Co s tím? Díl 3. Ani práce, ani vzduch

V minulém článku jsem odmítl obvyklý pohled na problematiku Ostravska, který říká, že buď lze mít “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Takovýto přístup je špatný ze dvou důvodů. Jednak jeho aplikování dlouhodobě nevede ke zlepšení situace, především ale neodpovídá realitě – v kraji je jak vysoká nezaměstnanost, tak velice znečištěné ovzduší.

V dnešním článku si na třech příkladech ukážeme, jak se snaha aplikovat tento “buď-a-nebo” přístup vždy obrátí proti jeho uživateli, jako kdyby to byl vícehlavý drak. Když tomuto drakovi vítězoslavně usekneme jednu hlavu, obratem mu naroste několik dalších hlav zároveň. V momentě, kdy si myslíme, že jsme zvítězili alespoň buď nad nezaměstnaností, nebo znečištěným ovzduším, hned se ukáže, že problémů naopak přibylo. V závěru článku pak přidám mou vlastní radu. Ta bude tentokrát směřovat občanským sdružením.

Příklad první: Evraz

Krajský úřad nedávno prodloužil dobu, po kterou může společnost Evraz Vítkovice Steel fungovat bez sekundárního odprášení. Zdůvodnění je klasické – je potřeba akcentovat zaměstnanost, protože o trochu lepší ovzduší za to nestojí. Tedy známý pohled “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”. Volba padla na boj s nezaměstnaností, za cenu znečištěného ovzduší.

K čemu ale pak ve skutečnosti došlo? Jak se lišil výsledný efekt od zamýšleného? Opravdu vyhrála ekonomická situace? Je zjevné, že nikoliv. Vysoké nezaměstnanosti toto opatření nikterak nepomohlo, pouze ji zakonzervovalo na současné hodnotě. Ba co víc. Představitelé Evrazu dokonce tvrdí, že dřív nebo později ocelárnu stejně zavřou. Tedy, nezaměstnanost utrží ránu v budoucnu tak jako tak.

Snaha tedy byla na miskách vah pomoci nezaměstnanosti. Ta ale zůstala stejná, a v budoucnu se ještě zhorší. A co znečištěné ovzduší? To zůstane stejně znečištěné. Navíc, jak správně upozorňuje Čisté nebe, vytváří takovéto rozhodnutí precedens pro další podniky – různá nařízení zjevně nemusejí platit pro každého. Stačí nějak zdůvodnit ekonomickou situaci podniku, a přestože veřejně podnik hlásá, že ukončí provoz “tak jako tak”, stejně dostane výjimku. Zvláště v železárenském průmyslu bude situace v následujících letech velice napjatá, jelikož železáren je v Evropě víc, než by odpovídalo poptávce. Pro ostravské podniky tak vždy bude snadné argumentovat “ekonomicky” a budou si tak zřejmě moci u krajského úřadu vyprosit další výjimky.

Tedy, znečištěné ovzduší dostalo na frak i v budoucnu, stejně jako nezaměstnanost. V souboji “znečištěné ovzduší versus nezaměstnanost” tak tímto rozhodnutím prohrály všechny zúčastněné strany a přístup “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší” nezafungoval. Drakovi pouze narostly další hlavy.

Příklad druhý: MMF

Na začátku 90. let, v době přerodu z plánované ekonomiky v tržní kapitalismus, se k situaci v České republice a i speciálně na Ostravsku vyjadřoval Mezinárodní měnový fond. Ten tvrdil, že pokud oblast bude trpět znečištěným životním prostředím, investoři se budou oblasti vyhýbat.

Je zjevné, že tato rada nepadla na úrodnou půdu, a namísto toho politika úmyslně pěstovala vztah “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Jako kdyby toto řešení bylo snadnější zárukou toho, že se aspoň ta nezaměstnanost udrží na rozumné míře, za cenu postupného obětování životního prostředí. Snadnější je drakovi jen rutinně usekávat hlavy, než se ho snažit z kraje vyhnat. A tak byla proto raději generována snaha o podporu průmyslu, protože se má za to, že rovnice “nezaměstnanost, nebo životní prostředí” dokáže vykouzlit jedno, nebo druhé, podle toho, čemu dáme přednost.

Ale ani zde tento princip nezabral – celý systém se ukázal složitější než rovnice “buď-a-nebo”. Systematickým usekáváním hlav s nezaměstnaností drakovi jenom narostlo více nových hlav. Nezaměstnanost v kraji je vysoká, stejně jako je vysoké znečištění ovzduší, nehledě na to, jak moc velké oběti se na životním prostředí udělaly. Ty skutečně problémy velkého průmyslu pak nejsou způsobeny vysokými náklady na ekologii, ale zcela externími faktory – změnami situace na globálním trhu.

Příkladem může být například těžební společnost OKD, která těží velice levnou technologií, nijak šetrnou ke změnám terénu na povrchu. Přesto je ztrátová, protože ve Spojených státech se začal těžit břidlicový plyn, což snížilo čínskou poptávku po černém uhlí, a to snížilo cenu černého uhlí ve světě. Kdo by si před 20 nebo i jen 10 lety představoval, že jakási změna v Americe ovlivní cosi v Číně, a to že následně zásadně ovlivní zaměstnanost a ekonomickou situaci na Karvinsku…

Příklad třetí: občanská sdružení

Marného a zoufalého souboje s vícehlavým drakem se dopouštějí i různá občanská sdružení zasazující se o zlepšení kvality ovzduší v Moravskoslezském kraji. Jednou jsem zde na blogu publikoval výčet všech mně známých sdružení a u většiny z nich jsem musel konstatovat, že již nejsou příliš aktivní.

Co se jim stalo? Snažili se vést souboj se stejným vícehlavým drakem. V očích veřejnosti pak nikdy nezískali skutečnou podporu v tom, jak byl ten boj veden. Samozřejmě si každý obyvatel Ostravy přeje, aby ovzduší bylo čistější. Jenže vždy to má jedno “ale” – a tím ale je právě obava o zvýšenou nezaměstnanost.

Samozřejmě je potřeba bojovat za čistější ovzduší, no ale vlastně to teď až tak úplně nejde. Obyvatelé Ostravy se k občanským sdružením chovají jako Sir Humphrey Appleby k ministru Jimu Hackerovi v Jistě, pane ministře. S předstíraným pochopením odkývou občanským sdružením všechny jejich požadavky a nápady: “Ano, je potřeba čistější ovzduší!” “Ano, velké průmysly nesmějí znečišťovat!” “Ano, jistě, pane ministře” Jakmile ale dojde na lámání chleba, v tichosti a za zády občanských sdružení se pak tito obyvatelé přiklánějí na stranu boje proti nezaměstnanosti, a znečištěné ovzduší opět padá na obětní oltář. Obyvatelům se pochopitelně nelze co divit, protože když jsou stavěni před volbu “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší”, tak je jim těžko mít za zlé, že si vyberou jistotu výdělku.

Má vlastní rada, další odpověď na otázku “A co bys s tím dělal ty?” tedy zní takto:
Občanská sdružení musejí změnit svou strategii. Ostravsko není typickou oblastí, kde lze přímočaře bojovat za lepší životní prostředí. Ostravsko není Amazonský prales, kde lze úspěšně argumentovat, že tam těžit dřevo není potřeba. Ostravsko není moře s ohroženými velrybami, kde lze velice úspěšně argumentovat, že lidstvo zabíjet velryby nepotřebuje, a tak by s tím mělo okamžitě přestat.

Občanská sdružení by lepší kvalitu ovzduší nadále měla mít za cíl, ale požadovat by měla změny, které se ovzduší přímočaře netýkají – souvisí s ním až druhořadě. Na Ostravsku musí vzniknou spojenectví občanských sdružení bojujících za lepší čistotu ovzduší se sdruženími zdánlivě nesouvisejícími. Ideálním partnerem by byla sdružení například podnikatelská nebo jakákoliv další, která usilují o nápravu ekonomické struktury kraje. Společným postupem by pak tato sdružení měla usilovat o jednotlivé konkrétní změny vedoucí k přeměně kraje takovým způsobem, který bude řešit jak nezaměstnanost, tak i znečištěné ovzduší zároveň.

V příštím článku se konečně podíváme na nějaká konkrétní opatření, která se snaží jít jinou cestou než “nezaměstnanost, nebo znečištěné ovzduší.” Budou to opatření, která v nás vyvolávají dojem, že se snaží řešit oba problémy současně – tedy i nezaměstnanost, i znečištěné ovzduší. Řeč bude o montovnách a výrobních halách.