Polétavý prach v roce 2013: mizivé zlepšení

Český hydrometeorologický ústav publikoval průměrné hodnoty znečištění ovzduší za rok 2013. Jak jsou na tom ve srovnání s předchozími dvěma roky?

Jak vidno, k výraznějšímu zlepšení došlo pouze ve Věřňovicích, kde je ale stále situace vůbec nejhorší ze všech stanic v celé České republice. Na ostatních stanicích jde o pokles tak žalostně malý, že na zdraví téměř nezávadnou úroveň 10 až 20 µg/m3 by se tímto tempem došlo až za zhruba 17 až 25 let.

Než nějakým skutečným opatřením je toto loňské velice drobné zlepšení spíše nutné připisovat mimořádně “bez-smogovému” závěru roku, který jinak bývá plný inverzních epizod. Bez reálných protiopatření se tak tento pomyslný trend může tento rok stějně lehce obrátit opět k horšímu.

O něco větší vypovídací hodnotu budou mít naměřené koncentrace velmi jemného prachu PM2.5, ty ale ČHMÚ zřejmě publikuje až tradičně ve své ročence v květnu nebo v červnu tohoto roku.

Co s tím? Díl 4. Průmyslové zóny jako všelék?

V minulém článku jsem ilustroval marnost konceptu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Tvrdím, že je potřeba řešit oba problémy zároveň, a ne pouze jeden z nich na úkor druhého. Tak by si to určitě představovali i mnozí obyvatelé kraje. Nechtěli bychom, aby nám po vážném úraze doktoři v nemocnici ošetřili pouze tržnou ránu a řešení zlomeniny odložili na neurčito.

Jsou tedy například takzvané “průmyslové zóny” a takzvaní “investoři” právě takovým lékem na obě bolístky Moravskoslezského kraje? Mohou vyléčit jak nezaměstnanost, tak znečištěné ovzduší?

Zdánlivě ano. Jejich provoz neznečišťuje životní prostředí a přinášejí nová pracovní místa. Primátor Ostravy už od roku 1997 “věděl, co s Ostravou” – přilákal do průmyslových zón nejprve ASUS a následně další firmy a nyní o tom hovoří jako o splněné vizi. Primátor Karviné hovoří o otevření závodu firmy Caltex v karvinské průmyslové zóně jako o něčem, co “se nám podařilo” a něčem, co “přineslo perspektivní práci.” Budovatelské nadšení vzbuzuje i plánované otevření dvou velkých skladů Amazonu.

Jsou tedy průmyslové zóny opravdovou spásou?

Continue reading

Za znečištěné ovzduší v Ostravě mohou neznámé spalovací procesy

Mnou dlouho očekávaný moment konečně nastal a výzkum CENATOX publikoval své definitivní závěry v časopise Ochrana ovzduší (6/2013). Odkud pochází polétavý prach v Ostravě Radvanicích a Bartovicích? Co je zdrojem tak velkého znečištění ovzduší v této oblasti? Vzorky vzduchu z února 2012 byly důkladně zanalyzovány a zde jsou výsledky.

Zkoumaný prach byl rozdělen do dvou kategorií:

  1. jemný, o velikosti od 0,15 do 1,15 µm
  2. hrubý, od 1,15 do 10,0 µm.

Zhruba se dá říci, že to odpovídá klasickému dělení na PM2,5 a PM10. Jemný prach proniká hlouběji do dýchacího traktu, případně až do plic a dále do krevního řečiště – je tedy výrazně nebezpečnější než hrubější prach.

Jemný a tedy nebezpečnější typ prachu tvořil v době smogové situace 80 % veškerého znečištění prachem. Prach hrubější tvořil pouze 20 % znečištění. V době mimo smogovou situaci byl poměr podobný (71,4 %).

Co je zdrojem této nejnebezpečnější a zároveň silně převažující (80%) části znečištění? Zde je graf:

Doprava má pro mnohé očekávaně malý vliv, navíc je zde konkretizováno, co z dopravy způsobuje toto znečištění – nejsou to výfukové plyny, ale odírání brzdových destiček a pneumatik.

Co je ovšem pro mne osobně velice překvapivé je mizivý podíl výroby oceli, a veliký podíl spalovacích procesů. Zároveň vědci ovšem nezjistili, o jaké spalovací procesy se jedná. Tento výzkum tedy stále nedal odpověď na otázku, co přesně způsobuje znečištění ovzduší v Ostravě! V závěru článku vědci dokonce doporučují porovnat koncentrace prachu na Polských stanicích – jednou z možných variant podle vědců tak je, že zdroj znečištění je až v Polsku.

Po zahrnutí i hrubějších prachových částic (oněch zbývajících 20%) vypadá situace takto:

Musím se přiznat, že mne výsledky tohoto výzkumu zaskočily. Opravdu jsem vůbec nečekal tak velice nízký vliv průmyslu na ovzduší v Radvanicích a Bartovicích. Zároveň jsem netušil, že výzkum nebude schopen od sebe odlišit spalovací procesy v koksárnách, elektrárnách či teplárnách od spalování v lokálních topeništích. V tomto je pro mne výzkum největším zklamáním, protože nevysvětlil, kterým konkrétním zdrojem nebo zdroji je znečištění ovzduší způsobeno.

Co s tím? Díl 3. Ani práce, ani vzduch

V minulém článku jsem odmítl obvyklý pohled na problematiku Ostravska, který říká, že buď lze mít “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Takovýto přístup je špatný ze dvou důvodů. Jednak jeho aplikování dlouhodobě nevede ke zlepšení situace, především ale neodpovídá realitě – v kraji je jak vysoká nezaměstnanost, tak velice znečištěné ovzduší.

V dnešním článku si na třech příkladech ukážeme, jak se snaha aplikovat tento “buď-a-nebo” přístup vždy obrátí proti jeho uživateli, jako kdyby to byl vícehlavý drak. Když tomuto drakovi vítězoslavně usekneme jednu hlavu, obratem mu naroste několik dalších hlav zároveň. V momentě, kdy si myslíme, že jsme zvítězili alespoň buď nad nezaměstnaností, nebo znečištěným ovzduším, hned se ukáže, že problémů naopak přibylo. V závěru článku pak přidám mou vlastní radu. Ta bude tentokrát směřovat občanským sdružením.

Příklad první: Evraz

Krajský úřad nedávno prodloužil dobu, po kterou může společnost Evraz Vítkovice Steel fungovat bez sekundárního odprášení. Zdůvodnění je klasické – je potřeba akcentovat zaměstnanost, protože o trochu lepší ovzduší za to nestojí. Tedy známý pohled “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Volba padla na boj s nezaměstnaností, za cenu znečištěného ovzduší.

K čemu ale pak ve skutečnosti došlo? Jak se lišil výsledný efekt od zamýšleného? Opravdu vyhrála ekonomická situace? Je zjevné, že nikoliv. Vysoké nezaměstnanosti toto opatření nikterak nepomohlo, pouze ji zakonzervovalo na současné hodnotě. Ba co víc. Představitelé Evrazu dokonce tvrdí, že dřív nebo později ocelárnu stejně zavřou. Tedy, nezaměstnanost utrží ránu v budoucnu tak jako tak.

Snaha tedy byla na miskách vah pomoci nezaměstnanosti. Ta ale zůstala stejná, a v budoucnu se ještě zhorší. A co znečištěné ovzduší? To zůstane stejně znečištěné. Navíc, jak správně upozorňuje Čisté nebe, vytváří takovéto rozhodnutí precedens pro další podniky – různá nařízení zjevně nemusejí platit pro každého. Stačí nějak zdůvodnit ekonomickou situaci podniku, a přestože veřejně podnik hlásá, že ukončí provoz “tak jako tak”, stejně dostane výjimku. Zvláště v železárenském průmyslu bude situace v následujících letech velice napjatá, jelikož železáren je v Evropě víc, než by odpovídalo poptávce. Pro ostravské podniky tak vždy bude snadné argumentovat “ekonomicky” a budou si tak zřejmě moci u krajského úřadu vyprosit další výjimky.

Tedy, znečištěné ovzduší dostalo na frak i v budoucnu, stejně jako nezaměstnanost. V souboji “znečištěné ovzduší versus nezaměstnanost” tak tímto rozhodnutím prohrály všechny zúčastněné strany a přístup “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší” nezafungoval. Drakovi pouze narostly další hlavy.

Příklad druhý: MMF

Na začátku 90. let, v době přerodu z plánované ekonomiky v tržní kapitalismus, se k situaci v České republice a i speciálně na Ostravsku vyjadřoval Mezinárodní měnový fond. Ten tvrdil, že pokud oblast bude trpět znečištěným životním prostředím, investoři se budou oblasti vyhýbat.

Je zjevné, že tato rada nepadla na úrodnou půdu, a namísto toho politika úmyslně pěstovala vztah “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Jako kdyby toto řešení bylo snadnější zárukou toho, že se aspoň ta nezaměstnanost udrží na rozumné míře, za cenu postupného obětování životního prostředí. Snadnější je drakovi jen rutinně usekávat hlavy, než se ho snažit z kraje vyhnat. A tak byla proto raději generována snaha o podporu průmyslu, protože se má za to, že rovnice “nezaměstnanost, nebo životní prostředí” dokáže vykouzlit jedno, nebo druhé, podle toho, čemu dáme přednost.

Ale ani zde tento princip nezabral – celý systém se ukázal složitější než rovnice “buď-a-nebo”. Systematickým usekáváním hlav s nezaměstnaností drakovi jenom narostlo více nových hlav. Nezaměstnanost v kraji je vysoká, stejně jako je vysoké znečištění ovzduší, nehledě na to, jak moc velké oběti se na životním prostředí udělaly. Ty skutečně problémy velkého průmyslu pak nejsou způsobeny vysokými náklady na ekologii, ale zcela externími faktory – změnami situace na globálním trhu.

Příkladem může být například těžební společnost OKD, která těží velice levnou technologií, nijak šetrnou ke změnám terénu na povrchu. Přesto je ztrátová, protože ve Spojených státech se začal těžit břidlicový plyn, což snížilo čínskou poptávku po černém uhlí, a to snížilo cenu černého uhlí ve světě. Kdo by si před 20 nebo i jen 10 lety představoval, že jakási změna v Americe ovlivní cosi v Číně, a to že následně zásadně ovlivní zaměstnanost a ekonomickou situaci na Karvinsku…

Příklad třetí: občanská sdružení

Marného a zoufalého souboje s vícehlavým drakem se dopouštějí i různá občanská sdružení zasazující se o zlepšení kvality ovzduší v Moravskoslezském kraji. Jednou jsem zde na blogu publikoval výčet všech mně známých sdružení a u většiny z nich jsem musel konstatovat, že již nejsou příliš aktivní.

Co se jim stalo? Snažili se vést souboj se stejným vícehlavým drakem. V očích veřejnosti pak nikdy nezískali skutečnou podporu v tom, jak byl ten boj veden. Samozřejmě si každý obyvatel Ostravy přeje, aby ovzduší bylo čistější. Jenže vždy to má jedno “ale” – a tím ale je právě obava o zvýšenou nezaměstnanost.

Samozřejmě je potřeba bojovat za čistější ovzduší, no ale vlastně to teď až tak úplně nejde. Obyvatelé Ostravy se k občanským sdružením chovají jako Sir Humphrey Appleby k ministru Jimu Hackerovi v Jistě, pane ministře. S předstíraným pochopením odkývou občanským sdružením všechny jejich požadavky a nápady: “Ano, je potřeba čistější ovzduší!” “Ano, velké průmysly nesmějí znečišťovat!” “Ano, jistě, pane ministře” Jakmile ale dojde na lámání chleba, v tichosti a za zády občanských sdružení se pak tito obyvatelé přiklánějí na stranu boje proti nezaměstnanosti, a znečištěné ovzduší opět padá na obětní oltář. Obyvatelům se pochopitelně nelze co divit, protože když jsou stavěni před volbu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”, tak je jim těžko mít za zlé, že si vyberou jistotu výdělku.

Má vlastní rada, další odpověď na otázku “A co bys s tím dělal ty?” tedy zní takto:
Občanská sdružení musejí změnit svou strategii. Ostravsko není typickou oblastí, kde lze přímočaře bojovat za lepší životní prostředí. Ostravsko není Amazonský prales, kde lze úspěšně argumentovat, že tam těžit dřevo není potřeba. Ostravsko není moře s ohroženými velrybami, kde lze velice úspěšně argumentovat, že lidstvo zabíjet velryby nepotřebuje, a tak by s tím mělo okamžitě přestat.

Občanská sdružení by lepší kvalitu ovzduší nadále měla mít za cíl, ale požadovat by měla změny, které se ovzduší přímočaře netýkají – souvisí s ním až druhořadě. Na Ostravsku musí vzniknou spojenectví občanských sdružení bojujících za lepší čistotu ovzduší se sdruženími zdánlivě nesouvisejícími. Ideálním partnerem by byla sdružení například podnikatelská nebo jakákoliv další, která usilují o nápravu ekonomické struktury kraje. Společným postupem by pak tato sdružení měla usilovat o jednotlivé konkrétní změny vedoucí k přeměně kraje takovým způsobem, který bude řešit jak nezaměstnanost, tak i znečištěné ovzduší zároveň.

V příštím článku se konečně podíváme na nějaká konkrétní opatření, která se snaží jít jinou cestou než “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Budou to opatření, která v nás vyvolávají dojem, že se snaží řešit oba problémy současně – tedy i nezaměstnanost, i znečištěné ovzduší. Řeč bude o montovnách a výrobních halách.

Mapy znečištění v Evropě

S pomocí nástroje CloverETL, dat z EEP a Google map jsem vytvořil několik map k úrovním znečištění ovzduší v Evropě.

První mapa zobrazuje prvních 50 stanic s nejvyšším znečištěním polétavým prachem PM10:

Druhá mapa zobrazuje prvních 50 stanic s nejvyšším znečištěním benzo[a]pyrenem:

Poslední mapa zobrazuje z každé evropské země stanici s nejvyšší průměrnou koncentrací benzo[a]pyrenu:

Jak bys to řešil? Díl 2. Základní chyba v uvažování

V jednom z předchozích článků jsem shrnul, jaké různé pohledy existují na budoucnost Moravskoslezského kraje, který trpí vysokou nezaměstnaností, odsunem obyvatel a velkým zatížením životního prostředí, především silně znečištěným ovzduším. Tématům průmyslu, těžby a znečištění ovzduší se na tomto blogu věnuji již několik let, kdy většinou kritizuji postoje jiných. Usoudil jsem, že po takové době nastal čas přijít s postojem vlastním, navrhnout nějaké vlastní řešení, jak ven z této “šlamastyky.”

Stávající postoje ať už politiků, nebo i samotných obyvatel oblasti se dají ve skutečnosti shrnout velice jednoduše. Drtivá většina zúčastněných vidí problematiku oblasti jako souboj dvou hráčů:

  1. Průmysl, zaměstnanost, ekonomická prosperita
  2. Životní prostředí

Často veškeré debaty vypadají jako souboj přisypávačů na misky dvouramenných vah. Čím více akcentujeme životní prostředí, tím horší podmínky budou existovat pro průmysl, tím vyšší bude nezaměstnanost.

Tímto sporem končí většina debat: buď můžeme mít čisté životní prostředí, anebo fungující průmysl a tedy zaměstnanost. A jelikož platí cynické “čistého vzduchu se nenajíme”, navrch má většinou hráč číslo jedna – průmysl a zaměstnanost. A to jak politicky napravo, tak nalevo:

Na obrázku výše v podání ODS, zde v podání ČSSD.

Právě v tom, že přemýšlení o budoucnosti Moravskoslezského kraje většinou skončí právě na takovém mrtvém bodě, tak právě zde je potřeba hledat příčinu problémů.

Pokud se na jednu věc díváme ze stále stejného úhlu pohledu, budeme vždy vidět to samé. Je na čase se na problém přestat dívat jako na problém sporu mezi životním prostředím a nezaměstnaností.

Neplatí vztah “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Chápat Moravskoslezský kraj tímto způsobem označuji za základní chybu v uvažování.

Neplatí vylučovací vztah “buď, a nebo”. Moravskoslezský kraj se vykazuje vztahem přesně opačným. Platí zde totiž vztah “nezaměstnanost a znečištěné ovzduší”.

Toto pozorování jistě není průlomové. Odpovídají tomu všechny známé statistiky, novinové články, rozhovory, debaty lidí, zkrátka základní každodenní zkušenost všech obyvatel tohoto kraje. Obyvatelé nežijí jedno volební období v nezaměstnanosti a druhé volební období ve znečištěném ovzduší. Obyvatelé žijí již desítky let v obojím – jak ve vysoké nezaměstnanosti, tak ve velice znečištěném ovzduší.

Na otázku “A co bys s tím dělal ty?” tak jako svou první odpověď říkám: “Přestal bych se na to dívat pohledem nezaměstnanost, nebo těžký průmysl, začal bych se na to dívat pohledem nezaměstnanost A těžký průmysl.”

Moravskoslezský kraj nutně potřebuje nové myšlení, a toto myšlení musí být založeno na reálné situaci. Současná situace se vyznačuje jak vysokou nezaměstnaností, tak vysoce znečištěným ovzduším. Tyto dva jevy nejsou protikladné, tyto dva jevy jsou v Moravskoslezském kraji v dokonalé symbióze. Logicky tedy nelze řešit jeden problém na úkor druhého – je potřeba řešit oba problémy zároveň.

V příštím díle této série článků se podíváme na to, proč je tento jiný pohled tak důležitý, a jaký jiný a lepší přístup k řešení problémů na základě něj hledat.

Ani to znečištění ovzduší už není to co bývalo…?

Ministr Podivínský se v interpelaci nechal slyšet, že “ve srovnání se 70. lety je koncentrace v některých parametrech znečištění ovzduší na 1 %, čili do dnešní doby jsme se dostali o 99 % v některých parametrech a oblastech níž.”

Je to reakce poněkud zvláštní, protože ministr byl tázán na nelepšící se situaci v koncentracích polétavého prachu PM10. Jak jsou na tom koncentrace této látky dnes v porovnání s minulostí 50 let zpět? Odpověď lze nalézt například v tomto dokumentu na straně 17:

V minulosti se neměřilo PM10, ale trochu jiné kategorie látek, které toho někdy zahrnovaly víc, než pouze PM10, takže v grafu jsou hodnoty skutečně o něco vyšší. Tak jako tak se dá ale konstatovat, že koncentrace byly alespoň řádově stejné už od roku 1970. Hovořit v tomto kontextu o snížení o 99 % je čirá demagogie.

A kolik lidí zabil ArcelorMittal?

Státní zdravotní ústav počítá a počítá kolik lidí zabil smog. Za posledních 7 let to prý mohlo být 34 tisíc lidí. Číslo jistě ohromné, ale kdo za to může? Sdělení je poněkud oslabeno faktem, že zabijákem byl vlastně anonym – blíže nespecifikovaný smog.

Méně anonymní takové statistiky mohou být v oblastech, kde o původcích znečištění ovzduší panuje nějaká konkretní představa. Takovou oblastí je například městský obvod Ostravy Radvanice a Bartovice. Vědecké studie se většinou rozcházejí v hodnocení toho co způsobuje znečištěné ovzduší v celé Ostravě, o Radvanicích a Bartovicích ale panuje většinou shoda – je to z významné části průmysl a konkrétně ArcelorMittal Ostrava.

Výpočet množství zemřelých v důsledku znečištěného ovzduší jsem zde již publikoval, úroveň znečištění ovzduší v dané oblasti je veřejně známá informace, stejně tak počet obyvatel.

Úmrtnost: 1,04 procent z 6550 je 68,12. Roční průměr PM10: 49,5; odhad PM2.5 po vynásobení koeficientem 0,75: 37,125; toto -10 a vynásobeno 0,6 dává 16,275procentní podíl na úmrtnosti, tedy zhruba 11,1 úmrtí za rok 2012. Obdobně pro předchozí léta (pro jednoduchost považujeme počet obyvatel za konstantní).

Za období 2006 – 2012 se tak dá na vrub znečištěnému ovzduší přičíst v Radvanicích a Bartovicích 90 zemřelých.

Jakou část z toho má na svědomí ArcelorMittal Ostrava? Je to 0 %? Nebo 50 %? Nebo 80-90 %? Bude to logicky přibližně stejně velký podíl jako je podíl průmyslu na znečištění ovzduší v této oblasti. Některé studie vyčíslují podíl průmyslu až na 87 % dokonce v celé Ostravě.

V jakém jiném podnikání lze způsobovat desítky mrtvých každý rok a nemuset za to nést žádnou zodpovědnost?

O rakovinotvorném BaP nevíme, protože to nechtěl průmysl

Aby byla informace o příspěvku jednotlivých provozů k zátěži životního prostředí v Moravskoslezském kraji toxickými látkami úplná, chybí konkrétní údaje o tom, kolik který z nich vypouští benzo-a-pyrenu. Je to rakovinotvorná látka, která trápí především obce v sousedství hutních kolosů. Taková data však v IRZ nejsou, protože zařazení benzo-a-pyrenu na seznam ohlašovaných látek do registru zablokovali v roce 2003 Svaz průmyslu a dopravy a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Emise škodlivin na severu Moravy klesají, zásadně však chybí informace o rakovinotvorném benzo(a)pyrenu

Jsou v ovzduší otisky prstů? Překoná Ostravská studentka Americké instituce?

A co kdybychom do zplodin průmyslových podniků něco přimíchávali, abychom pak někde jinde detekovali, zda ten znečištěný vzduch opravdu přišel z té a té továrny?

Podobné myšlenky jistě vrtají hlavou spoustě lidí, kteří přemýšlejí o tom, jak nějak lépe poznat, odkud znečištěné ovzduší pochází – zdali z průmyslových podniků, a kterých, zdali z dopravy, zdali z kotlů nebo krbů v rodinných domcích.

Do zplodin vypouštěných jednou továrnou bychom přimíchali nějakou látku X a do zplodin jiné továrny přimíchali látku Y. Následně bychom v nějakém vzdáleném místě měřili složení ovzduší a zjistili bychom, že se tam vyskytuje nějaké množství látky X a v porovnání s tím poloviční množství látky Y. Pak bychom mohli jednoduše konstatovat, že první továrna má v daném místě na ovzduší dvojnásobně větší vliv než továrna druhá.

Jak tato myšlenka funguje ve skutečnosti? Nejen, že tento teoretický přístup v principu opravdu funguje. Dokonce ale pro jeho realizování ani není potřeba do ovzduší nic uměle přimíchávat. Různé typy zdrojů emisí už teď vypouštějí unikátní kombinace látek a zanechávají v ovzduší tak svůj otisk prstu – anglicky fingerprint. Již teď se ví, že kombinace látek vypouštěné do ovzduší železárnou, dopravou, nebo lokálními topeništi mají jiné složení a dají se od sebe poznat.

Uvažujme pro ilustraci, že se měří v ovzduší přítomné chemické prvky pro jednoduchost označené písmeny A-Z, a k tomu máme databázi známých zdrojů s těmito třemi zdroji a jejich “otisky prstů”:

První zdroj se vyznačuje prvky B, C, D a J, druhý zdroj J, R, S, T, a třetí zdroj látkami G a H a také J. Můžeme si představit, že J je například tolik známý polétavý prach PM10.

Následně bychom na nějakém místě, které trpí znečištěním ovzduší, provedli detailní měření složení tohoto ovzduší a získali bychom tento graf koncentrací:

Vidíme, že v ovzduší jsou přítomny prakticky všechny látky, většina z nich ale ve velmi nízkých koncentracích – je to spíš jakýsi “šum pozadí”. Co ale ze šumu vyčnívá jsou ty samé látky, co vypouští první a druhý zdroj. Všechny tři zdroje sice vypouštějí látku J, takže pokud bychom zkoumali pouze tu, nevěděli bychom, odkud se opravdu bere. A jistě by se nám některé jiné metody snažily namluvit, že vítr může na dané místo dofoukat i znečištění z třetího zdroje.

My jsme ale detekovali i jiné látky, charakteristické pro první dva typy zdrojů. Nakonec jsme taky zjistili, že třetí typ zdroje se v našich měřeních vlastně neprojevil, protože zcela chybí jeho charakteristický otisk – přítomnost látky J nestačí. Můžeme ho tedy vyloučit – zjevně v daném místě nemá na kvalitu ovzduší žádný měřitelný vliv.

Právě na tomto principu fungují metody nových výzkumů.

Nejedná se o metody nové, byly vymyšleny již dávno, a například na webu americké instituce EPA si lze stáhnout programy, které provádějí právě takové výpočty – rozloží naměřené výsledné koncentrace na kombinace jednotlivých možných zdrojů a řekne, které zdroje ovzduší v daném místě ovlivňují, jak moc, a které nikoliv.

Přestože se pro analýzu Ostravského ovzduší z jakýchsi důvodů používá většinou úplně jiná, překonaná a nepřesná metoda, o zkoumání “otisků prstů” se již někdo pokusil. Kromě několika demonstrativních výzkumů to byl ještě jeden student v Brně a pak v rámci své diplomové práce “Identifikace původu znečištění analýzou imisního monitoringu” studentka Eva Beinhauerová pod vedením RNDr. Jana Bitta – stejného Jana Bitta, jehož práci dle některých čtenářů na svém blogu kritizuji až příliš jednostranně.

Pokud tedy již tento výzkum provedla Ostravská studentka, jaký význam mají další mnohem dražší výzkumy, které chtějí spolupracovat s americkými univerzitami (CENATOX) či s americkou EPA (ČHMÚ)?

Nejsou to vyhozené peníze, když už tato studentka tuto analýzu provedla?

Například výzkum CENATOX zkoumá přítomnost až 30 různých kovů v ovzduší, protože prováděl své vlastní odběry a analýzy vzorků. Ostravská studentka ve své práci vycházela pouze z čísel, která jsou veřejně dostupná, a v těch se měří pouze 6 kovů.

Sama studentka v závěrech své práce uvádí, že “[i]nterpretace výsledků je však velice obtížná” a dále pro získání lepších výsledků ve své práci píše: “doporučuji, aby bylo měření na dotčených stanicích rozšířeno o látky:” a uvádí zde látky Al, Si, Zn, koronen. Když se podíváme na to, jaké látky se v současnosti v Ostravě měří, tak vidíme, že ani hliník (As), ani zinek (Zn), ani křemík (Si) se na stanici stále neměří (v roce 2004 se výjimečně měřil zinek).

A vzhledem k tomu, že rozpočet ČHMÚ byl v tomto roce zkrácen o drastických 30 procent, mohlo by se zdát, že šance, že se začne ovzduší opravdu poctivě a pořádně zkoumat, jsou ztraceny.

Libor Černikovský ale na začátku tohoto roku uvedl: “ČHMÚ připravuje v rámci inovace Státní imisní sítě tzv. laboratoř pro identifikaci zdrojů znečištění, ve které bude v dalších letech zkoumat původ znečištění ovzduší v různých částech republiky.”

ČHMÚ má tedy zájem ovzduší tímto způsobem zkoumat. Zda to bude dělat na základě malé a neprůkazné množiny dat, nebo zda to myslí opravdu vážně, se ukáže. S výsledky se kromě dvou pro vědce určených konferencí nikde moc tento ústav zatím neprezentoval.

Na závěr ještě přikládám grafy z diplomové práce studentky, které pěkně ilustrují to, jak každý dosavadní výzkum dává naprosto rozdílné a tedy nepoužitelné závěry o původcích znečištění ovzduší v Ostravě:

  • [19] JANČÍK, Petr aj. Analýza kvality ovzduší na území města Ostravy. Ostrava :
    Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a
    materiálového inţenýrství, katedra ochrany ţivotního prostředí v průmyslu,
    listopad 2008. 283 s.
  • [20] JANČÍK, Petr aj. Analýza kvality ovzduší na území města Ostravy pro rok
    2009.
    Ostrava : Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta
    metalurgie a materiálového inženýrství, katedra ochrany ţivotního prostředí
    v průmyslu, listopad 2010. 143 s.
  • [21] ČERNIKOVSKÝ, Libor aj. Rozptylová studie pro aktualizaci Krajského
    programu snižování emisí Moravskoslezského kraje.
    Ostrava : Český
    hydrometeorologický ústav, říjen 2008. 91 s.
  • [22] JANČÍK, Petr aj. Vliv opatření u významných průmyslových zdrojů na kvalitu
    ovzduší v Moravskoslezském kraji, Případová studie.
    Ostrava : Vysoká škola
    báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového
    inţenýrství, katedra ochrany ţivotního prostředí v průmyslu, listopad 2010. 172
    s.

SYMOS’97: překonaný, nevyhovující, neúplný, nepřesný, se zřejmými nedostatky

Z čeho vychází většina dosavadních studií znečištění ovzduší na Ostravsku?

Představme si, že při pohledu na nepřeberné množství modelů znečištění ovzduší bychom o jednom z nich měli tyto reference:

  • jeví se jako “překonaný a nevyhovující”
  • má “zřejmé nedostatky”
  • “neumožňuje modelování látek vyskytujících se v obou fázích” (atmosférické částice i plyn, přičemž zejména v zimním období je podstatná část PAU vázaná na atmosférické částice)
  • “nelze jej použít při bezvětří” (přičemž ty největší smogové situace nastávají za velmi slabého větru až bezvětří)
  • model počítá pouze s primárními částicemi, zatímco významnou (50%) část prachu PM10 v ovzduší tvoří sekundární částice a částice znovu uvolněné (re-suspended)
  • s ohledem na PM10 již mnoho let existují modely, které poskytují “úplnější a přesnější popis atmosférických reakcí”
  • aplikace tohoto modelu samostatně bez dalších postupů by byla “v případě znečištění PM10 nedostatečná”

(Zdroje citací: 1, 2, Ochrana ovzduší 4/2013, 4, 5, 6, 7)

Patrně bychom si řekli, že takový model je pro zkoumání původu znečištění ovzduší prachem a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) naprosto nevhodný a dnes by ho již nikdo nepoužil.

Skutečnost je bohužel přesně opačná.

Tento model se jmenuje SYMOS’97. To číslo opravdu symbolizuje rok vzniku

Přesně tento model používá jak na tomto blogu kritizovaný projekt Air Silesia (zde kap. 4.3), tak nejnovější publikace Atlas Ostravského ovzduší: “Model, použitý pro tento atlas, se nazývá SYMOS 97. Je to již více než 10 let naše standardní metoda, kterou se počítají vztahy mezi zdroji znečišťování a imisemi.”

A existuje nesčetná řada dalších studií Ostravského ovzduší, které jsou založené právě na tomto modelu:

  • Analýza kvality ovzduší na území města Ostravy, 2008, Ostrava
  • Analýza kvality ovzduší na území města Ostravy pro rok 2009
  • Rozptylová studie pro aktualizaci Krajského programu snižování emisí Moravskoslezského kraje
  • Vliv opatření u významných průmyslových zdrojů na kvalitu ovzduší v Moravskoslezském kraji, Případová studie.

Jak je vůbec možné jakékoliv závěry založené na takovém modelu brát i jen trochu vážně? Jak je možné argumentovat tím, jak to dělá Atlas Ostravského ovzduší, že model vylepšíme přesnějšími vstupními daty? Když je špatně samotná rovnice, tak i když dosadíme “přesnější čísla,” stále přece budeme dostávat špatné výsledky.

Krajský program pak sám ve svým materiálech uvádí: “Hodnoty modelově vypočtených průměrných ročních koncentrací se od koncentrací měřených na měřících stanicích imisního monitoringu pro některé znečišťující látky liší až řádově. Výpočtový model je zatížen řadou nepřesností a trpí neúplností vstupních dat.” Neváhá ale pak hned sebevědomě dodat, že “Modelový výpočet však lze použít k určení relativního podílu jednotlivých kategorií jednotlivých zdrojů na kvalitě ovzduší a volit tak k jednotlivým zdrojům individuální přístup při stanovování podmínek provozu.” (str. 24 zde)

Jsem sám, komu tohle připadá jako šílená schizofrenie?

Již před více než rokem jsem navázal na téma matematických modelů a Ostravského ovzduší mailovou konverzaci s velmi kvalifikovaným mimo-Ostravským vědeckým pracovníkem. Jeho totožnost je autorovi tohoto blogu známá. Aniž bych předem jakkoliv podsouval tomuto vědci svou skepsi k matematickému modelování, tento se sám od sebe rozhovořil o “neblahých zkušenostech” s některými dalšími institucemi v Ostravě, které podobné modelování údajně rády používají k “absurdním a nekvalifikovaným interpretacím původů znečištění ovzduší na Ostravsku”. Modely pak komentoval tak, že pomocí nich “mohu s trochou fantazie nalézt cokoli”.

Jako autor tohoto blogu zcela otevřeně přiznávám, že přestože mám vysokoškolské vzdělání matematického směru, tomu, jak funguje model SYMOS, do detailu příliš nerozumím. Není mi ale jasné, jak může takto široce kritizovaný a zastaralý model a vůbec princip celého modelování sloužit jako výchozí vědecká metoda pro zkoumání příčin znečištěného ovzduší na Ostravsku.

Právě proto na tomto blogu opakovaně upozorňuji, že odpovědi je potřeba hledat u výzkumů jiného typu.

Air Silesia: stále vidím jen velmi malý přínos

Air Silesia od počátku vnímám jako zásadní, náročný a rozsáhlý výzkum, a proto považuji za důležité ho rozebrat opravdu kriticky. Zároveň tento výzkum ale z mého pohledu nepřinesl v praxi použitelné závěry. Pan doktor Jan Bitta se ve své reakci vyjadřuje především k tématu “podstatně horší” kvality ovzduší v Polsku. Zde je má reakce.

Již více než rok se spousta lidí z Ostravy snaží vykreslit Polsko jako jakési satanášovo území, kde vzduch bez plynové masky snad není vůbec dýchatelný. V čem je ovzduší v Polsku horší? Řeč je v Air Silesia především o třech látkách, všechny tři jsem zmínil ve svém hlavním článku o výsledcích Air Silesia.

V první řadě je to prach. Zde je graf přímo z materiálů Air Silesia:

Nemohu si pomoci, ale skutečně vidím, jak se vyrovnaně prokládají české a polské stanice, a nelze žádným způsobem konstatovat, že by polské nějakým způsobem “podstatně” vedly. Z tohoto pohledu ovzduší v Polsku zkrátka není “podstatně” horší, diskutovat se dá úspěšně o tom, zda je vůbec nějakým způsobem co do prachu horší. Spíše to vypadá na plichtu.

Druhou látkou je benzo[a]pyren. Zde Air Silesia konstatuje, že v Polsku jsou koncentrace v průměru dvakrát vyšší. To je opravdu fatální výsledek, protože koncentrace na české straně jsou daleko za jakoukoliv přijatelnou mezí. Je mi proto tamějších obyvatel skutečně líto a teprve zde souhlasím s tvrzením, že je ovzduší v Polsku “výrazně horší”.

Toto konstatování má ale samo o sobě pro nějaké další závěry velmi malou “důkazní” hodnotu. Pro rozdíl “dvakrát tak vyšší” není potřeba chodit za Polskou hranici. Stačí srovnat stanice Ostrava Poruba a Ostrava Radvanice. Zde v roce 2012 byl rozdíl v průměrných koncentracích benzo[a]pyrenu 3,3 oproti 10,8, tedy více než trojnásobný. Co tedy vlastně plyne z tvrzení, že někde jinde mají dvakrát tak vyšší koncentraci, když mnohem blíže je rozdíl koncentrací trojnásobný?

Třetí látkou je oxid siřičitý (SO2). V Polsku jsou dle Air Silesia vyšší koncentrace, než v Česku, což údajně ukazuje na vysokou aktivitu lokálních topenišť. Opět, co toto zjištění říká? Že lokální topeniště v Česku nejsou problém? V Česku ale SO2 ve vzduchu je také, a ve smogových situacích jeho podíl násobně vzrůstá. Je to polská zásluha nebo vlastní česká? Je polské SO2 indikátorem dvojnásobného znečišťování prachem, nebo to jen indikuje to, že používají jiná paliva? Kdyby šlo o znečištění prachem, asi by se to bývalo na statistikách prachu projevilo?

Jak si vysvětlovat to, že v interpretacích dostávají přednost polská lokální topeniště, zatímco průmysl dle doslova exkluzivních zjištění Air Silesia také vypouští mnohem větší koncentrace, než na české straně? Jakým kouzlem se stane, že polský průmysl z komínů ve stometrových výškách na české ovzduší nemá takový vliv jako lokální topeniště, která mají komíny ve výškách v jednotkách metrů?

Já jsem závěry Air Silesia na svém blogu interpretoval tak, že přinášejí několik zjištění, ale co do odpovědi na otázku “odkud znečištění přichází” jsem nedostal jednoznačnou odpověď. Ovzduší je v Polsku v některých směrech opravdu výrazně horší – především co se týče jedu benzo[a]pyrenu, tam to je opravdu fatální – ale z tohoto faktu lze těžko vyvozovat nějaký další závěr.

Jelikož Air Silesia především měřil koncentrace polutantů a zároveň klimatické podmínky, tak ten hlavní závěr byl ten, že největší a nejčastější smogové situace nastávají za bezvětří nebo jen za velmi slabého větru. To je závěr zmíněný přímo ve výsledcích Air Silesia. Z toho zkrátka nelze dovodit, že by smog byl “přifoukáván” z Polska. Pokud vítr v zimě fouká velmi malou intenzitou, jak dobře lze modelovat, že polské ovzduší přepraví na území České republiky? Vane tento vítr vždy dostatečně dlouho, aby se polský prach skutečně dostal nad celé dotčené území? Fouká vítr dostatečně nepřerušovaně, aby vůbec nedocházelo k sedimentaci prachu ještě předtím, než překročí hranice? Nelze se přece domnívat, že prach zůstává v ovzduší nekonečně dlouho. Dle takového modelu by v našem ovzduší pak v současnosti byly nekonečně velké koncentrace prachu.

Co Air Silesia zkrátka vůbec není schopen vysvětlit je například tato situace:
V roce 2012 byla v červenci, patrně nejteplejším měsíci v roce, v Petrovicích u Karviné průměrná koncentrace PM2.5 rovna 36,4 µg/m3, zatímco v normálních českých městech to v takových měsících bývá hodnota více než třikrát tak menší. Tohle zkrátka polskými ani českými lokálními topeništi vysvětlit nejde.

Edit: na závěr ještě jednou dodávám, že Air Silesia jinak považuji za potřebný výzkum. Zjistil údaje, které dávno bylo potřeba zjistit a zveřejnit, a porovnal čísla, která dříve porovnána nebyla. Vyjadřuji se k výzkumu kriticky, protože myslím, že k vyřešení znečištěného ovzduší je potřeba provést ještě mnohem více práce. A to není otázka lepší práce zúčastněných vědců, ale například lepšího financování a nastavení priorit. Například je nutně potřeba na výsledcích Air Silesia postavit studii zdravotní dopadů, které je potřeba vyčíslit – abychom neuvažovali pouze to, kolik by například stálo zavření velkých průmyslových znečišťovatelů, ale taky to, kolik by se ušetřilo na zdravotních nákladech, a podobně.

Jan Bitta, VŠB: co vlastně Air Silesia přinesl nového

S výhradami k jednomu z mých článků o projektu Air Silesia se mi ozval Jan Bitta z VŠB-TÚ Ostrava. Nabídl jsem mu, že jeho reakci rád na svém blogu celou a neupravenou publikuji. Zde je ona reakce:

Letos v létě skončil projekt Air Silesia. Bylo to něco, čemu jsem se tři roky intenzivně pracovně věnoval a věřím, že jsme na něm udělali kus užitečné práce. Pak jsem byl náhodou odkázán na tento blog a šel jsem do vývrtky, pak jsem se trochu uklidnil a napsal jsem autorovi zbytečně ostrý mail. Dnes, o den později, jsem už uklidněný úplně a značně smířlivější a pokusím se uvést zápletku na pravou míru.

Continue reading