ArcelorMittalu teče do bot

Tuto středu se v Praze v budově Akademie věd ČR konal seminář o znečištěném ovzduší na Ostravsku. Myslím, že průběh tohoto semináře velice přesně ilustroval a reflektoval, jak se v České republice snaží různé agresivní zájmové skupiny ovlivňovat veřejné dění co to dá, přičemž prostý občan je příliš málo důrazný na to, aby byl slyšen a aby si prosadil své.

Na začátek nabízím tři krátká shrnutí. Poté následuje detailnější popis všeho, co se dělo.

Z průběhu odpoledne jsem si odnesl jeden silný dojem – zástupci ArcelorMittalu si uvědomují, že jim teče do bot. Možná mají bezpečně nakloněn Moravskoslezský kraj v tom, že jím nejsou tlačeni vypouštět do ovzduší méně škodlivin, s vědci v Praze ale začínají mít vážný problém. Ti totiž stále více a argumentačně stále fundovaněji ukazují, že za znečištěné ovzduší můžou právě železárny AM. Na této diskuzi tuto svou bezradnost zástupci AM demonstrovali nesmyslným okřikováním vědců a kladením naprosto podružných manipulativních otázek – ve stylu hesla – když už nemůžeme nad protistranou zvítězit, alespoň jí nedejme šanci vyhrát.

Druhý zásadní závěr, který jsem si ze semináře odnesl byl následující. Týmu vědců kolem pana Hovorky a pana Topinky se podařilo prokázat, že za znečištěné ovzduší v Ostravě Radvanicích-Bartovicích nemůže doprava, ale spíše jeden velký stacionární zdroj – tedy zřejmě železárny ArcelorMittal Ostrava. Tento svůj závěr prezentovali a vysvětlili v časopise Ochrana ovzduší (5/2012) a ve stručné formě také zmínili právě na tomto semináři.

Třetí nejsilnější dojem pochází z toho, jak o celé diskuzi referovala Česká televize v hlavním zpravodajství. Jedním z přednášejících byl doktor Dostál, který argumentačně a věcně rozstřílel studii Petra Pohunka. Ve zprávách se toto objevilo již v srpnu tohoto roku. Přestože doktor Dostál Pohunkovu studii vyvrátil poměrně přesvědčivě, Česká televize o tom referovala jako o sporu dvou zcela rovnocenných studií, a redaktorka v reportáži hovoří o potřebě studie třetí.

Myslím, že není možné dělat dokola další a další studie a jen mezi sebou porovnávat závěry. Je potřeba porozumět a porovnávat, jak neprůstřelná je která argumentace a vědecká metoda. Pokud se Petr Pohunek vymlouvá, že nevěděl, jaké děti se jeho výzkumu zúčastnily, a že prostě pracoval s těmi co měl, případně dokola omílá prázdné fráze o potřebě “nazývat věci pravými jmény,” pak mne to jen utvrzuje v tom, že doktor Dostál jeho závěry vyvrátil naprosto přesně a věcně a profesor Pohunek se nemá jak věcně obhájit. Myslím, že je více než alarmující Dostálův závěr – tedy že v Ostravě se dětské astma vyskytuje dvakrát častěji než ve zbytku ČR. Rovněž je do očí bijící, jak je tato zvýšená nemocnost koncentrována pouze do východní části Ostravy – tedy do té části, do které proudí vzduch z železáren.

A nyní k podrobnějšímu popisu průběhu celého odpoledne…

Na seminář k mému překvapení přišlo něco přes padesát lidí, včetně zástupců samospráv, a dokonce i dvou zaměstnanců ArcelorMittal Ostrava. Diskuze tak probíhala naprosto jinak než jsem čekal. Namísto mnou očekávaného přátelského posezení lidí, kteří mají zájem přijít problému znečištěnému ovzduší na kloub a něco se dozvědět, se jednalo o diskuzi ryze konfrontační.

Na začátku hovořil profesor Moldan o rozjíždějícím se projektu Slezsko, jež by měl situaci v Moravskoslezském kraji řešit velmi komplexně – včetně socio-ekonomických faktorů. Jako ilustraci zmínil to, že v Mošnově i v Katovicích jsou dvě mezinárodní letiště, která jsou ale vlastně velmi nevyužitá. Projekt Slezsko by se měl zaměřit na takovéto nekoncepční problémy celého regionu, a jejich řešením a zaměřením třeba i na průmysl by měl v důsledku vést ke zlepšení kvality ovzduší. Profesor také vyjádřil to, o čem jsem na tomto blogu hovořil již několikrát – jak se v MSK nehospodárně rozhazují peníze na různé projekty, plány a opatření, a to bez jakékoliv koncepce. Jednou se řeší tohle, jindy ono, aniž by se vědělo, jak je co podstatné, aniž by se vyhodnotilo, jak co skutečně přispělo ke zlepšení stavu ovzduší.

Za zmínku stojí i jeho komentář o situaci na Teplicku v devadesátých letech, kdy se vědci snažili problém tamějšího znečištěného ovzduší řešit, a nakonec uspěli. Podle jeho mínění tehdy byla situace jednodušší. Zdrojů znečištění bylo relativně málo. V Ostravě to tak snadné nebude.

Poté hovořil doktor Šrám o zdravotních důsledcích. Od minulého setkání s doktorem Šrámem pro mne přibyla pouze informace o tom, že fragmentace ve spermiích, jíž jsou ohrožení muži v Ostravě kvůli znečištěnému ovzduší několik měsíců v roce, má schopnost následně i negativně ovlivnit lidský plod (Laubenthal). V kombinaci s tím, jaký má znečištěné ovzduší na Ostravsku vliv na těhotenství, se jedná asi o nejhorší pointu celé přednášky. Na Ostravsku není radno v chladných měsících počínat děti, a v době těhotenství se této oblasti raději celkově vyhnout. Dostatečně málo znečištěné ovzduší je totiž jen šest měsíců v roce, za což se těhotenství jaksi stihnout nedá.

Doktor Šrám také opakovaně zmínil to, co jsem na tomto blogu párkrát vyzdvihl, a to že ovzduší v Karviné je stejně špatné, jako to v nejznečištěnějších částech Ostravy.

Asi nejvíce opomíjená bývají varování doktora Šráma o tom, že expozice znečištěnému ovzduší v době narození a v dětství člověka ovlivní na desítky let dopředu. Jako příklad uvedl, že člověk, který byl tomuto ovzduší vystaven v prvních letech života má pak větší šanci ve svých padesáti letech trpět například cukrovkou, hypertenzí, případně srdečními chorobami.

Po této přednášce na doktora Šráma slovně vystartoval pan Baranek a nařknul doktora Šráma ze lži. A to kvůli v článku publikované větě doktora Šráma, kde tvrdil, že Ostrava má nejhorší ovzduší v EU, přestože v přednášce ukazoval čísla o tom, že v Polsku je znečištění ještě o něco vyšší. Tato zuřivá reakce většinu přítomných nejspíše velice zaskočila – ani ne tak obsahem, jako formou. I přesto byl doktor Šrám schopen tento zdánlivý rozpor vysvětlit.

Mně osobně ale více vrtalo hlavou, proč se tito dva pánové dohadují o tom, jestli je Ostrava nejznečištěnější město v EU, nebo je případně až druhá. Je to skutečně podstatné? A proč je toto pro zástupce AM tak důležité? Myslí si snad, že na tom mají svůj podíl? Pokud ne, tak by jim taková věc mohla být ukradená – je to asi jako by se zajímali o úroveň zemědělství. Pokud si myslí, že na tom svůj podíl mají, asi by s tím spíše měli začít něco dělat, než vykřikovat, že v Polsku jsou na tom ještě o něco bídněji.

Vůbec nejvíce dotazů měl ale druhý z přítomných zaměstnanců AM Ostrava (jeho jméno ani funkci jsem si bohužel nestihl zaznamenat). Když doktor Hovorka prezentoval výsledky výše zmíněného výzkumu, který mimojiné potvrdil, že Radvanice a Bartovice jsou znečištěné převážně jedním velkým stacionárním zdrojem, dotyčný zaměstnanec AM Ostrava začal klást zmatečné dotazy na to, zda měření v tomto výzkumu byla prováděna autorizovanou osobu, či zda jsou někde k dispozici detailní data těchto měření. Celou diskuzi tak těmito irelevantními dotazy zdržel, a nedal prostor k dotazům nikoho dalšího v sále. Za vinu vědcům kladu, že k debatě nepřizvali nějakého moderátora – tím byl doktor Šrám a ten, zřejmě aby nevyvolal dojem, že je zaujatý, dával dotyčnému až příliš velký časový prostor. Rovněž nebyli vědci schopni opatřit pro diskuzi dostatečně velkou místnost, která by zároveň byla volná až do páté hodiny odpolední – celý seminář tak musel předčasně skončit.

Doktor Hovorka rovněž zmínil práci Petra Lacha z Ostravského Zdravotního ústavu. Ta argumentuje, že kvůli vysokému výskytu dutých nanočástic oxidu železa lze dovozovat, že znečištěné ovzduší v Ostravě pochází z železáren. Je to opět další z řady poznatků opravňujících se domnívat, že za znečištěným ovzduším na Ostravsku je potřeba vidět především těžký průmysl.

Svěží vítr do diskuze přinesl sociolog Ivan Gabal. Ten sice trochu nezáživně hovořil o projektu CITI-SENSE, pak ale v diskuzi – kterou se opět snažil pro sebe ukrást výše zmíněný zaměstnanec ArcelorMittal Ostrava – zdůraznil několik pesimistických a problematických údajů o Ostravě – nezaměstnanost, špatnou úroveň gramotnosti, zdraví, špatnou socio-ekonomickou situaci.

Jak Gabal, tak na začátku Moldan argumentovali, že je potřeba k jednomu kulatému stolu posadit všechny “stakeholdery” znečištěného ovzduší na Ostravsku, a začít vše řešit společně. Podle mého názoru to špatný nápad není, ale bylo by dobré se zamyslet, jaký problém bude takový kulatý stůl, pokud se kdy zformuje, řešit. Problém znečištěného ovzduší? Co to vlastně je problém znečištěného ovzduší? Co je třeba řešit, aby se vyřešil tento problém? Je potřeba vyřešit, kdo znečištěné ovzduší způsobuje. Teprve poté je přece možné začít něco proti tomuto znečišťování dělat.

Není tedy na pořadu dne dávat dohromady lidi a pak čekat, až si definují, jaký problém řeší. Je potřeba nejprve definovat problém. A tím, jak se ukazuje, je příliš velké znečišťování ovzduší těžkým průmyselm.

Různé skupiny se snaží vyvolat dojem, že pražští vědci jsou asi neobjektivní, a že úmyslně označují za viníka znečištění průmysl. Toto příliš nedává smysl, když ti sami vědci byli schopni v devadesátých letech poukázat na to, že za znečištěné ovzduší na Teplicku mohla lokálkní topeniště, a když stát začal tento problém ve velkém řešit, ke zlepšení ovzduší nakonec skutečně došlo.

3 thoughts on “ArcelorMittalu teče do bot

  1. Na semináři o znečištění ovzduší na Ostravsku jsem nebyl a moje poznámky tím mohou bý ovlivněny. Přesto si některé nemohu odpustit také proto, že jsem byl osobně intezivně angažován při výzkumu a řešení situace v Severozápadních Čechách (na Teplicku) na konci v devadesátých letech dvacátého století.
    Nejprve začnu od konce. To co je napsáno na konci blogu, ke kterému se vyjadřuji, že, cituju: “vědci byli schopni v devadesátých letech poukázat na to, že za znečištěné ovzduší na Teplicku mohla lokální topeniště..” není pravda. respektive není to celá pravda. Žádný z vědců nic takového nikdy netvrdil a jsem si jist, že nic takového nikdo z nich nemohl tvrdit ani na zmíněném semináři. Ve skutečnosti byl prokázáno, že pokud se týká oxidu siřičitého , (tehdy nejsnáze měřitelné a nejdiskutovanější škodlivny), jsou, v letním i zimním období, dominujícím zdrojem elektrárny s podílem cca 80%. Na znečištění ovzduší prachovými částicemi (PM2,5) v přízemní atmosféře v zimním období, (ve smogových situacích), se podílely elektrárny přibližně stejným dílem jako lokální zdroje energie a tepla průmyslových závodů, výtopny a lokální topeniště domácností. Celkem to bylo cca více než 80%. Tyto skutečnosti byly zjištěny nejen měřeními na stacionárních i mobilních měřících stanicích, ale též měřeními jednotlivých zdrojů. Byly změřeny škodliviny unikající z elektráren i z lokálních topeništ.přímo v místě jejich úniku. (V komíně, v kouřové vlečce). Až kuriózně může působit, že z letadla byly odebírány vzorky nejen z kouřové vlečky elektrárny, ale též z ovzduší nad povchovým lomem s jeho ohni a záparami, ale podařilio se tak jednotlivé zdroje identifikovat, zbavit anonymity, doslova podepsat. Nejsem detailně informován o veškerých měřeních probíhajících na Ostravsku, obávám se však, že takové “podpisy zdrojů” (source signature) bohužel provedeny nebyly. Potrefený, i když kejhá, tak má větší možnost volat “chyťte zloděje”.
    Prof. Moldana si hluboce vážím, to však neznamená, že s ním musím ve všem souhlasit. Pod pojmem “Teplicko” je nutné si představit celou oblast Severočeské hnědouhelné pánve, celé Severozápadní Čechy. Výsledky výzkumného úkolu “Program Teplice” podle mého názoru dostatečně charakterizovaly situaci nejméně v okresech Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov. Nelze tedy tvrdit, že zdrojů bylo “relativně málo”. Řešit tehdejší kritickou situaci se opravdu podařilo. (Do jaké míry a jestli dostatečně, to by bylo třeba detailně vyhodnotit). Jen nevím, jestli to bylo jednodušší. V každém případě to byla jiná doba. Nejen, že byla k dispozici těžko zpochybnitelná data o znečištění ovzduší, o jeho zdrojích, o negativních účincích na zdraví obyvatel, (stejně jako je tomu v současné době na Ostravsku), ale byla také známa konkrétní opatření k řešení . A k řešení se podařilo spojit síly vědeckých argumentů a snahy, vůle (snad i nadšení) a schopnosti orgánů i organizací od místních až po celostátní. Stát přitom sehrál rozhodující roli také proto, že ji sehrát mohl. Určitě pomohlo i doznívání porevoluční euforie na jedné straně a obava ze síly veřejnosti na straně druhé. Také významné změny v průmyslu napomohly – rušení průmyslových podniků a celých odvětví, pokles potřeby energií.
    Jiná doba si vyžaduje jiné postupy, ale stejný cíl. Zkušenosti Severozápadních Čech mohou služit jako příklad.

  2. Moc děkuji za poopravení, samozřejmě máte pravdu. Ba dokonce to bylo zmíněno i na semináři – přesně to, co zmiňujete, zaměření se na elektrárny, atd. O lokálních topeništích tito vědci hovořili potom až následujícím desetiletí, ale v 90. letech se tam řešilo a podařilo vyřešit právě to. Souhlasím s tím, že když se chce, tak to jde.

  3. Jako bývalý náměstek ministrů ŽP Moldana a Dejmala z let 1990-92, zodpovědný za zpracování Programu ozdravění životního prostředí v Svč. kraji a jeho předložení do vlád ČR i ČSFR musím jednak souhlasit s připomínkami MUDr. Kotěšovce, ale hlavně upozornit na značně rozdílné, vstřícné a kooperující přístupy tehdejších znečišťovatelů ovzduší v Svč. kraji a SvčKNV jako tehdejšího orgánu krajské samosprávy k hledání společného řešení od dnešních přístupů znečišťovatelů i samospráv na Ostravsku, kteří místo aby problém řešili, výsledky lékařů zpochybňují a málem žalují tamní pediatry i vědce za “šíření poplašných zpráv”. A musím se ohradit proti tvrzení, že jsme tehdy na MŽP a ve vládách jednali mj. i “ze strachu z veřejného mínění”. My jsme z tehdy vycházeli z objektivní potřeby oblasti, spolupracovali jsme při tvorbě materiálů s nevládními ekologickými hnutími, jak se na slušnou vládu sluší a nikdo nám nemusel hrozit a nikoho jsme se nemuseli bát. To až dnes se propast mezi vládou a lidmi znovu rozšiřuje. Martin Říha

Comments are closed.