Výzkumy původu znečištění ovzduší na Ostravsku

V jednom z nejdůležitějších článků tohoto roku o znečištění ovzduší jsem zmiňoval důležité vědecké výkumy (tzv. zdroje 1. kategorie, tedy nejdůvěryhodnější), které by měly konečně odpovědět na základní otázku znečištěného ovzduší na Ostravsku. Tedy, kdo nejvíce znečišťuje ovzduší – průmysl, doprava, nebo lokální topeniště?

Tehdy jsem měl informace o dvou výzkumech tohoto typu, během léta se objevila informace o třetím.

Přijde mi absurdní situace, kdy deset let se žádný výzkum tohoto typu na Ostravsku neprovedl, a teď najednou mají být provedeny tři zároveň. Myslím, že to celé podtrhuje nekoncepčnost a chaotičnost všech snah znečištěné ovzduší na Ostravsku nějak systematicky změnit. K čemu jsou tři stejné výzkumy?

Zde shrnuji informace o všech třech:

Výzkum AV ČR, CENATOX

O tomto výzkumu jsem se původně dozvěděl v článku na serveru Česká pozice.

  • kdo: AV ČR
  • kontakt: Ing. Jan Topinka, DrSc.
  • finance: Grantová agentura České republiky v rámci Centra excellence z základním výzkumu v oblasti nanotoxikologie – CENATOX
  • jak: exaktní měření polutantů, zejména respirabilních aerosolů, jejich detailního velikostního i chemického složení – PAU, ale i např. cca 30 kovů
  • kdy: vzorky sbírány leden – únor 2012, první výsledky druhá polovina 2012 (?)
  • spolupráce s: University of California v Berkeley

Výzkum ČHMÚ

O tomto výzkumu jsem se původně dozvěděl na přednášce ČHMÚ v Praze “Vzduch a voda kolem nás”.

  • kdo: ČHMÚ
  • kontakt: RNDr. Jan Macoun, Ph.D.
  • finance: Operační program Životní prostředí
  • jak: výzkum původu znečištění ovzduší metodou Positive Matrix Factorization (+ elektronový mikroskop, …)
  • kdy: žádost o grant květen 2012, průběh 2013-2014
  • spolupráce s: U.S. Environmental Protection Agency’s

Výzkum VŠB

Informaci o tomto výzkumu přinesl náměstek Novák v rozhovoru pro Čisté nebe

  • kdo: VŠB-TU, Ostrava
  • kontakt: Mgr. Jiří Bílek
  • finance: Operační program Životní prostředí
  • jak: identifikace a kvantifikace emisní části poletavého prachu metodou Fingerprint
  • spolupráce s: ?
  • kdy: do 2015

Je možné, že druhý a třetí projekt jsou ve skutečnosti jeden a ten samý projekt? Rád bych o tom přinesl více informací, bohužel se mi jich více zatím nepodařilo zjistit.

Proč jsou takovéto výzkumy zásadní? Protože dokáží věrohodně říci, do jaké míry ovzduší znečišťuje průmysl, ba dokonce jaký přesně typ průmyslu, a do jaké míry například doprava nebo lokální topeniště (a jaké druhy lokálních topenišť – na jaká paliva).

Teprve když je toto známo, tak lze finanční prostředky na zlepšování stavu ovzduší investovat efektivně. Dokud nevíme, zda lokální topeniště mají nějaký zásadní vliv na kvalitu ovzduší, je marnotratné investovat peníze do jejich modernizace. Je smutné vidět, že se přesně toto v těchto letech v kraji děje.

OKD se skupovat pozemky nedaří

V Karviné se najdou lidé, kteří věří bludům. Jedním z těchto bludů je, že obyvatelé Starého města hromadně prodávají své pozemky OKD. Většinou jde o informace typu “jedna paní povídala”, a “já mám známou, a ta říkala …” nebo “no nediv se, vždyť …”.

Tyto výmysly jsou směšné především proto, že si každý jejich nepravdivost může snadno ověřit sám na internetu v aplikaci Nahlížení do Katastru nemovitostí – v katastrálním území “Staré město u Karviné” si stačí nechat zobrazit na mapě parcely patřící na list vlastnictví (LV) číslo 468.

Přesně toto jsem provedl v dubnu tohoto roku, a teď znovu prakticky na začátku října, tedy téměř po půl roce. Podařilo se OKD za půl roku skoupit nějakou výraznou část pozemků ve Starém městě? Z následujících srovnání je snadno vidět, že vůbec ne: srovnání 1 a srovnání 2.

V číslech se OKD podařilo rozšířit dubnový počet vlastněných parcel o pouhou jednu třetinu!

Je zřejmé, že na počátku celého humbuku kolem prodeje pozemků se našlo několik lidí, kteří se rozhodli své domy OKD rychle prodat, aby tak vyřešili nějaký svůj aktuální problém. Teď to ale s prodejem půjde hůř a hůř, a pokud se nestane nic zásadního, neumím si představit, co by mohlo všechny zbývající obyvatele přesvědčit k prodeji. Mnozí z nich mají navíc na svých domech ceduli, která vysloveně říká, že svůj dům OKD neprodají.

Za své problémy si v České republice mohou lidé sami

Nedávné otravy lidí methanolem v alkoholu velice silně podtrhávají hlavní příčinu všech problémů České republiky.

Unavuje mne pořád dokola poslouchat, jak jsou za všechny problémy obviňováni politici, jak lidé neustále nadávají politiku. Za své problémy si v České republice mohou lidé sami. Pokud by případů, kdy nějaký politik něco zpackal, bylo málo, dalo by se hovořit o tom, že to a to byla konkrétní chyba jednoho konkrétního politika, nebo nějaké skupiny. Že to a to ministerstvo ovládl ten a ten břídil, a začal dělat špatné věci. Pokud ale má jedna země za sebou tolik neuvěřitelných průserů, jako je divoká privatizace, kauzy typu lehké topné oleje, privatizace bytů a OKD, nesčetné prohrané arbitráže, pokuty za rozkradené dotace EU, spousty korupčních kauz, a spousty a spousty jiných kauz, začíná být zjevné, že tady smrdí něco jiného.

Zvlášť patrné je to u poslední methanolové kauzy – o tom, jaký šlendrián panuje ve výrobě alkoholu referovala například novinářka Lorencová již před čtrnácti lety, a to dokonce v celostátní televizi! Navíc vyplývá na povrch, že o tom, v jak obrovské míře se to děje ví i v současnosti veliká spousta dalších lidí. Ptám se všech – kde jste byli, a co jste dělali, když jste o tomhle zaslechli tehdy?! Čekali jste, že to za vás vyřeší někdo jiný? A když po nějaké době nevyřešil, co jste dělali pak? V co jste doufali? A pokud jste o tom tehdy nezaslechli, jak je to možné? Proč jste raději četli Blesk? Proč jste se nezajímali o opravdové problémy? Proč jste nevyhledávali podstatné zprávy, jako je tato?

Lidem prostě tyto věci nevadí dostatečně na to, aby se zvedli ze svých gaučů, a udělali proti těmto věcem něco víc, než jednou za čtyři roky šli k volbám a tam si vybrali menší ze dvou zel.

Je to tak do očí bijící fakt, až je to zarážející. Pokud vás někdo fackuje, a vy jen stojíte a nastavujete tvář, pak dotyčný pravděpodobně bude pokračovat dál a dál. Podobně je to se všemi podvodníky a zkorumpovanými lidmi okrádajícími a rozkrádajícími tuto zemi. U nich akorát platí, že někteří si časem nakradou dost, a pak si řeknou, že už jim to teda stačí – a pustí na své místo někoho jiného

Uklizení lidí jako Pospíšil nebo Lessy je tak neskutečně neuvěřitelná drzost vůči lidem této země, až se zdá nereálné, že to někomu mohlo projít, přesto – prošlo.

Nejvíc otravné je to, co obvykle nastává, když člověk mezi svými známými vyjádří, že ho nějaký veřejný problém štve tak, že pro to chce něco udělat – přidat se k nějakému sdružení, zajímat se o problém ve svém volném čase, psát politikům a jiným lidem, sbírat podpisy, nebo dokonce se problém snažit nějak alespoň z minimální části řešit, či snad změnit své každodenní chování, vystoupit ze vzorce, z davu. Například pak nastává to, že je člověk zaškatulkován jako jakýsi potrhlý aktivista.

K sakru, tato země má tolik problémů, že je načase, aby se aktivistou stal úplně každý, včetně kojenců, abychom stihli alespoň část problémů vyřešit v horizontu dejme tomu následujících dvaceti let.

Veškerá hrdost na sametovou revoluci mi v poslední době přijde více než odporná – to je opravdu vše, na co se většina lidí za dvacet let zmohla? Dojít na náměstí a zacinkat klíči? A pak si následujících dvacet let u televize stěžovat, že “za tohle jsme klíči necinkali?”

Ta schizofrenie lidí, kteří ani nejsou schopni podepsat nějakou internetovou petici, a raději se s vámi pustí do řeči o tom, že internetové petice nemají moc význam, a raději by se mělo dělat něco jiného. Ale sami nic jiného nikdy neudělají. Jejich skrytý vnitřní strach a nerozhodnost svůj podpis někam připojit, to mne rozčiluje.

Je nás tady přiliš málo na to, aby se problémy vyřešily samy, nebo aby je vyřešil jakýsi takzvaný stát. Myslím, že už uplynula spousta času, abychom mohli s Einsteinem konstatovat, že jen blbec provádí naprosto stejný experiment znovu, a čeká, že dostane jiné výsledky. Pokud všichni opět jenom půjdou na konci volebního období k dalším volbám, zvolíme si další, pouze trochu jinou bandu zkorumpovaných nebo zkorumpovatelných lidí, stane se zase to samé – nic se nezmění.

Jak z toho ven? Mám nějakou radu? Mám jen pár námětů na to, co může každý udělat.

  1. První rada bude nejvíc kontroverzní. Rada zní: nechoďte k volbám. Nebo lépe řečeno – nejděte k volbám. Vystupte na chvíli z programu. Vykašlete se chvíli na to. Nevolit je taky legitimní vyjádření názoru. Jednak tím vyjádříte, že je zde skupina voličů, která nechce přistoupit na to neustále opakované divadlo. Ale zároveň s tím je tu i druhá výhoda – získáte velice osvobozující odstup od všech půtek, které se ději před vašima očima každý den. Den ode dne jsem čím dál víc šťastnější, že jsem u posledních voleb do Poslanecké sněmovny nevolil. Mnohem lépe teď vidím všechny lháře napříč politickým spektrem. Necítím sebemenší potřebu kohokoliv obhajovat slovy “ale on to myslí dobře”, jak se mi spousta jiných lidí snaží tatíčkovsky vysvětlovat, když někdo ze současných politiků, které volili, udělá nějakou pitomost.
  2. Druhá rada zní: najděte si téma, které vás zajímá, a ponořte se do něj víc. Nečtěte jen články v novinách, ale snažte se o věci zjistit mnohem více. Jakmile o nějaké problematice získáte více informací než tzv. obyčejný člověk, začnete si všímat, jaké nesmysly jsou politici schopni veřejně tvrdit – protože si mohou dovolit říkat nesmysly o věcech, o kterých stejně většina lidí nic neví. Najednou uvidíte politiky obrazně řečeno nahé. Těžko slovy popsat, jak moc vás tato zkušenost obohatí a změní.
  3. Třetí, asi nejdůležitější a základní rada: Myslete kriticky. Zpochybňujte vše. Zakažte si kohokoliv jakkoliv pro cokoliv adorovat a u kohokoliv předpokládat, že jeho názory jsou vždy správné. Je to nechutné a způsobilo to v minulosti spoustu neštěstí. Mějte svoje názory. Nemějte názory někoho jiného jenom proto, že někdy předtím řekl něco, s čím jste souhlasili.
  4. Všímejte si lidí s opravdu západním myšlením, lidí nepostižených zatuchlou českou povahou. Zatuchlou českou povahu vidím všude tam, kde je určitý typ lidí s podivným chováním následujícího charakteru. Tito lidé dělají svou práci zodpovědně, uznávají “ty správné” hodnoty a neschvalují kdejaký šlendrián. Ale jednou za čas nad něčím přivřou oči. Jednou za čas dělají, že nevidí. Jednou za čas udělají něco maličkého pro nějakého kamarádíčka. A přivřou oči i když vidí, že pro kamarádíčka dělá něco i někdo jiný. Protože ten někdo jiný třeba přivře oči, až zase budu něco podivného dělat já. Tímhle nechci říct jenom “neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky”. Situace je tak špatná, že tady je třeba říct zcela jasně: “napráskej každého sráče, který si vezme jakkoliv malý úplatek.” Jak už bylo spousty lidmi naznačeno – nemáme v češtině slovo pro whistleblowera. Člověka, který zapíská na píšťalku, a bez váhání ukáže na špínu. Máme jen slovo “práskač”, které je jednoznačně negativní. A tak touhle limitací jazyka lidé i nesprávně vnímají možnost někoho “napráskat”. Jakkoliv odpudivě to zní, říkám – práskejte na své okolí. Pokud ztratíte nějaké přátele, zamyslete se, jestli o takové přátele vlastně stojíte.

Vám všem, kterým něco vadí, ale nechtějí nic z výše uvedeného dělat, vzkazuji: dobře vám tak. Neměli jste je volit. Nemáte volit koho jiného? Dobře vám tak – nikoho jiného jste se nesnažili najít nebo podpořit. S nikým jiným jste se nespojili. Nic jste nezkusili. Nic jste neudělali, nijak jste svou nespokojenost nezhmotnili.

Kapitolou samou pro sebe je nízká “politická inteligence” lidí obecně. Tendence lidí politikům skočit na lep a uvěřit jim kdejaký slib. Tendence posuzovat politiky na základně naprosto podružných kritérií. Neschopnost se v politické situaci zorientovat. Neschopnost vidět, že většina tzv. “problémů” a “témat”, které politici přinášejí na politické divadlo, jsou umělé problémy, které byly již dávno na politických scénách v jiných zemích. A čeští politici zde pouze přehrávají stejnou předcvičenou televizní debatu, jaká se už odehrála jindy a jinde. To, co politici tvrdí, že trápí tuto zemi – příliš nízké daně, nebo příliš vysoké daně – příliš velké výdaje, nebo příliš malé výdaje – to přesně tuto zemi vůbec netrápí. I kdyby na tyto problémy existovala správná odpověď, a tu se podařilo prosadit a uzákonit, této zemi to nijak výrazně nepomůže. Navíc ta odpověď neexistuje.

Třesoucí se Karviná a energetická koncepce

Budoucnost těžby černého uhlí je v České republice na rozcestí – existují dvě zcela protichůdné koncepce (viz zde). Jedna chce jít cestou čistějších energií, obnovitelných zdrojů, útlumy těžby, omezením jaderné energetiky. Druhá chce jít cestou zcela opačnou. Tato rozpolcenost v zásadním rozhodnutí o směřování České republiky podle mého silně rezonuje v městě Karviná, ač spojitost těchto dvou témat možná není na první pohled viditelná. Nejdřív bych rád popsal, co se v městě Karviná za poslední měsíce dělo, a nakonec bych to rád dal do širších souvislostí.

Město Karviná se toto léto zmítá v jednom zemském otřesu za druhým – viz např. zde, zde, zde nebo zde. Dochází i k úrazům – viz zde. Mluvčí těžební společnosti OKD tyto otřesy velmi často komentují slovy, která v neznalých mohou vyvolat dojem, že snad tyto otřesy vůbec nesouvisí s těžbou. Často totiž přicházejí v době, kdy se v dané oblasti netěží. Jedná se o ale uvolnění napětí, které v hornině vzniklo jako důsledek těžby. Navíc se provádějí i plánované odstřely, aby toto napětí bylo uvolňováno kontrolovaným způsobem.

Občané Karviné jsou ujišťováni, že nejde o nic nebezpečného – přestože praskají zdi domů, přestože na samotném náměstí spadl z jednoho z domů dvoumetrový štít, který mohl minimálně vážně zranit kohokoliv na ulici pod ním.

Zcela děsivá mi přijde samozřejmost, s jakou jsou obyvatelé schopni toto vše spolknout a přejít relativním mlčením. Těžební společnosti se daří občany zmanipulovat k tomu, aby uvěřili, že těžit se musí takto a ne jinak. Na hornických slavnostech – největší karvinské kulturní události celého roku, financované společností OKD – jsou prezentovány gigantické důlní vzpruhy na demonstraci toho, jak velký vysoký prostor se v podzemí těží. Samotní představitelé OKD pak bez ostychu tvrdí, že tento způsob těžby – kdy se vytěžený prostor nechává samovolně zavalit nadložím – je jediný možný, protože jiný by byl pro ně ekonomicky méně výhodný.

Je pro mne frustrující poslouchat některé obyvatelé Karvinska, a slyšet, jak toto vše jen s mírným odporem akceptují. Jakoby totální poddolování byla jediná možná budoucnost Karviné. Uctívat mrtvé horníky je “každoroční tradice” (zde). Vždy se těžilo a těžit se vždy bude, a horníci umírali a budou umírat.

Samostatnou kapitolou je stále nevyřešená budoucnost Starého města, které, pokud dojde na přání těžařů, bude za několik let pod vodou.

Známou lokalitou Karviné je tzv. Karvinské moře – společností OKD poddolovaná a rekultivovaná oblast s velkou vodní plochou, v letních měsících lákající spoustu obyvatel za vodou a sluncem. Absurdnost vztahu OKD a města dokresluje to, že je ve skutečnosti pro obyvatele Karviné vlastně nelegální tuto oblast navštěvovat. Nejen, že OKD dostává snadný přístup k vzácnému nerostu, sklízí i pozemky na povrchu, které nemusí vracet, pouze je minimálně upravovat, a obyvatelé na ně nakonec nemají fakticky povolený vstup.

Město neustále dává od této problematiky ruce pryč. Není slyšet ani náznaku o tom, že by se chystala nějaká dlouhodobá dohoda mezi městem a soukromou těžební společností. Není ani tak podstatné, jak dopadne oblast Staré město (přestože průmyslová zóna je pro město velice důležitá), mnohem podstatnější je to, jak to bude s Karvinou do budoucna. Současný stav, kdy nikdo nemá žádnou jistotu v tom, kde se začne těžit za několik málo let, je nepřívětivý jak pro obyvatele, tak pro případné investory.

Laxnost politické reprezentace je tak do očí bijící, že městské zasedání navštívil i poslanec Krupka a snažil se přimět primátora Karviné Hanzela vyjádřit se k dlouhodobým plánům města. Zcela neúspěšně, primátor se z této opakované otázky opět vykroutil a žádnou dlouhodobou koncepci nepředložil. K podobnému vyjádření byl později tlačen občanským sdružením, ale pronesl pouze následující: Dnes se neví, co bude po roce 2020 nebo jaký bude výhled OKD, a. s. do roku 2030. O případném rozšíření těžby budou v té době rozhodovat zcela jiní zastupitelé. Taková je realita života, dnes musíme řešit současnou situaci, tedy rozhodnout o tom, zda bude povoleno rozšíření těžby na Dole Karviná.

Rád bych se vrátil k úvodu článku – jak toto vše souvisí s energetickou koncepcí České republiky? Značně. Pokud je riziko, že se energetická koncepce změní v neprospěch těžby černého uhlí, je logickým postupem OKD snažit se co nejvíce černého uhlí vytěžit co nejdříve – a vše, co OKD zatím dělá, tomu nasvědčuje. Vždyť OKD město na začátku roku 2012 požádalo o těžbu pod úplně všemi doposud nepoddolovanými částmi Karviné, kromě samotného středu města! Bylo to prezentováno tak, že OKD požádalo o těžbu pod nějakými třemi oblastmi. Víc jich ale v Karviné není. OKD zcela neskrývaně požádalo o těžbu pod úplně celou Karvinou, krom nejhustěji osídlené centrální části.

Privatizovat se brzy bude jediná černouhelná elektrárna v České republice v Dětmarovicích. A mezi hlavní zájemce pochopitelně patří samotná těžařská společnost OKD. Aby taky ne – byla by to nejsnadnější cesta, jak vytěžené uhlí co nejrychleji proměnit v elektřinu a tím pádem v peníze.

Podobně určitě není v ničím politickém zájmu dlouhodobě řešit dohody mezi městem a těžební společností. Jakýkoliv signál o tom, že by snad někdy v budoucnu mohlo dojít k útlumu těžby, protože nebude městem povolena, by nepochybně okamžitě ovlivnil cenu akcií OKD. A to si nikdo zainteresovaný zcela určitě nepřeje.