spolu s týmem dobrovolníků a drahým, pronajatým monitorovacím vybavením, dvakrát v minulém roce. Stávající měřící stanice v Newcastlu byly umístěné daleko od nejzaprášenějších míst, zatímco měřící přístroje, které dobrovolníci umístili podél železničních kolejí, ukázaly, že koncentrace polétavého prachu se zvýšily 13násobně když kolem projel vlak s otevřenými vagóny vezoucími uhlí. Tato zjištění dobrovolníci mezi sebou sdíleli na Facebooku.

Pokud nejsou žádní vědci schopni v Ostravě identifikovat konkrétní zdroje znečištění, nenastal čas, aby si je Ostravané identifikovali sami? Nejsou to nakonec samotní obyvatelé, kdo zná místní poměry nejlépe, a jen by stačilo jim dát rukou přístroje, aby pro to, co dlouho tuší, získali hmatatelné důkazy?