Co s tím? Díl 4. Průmyslové zóny jako všelék?

V minulém článku jsem ilustroval marnost konceptu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Tvrdím, že je potřeba řešit oba problémy zároveň, a ne pouze jeden z nich na úkor druhého. Tak by si to určitě představovali i mnozí obyvatelé kraje. Nechtěli bychom, aby nám po vážném úraze doktoři v nemocnici ošetřili pouze tržnou ránu a řešení zlomeniny odložili na neurčito.

Jsou tedy například takzvané “průmyslové zóny” a takzvaní “investoři” právě takovým lékem na obě bolístky Moravskoslezského kraje? Mohou vyléčit jak nezaměstnanost, tak znečištěné ovzduší?

Zdánlivě ano. Jejich provoz neznečišťuje životní prostředí a přinášejí nová pracovní místa. Primátor Ostravy už od roku 1997 “věděl, co s Ostravou” – přilákal do průmyslových zón nejprve ASUS a následně další firmy a nyní o tom hovoří jako o splněné vizi. Primátor Karviné hovoří o otevření závodu firmy Caltex v karvinské průmyslové zóně jako o něčem, co “se nám podařilo” a něčem, co “přineslo perspektivní práci.” Budovatelské nadšení vzbuzuje i plánované otevření dvou velkých skladů Amazonu.

Jsou tedy průmyslové zóny opravdovou spásou?

Tito takzvaní “investoři”, průmyslové zóny a v nich působící montovny jsou pro Českou republiku v poslední době něco velice charakteristického. Je to takový fenomén, že o něm píše i nejcitovanější český ekonom Milan Zelený. Článek Co je český průmysl? Co česká ekonomika? A proč nestačí o tom mluvit… doporučuji každému k přečtení. Zde několik klíčových citací:

• Česká ekonomika je neautonomní, závislá, odvozená a hostitelská pro zahraničně vlastněné podniky.
• Zahraniční vlastníci … zadávají domácím subdodavatelům své výrobní, skladovací a montážní potřeby za smluvní ceny.
• Jestliže VW vyveze z ČR svůj automobil, pak tržní hodnota tohoto exportu patří VW a ne ČR.
• Čeští dělníci a subdodavatelé obdrží jen smluvní zlomek z celkové hodnoty, domluvený předem, bez ohledu na tržní hodnotu finálního produktu.
• Počet českých majitelů s.r.o. vzrostl za poslední tři roky o 2%, ale počet zahraničních vlastníků se zvýšil o 45 %

Milan Zelený především v těchto větách popisuje, jak pracující v Česku produkují zisk, který není odvozený od toho, co se ve výsledku prodává, ale pouze od toho, jakou cenu za vyrobení dané (sou)části určil zahraniční majitel firmy.

Karvinská realita

Obyvatelé Karviné mohou tato tvrzení snadno v praxi porovnat s realitou. Stačí navštívit webové stránky firem sídlících v karvinské průmyslové zóně – u většiny zde sídlících firem nikdy nenarazíme na položky jako “ceník” nebo “e-shop” nebo “prodejna”. Vše, co tyto podniky vyrobí, směřuje mateřské firmě, která danou věc teprve sama prodává a sama inkasuje celkový zisk. Viz 1, 2, 3, 4 (rovnou přesměrovává na web mateřské firmy), 5.

Karvinská průmyslová zóna funguje v Karviné již mnoho let, nezdá se ale, že by to mělo na region nějaký léčivý efekt.

Nejmenší podíl na zisku

Profesor Zelený vysvětluje, že je jedno, co se vy výsledku prodává, protože zisk obdrží česká montovna jen za provedení konkrétní zadané práce. Tedy například i kdyby se v Česku montovala dohromady ta nejlepší televize na světě, Češi dostanou zaplaceno jen za to, že jednotlivé části posadili na předem určená místa a našroubovali do nich šroubky. Za takovou práci nelze nikdy čekat velkou odměnu.

Právě proto je ještě podstatnější druhá část článku. Zelený zde popisuje, jak právě české montovny toto představují – z celého řetězce od výzkumu, vývoje, designu, přes výrobu klíčových částí, montování a distribuci, až po prodej a služby zákazníkům jsou činnosti “uprostřed” řetězce, tedy například montování, právě ty, které se v ČR provozují a zároveň ale nutně přinášejí nejmenší zisk.

Tedy, čeští zaměstnanci (ať už lidé na montážních linkách, nebo třeba i jejich vedoucí a tzv. “manažeři”) dostanou v podobě platu nejen pouze část z celé hodnoty vyráběné věci, tato část je navíc ta nejmenší část. Ty ostatní části zisku si pak rozdělují v zahraničí.

Nízká mzda lepší než žádná mzda?

Na tomto místě by se dalo namítnout, že málo placená práce je přece lepší než žádná práce. Třeba nejsou průmyslové zóny tím, co bychom si všichni zrovna představovali, ale poskytují alespoň nějakou práci. Časem třeba platy porostou a zaměstnanci se postupně zdokonalí, nadnárodní firmy uvidí, že nám to tady jde od ruky, podniků přibude. Postupně se přece vypracujeme za světlejšími zítřky!

Nesmyslná je představa, že “zlaté české ručičky” umístěné do montoven vytáhnou ekonomiku kraje nahoru.

Milan Zelený dále na grafech a statistikách demonstruje, na čem je bytostně závislá existence takových montoven. Je závislá na nízké ceně práce. Pokud by v dané oblasti bylo nutné pracujícím platit vyšší mzdy, začnou se montovny přesouvat jinam.

Česká republika se nikdy nestane jakýmsi dobře placeným “odborníkem na montovny”. Nesmyslná je představa, že “zlaté české ručičky” umístěné do montoven vytáhnou ekonomiku kraje nahoru. Na trhu vítězí buď kvalita, nebo cena. Šroubek ale nelze zašroubovat lépe, lze ho zašroubovat pouze levněji. Součástky nelze zacvaknout na potřebná místa lépe, lze je tam pouze umístit rychleji, a tedy levněji.

V případě montoven není jak zvítězit nad “světovou konkurencí” jinak, než cenou. Kvalitou zvítězit nelze. “Nejlepší montovna” bude vždy nutně ta nejlevnější. Montovny tak budou vždy nutně místem, kde jsou ty nejnáročnější pracovní podmínky za nejnižší možné mzdy. Montovny jsou ryzí podobou takzvaného závodu ke dnu (youtube). Jakmile se někde objeví šance pro levnější montovnu, je ihned možné tu dražší zavřít.

V novinových článcích o skladech Amazonu se dočteme o teoretické mzdě 20 000 korun, už se tam ale nehovoří o tom, že pracovní smlouvy mohou být na 0 hodin měsíčně, a zaměstnanci jsou do práce povoláváni podle toho, jaká je aktuální potřeba. Tedy například někdy vůbec. Hovoří se o “manažerských” pozicích, ale tito “manažeři” by byli pouze vedoucími skupin skladníků – žádná skutečně manažerská rozhodnutí na této pozici nelze čekat. Více k Amazonu v tomto videu. O podmínkách v českých Česku umístěných montovnách aut například tento dokument.

Foxconn, který má dvě továrny i v Česku, se nedávno ve světě proslavil tím, že jeho zaměstnanci začali pod tlakem drsných pracovních podmínek a mizerných platů páchat sebevraždy. Továrna na to mimo jiné reagovala například nainstalováním proti-sebevražedných sítí přímo do svých továren.

Montovny horší než těžký průmysl

Montovny a sklady nejsou dobrým lékem na nezaměstnanost a znečištěné ovzduší. Snažit se je použít jako náhradu za těžký průmysl má katastrofální následky. Jejich nežádoucí účinky jsou ještě horší než to, co mají léčit. Montovny nabízí mnohem nižší platy, než jsou platy v těžkém průmyslu, tyto platy jsou navíc zakonzervovány na nejnižší možné úrovni – jak jsme uvedli výše, zvýšení platů vždy povede k zavření daného podniku a opětovnému nárůstu nezaměstnanosti. Montovny není problém po světě přesouvat, na rozdíl od železáren, kde se po světě přesouvá železo, ale ne železárny.

Montovny mohou v oblasti snížit nezaměstnanost, ale pokud budou fungovat jako náplast na těžký průmysl, tak zvýší chudobu – minimální a tedy v porovnání s těžkým průmyslem nižší platy oslabí kupní sílu, ta dále oslabí další, třeba už plně české a do té doby relativně prosperující podniky a firmy. To ve výsledku opět povede ke zvýšení nezaměstnanosti, a to ke snaze hledat snadná řešení v podobě dalších “pobídek pro investory”, tedy bohužel v českém provedení k dotovanému postavení dalších montoven a skladů.

Veřejné peníze jsou tak použity tím politicky nejprimitivnějším (ve smyslu nejjednodušším) a nejméně užitečným způsobem.

Má další odpověď na otázku “A co bys s tím dělal ty?” tedy zní: Je potřeba přestat se hnát za snadnými řešeními – rychloléčbami, které ve skutečnosti stav ještě zhoršují. Je potřeba naučit se poznat, která řešení situaci nezlepšují a proč, a takovým řešením se bránit. Je potřeba pochopit, jak funguje trh.

V příštím díle se podívám na to, odkud by mohla vzejít skutečně funkční řešení.