Mají chudí domkaři právo topit nekvalitně?

Na počátku roku získala velkou pozornost nová aplikace Čistý komín, kam mohou lidé zasílat anonymizované fotografie domků, z jejichž komínů vychází nepěkný kouř. Otevřelo se tak opět téma toho, jak se stavět k lidem, kteří topí nekvalitně, protože na kvalitnější topivo či kotel nemají peníze. Na jednu stranu mají mnozí snahu s takovými lidmi sociálně soucítit, na druhou stranu se nelze ubránit dojmu, že svou situaci řeší na úkor zdraví ostatních.

Jakoby se zde opět rýsoval jakýsi “neřešitelný spor” – buď nemůžeme mít v obcích čisté ovzduší, nebo musejí chudí lidé umrznout. Podobně jako v případě sporu “nezaměstnanost, nebo čisté ovzduší” se společenská diskuze zasekla na mrtvém bodě, a aplikace Čistý komín k tomu drobně přispěla.

Aplikace Čistý komín rozšířila škálu toho, co lze s “čmoudícím sousedem” dělat:

1. “Napráskat” souseda policii nebo obecní správě,
2. jít si se sousedem promluvit osobně,
3. domluvit se s ostatními a jít si se sousedem promluvit jako skupina,
4. nic nedělat, protože soucítíme se sousedovou těžkou finanční situací,
5. nově: nahrát fotku sousedova domku na internet.

Výše uvedená řešení se od sebe liší především pracností a ta je pak vždy vykoupena rizikem neúspěchu nebo rizikem vyhrocení sousedských vztahů. Typicky, čím jednodušší řešení zvolíme, tím větší je riziko, že se soused pořádně naštve, nebo že naše nevýrazná snaha k ničemu nepovede.

Na škále náročnosti je nejjednodušším řešením nedělat nic. To má tu nevýhodu, že typicky k ničemu nepovede, pokud soused sám nezmění to, co dělá.

Jak popisují jiní, někdy se může zdát relativně bezpracné a účinné zavolat na policii, především protože ta může mít lepší vyjednávací schopnosti, větší takt, a nehrozí, že si se sousedem navždy zpřetrháme doposud vcelku dobré vztahy. Přesto se nelze ubránit dojmu, že volat na sousedy policii zkrátka není odpovídající řešení.

Nahrání fotky na internet je další relativně bezpracné řešení a vytváří jakýsi novodobý společenský tlak na souseda, aby změnil své chování.

A nakonec nejsložitější řešení je utvořit kolektiv sousedů a s problémovým sousedem jednat skupinově. Řešení to může být vůbec nejefektivnější a vcelku bezrizikové. Určitě se mezi sousedy najde někdo, kdo umí řešit spory s taktem, navíc se mohou všichni zúčastnění domluvit na tom, že sousedovi ve finanční nouzi nějak pomohou – třeba darováním kvalitnějšího topiva.

Neřešitelný spor trvá

Nic z výše uvedeného se ale nikterak nesnaží řešit původní “hluboký problém”. Pokud je někdo chudý, nabízí se pouze všelijak nedokonalá řešení. Buď ať dotyčný netopí, nebo ať svévolně znečišťuje ovzduší, případně jako jakousi dočasnou záplatu mu ostatní poskytnou kvalitní topivo darem. Zdá se, že jiné řešení snad ani není, že to “tak zkrátka je” – vždycky někdo takový bude, to se přece nedá nic dělat.

Boj za zlepšení ekonomické situace kraje je tím nejefektivnějším bojem za čistější ovzduší.

Myslím, že je nutné přestat pokládat za “normální” a “přirozené”, že si mnozí lidé nemohou dovolit ekologické topení z ekonomických důvodů. Z některých diskuzí to často vypadá, že taková je přirozenost situace, vždy to tak bude, takový je prostě svět. Toto je, myslím, potřeba jednoznačně odmítnout.

Ilustruje to ekonomická situace v Moravskoslezském kraji, která není vůbec “přirozená”. Naopak je velmi specifická. Jak lze vidět v oficiálních statistikách, Moravskoslezský kraj má dvě zvláštnosti:

1. trpí jednou z nejvyšších úrovní nezaměstnanosti,
2. zároveň je ale v první pětici krajů s nejvyšší průměrnou mzdou.

Myslím, že to odpovídá běžné zkušenosti – mnozí mají práci v těžkém průmyslu, ale jelikož ten je zde asymetricky hodně koncentrován a zároveň je v recesi nebo nadprodukci, tak zároveň s tím spousta lidí o práci přichází a nemohou najít práci jinou, protože žádný jiný silný byznys v oblasti zkrátka “nefrčí”. Někteří tak mají relativně dobře placenou práci, a význačná část ostatních lidí je bez práce.

Není právě tohle ta prvotní příčina všech zásadních problémů, mezi nimiž je znečištěné ovzduší ten z nejhlavnějších?

Nedává smysl říkat A a neříkat zároveň B. Pokud je pravda, že lidé topí nekvalitně, není možné pouze slepě chtít, aby s tím přestali. Je potřeba znát příčiny, a požadovat nápravu těchto příčin, více než vyjadřovat touhu po magickém vymizení následků. Zakonzervování v dalším stavu “buď, a nebo”, smíření se s nedokonalými řešeními nikdy nepovede k řádnému vyřešení problému. Řešením je pouze a jedině chtít nápravu pořádnou, celkovou.

Boj za zlepšení ekonomické situace kraje je proto tím nejefektivnějším bojem za čistější ovzduší.