Přepište dějiny, Karviná byla přece vždycky statečná

Karvinský primátor Tomáš Hanzel uvedl, že bylo na těžařích, jak otázku průmyslové zóny vyřeší. „V případě, že by se zóně těžba nevyhnula, trvalo město na dohodě s firmami a přesunu investic do jiné lokality, aby pracovní místa byla pro Karvinou a Karvinsko zachována, a to na náklady těžařů,“ řekl Hanzel.

11.4.2013, Česká televize: OKD upustilo od plánů těžit pod karvinskou průmyslovou zónou

Společnost OKD nakonec plány zúžila, dala veřejný příslib, že nezasáhne do průmyslové zóny Nové Pole, kde jsou dva tisíce pracovních míst ve stabilních firmách. To byla naše podmínka od začátku a bereme to za závazný příslib,“ sdělil primátor města Tomáš Hanzel.

27.7.2015, Karviná – město, které žije: Město dalo zelenou těžbě…

Jak dokládá citace z roku 2013, město Karviná dříve počítalo s variantou, že těžba za určitých podmínek zničí stávající průmyslovou zónu a zda se tak stane spočívalo na jednání těžařů s firmami. V roce 2015 už ale primátor srdnatě prohlašuje, že “od začátku” bylo podmínkou, aby těžba nezasáhla do průmyslové zóny Nové Pole.

V Karviné je prostě možné plácat cokoliv. Však už jsme to jednou zažili.

Když fakta nestačí

Minulý rok vyšel na serveru The New Yorker článek I Don’t Want to Be Right a já jsem se nyní konečně rozhodl věnovat mu na svém blogu patřičnou pozornost. Nic za poslední rok totiž neovlivnilo mé myšlení a pohled na svět víc, než právě onen text.

Hlavní myšlenka je následující: Fakta a objektivní informace překvapivě často nemají na názory lidí vůbec žádný vliv. A kdy že se lidská mysl nejvíc vzpouzí tomu změnit názor na základě objektivních informací a faktů? Především tehdy, pokud je daný názor nějak spjatý s celkovým vnitřním přesvědčením či identitou daného člověka.

Článek popisuje konkrétní vědecké studie, které lidem předkládaly fakta a skutečné příběhy, aby se pak zjistilo, že tyto objektivní informace vůbec nijak postoje lidí ke sledovaným problémům nezměnily.

U některých nepodstatných problémů nám změnit názor nečiní problém. Pokud například špatně vyložíme nějaký fyzikální jev a někdo, kdo rozumí fyzice, nás opraví, nebude nám problém přiznat chybu a změnit své chápání.

Pokud ale například jde o nějaký hojně diskutovaný politický problém, pak objektivní informace vedou ke změně názoru spíše jen tehdy, když předem sympatizujeme s tím „správným“ politickým proudem, tedy tím, v jehož prospěch hovoří prezentovaná fakta.

Pokud je naše přesvědčení slabé, zahodíme naše stávající přesvědčení a přijmeme nová fakta a nové přesvědčení. Pokud je naše celkové přesvědčení silné, spíše ignorujeme fakta a zůstaneme u svého stávajícího přesvědčení.

Psychologický pohled nám dále umožňuje tomuhle porozumět ještě o něco lépe. Když lidé cítí ohrožení svého vlastního já, tak mají větší odhodlání tomuto ohrožení vzdorovat – například odmítnutím nepohodlných faktů, ale i jinak.

Pokud ohrožení vlastního já takto doopravdy funguje, pak by mělo být v praxi snadnější přimět lidi změnit názor, pokud jejich vlastní já předtím nějak posílíme.

A skutečně se potvrdilo, že takto lidská psychika funguje. Pokud testovaní lidé byli nejdříve vybídnuti, aby si oživili vzpomínku, kdy byli na sebe pyšní, pak byli měřitelně více otevřenější nezaujatě nahlížet na politicky vyhraněné problémy. Dokonce stačí tu samou otázku položit dvakrát, jen před druhým dotazem nechat člověka posílit vlastní já nějakou pozitivní vzpomínkou a podruhé už na zcela identickou otázku odpoví více objektivně.

Příklady z praxe

Původní článek uvádí konkrétní příklady z původních vědeckých studií – téma očkování, zdravotnictví, apod. Závěry článku se ale samozřejmě dají promítnout na nepřeberné množství dalších situací v životě. Kdy naposledy jste se snažili někoho o něčem přesvědčit, tasili jste jeden objektivní fakt za druhým, ale osoba na druhé straně stále trvala na svém, protože přiznat opak by se příčilo všeobecnému přesvědčení dotyčného?

Možná jako já máte rádi texty, které přinášejí objektivní fakta. Ale určitě každý už se přistihl, že musel vynaložit mnohem více odhodlání začíst se do článku, o kterém bylo zjevné, že bude přinášet fakta z opačné strany pohledu.

Debata o kouření v restauracích se v ČR vede především ve vyhraněné politické rovině toho, zda by měl stát majitelům zasahovat do jejich soukromého podnikání. Odpůrci zákazu neargumentují vyvracením faktů, ale tím, že mají své vnitřní přesvědčení, že takové zásahy nejsou správné a tato nesprávnost stojí nad jakýmikoliv fakty o všeobecných pozitivech takového opatření.

Na blogu se věnuji těžbě v Karviné a průmyslu na Ostravsku a sleduji diskuze o špatné kvalitě ovzduší v regionu. Přes jakákoliv fakta v nich lidé nakonec argumentují jistým stále stejným způsobem.

Karvinou nebo Ostravu v podstatě nelze milovat, pokud člověk nemiluje hornictví nebo výrobu oceli. Vždyť Ostrava je ocelové srdce republiky a Karviná zkrátka a dobře je hornické město. Jeví se jako velmi problematické stavět se kriticky k výrobě oceli nebo koksu v Ostravě nebo těžbě uhlí v Karviné a přitom se prohlašovat za Ostravana nebo Karviňana.

Kritizovat průmysl pak totiž znamená nabourávat svou vlastní identitu, vyvolávat v sobě jakýsi vnitřní nepohodlný rozpor, odtržení od své domoviny. Pro mladé lidi je snadnější své rodné město opustit a vyřadit ho ze své identity, než se pokoušet bolestně překonávat jakési vnitřní rozpory.

Jaké si z toho vzít poučení?

Pokud se snažíte někoho o něčem přesvědčit, neinvestujte veškerou svou energii do shromažďování nepřeberného množství faktů.

Pokud předkládáte nějaká fakta, ujistěte se, že je podáváte v takové formě, která neútočí na identitu, přesvědčení či vnitřní hodnoty lidí, ke kterým promlouváte.

Dívejte se na věci očima druhých lidí. Snažte se pochopit, proč dávají přednost tomu dívat se na daný problém jiným úhlem pohledu. I jiný úhel pohledu umožňuje uznat existenci odvrácené strany mince.

Posilujte v lidech jejich pozitivní smýšlení o sobě samém. Pozor ale na manipulaci, držte se etických zásad.

Těžba v Karviné skončí do 10 let

Těžba uhlí v Karviné by mohla měla být utlumena během osmi až deseti let. Na kameru České televize to prohlásil ministr Jan Mládek. Edit: ve skutečnosti to prohlásil redaktor ČT, Jakub Železný.

Zároveň s touto informací se objevují nejasné zprávy o tom, že je vláda odhodlána začít podporovat plánovanou průmyslovou zónu Nad Barborou.

Třetí zpráva se týkala předčasných odchodů horníků do důchodu. Ministr Babiš je nyní proti tomuto nápadu, přestože před pár měsíci byl pro.

Co je z těchto zpráv nejpodstatnější? To, že by těžba měla skončit do 10 let. Doteď mělo spoustu lidí za to, že těžba tady bude ještě minimálně tak dalších 20 let. Například původní plán OKD další těžby pod Karvinou byl na 20 let dopředu, ale již loni OKD tento plán zredukovala pouze na 10 let, údajně aby bylo možné lépe posoudit vlivy těžby a přizpůsobit tomu plány další. Byly za zkrácením plánu skutečně pouze technické ohledy, nebo už se před rokem vědělo, že těžba do 10 let skončí?

Je také nyní zjevné, že současná vláda nemá v rukávu žádný jiný recept na řešení nezaměstnanosti, než montovny nadnárodních společností. Jak jsem na blogu dříve opakovaně psal, toto povede k ještě mnohem horší ekonomické situaci v kraji, protože potenciální sestup z hornického na minimální mzdu u výrobní linky dále oslabí kupní sílu kraje a povede ke krachu dalších typů podnikání.

Johnnyho názory se vrací na blog

O tom, proč jsem začal méně psát na svůj osobní Facebook a vracím se ke svému blogu.

Facebook umožňuje se všema sdílet všechno a výsledkem je, že nikdo nesdílí nic. Různé internetové komunity dřív umožňovaly člověku jít na internet, plácnout tam své názory nebo se věnovat nějakému svému koníčku a člověk měl jistotu, že mluví k lidem, které to aspoň trochu zajímá.

Na Facebooku tohle nefunguje. Okruh všech vašich přátel není žádná komunita. Je to okruh lidí, kteří vás osobně znají, ale vaše podivné názory na politiku či jiné věci nebo obskurní detaily vašich koníčků znát nechtějí. Jediné, co je spojuje, je zájem o fajn útržky z vašeho života, u kterých mohou vyjádřit, že vám ve vašem životě fandí. Ale to je tak vše.

Vždyť co se dá s klidem v duši sdílet se skupinou lidí, která zahrnuje vaše rodiče a rodinu, vašeho šéfa a kolegy z práce, spolužáky ze střední školy, spolužáky z vysoké školy, známé z téhle skupiny, známé z tamté skupiny…

Došel jsem k tomu, že bych některé věci, hlavně různé názory a komentáře, na svůj Facebook dávat neměl. Už dříve jsem se to snažil značně omezovat, ale nechtěl jsem podléhat žádné autocenzuře. A ani nebudu. Jen si pro své názory musím najít lepší místo. Beru to jako příležitost se jim věnovat víc, formulovat je lépe a najít si zase okruh lidí, kteří si je rádi přečtou a třeba o nich rádi budou diskutovat. Ne z donucení, protože se jim to objevilo na jejich Facebooku a je to něco, s čím zásadně nesouhlasí.

Možná začnu zase více psát na blog. Kdo chce číst můj blog, může, kdo nechce, nemusí, a neznamená to, že se se mnou musí na Facebooku “rozejít”. I to se mi už u některých lidí stalo, protože jim moje názory na jejich Facebooku lezly na nervy. Nedivím se, mělo mi to dojít už mnohem dřív.

Chtěl jsem svoje názory obhájit před naprosto každým, abych věděl, že to nejsou úplné nesmysly. Zpětná vazba je v životě důležitá. Jen jsem zapomněl, že tím svoje názory cpu i lidem, kteří o ně nestojí. Tak sorry 🙂 A od teď už na Facebooku jen fotky toho, co mám zrovna k obědu 😉

Na blogu se toho teď začne objevovat více.