Rok 2016: Kriticky k vlastním názorům

Nastává konec roku a v tento čas zde tradičně vydávám shrnutí článků za celý rok. Tento rok jsem ale byl vůbec nejméně aktivní – vydal jsem pouhých 14 článků. Nedává tak velký smysl k něčemu tak malému vydávat shrnutí.

Za zmínku stojí snad jen tradiční témata tohoto blogu – těžba a ovzduší na Karvinsku. První článek o ovzduší shrnuje nejnovější studii, dle které za znečištěný vzduch v Moravskoslezském kraji může z 48 % doprava a z 32 % polské zdroje. V jiném článku o těžbě jsem předpověděl, že se zavře důl Paskov a bude pokračovat zájem o těžbu v jiných dolech, což se později naplnilo.

Spíše než psaní zásadních článků mě tento rok zaměstnávalo částečné přehodnocování vlastních názorů. Dříve jsem například míval za to, že zatímco je nevhodné napadat něčí národnost, rasu nebo sexuální orientaci, tak je naopak zcela v pořádku tvrdě kritizovat něčí politické postoje nebo náboženské vyznání. Zatímco rasu ani národnost si člověk nevybírá a nemůže změnit, politické přesvědčení či náboženské vyznání je přece zcela na svobodném rozhodnutí daného člověka. Tento rok jsem ale uznal, že kritický postoj se může snadno změnit v negativní postoj a ten dále v diskriminaci či nenávist vůči lidem s jiným názorem. Pokud někdo diskriminuje lidi s odlišnými politickými názory například jako uchazeče o zaměstnání v přijímacím řízení, tak je to pro společnost negativní jev. Stejně tak negativní je ale nejspíš i vyhýbání se lidem s jinými názory, či jejich zesměšňování.

Continue reading

Ohlédnutí za rokem 2015

A je to tu zase – nastal čas na tradiční ohlédnutí za končícím rokem.

V roce 2015 jsem napsal na blog jen velmi málo článků. Zatímco dříve bývalo zvykem, že vycházel v průměru jeden článek za týden, tento rok to byl spíš jeden článek za měsíc. Nepovažuji to za neúspěch ani zklamání, protože to, co jsem si minulý rok vytyčil jako cíl dalšího psaní, jsem zhruba naplnil.

Především jsem zakončil sérii článků o takzvaných “ozdravných pobytech pro děti” článkem Metylovické děti by samy potřebovaly ozdravný pobyt. Čekal jsem, že se tématu chopí někdo další a téma se třeba objeví v nějakých novinách nebo dokonce u soudu, zatím se tak ale nestalo.

Vydal jsem i několik “běžných” článků o ovzduší: 1, 2, 3, 4.

Na konci minulého roku jsem chtěl provést reflexi vlastního blogu a tu jsem také udělal.

Rovněž jsem se chtěl věnovat jiným způsobům psaní o znečištěném ovzduší. Místo toho ale vyšlo několik článků o tom, jak se přeceňují fakta, viz: Když fakta nestačí, Hlavně ty islamofoby pořádně zesměšnit, Fakta si každý ohne.

I když se to nezdá, tak tyto články s bojem proti znečištěnému ovzduší úzce souvisí. Snažím se v nich ukázat, že na faktech vlastně až tak nesejde – lidé se rozhodují jinak. Mohl bych napsat ještě další stovky článků o faktech o znečištěném ovzudší – zahltit čtenáře dalšími grafy, tabulkami, čísly, srovnáními, vyvracením lživých výroků, atd. Jak ale vyplývá z výše odkazovaných článků – fakta na myšlení lidí nemají veliký vliv, často mají vliv dokonce opačný, než bylo zamýšleno.

Rozebíral jsem zde i velmi zajímavý sociologický průzkum, ze kterého jasně vyplývá, že je třeba ovzduší spojovat vždy se zdravím. Téma zdraví totiž velice zajímá velkou spoustu lidí. Výborně to také zapadá do toho, jak se dívám na fakta. V roce 2016 bych proto místo čísel a grafů chtěl psát především o vlivu ovzduší na zdraví. Jako technicky založený člověk jsem se tomuhle úhlu pohledu vždy spíše vyhýbal a až teď vidím, že to byla velká škoda.

V roce 2015 jsem méně psal, ale o to více četl, především různé politické úvahy. V roce 2016 bych toto chtěl přetavit v několik větších článků o těžbě v Karviné. Rád bych nabídl na věc svůj vlastní alternativní pohled.

V neposlední řadě bych se v roce 2016 rád vrátil k psaní “pro sebe”. Psaní mi vždy především pomáhalo urovnávat si vlastní myšlenky a nikdy mi proto až tak nešlo o to, kolik čtenářů si článek přečte a zda je který článek oblíbený.

I přesto je ale pro mne nesmírně cenná každá zpětná vazba, protože dává podněty pro další psaní. Mám několik dobrých přátel, se kterými obsah blogu někdy konzultuji, rád bych to ale dělal pravidelněji a rozšířil tento okruh o lidi, kteří se o podobná témata sami aktivně zajímají a mohou nabídnout svůj vlastní pohled.

Johnnyho názory se vrací na blog

O tom, proč jsem začal méně psát na svůj osobní Facebook a vracím se ke svému blogu.

Facebook umožňuje se všema sdílet všechno a výsledkem je, že nikdo nesdílí nic. Různé internetové komunity dřív umožňovaly člověku jít na internet, plácnout tam své názory nebo se věnovat nějakému svému koníčku a člověk měl jistotu, že mluví k lidem, které to aspoň trochu zajímá.

Na Facebooku tohle nefunguje. Okruh všech vašich přátel není žádná komunita. Je to okruh lidí, kteří vás osobně znají, ale vaše podivné názory na politiku či jiné věci nebo obskurní detaily vašich koníčků znát nechtějí. Jediné, co je spojuje, je zájem o fajn útržky z vašeho života, u kterých mohou vyjádřit, že vám ve vašem životě fandí. Ale to je tak vše.

Vždyť co se dá s klidem v duši sdílet se skupinou lidí, která zahrnuje vaše rodiče a rodinu, vašeho šéfa a kolegy z práce, spolužáky ze střední školy, spolužáky z vysoké školy, známé z téhle skupiny, známé z tamté skupiny…

Došel jsem k tomu, že bych některé věci, hlavně různé názory a komentáře, na svůj Facebook dávat neměl. Už dříve jsem se to snažil značně omezovat, ale nechtěl jsem podléhat žádné autocenzuře. A ani nebudu. Jen si pro své názory musím najít lepší místo. Beru to jako příležitost se jim věnovat víc, formulovat je lépe a najít si zase okruh lidí, kteří si je rádi přečtou a třeba o nich rádi budou diskutovat. Ne z donucení, protože se jim to objevilo na jejich Facebooku a je to něco, s čím zásadně nesouhlasí.

Možná začnu zase více psát na blog. Kdo chce číst můj blog, může, kdo nechce, nemusí, a neznamená to, že se se mnou musí na Facebooku “rozejít”. I to se mi už u některých lidí stalo, protože jim moje názory na jejich Facebooku lezly na nervy. Nedivím se, mělo mi to dojít už mnohem dřív.

Chtěl jsem svoje názory obhájit před naprosto každým, abych věděl, že to nejsou úplné nesmysly. Zpětná vazba je v životě důležitá. Jen jsem zapomněl, že tím svoje názory cpu i lidem, kteří o ně nestojí. Tak sorry 🙂 A od teď už na Facebooku jen fotky toho, co mám zrovna k obědu 😉

Na blogu se toho teď začne objevovat více.

Největší chyby a nedostatky JABu

Minule jsem avizoval, že bych rád provedl jistou reflexi a sebereflexi. Chtěl bych se s odstupem podívat na to, co by se dalo dělat jinak a lépe ke zlepšení stavu ovzduší na Ostravsku a Karvinsku.

Jako první krok se chci postavit kriticky sám k sobě, ke svým aktivitám a ke svému blogu. Co jsem mohl dělat jinak a lépe a co jsou moje největší chyby a nedostatky – alespoň z těch, kterých jsem si sám vědom?

Budu rád, když mi v komentářích napíšete další připomínky a kritiku toho, co jsem mohl dělat jinak a lépe.

V regionu již přes 10 let nežiji, a tak se ke mně spousta informací a souvislostí nedostane. Zároveň se nejsem schopen zapojit do společných aktivit tak dobře, jako bych mohl, kdybych tam žil.

Nevydělil jsem ze svého osobního blogu specializovaný blog o ovzduší. Blog by patrně působil lépe a uspořádaněji, kdyby byl jasně vymezený a neprezentoval se jako všeobecný osobní blog.

Jakožto laik se dopouštím v interpretacích vědeckých závěrů řady chyb a velkých zjednodušení. Minimálně jednou jsem byl kontaktován vědeckými pracovníky, kteří našli v mé interpretaci závažnou chybu.

Z jednotlivých mini-projektů Znečištění ovzduší a úmrtnost, Výzkum zdrojů znečištění, Vzduch pod lupou, Evropské mapy znečištění a Evropský šampionát ve znečištění ovzduší jsem nevytvořil jednotný web, kde bych tyto projekty spojil a propojil.

Nenavazoval jsem aktivně spolupráci s dalšími lidmi. Vždy jsem spíš čekal, až se někdo ozve a požádá o spolupráci mne.

Nespustil jsem projekt webového periodika o znečištění ovzduší. Zvlášť v době, kdy skončilo vydávání časopisu Ochrana ovzduší možná byla velká příležitost motivovat spoustu vědců a dalších lidí publikovat a vzájemně konfrontovat své studie a názory na znečištěné ovzduší a více tak rozpohybovat debatu.

Nepokusil jsem se založit blog na více viditelném místě (např. blogy na idnes.cz nebo aktualne.cz).

Nikdy jsem se nepokusil vytvořit a poslat článek do žádného z nových webových periodik jako je Deník Referendum nebo A2larm, kde by pravděpodobně o ostravském ovzduší rádi něco vydali.

Když závěry výzkumu AV ČR o původu znečištění ovzduší daly nejednoznačný výsledek, neinicioval jsem žádné pokračování debaty o tom, co tyto závěry znamenají pro budoucnost.

Nikdy jsem víc nezjišťoval, co si myslí mí čtenáři. Kromě jednoho izolovaného případu jsem nikdy jsem neuspořádal žádnou anketu nebo dotazníkový výzkum o tom, co si čtenáři blogu myslí o znečištění ovzduší nebo o tomto blogu.

Začal jsem publikovat obsah i na Facebooku, což trochu snížilo počet článků zde na blogu a celkově se tím zvýšila kvantita na úkor kvality. Vydávám na Facebooku spousty odkazů na články na jiných webech s velmi krátkými komentáři, často tyto odkazy na Facebooku uvidí jen velmi malé množství čtenářů. V minulosti jsem vždy takové odkazy shromáždil do jednoho shrnujícího článku, nyní většinou žádný takový shrnující článek nevydám.

A nakonec, i když se toto hodnocení může zdát absurdní, mělo by podle mne být uplatňováno na úplně všechny aktivity snažící se o zlepšení stavu ovzduší: Není možné určit či změřit, o kolik a zda vůbec tento blog přispěl ke zlepšení stavu ovzduší. Je velice pravděpodobné, že zatím nepřispěl ke zlepšení ovzduší vůbec. Neexistuje ani způsob, jak vyloučit, že nepřispěl ke zhoršení stavu ovzduší.

A co si myslíte vy, čtenáři? Co vám přijde jako největší chyba, nedostatek nebo nevyužitá příležitost JABu a mých aktivit kolem znečištění ovzduší?

Připomenutí: JAB na Facebooku

Chtěl bych čtenáře tohoto blogu ještě jednou upozornit, že existují Facebook stránky JABu, kde publikuji především odkazy na relevantní články k tématům z blogu. Tyto informace z médií často tvoří důležitý kontext pro to, o čem následně píši zde na blogu. Facebook je pro mne snadnější platforma pro publikování takových krátkých odkazů s malým komentářem. Zde na blogu budu i nadále publikovat především delší komentáře s odkazy na více zdrojů.

Facebook má jedno ale – přestože stránka JABu registruje 41 fanoušku, publikovaný příspěvek v průměru uvidí pouze zhruba 20 z nich. Tento nepoměr se dá sice zvrátit placenou kampaní – jeden příspěvek ve zkušební kampani vidělo až 2000 uživatelů Facebooku – nicméně ta je typicky příliš drahá.

Rok 2013 a JAB

V roce 2013 na JABu vyšlo 77 článků a rok 2013 se tak stal rokem nadprůměrným – na JABu vychází průměrně zhruba 50 článků ročně.

Ovzduší

Psal jsem hodně o ovzduší. Populárními články byly například argumentační příručka, dramatizace úmrtnosti způsobené ovzduším, limity WHO a Ostravsko, rýpnutí do primátora Kajnara nebo zpochybnění účinků odprášení průmyslu.

Prvním krokem do míst, kam má blog namířeno v budoucnu byl článek o diverzifikaci rizika Moravskoslezského kraje. Stejným směrem se ubírala i série článků vysvětlující co bych s tím dělal já.

Celkově v problematice znečištění ovzduší na Ostravsku v roce 2013 nastaly dva důležité momenty. Jednak byly publikovány výsledky průzkumu Air Silesia, které jsem na blogu komentoval velice chladně, až to vyvolalo reakci pracovníků VŠB.

Konečně jsme se také dočkali výsledků výzkumu CENATOX. Mé smíšené pocity z těchto závěrů budou určitě inspirací pro budoucí články – protože ani tento výzkum nevysvětlil, co přesně způsobuje znečištěné ovzduší na Ostravsku, a to přestože jsem do něj vkládal velké naděje. Podle všeho to vypadá, že odpověď bude ležet někde v průniku obou výzkumů. Uvidíme, kdo se v roce 2014 chopí formulace této celkové odpovědi. Možná to bude mnou tolik kritizovaná VŠB-TÚ Ostrava.

A to ostatní

Spousta věcí mi v roce 2013 opravdu hnula žlučí. Jelikož sám nerad čtu negativně laděné články, vždy jsem se snažil danou věc kritizovat co nejvíce věcně a s odstupem, přestože prvotním impulzem byla vždy snaha si “ulevit”. Zda byl výsledný odstup a nadhled dostatečný, to musí posoudit čtenáři sami.

Tento rok mě opravdu začala štvát mluvčí města Karviná. Naštvalo mne lhaní společnosti Ahold svým zákazníkům. Opravdu nemorální mi připadal victim blaming v případě Šmejdů. Svou ignorací mne štval i poslanec Seďa (+ zde).

Několikrát jsem se také rozepsal o mizerné práci českých novinářů: 1, 2, 3.

Snad opravdu největší nechuť, odpor a vztek ve mně v roce 2013 ovšem budil anticiganismus. Nejodpornějším příkladem byly komentáře směrované prvním českým paterčatům. Ty vedly mne i spoustu dalších lidí k podpoře hnutí Čechy v ČR nechceme. Snažil jsem se na téma anticiganismu napsat i několik článků, celkově ale myslím, že na toto téma nemám, a raději se mu věnovat dále spíše nebudu, přestože je to téma stále velice aktuální. Je pro mne velice těžké nějak argumentačně věcně a logicky odporovat rasistickým a xenofobním urážkám. Domnívám se, že to ani často není vůbec možné – je potřeba se na problém podívat nějak zvenčí, “out of the box”, což se mi zatím nepodařilo.

O pohled zvenčí jsem se snažil ve svých článcích o kouření v restauracích, potamžo neoliberalismu. První, velice populární článek byl trochu chaotický, ale hlavní sdělení, které jsem později zopakoval, v něm bylo. Kritice některých myšlenek spjatých s neoliberalismem a kapitalismem obecně jsem se snad nevěnoval naposledy.

Blogování mne v roce 2013 velmi bavilo, a v roce 2014 bych se chtěl dále věnovat nejčastejším tématům – znečištění ovzduší na Ostravsku a celkové ekonomické situaci v této oblasti. Jak jsem totiž v posledních článcích tohoto roku popisoval – znečištění ovzduší a ekonomiku nelze řešit odděleně. V roce 2014 bych tak chtěl svůj pohled na fungování ekonomiky globálního kapitalismu s pohledem na znečištěné ovzduší na Ostravsku spojit.

Kolik lidí čte JAB? Co blog na iDnes?

Občas se mně někdo zeptá, kolik lidí tenhle blog čte, a jestli nechci psát na nějakém viditelnějším místě.

K první otázce přináším pár porůznu vybraných čísel z Google Analytics.

Poslední měsíc: 1109 návštěv, 817 unikátních návštěvníků, 1500 zobrazených stránek.

Průměrně blog každý den navštíví něco okolo dvaceti návštěvníků. Na začátku června jsem se pokusil návštěvnost vyšroubovat co nejvíce to šlo – napsal jsem několik atraktivních článků za sebou a odkazy na ně sdílel na sociálních sítích. První den návštěvnost vyskočila na 170 návštěvníků, druhý den byla ještě 120, a pak se zase vrátila na původní úroveň.

Nejčtenější článek: Zákaz kouření v restauracích: Manifest militantního nekuřáka, 220 přečtení. Pozn.: Trochu mne mrzí, že to byl nejčtenější článek, protože to podle mne nebyl dobrý článek – trochu napravit jsem se to snažil zde, ale ten článek už četlo jenom pouhých 27 lidí. Že byl zmíněný článek nejčtenější si vysvětluji pouze tím, že má velice provokativní titulek a téma se široce diskutuje a potřebu vyjádřit se k němu má skoro každý.

Druhým nejčtenějším článkem se stal článek Pražští vědci: lokální topeniště ani doprava v Radvanicích-Bartovicích “nemají zásadní vliv”, což mne velice těší – šlo o téma, kterému se dlouhodobě věnuji, a prezentovaná zjištění jsou veskrze zásadní.

Další články jsou na tom víceméně stejně, ze starších článků je stálicí článek vysvětlující rozdíl mezi imisemi a emisemi – zde patrně největším zdrojem bude Google.

Proč nepřesunu blog jinam, třeba na iDnes?

Je pro to mnoho důvodů, mezi největší asi patří čtenáři. Během psaní velice přemýšlím o tom, jak každou myšlenku pochopí čtenář, a mám jistou představu o profilu běžného čtenáře svého blogu. Z čtenářstva na iDnes mám pocit, že by tam mé články nezapadly, že bych neuměl napsat článek tak, aby tamější čtenáře zaujal nebo donutil k zamyšlení. Mám pocit, že spousta lidí tam chodí proto, aby si přečetla to, co chce slyšet, nikoliv to, co je donutí se nad něčím zamyslet. I když není radno si dělat obrázek o čtenářích na základě té částí z nich, která nevydržela nutkavou potřebu něco napsat do diskuze.

Tak jako tak, u čtenářů zde na tomto blogu vím, že znají mé předchozí články, a že tak trochu rozumí, z jakého úhlu se na věci dívám. Často je tak psaní článků o něco snažší – existuje nějaký nápomocný kontext.

Každopádně o možnosti psát na nějakém exponovanějším místě v poslední době často přemýšlím – přinejmenším bych takovou cestou rád našel lidi, kteří píšou podobně zaměřené blogy – klidně i opačného názorového směřování – rád bych si sám něco zajímavého přečetl.

Toto je nové umístění blogu johnny.bloguje.cz

Právě se nacházíte na novém umístění bývalého blogu johnny.bloguje.cz.

Blog pokračuje, JohnNy bude dál blogovat, přes léto pravděpodobně výrazně méně, než jindy, ale pak by se rád vrátil v plné síle a dál blogoval o všem, co ho hryže na mysli – tedy především o ovzduší v Moravskoslezském kraji a o těžbě černého uhlí na Karvinsku. JohnNy rovněž plánuje v budoucnu články o ovzduší vyčlenit do zvláštního blogu, a provést pár dalších věcí.

Tedy, stručně řečeno – JAB nekončí, právě naopak. Něco málo by se zde nakonec mělo objevit i během tohoto léta. Díky všem za přízeň a podporu!

Možný konec blogu(je)

Provoz serveru bloguje.cz je momentálně v ohrožení – společnost LAAR se vyjádřila, že jej ke konci června ukončí. Celá situace je dost podezřelá, protože přichází poměrně neočekávaně a firma ani zdá se není ochotna jednat s těmi, kdo se nabízí, že server převezmou a budou dál udržovat (zde nebo zde).

Continue reading

Stačí málo

Kdo mě dobře zná, ví, že se poměrně hodně věnuju hře QuakeWorld a to nejen jako náruživý hráč. Spousta mého volného času za posledních několik let padla právě na činnosti kolem této hry. Nedávno byla tato moje snaha jistým způsobem oceněna, a tak tohle bude takový můj osobní zápisek “do deníčku” o tom, co si myslím, že se mi povedlo, abych si mohl nad sklenkou vína někdy v budoucnu zavzpomínat na “dávné úspěchy mládí” 🙂

Continue reading