ArcelorMittalu teče do bot

Tuto středu se v Praze v budově Akademie věd ČR konal seminář o znečištěném ovzduší na Ostravsku. Myslím, že průběh tohoto semináře velice přesně ilustroval a reflektoval, jak se v České republice snaží různé agresivní zájmové skupiny ovlivňovat veřejné dění co to dá, přičemž prostý občan je příliš málo důrazný na to, aby byl slyšen a aby si prosadil své.

Na začátek nabízím tři krátká shrnutí. Poté následuje detailnější popis všeho, co se dělo.

Z průběhu odpoledne jsem si odnesl jeden silný dojem – zástupci ArcelorMittalu si uvědomují, že jim teče do bot. Možná mají bezpečně nakloněn Moravskoslezský kraj v tom, že jím nejsou tlačeni vypouštět do ovzduší méně škodlivin, s vědci v Praze ale začínají mít vážný problém. Ti totiž stále více a argumentačně stále fundovaněji ukazují, že za znečištěné ovzduší můžou právě železárny AM. Na této diskuzi tuto svou bezradnost zástupci AM demonstrovali nesmyslným okřikováním vědců a kladením naprosto podružných manipulativních otázek – ve stylu hesla – když už nemůžeme nad protistranou zvítězit, alespoň jí nedejme šanci vyhrát.

Druhý zásadní závěr, který jsem si ze semináře odnesl byl následující. Týmu vědců kolem pana Hovorky a pana Topinky se podařilo prokázat, že za znečištěné ovzduší v Ostravě Radvanicích-Bartovicích nemůže doprava, ale spíše jeden velký stacionární zdroj – tedy zřejmě železárny ArcelorMittal Ostrava. Tento svůj závěr prezentovali a vysvětlili v časopise Ochrana ovzduší (5/2012) a ve stručné formě také zmínili právě na tomto semináři.

Třetí nejsilnější dojem pochází z toho, jak o celé diskuzi referovala Česká televize v hlavním zpravodajství. Jedním z přednášejících byl doktor Dostál, který argumentačně a věcně rozstřílel studii Petra Pohunka. Ve zprávách se toto objevilo již v srpnu tohoto roku. Přestože doktor Dostál Pohunkovu studii vyvrátil poměrně přesvědčivě, Česká televize o tom referovala jako o sporu dvou zcela rovnocenných studií, a redaktorka v reportáži hovoří o potřebě studie třetí.

Myslím, že není možné dělat dokola další a další studie a jen mezi sebou porovnávat závěry. Je potřeba porozumět a porovnávat, jak neprůstřelná je která argumentace a vědecká metoda. Pokud se Petr Pohunek vymlouvá, že nevěděl, jaké děti se jeho výzkumu zúčastnily, a že prostě pracoval s těmi co měl, případně dokola omílá prázdné fráze o potřebě “nazývat věci pravými jmény,” pak mne to jen utvrzuje v tom, že doktor Dostál jeho závěry vyvrátil naprosto přesně a věcně a profesor Pohunek se nemá jak věcně obhájit. Myslím, že je více než alarmující Dostálův závěr – tedy že v Ostravě se dětské astma vyskytuje dvakrát častěji než ve zbytku ČR. Rovněž je do očí bijící, jak je tato zvýšená nemocnost koncentrována pouze do východní části Ostravy – tedy do té části, do které proudí vzduch z železáren.

A nyní k podrobnějšímu popisu průběhu celého odpoledne…

Continue reading

Když hornická činnost není hornická činnost

V létě jsem zde psal o tiskové mluvčí Karviné, Šárce Swiderové, a o tom, jak mě její neprofesionalita značně rozčiluje. Dnes musím konstatovat, že mi jí začíná být líto. To, k čemu byla jako tisková mluvčí města donucena v pořadu Nedej se se už nedá nazvat jinak, než přehazování hoven vidlema.

V pořadu toho zaznělo hodně, ale asi nejšílenější část se týkala dohody města a OKD z roku 2010, která měla hornickou činnost zastavit na hranici s řekou Olší. Ovšem už v listopadu toho roku město povolilo společnosti OKD provést ražbu dvou tunelů za řeku Olši, do katastrální oblasti Starého města u Karviné. Tedy – město udělalo dohodu, která hornickou činnost vylučuje, a vzápěti hornickou činnost povolilo.

Mluvčí Swiderová pak je nucena tvrdit, že ražba, tedy činnost hornická, vlastně není hornická činnost. Myslím, že těžko hledat něco, co by lépe ilustrovalo šílenou schizofrenní situaci těžby na Karvinsku. Hlava říká něco jiného, než co dělají ruce. Dvě a dvě nejsou čtyři. Město říká A a dělá B. Žádné dohody neplatí, radní mají z občanů dobrý den.

Jediné, co mi dává naději na zlepšení, je fakt, že město se snaží společnost OKD podmazávat tak okatým a neomaleným způsobem, že se jim to podle mého nakonec velice vymstí.