Fakta si každý ohne

Někdy v létě jsem si přečetl článek o ISIS, na základě kterého jsem si vytvořil názor na to, jak tahle organizace funguje. Následně jsem potom v různých diskuzích několikrát tvrdil, že ISIS nikdy nespáchá teroristické útoky v Evropě, protože to neodpovídá tomu, jak ISIS funguje. ISIS nyní provedl teroristické útoky v Paříži, tudíž jsem se evidentně ve svém názoru naprosto fatálně mýlil.

Hned na to jsem si ale začal vymýšlet důvody, proč vlastně tento útok dává smysl a je ve skutečnosti v souladu s tím, jak fungování ISIS chápu. Velmi rychle jsem rovněž objevil článek s názory jistého experta, který potvrzoval tyto moje úvahy.

Stalo se tedy to, že i když fakta zcela jasně ukazovala na to, že se mýlím, ohnul jsem si tato fakta tak, aby zapadala do mé původní celkové představy. Nebyl jsem sám. Lidé, kteří před útoky byli proti podpoře uprchlíků, jsou po útocích ještě více proti. Ti, kteří uprchlíky podporovali, je podporují ještě více. Lidé, co si myslí, že nejlepší obranou obyvatel je dát jim přístup ke zbraním, si to po útocích myslí také ještě více.

Ponechme stranou, kdo má pravdu, podstatné je totiž všimnout si toho, jak si každý ohne naprosto jakákoliv fakta tak, aby posílil své původní přesvědčení. Navíc se ukazuje, že lidé s vyšším vzděláním jsou schopni sami sebe mnohem snadněji přesvědčit o tom, že mají pravdu, protože jsou schopni mnohem rychleji dohledat taková fakta, která zapadají do jejich obrazu světa. Sám to na sobě pozoruji velice často.

V nedávném článku také o vlivu faktů jsem psal o tom, že se lidé silně brání tomu změnit názor pokud se útočí na jejich osobnostní hodnoty a celkové chápání světa.

Tyhle naprosto jednoduché zákonitosti fungování lidského uvažování bohužel v Česku chápe jen málokdo. Už jednu jsem si postěžoval, že šéfredaktor Britských listů chrlí články, kde Čechům nadává do rasistů a xenofobů, jako kdyby snad tento styl psaní měl přesvědčit někoho jiného než už přesvědčené.

Na Deníku Referendum vyšel velice pohotový článek, který jasně popisuje, proč jen mlátit někomu o hlavu fakty k ničemu nevede. To první, co ke článku šéfredaktor Patočka napsal je “Nesouhlasím ve všem” a diskuze pod článkem dává tušit, že se článek nejspíš zcela minul účinkem.

Jedna z hlavních a mnou oblíbených veřejných postav podpory uprchlíkům Jan Vrobel v poslední době sklouzává k vyjádřením, kde podobně jako islamofobové jen prezentuje silná vyjádření a fakta bez kontextu a obviňuje protistranu z toho, že to jsou hlupáci. Koho tím chce o čem přesvědčit?

Už bylo dost času na to vzpamatovat se z trochu šokující vlny xenofobie a rasismu. Házet přes barikádu náhodná fakta a vysmívat se protistraně do rasistů a xenofobů byla asi nutná prvotní panická reakce, bylo by už ale vážně na čase začít téma mít pod kontrolou.

Hlavně ty islamofoby pořádně zesměšnit

Petra Hůlová píše a následně na kameru říká, že o obavách z uprchlíků je třeba mluvit a s odpůrci empatizovat. Michal Kašpárek zase kritizuje stav, kdy “je povýšenost podaná tak lehkým perem, že nepřipouští pochyby o vlastní nadřazenosti.” Před dvěma lety jsem já sám došel k závěru, že je třeba se rasistickými postoji zabývat velice pozorně a věcně. A relativně nedávno jsem se věnoval tomu, jak je nutné se na svět dívat očima druhého, pokud chceme někoho o něčem přesvědčit.

Britské listy se zaměřují na články “o Češích”. Nemine den, kdy by Jan Čulík nepronesl nějaký zevšeobecňující závěr o celém českém národě a nepoukázal na to, jak jsou “Češi” rasističtí, xenofobní, případně v něčem strašně pozadu za “západem”. Zevšeobecňování na adresu Romů by Jan Čulík nepochybně vždy tvrdě kritizoval, zevšeobecňování na adresu Čechů si ale asi sám před sebou nějak obhájil.
Petře Hůlové se leckdo snažil odpovědět, například zde si autor stěžuje, že se údajně musí zabývat vyvracením hoaxů a na podstatné věci pak nezbývá čas.

Mé vědomí by se velice rádo přidalo na stranu Hůlové a Kašpárka, jejich postoje mi dávají dokonalý smysl. Sám to ale mám poměrně složité. Pokud mám být upřímný, tak když vidím projevy odpůrců pomoci uprchlíkům na Facebooku, tak tu poslední emoci, kterou pociťuji, je touha se vžívat do jejich pohledu na svět. Spíše mne v takových chvílích ovládá vztek, agrese, němý úžas a ano, ona zmíněná povýšenost: proboha, co to je za parodie na lidi, s někým takovým mi naprosto nestojí za to diskutovat. Na Facebooku existuje stránka shromažďující “to nejlepší” a nazývá se Obludárium – někteří lidé jsou prostě a jednoduše obludy. Buďto prostě lidi musejí mít nějaké “základní lidské hodnoty”, jak o tom píše Ivan Bartoš, nebo nejsou hodni diskuze.

Ještě donedávna mi jako nejefektivnější “diskuzní zbraň” připadala neutrální a věcná argumentace a soustřeďování se na vnitřní rozpory v tom, co říká protistrana. A přitom nejlepší pocit jsem měl nedávno z diskuze, kde jsem někomu za jeho nelidské postoje velice agresivně vynadal. Jakoby se v tu chvíli prolomily ledy a aspoň na moment bylo následně možné bavit se i o konkrétních problémech. Trochu mi to připomnělo Slavoje Žižka, který často opakuje historku o tom, že s jedním okruhem svých přátel se vždy na začátku setkání hloupě urážejí, aby ukojili své “id” a pak se mohli bavit normálně a věcně.

Nevím, jak jsou na tom ostatní “levičáci” nebo “sluníčkáři,” ale myslím si, že mnozí vůbec nejsme tak “nad věcí,” jak se často tváříme. Nevíme, jak se o problémech bavit s lidmi ve vlastní rodině. Ovládá nás vztek, povýšenost a opovržení (nepříliš “slunečné” emoce). Vyvracení několika polopravd nás stojí tolik vnitřní energie, že na podstatná fakta už údajně není čas (mohli bychom to všem perfektně vysvětlit, ale chápejte zas nemáme tolik času…). Jsme si vědomi toho, že na všechno nemáme odpověď a místo abychom ji hledali, otáčíme diskuzi jinam, jako nějaký politik, co se dostal do úzkých.

Mnoho textů poukazuje na to, že islamofobové mají bolístky – zklamání z polistopadového vývoje, špatná ekonomická situace, existenční nejistoty.

Možná by stálo za to se chvíli zabývat slabinami vlastními.

Apropo, proč jsem dosud nenatrefil na seznam otázek a odpovědí k uprchlíkům. Jo vlastně – není čas, musíme vyvracet hoaxy…

Anticiganismus posledních dní

Občas si kladu otázku, zda nejsou postoje anticiganistů pořád ještě dost marginální a primitivní na to, že jejich analyzováním jim spíše dávám větší sílu a význam, než ve skutečnosti mají. Nevynáším na světlo něco, co by jinak zůstalo kdesi v hlubinách a žumpách společnosti? Pořad Události v regionech je mi důkazem toho, že tomu tak není. Klasická anticiganistická rétorika zde byla prezentována jako názor objektivní autority:

Víte, vždycky, když slyšíte takové ty politicky korektní řeči – Kocába a spol., že je to nefér a podobně, když se jich zeptáte, kdo z nich by bydlel například v panelovém domě, který je obydlen romskými obyvateli, tak bych chtěl vědět, kdo by to ve skutečnosti udělal. A to je ta nepravda, to je ta faleš, na kterou si hrajeme, a bohužel se to vrací proti nám.

Mgr. Jiří Siostrzonek Ph.D

Reportér České Televize Richard Samko šel natáčet do Duchcova, a mohl si od od lidí vypadajících jako běžní občané vyslechnout následující:

A: Tak co známí nebo rodina? Ještě žijou?
Richard Samko: Ano. A žít budou! (rázná odpověď)
A: No, dlouho nebudou, až obnovíme Terezín! (rázná odpověď)
Richard Samko: Prosím?
A: No, už se to blíží.

Richard Samko: Účastník demonstrace v Duchcově na Richarda Samka: Kdybys neměl ten mikrofon, tak bych tě složil

Proč se Romové nepřizpůsobí?

Anticiganisté si myslí, že by se Romové měli takzvaně “přizpůsobit”, nebo se alespoň “více snažit”. Na konkrétním příkladě se pokusím ilustrovat, že toto volání po “přizpůsobení se” popírá právní řád ČR, a navíc manipulativně podsouvá, že anticiganisté chtějí rovné, a tudíž férové zacházení, zatímco jejich odpůrci v jejich očích někoho selektivně zvýhodňují. Ukáži, že to je jen argumentační trik, a že anticiganistům lze odporovat právě lpěním na rovnosti, kterou je ale potřeba interpretovat ne tak, jak se to hodí anticiganistům.

Continue reading

Jádro anticiganismu aneb Proč je problém jen s Romy?

Tuto provokativní otázku jsem slyšel v posledních týdnech v mnoha obměnách. Jinou variantou je: “Nejsem rasista – nemám nic proti Vietnamcům, Slovákům, Židům, ani Ukrajincům. Problémy jsou jen s Romy.”

Lidé, kterým je anticiganismus odporný v takových situacích obrátí obvykle oči v sloup a nijak nereagují. Zde se o to pokusím. Pokusím se sémanticky rozebrat, v čem spočívá anticiganismus a jeho omyl.

Jak se dá reagovat na výrok: “Problémy jsou jen s Romy?” Pro někoho překvapivě – konstatováním, že podstata tohoto zavádějícího výroku je pravdivá. Je skutečně pravda, že romské etnikum statisticky v průměru jako celek vybočuje z průměru – ať už nezaměstnaností, dosaženým vzděláním, nebo kriminalitou. V čem je tedy problém?

Problém je v tom, jakou odpověď anticiganisté na otázku z nadpisu dávají, respektive nedávají. Proč je problém jen s Romy? Odpovědí anticiganisty je vždy jediné: Můžou si za to Romové sami.

Co se tím vlastně říká? Vlastně to není odpověď na danou otázku. Výrokem se neříká, co je příčinou všech pozorovaných problémů, ale konstatuje se vina. Anticiganisté rezignují na jakoukoliv analýzu situace, na druhou stranu ale skálopevně, a přitom bez nějakých skutečných podkladů, “vědí”, kdo za celou situaci může. Jsou to podle nich právě Romové sami. Nevíme, co přesně udělali, ale něco udělali, a tím to celé způsobili, a proto máme právo k nim nyní vyjadřovat odpor a uplatňovat princip kolektivní viny.

Asi nejabsurdnější na takovém způsobu argumentace je to, že Romové nebyli doposud nikdy reprezentováni v žádných společenských strukturách. Nejsou Romští poslanci, senátoři, hejtmani, starostové ani zastupitelé měst a obcí. Romové se nesdružují na žádné úrovni kromě úrovně vlastní rodiny. Nejsou žádná romská sdružení, která by Romy reprezentovala a nějak společně postupovala. Romové tak dosud neměli žádnou skutečnou šanci se nějak kolektivně domluvit, něco kolektivně provést a nést tak za něco kolektivně vinu.

Romy tedy nelze obvinit z toho, že se na něčem společně domluvili explicitně. Anticiganisté mají ale ještě jedno další vysvětlení – rasovou teorii. Anticiganismus podsouvá, že protože se Romové nedomluvili na ničem explicitně, znamená to jedině, že mají jisté sklony všichni, společně, již od narození. Na vině tedy není špatná bytová, vzdělanostní ani sociální politika. O žádná taková témata nejde. Vysvětlení je čistě rasistické – Romové jsou od narození jiní – mají horší sklony.

V tomto je myslím jádro současného anticiganismu – vysvětlovat příčiny smyšlenými rasovými předpoklady. Jako podpůrná tvrzení pak rasisté uvádějí své osobní zkušenosti a zážitky s jednotlivými Romy. Takové projevy ale hovoří ve skutečnosti o následcích, a ne o příčinách současného stavu.

Špatné osobní zkušenosti jsou pak pouze příčinou naštvanosti anticiganistů, ignorují ale skutečné příčiny celého stavu. V souslednosti jevů 1. špatná sociální (bytová, vzdělanostní a jiná) politika -> 2. sociální exkluze a problémové chování -> 3. naštvanost anticiganistů – v této posloupnosti anticiganisté ignorují první počáteční stav, který je skutečnou příčinou, a místo něj používají rasovou teorii vrozenosti problémových sklonů.

Tento článek byl suchým popisem stavu. Leckterý anticiganista by asi nenašel mnoho, s čím by v článku nesouhlasil. V dalším článku se podívám na to, v čem anticiganisté nemají pravdu, jak na problém správně nahlížet, a kterou zásadu je potřeba začít dodržovat, aby došlo ke zlepšení.

Budějovický exrektor anticiganistou

Minule jsem slíbil, že budu argumentačně rozebírat to, co lze slyšet od mnohých anticiganistů.

Rozhovor s rasistickým senátorem Miroslavem Krejčou, bývalým rektorem, obletěl nedávno český internet. Těžiště článku, které má ilustrovat celou situaci, je v tomto odstavci:

(Autor článku) Znám případ, kdy Romka, která nepracuje a má tři děti, bere dvacet tisíc . … (Senátor) Než propukly povodně, tak byl například celý český národ nucen sledovat, jak se romské rodině narodí paterčata. Určitě celá řada našich rodin s více dětmi skřípe zuby, že takové bonusy jako tato romská rodina nedostala. To ale není medializováno. Podívejme se na další příklad diskriminace naruby. Ivan Demeter srazil kvůli cigaretě pěstí k zemi člověka a zabil ho. Dostal dva roky. Jaromír Šebesta, který zabil zloděje šrotu kuší, jde sedět na deset let. Čili soudy rozdílně posuzují romské a neromské delikventy.

Jak už to tak bývá, toto těžiště článku při bližším zkoumání neobstojí:

  • O výši sociálních dávek kolují snad největší mýty. Dvacet tisíc je částka, ke které se nelze dostat ani po sečtení všech možných přídavků na děti, pomoci v hmotné nouzi, ani podporou v nezaměstnanosti. Kalkulačky těchto dávek jsou na internetu, kde si to lze snadno ověřit.
  • Stejně jako dostaly předtím dary rodiny, kde se narodila čtyřčata, dostala teď dary rodina, kde se narodila historicky první paterčata. Rovněž tato rodina dostala dary od soukromé firmy – ze soukromých peněz. I to se neobešlo bez vlny nadávek směřovaných přímo této firmě – přestože by mohlo být každému jedno, komu firma daruje své vlastní peníze. Tak jako tak, rodina nedostala dar proto, protože je romská, ale protože se narodila první česká paterčata.
  • Případy Ivan Demeter i Jaromír Šebesta byly rozebrány například na serveru Romea. V prvním případě šlo o zabití z nedbalosti – v opilosti během hospodské rvačky někdo zemřel po úderu pěstí. V případě druhém někdo vystřelil na někoho kuší – úmyslné zabití. Je absurdní očekávat, že by právní řád fungoval tak, že za způsobení něčí smrti bude vždy stejný trest. V takovém právním řádě by asi málokdo chtěl žít. Oba případy soudy vyhodnotily s přihlédnutím ke všem okolnostem. Ivan Demeter v tomto případě dostal nižší trest, zkrátka protože závažnost jeho činu byla nižší.

Článek dále ještě rozvíjí jakousi teorii o zneužívání sociální podpory prostřednictvím pěstounské péče. Jak je na tom realita? Ročně je do pěstounské péče příbuzných rodičů umístěno pouze zhruba 350 dětí (zdroj). I kdyby celá polovina z tohoto byly případy, jako naznačuje článek, šlo by o 175 nových dětí a pěstounů ročně. Dávka v zde činí u zdravého dítěte 4650 korun (zdroj), později 5650 a více. Předpokládejme, že všechny tyto děti jsou v této péči od narození až do věku 12 let. Šlo by pak každý rok o zneužívání celkově zhruba 10 milionů korun na celou Českou republiku ročně. Celkově stát vyplácí na sociálních dávkách (bez důchodů) zhruba 100 miliard korun. Jednalo by se tedy o zneužívání 0,01 procent sociálních dávek. Těžko lze argumentovat, že kvůli takovémuto teoretickému plýtvání by mělo smysl “vyjít do ulic”.

Článek se dále velice neurčitě snaží naznačovat, že v případě útoků “Neromů” na Romy je velice často činu připsán rasový motiv. Těžko toto obecné tvrzení vyvrátit bez nějakých statistik, ale pokud sledujeme případy napadení Romů v posledních letech, je spíše vidět případy, kdy soudy ani policie rasový motiv neuznali (1, 2, 3) a stejně tak jsou případy, kdy v “opačném” typu útoku naopak rasový motiv byl shledán – 4.

Za pozornost rovněž stojí, jak silně článek dělí lidi na “my” a “oni”. “Oni” pošpinili Českou republiku, zatímco “my” se jim snažíme vycházet vstříc. “Naše” rodiny skřípou zuby, zatímco “oni” a jejich paterčata dostávají dary. Jako kdyby “oni”, tedy Romové, nebyli stejně pravoplatnými občany České republiky, jako kdyby nějací “my” měli na vše přednostní právo. Je dobré si článek přečíst a na tento styl argumentace se zaměřit. Více o tomto snad zase někdy jindy.

Kam spěje český anticiganismus

Spousta lidí, kterým není lhostejný anticiganismus, tvrdí, že se situace zhoršuje (1, 2, 3) a že to může dopadnout špatně. Pro pochopení toho, co se děje ale nestačí konstatovat, že se situace zhoršuje, je potřeba analyzovat, co se skutečně mění – co je jinak, než dřív.

Podle toho, co je v současné době vidět na internetu a slyšet v ulicích, jsme se podle mého názoru dostali do bodu, kdy už na stranu Romů nejsou směřovány jen primitivní rasistické urážky nebo nesmyslná obvinění. V současnosti jsou konstruovány strukturovanější a rozvitější formy odporu. V tom je jádro toho posunu – anticiganisté jsou ochotni například sepisovat dlouhé články nebo absolvovat dlouhé debaty o tom, proč je Romské etnikum za něco zodpovědné, a proč je fér plošně Romy obviňovat.

Tento posun je hodný pozornosti. Podobně nacistická ideologie oplývala výbornou rétorikou, která si jen obratně hrála se slovy a větami a rozdmýchavala emoce, a zároveň byla vždy podpořena jakýmisi pseudo-vědeckými a pseudo-objektivními argumenty a údajně nevyratitelnými fakty. Dnes už víme, že nacisté zkrátka lhali – to, co měl být jakýsi “racionální” a “vědecký” základ jejich zhoubné ideologie byly nesmysly.

Dnes čelíme stejné situaci. Objevuje se spousta anticiganistů, kteří jsou schopni dlouho si stěžovat na všechno možné, aniž by řekli, co jim konkrétně vadí. A když už konečně zmíní nějaké konkrétnosti, něco, z čeho by měla pramenit jejich zloba, ukazuje se, že to jsou výmysly. Na tomto blogu jsem se nedávno některým takovým výmyslům věnoval – zde nebo zde. Výborným příkladem je “složenka na sociální dávky“.

Jak to celé dopadne závisí na jediném – jak brzo si většina společnosti uvědomí, že základy zloby stojí na lživých argumentech, na nepravdách. Potom celý nenávistný a zdánlivě nezastavistelný stroj spadne jako domeček z karet.

Jsme před úkolem tyto jednotlivé nepravdy pečlivě, svědomitě a pracně jednu po druhé vyvracet. Žádná jiná cesta z toho ven nevede, alespoň tedy o žádné jiné nevím.

Pokusím se na tomto blogu v dalších článcích rozebírat některá nesmyslná tvrzení a argumentačně chybné články a komentáře anticiganistů.

Fantasmagorie Karviné, díl druhý

Minulý rok jsem zde psal o fantasmagorických představách obyvatel Karviné o Romech, tento rok mohu přidat pokračování.

I tento rok se Karvinou šíří zvěsti o tom, že vstup na hlavní Karvinské letní koupaliště je pro příslušníky Romského etnika zdarma. Tato tvrzení se šířila i léta předchozí, a jelikož nyní jsme v době internetu, tak teď toto probíhá i po Facebooku.

“Nechápu, proč mají cikáni vstup na koupaliště zadarmo. Dělají tam akorát bordel a normální lidi tam kvůli nim nechcou chodit. Koho to zajímá, že jsou sociálně slabší?”

“přijít na sociálku nějaký bílý s tím, že nemá příjem a že chce taky tu jejich kartu pro sociálně slabé, tak ho pošlou do prdele”

“na koupaku sou bo to maj zadara”

“k…. černé jo mají to zadara a my nusíme platit 80 kč na osobu”

“mají kartičky ze sociálky že jsou socky a nemají na koupak”

Co na tato tvrzení říkají provozovatelé koupaliště? Zeptal jsem se jich, zda existuje nějaká smlouva nebo jiné ujednání či způsob, jakým snad mají Romové možnost využívat letní koupaliště zdarma. Zde je odpověď z letního koupaliště:

Tahle zpráva se šíří od roku 2005 – od otevření koupaliště. Žádná smlouva pochopitelně neexistuje a všichni návštěvníci platí podle ceníku (ZTP, ZTP/P zdarma). Stává se, že nám přijdou lidé vynadat za to, že pouštíme Romy zdarma. Pouštíme je, stejně jako ostatní návštěvníky, jen pokud mají uvedené průkazky. Jinak tenhle problém je vždy v prvních dnech po otevření, poté bývá obvykle klid.

Když jsem na Facebooku některé s tímto oficiálním tvrzením konfrontoval, odpovědí mi bylo:

“určitě se k tomu přiznají… rofl ..”

Pro některé lidi je zřejmě zajímavější věřit konspiračním teoriím, než přijmout nezajímavou pravdu.

Paterčata a sociální dávky

V souvislosti s prvními českými paterčaty se opět vynořují názory, často argumentované rasistickou rétorikou, že díky jakýmsi “dávkám” si tato rodina bude žít takzvaně nad poměry bez vlastního přičinění. Tento názor si zaslouží menší rozbor, který sice díky internetu není vůbec těžké udělat, ale průměrný český rasista se většinou zjišťováním faktů moc neobtěžuje. Na jaké množství peněz má tato rodina vlastně nárok?

Začněme oněmi mýtickými přídavky na děti

V této kalkulačce serveru peníze.cz můžeme celou situaci naklikat: 5 dětí do 6 let, dva dospělí. Měsíční příjem rodiny se jeví jako irelevantní, ať toto poslední pole vyplníme jakkoliv v rozmezí 0 až 36 000, výše přídavku na děti bude vždy 2500 Kč. Tedy, i kdyby manžel přišel o práci a matka během rodičovské nepracovala, dostane na tomto příspěvku rodina 2500 Kč za měsíc, tedy zhruba 80 korun za den. Jako člověk, který toho nesní nikterak moc, si dokážu představit, že bych z těchto peněz s bídou nakrmil sám sebe, kdo by krmil mých pět dětí je mi záhadou.

Dále tady máme rodičovský příspěvek

Opět je sice k dispozici kalkulačka, ale zde toho k počítání moc není – rodina má nárok nejvýše na 11 500 korun měsíčně, a to jen v případě nejrychlejšího možného čerpání. V případě čerpání po dobu čtyř let celková částka 220 000 představuje příjem 4583 korun měsíčně.

Dále zde máme dávky v hnotné nouzi
U těch se praví, že “Nárok na dávku nevznikne, pokud je příjem za předcházející tři měsíce vyšší než trojnásobek životního minima žadatele či společně posuzovaných osob.” Životní minimum si můžeme pro tuto rodinu snadno spočítat zde a dojdeme k číslu 14 670. Pokud tedy otec vydělává v průměru více než 14 670 měsíčně, ztrácí rodina celkově nárok na tyto dávky. Pokud ne, úřad velice detailně zkoumá, jaké jiné příjmy rodina má, jaký majetek vlastní, a zda rodině dovolí se alespoň přiblížit k dorovnání jejich příjmů k této částce.

Pokud by se otec rozhodl, že je lepší dát výpověď, získal by na podpoře v nezaměstnanosti v závislosti podle svého dosavadního příjmu něco v rozmezí 6750 měsíčně (při předchozím příjmu 15 000) až 11 250 (při předchozím příjmu 25 000). Nejdůležitější fakt je, že tuto podporu by dostával jen po dobu pěti měsíců, a jen za podmínky, že bude shánět další práci na úřadu práce.

Poslední dávkou, které jsem si vědom je příspěvek na bydlení, který by pokryl nějakou část nákladů na bydlení – tedy konkrétně část nájmu bytu, ve kterém rodina bydlí.

Rodina má ještě samozřejmě nárok na jednorázové porodné, což bude činit 19 500, bez ohledu na počet narozených dětí – od dvojčat a více je výše této jednorázové výplaty stejná.

Za pozornost stojí, kolik z výše uvedených “dávek” je časově omezených či přímo jednorázových, a různými dohady o dokazování s patřičnými úřady podmíněných. Jedinou dlouhodobou “sociální jistotu”, kterou rodina má, je tak 80 korun neboli jedna stravenka denně z přídavků na děti.

Za sebe mohu prohlásit, že bych pět dětí a jednu dospělou ženu z takovýchto peněz živit nikdy nechtěl, a nevím, jestli bych takovou situaci psychicky ustál. Jestli se město snaží této rodině pomoci lepším bytem a chůvami, je to určitě pěkné, ale stále to neřeší jistě velice komplikovanou finanční situaci – ať už otec pracuje, nebo ne. Ze zpráv vyplývá, že zatím ano.

Rasismus k dětem, které se zatím stihly teprve jen narodit, je něco tak odporně nechutného, že to ani na svém blogu nehodlám komentovat.

K tématu sociálních dávek: Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky