Nerad třídím odpad. Šok! Když se tak strašně zajímám o znečištění ovzduší, tak přece určitě taky dbám o spoustu dalších ekologických témat.
No, není to tak. Nerad třídím odpad. To neznamená, že odpad netřídím – naopak ho třídím vždy, jen to zkrátka dělám nerad. Proč?
- Třídění odpadu je klasické téma na odvedení pozornosti od opravdu zásadních ekologických problémů. Člověk velice snadno rezignuje na snahu zasadit se o nějaké systémové organizované řešení velkých problémů a spíš se zaobírá přemýšlení o mnohem méně významných změnách, jako třeba o tom, jak by sám sebe mohl vybičovat k ještě více ekologičtějšímu životu. Lépe to vystihuje Slavoj Žižek: http://a2larm.cz/2017/01/lekce-z-airpokalypsy/
- Třídění odpadu vyžaduje příliš úsilí. Nejde totiž jen o to zapojit na vteřinu mozek a nějakou věc vhodit tam kam správně patří. Kdyby vše bylo takto jednoduché, tak by třídili všichni. V Česku třídíme papír, plasty, sklo a nápojové kartony. Vedle toho máme ještě směsný odpad. Pokud tohle chce člověk vytřídit, tak musí doma mít pět různých nádob nebo jiných prostor zabírajících věcí, do kterých může odpad roztřídit. V bytě o normální nebo menší velikosti tak na třídění odpadu nutně padne veliký prostor. Anebo se to všechno háže do jednoho pytle (resp. dvou: tříděný a netříděný) a třídí se to až před popelnicí, což je dost pracné – člověk pobíhá od jedné popelnice k druhé tam a zpět, každá se mu mezitím zavře, nebo se k ní mezitím postaví někdo jiný.
- Nerad třídím, protože vím, že komukoliv dalšímu nic nebrání vůbec netřídit. Stojí mne to úsilí, zatímco ten, kdo netřídí, na tom je osobně lépe – ušetří čas, snahu a prostor v domácnosti. Žádný dobrý pocit (já dělám dobrou věc a ostatní ať si dělají co chtějí) mne příliš nemotivuje, protože když bude netřídit velké množství lidí, tak je moje třídění víceméně zbytečné – intuitivně tuším, že náklady na vypořádání se s těmi, kdo netřídí, naprosto převýší mým tříděním náklady ušetřené. I kdyby nepřevýšily, tak jsem tříděním vlastně pracoval na ty, kdo netřídí, tedy jsem prohrál dvojnásobně.
- Popelnice na tříděný odpad bývají pořád plné. Tím, že je pět různých druhů popelnic, tak je nejspíš velmi obtížné správně plánovat svoz. Různé druhy odpadů se v různých částech města hromadí nejspíš různě často. Dokážu si představit, že vymyslet, jak často má které auto (na který typ odpadu) vyjet do jaké části, může být velice složitý problém, který nikdo neumí vyřešit dostatečně dobře, a tak jsou popelnice na odpad mnohem častěji spíše plné, než prázdné – protože je ekonomičtější, když nákladní auto svážející odpad spíše nevyjede a lidé si odpad ještě chvíli ponechají doma. Ač příčinám možná rozumím, je tohle velice otravný problém – když se rozhodnu vynést odpadky, tak předem nevím, jestli je popelnice plná nebo prázdná. Je třeba na to myslet (který den bývá spíš prázdná? až půjdu zítra z práce, tak se musím jít předem podívat a když bude volno tak pak jít vynést odpad). Třídění tak zabírá další čas (myšlením na něj) a dále odvádí pozornost od zásadnějších ekologických témat.
- Vždy je nějaká pochybnost o tom kam co patří.
- Když je něco složité, tak to lidi odmítají používat. Neumětelský přístup říka, že nezáleží na tom, jak je něco složité, prostě se postup někam napíše nebo lidem vysvětlí, oni to hned pochopí a začnou ten složitý postup následovat. Tenhle naivní přístup opustí každého hned poté co opakovaně na vlastní oči uvidí, že takhle to vůbec nefunguje. Podobně to vidím s tříděním – je tak složité a náročné, že je mi jasné, že značná část lidí nikdy třídit prostě nebude, i kdyby do nich někdo hučel každý den, že mají třídit.
- V mnoha místech jsou popelnice na tříděný odpad mnohem dál než popelnice na smíšený odpad. Je to další demotivace – proč musím pro stejně běžný druh odpadu chodit mnohem dál? Tříděný odpad se často hromadí mnohem rychleji než smíšený. Např. z potravin typicky sníme potravinu a obsah je recykovatelný, do smíšeného odpadu nepřispěje nic. Pokud je cíl v budoucnu třídit až 65 % odpadu tak by naopak popelnice na tříděný odpad měly být blíže a na smíšený odpad dál.
Jak by se dalo třídění odpadu zlepšit:
- sjednocení různých typů odpadů do jednoho – dodatečné třídění se děje už teď – ne všechen papír, který skončí v kontejneru na papír se recykluje (např. obaly od vajec už recyklovat nejdou), stejně tak se z papíru oddělují kancelářské sponky a další; z plastů se recykluje jen část toho, co končí v kontejneru na plasty; asi by tedy mělo být možné, aby lidé házeli papír, sklo i plasty do jednoho kontejneru a o správné roztřídění by se staral “systém”
- papír se před tříděním pere, v tomto procesu by se sklo nedalo od papíru oddělit?
- počítače jsou dnes schopné rozeznat lidský obličej i jakýkoliv jiný předmět, zcela jistě jsou tak schopny odlišit papír od plastu či skla, minimálně jen o něco hůře než by to udělal člověk; kdyby to znamenalo, že by zjednodušením systému začalo třídit více lidí, tak by se možná v souhrnu recyklovalo více materiálu
- nápojové kartony by na sobě měly mít něco, co umožní jejich automatické roztřídění – třeba nějaký vizuální prvek, který nějaký software skrze kameru rozezná, v krajním případě čip – ten by se dal recyklovat – oddělit a vložit od nového obalu
- popelnice na tříděný odpad by pak vždy mohly být na tom samém místě co popelnice na běžný odpad
Tento článek je plný mých intuitivních domněnek a jistě se celou řadou z nich už někdo zabýval. Zajímalo by mne, proč se některá vylepšení zatím nezrealizovala.