Chaos a Obama

Časopis Bravo nabízí poprvé ve své padesátileté historii svým čtenářům plakát politika. Je jím nově zvolený prezident USA Obama.
Masírovat je potřeba od mala, čím dříve se začne, tím hlouběji se látka vmasíruje a tím déle bude působit.

Včera jsem se zůčastnil jedné z projekcí studentské akce Doba Železná a Kožená, specielně projekce filmu Chaos a následné diskuze s Ivo Mathé, Karlem Hvížďalou a Vladimírem Justem o televizní krizi během Vánoc 2000.

Překvapila mě poměrně velká účast (odhadem 200 lidí) a rovněž, že šlo většinou o studenty, lidi mého věku.
Co se týče dokumentu, přestože jsem si o televizní krizi přečetl několik shrnujících článků ze vcelku dobrých zdrojů (tj. hlavně Britské listy, jejichž šéfredaktor se tomuhle tématu v těch dobách věnoval velmi podrobně) a docela jsem tak chápal hlavní souvislosti, tak i přesto na mě začátek dokumentu působil poněkud chaoticky. A to ne ani kvůli obsahu, ale spíše kvůli formě – podivný střih, podivné kombinace a rychlé nekompletní útržky dialogů. Na druhou stranu obsahoval docela unikátní záběry spousty vtipných, emočně vypjatých dialogů a proslovů, silné lidi ve slabých chvilkách, a tak jsem se při sledování docela bavil. Dokument se o vysvětlení souvislostí trochu snažil, ale spíše jen okrajově.

Z následné diskuze tak nějak vyplynulo, že se od roku 2001 nic nezměnilo, v radách stále sedí politiky dosazení lidé, kteří jsou navíc nekompetentní, nedávná kauza s “fašistickým” radiem Wave je jen ukázkou toho, kam to může vést, a že do budoucna nejsou velké vyhlídky na žádnou změnu v brzké době. Poslanecká sněmovna má zkrátka vše pod palcem (Karel Hvížďala dodal postřeh, že tuto “kontrolu” si Poslanecká sněmovna uzurpovala pro sebe dokonce na úkor Senátu, kterému nedala žádné pravomoce v oblasti obsazování rad).