Emisní limity prachu

Jak bylo zmíněno minule, v médiích se většinou dočteme výhradně o imisních limitech a jejich překročeních, ovšem o emisních limitech se toho moc nenapíše. Emisní limity jsou ty limity, které se měří přímo u zdroje znečištění. Co všechno tyto limity sledují a vynucují?

O “polétavém prachu (PM10)” se hovoří většinou ve výstupních statistikách měření (viz minule), naopak emisní limity pracují s pojmem “tuhé znečišťující látky” (TZL).

Mezi těmito pojmy panuje menší terminologické zmatení (viz zde). Naštěstí většinou označují to samé, a to ve vzduchu rozptýlené tuhé částice o velikosti menší než deset mikrometrů, tedy takové, které při vdechování pronikají dále za hrtan a usazují se v průduškách a plicích.

Obecné limity

Vyhláška [1] stanoví maximální hmotnostní koncentraci vypouštěných znečišťujících látek pro stacionární zdroje. Tedy nařizuje, že vypouštěné škodliviny nesmějí být ve vypouštěném vzduchu (typicky z komínu) příliš koncentrované, ale, laicky řečeno, musejí být dostatečně “naředěné”. Takže celkové množství vypuštěných škodlivin není tímto limitem teoreticky nijak omezeno.

Konkrétně pro tuhé znečišťující látky stanoví v příloze 1 limit 150 mg/m3 pro největší zdroje tohoto znečištění (pro menší zdroje je limit méně přísný). Tato hodnota musí být dodržena jak v průměru, tak s 20% tolerancí u všech jednotlivých měření.

Specifické limity

“Jde však o obecný emisní limit, který stanoví krajský úřad u zdrojů, které nemají stanoven specifický EL. V praxi, především pro Moravskoslezský kraj, krajský úřad obecný EL pro TZL často zpřísňuje (je k tomu zmocněn zákonem o ochraně ovzduší).

Zdroje znečišťování, které jsou významnými z hlediska znečišťování ovduší, mají stanoven tzv. specifický EL a ten většinou není vázán na hmotnostní tok (pokud ano, je stanoven pro každý hmotnostní tok). Specifické EL je obecně mnohem přísnější. I tyto specifické EL Krajský úřad MSK může dále zpřísnit.”

Emisní stropy

Vedle výše uvedených EL jsou ještě stanoveny tzv. emisní stropy, což je nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky za období 1 roku (nařízení vlády č.372/2007 Sb.).

ČIZP – Oblastní inspektorát Ostrava, oddělení ochrany ovzduší

Závěr

Jak vidno, existuje legislativa jak pro měření, tak pro omezování vypouštění splodin. Na to, jak jsou výše uvedené limity v praxi dodržovány, se podívám příště.

Zdroje

  1. Vyhláška MŽP č. 205/2009 Sb.
  2. Česká inspekce životního prostředí
  3. ČIZP – Oblastní inspektorát Ostrava, oddělení ochrany ovzduší
  4. Polétavý prach – Metody měření znečišťujících látek v únicích do ovzduší
  5. Látka: Polétavý prach (PM10)
  6. Nařízení vlády o národním programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů