Cesta z Prahy do rodného města

Z matfyzáckého soustředění pro nastupující prváky jsem se v sobotu vracel domů. Jízda vlakem probíhala vcelku klidně. Až na dva faktory – asi hodinové sdílení kupé se třemi moravskými čtyřicátnickými turisty a posléze deset minut s desetiletými dětmi vracejícími se z výletu. Nevím, co bylo horší.Jestli turisté se svými světoběžnickými názory jako “Američani jsou tlustí” … “Maj tam vedro jako” … “No co tam jedí ježišmarja, furt to samý, to my si dali aspoň řízky nebo činu” … “Franta, ten je veselej, žejó. Jo ale Karel, ten je vážnej, takovej zamračenej, nó. Nedáte si ještě sejra?” K tomu si připočtěte vysokou hlučnost a další věci spojené s turisty a o zážitek bylo postaráno.
To hlavní ale teprve mělo přijít.

Dvě stanice před mou destinací do kupé vlezlo přibližně 7,74 výletníků ve věku 8 až 10 let a pak už jsem se nestačil divit. Dozvěděl jsem se toho docela dost o sexu, marihuaně, znásilňování, kondomech, zabíjení, opilých bezdomovcích a taky několik nemravných vtipů. I ve svých devatenácti se asi mám stále co učit i v těchto oblastech. (Co se týče těch vtipů, přiznávám, měl jsem co dělat se nezačít chechtat :-))