JAB

Hlavní zpráva BBC News před týdnem informovala o počtu úmrtí způsobených nedostatečnou aktivitou ve srovnání s obezitou. Je jistě zajímavé, že více lidí zemře, protože se dostatečně nepohybují. Ještě zajímavější je ale dát si čísla ze článku do kontextu s dalšími čísly, která v článku nejsou:

0,7 % úmrtí v ČR způsobeno dopravními nehodami
3,6 % úmrtí v Evropě způsobeno obezitou
5,5 % úmrtí v ČR způsobeno znečišťěným ovzduším
7,5 % úmrtí v Evropě způsobeno nedostatečnou fyzickou aktivitou
11,0 % úmrtí v Ostravě způsobeno znečištěným ovzduším
14,0 % úmrtí v Karviné, Havířově či Orlové způsobeno znečištěným ovzduším

Proč jsou články o obezitě a fyzické (ne)aktivitě divácky zajímavější? Dovolím si skromný odhad – člověk má pocit, že zatímco svou fyzickou aktivitu může a měl by ovlivnit, v případě znečištěného ovzduší je to složitější – sám nic nezmůžu a od politiků slyšíme neustálé výmluvy, že s tím cokoliv dělat vlastně skoro vůbec nejde.

Výmluvy, proč znečištěné ovzduší nezlepšovat, mi v tomto světle částečně připomínají výmluvy proč necvičit. Ano, není to snadné a stojí to nějakou práci a úsilí, ale zachraňuje to životy.

Rok 2014 skončil a bylo by proto vhodné vyhodnotit, zda v něm lidé na Ostravsku a Karvinsku dýchali lepší ovzduší, než v roce předchozím.

Čisté nebe publikovalo jedno takové srovnání, co do počtu dní, kdy se dýchalo špatně. Oproti roku 2013 došlo v tomto směru ke zlepšení na všech Ostravských stanicích kromě jedné. Ale zato ve srovnání s rokem 2012 je to spíš plichta – 3 stanice jsou na tom hůř, 3 lépe, jedna skoro úplně stejně.

Vyrobil jsem si i srovnání statistik průměrných koncentrací. I zde došlo oproti roku 2013 ke zlepšení, a to v průměru o 5 až 6 %. Ke zlepšení došlo navíc na téměř všech stanicích – výjimkou jsou pouze Věřňovice, kde v roce 2013 byla průměrná koncentrace PM₁₀ 47 µg/m³ a v roce 2014 48 µg/m³.

Stejně jako minulý rok je třeba upozornit, že to opravdu podstatné – koncentrace PM_2.5 a benzo[a]pyrenu budou zveřejněny až kolem června. Jsem skeptický a stejně jako minulý rok si dovolím tipovat, že se nedočkáme žádného znatelného zlepšení. V minulém roce jsem se trefil.

Je to obzvláště smutné v tom, že ta statistika, která je ze zdravotních hledisek nejméně zajímavá – PM₁₀ je k dispozici okamžitě a “je vidět”, ty další dvě už tak vidět nejsou.

Z mnoha různých důvodů si kladu otázku, co dál s tímto blogem. Čísla o ovzduší už jsem zde rozebral ze všech stran, a tento článek je důkazem toho, že pokračovat v tom nemá příliš smysl. Pokaždé opakovat, že se nic nemění, není zajímavé ani pro mne, ani pro čtenáře. Fact-checkingu výroků o znečištění ovzduší se nyní věnuji v rámci Hlídky Barona Prášila, která je pro to lepší platformou, než tento blog. Bohužel i těch výroků je v poslední době málo. O znečištěném ovzduší se nemluví, téma nebaví nejen obyčejné obyvatele, ale začíná bohužel v jistém směru “nebavit” i mne osobně.

Toto malé bědování vás ale nemá opatrně připravit na to, že bych to s tímhle blogem zabalil. Právě naopak.

Chtěl bych vydat několik článků, kde se pokusím o trochu sebereflexe. V první řadě bych se chtěl kriticky vyrovnat se svým blogem. Na množství materiálu, které jsem zde za těch několik let sepsal a shromáždil, jsem docela hrdý. Chtěl bych ale reflektovat to, jaký měl blog cíl, zda se cíl povedl naplnit, a především co se naplnit nepovedlo, v čem byl blog neúspěšný, které myšlenky nebyly dotaženy do konce, jakých chyb jsem se dopustil a jaká omezení potenciál blogu dost snížila.

V další sérií článků bych se rád věnoval nápadům, jak problém znečištěného ovzduší uchopit dál – jaká je ta správná cesta, jak za čistější ovzduší efektivně bojovat.

Jestli se po vydání těchto článků budu potom ještě dál ovzduší věnovat, bude asi hlavně záležet na případné odezvě.

Díky všem čtenářům za dosavadní přízeň! 🙂

Mezi úrovní znečištění ovzduší a množstvím úmrtí existuje přímá úměra. Rozlišují se roční hodnoty – těm se věnuje tento web, ale pak také 24hodinové hodnoty.

Jak tento smrtelný vztah funguje, když jej aplikujeme na pravidla pro vyhlašování signálu regulace?

Pro zjednodušení předpokládejme, že se Moravskoslezský kraj nedělí na tři oblasti, ve kterých se smogová situace a signál regulace vyhlašují odděleně.

Aby byl signál regulace vyhlášen, musí být překročena hodnota 24hodinové koncentrace 150 µg/m³ tři dny po sobě. ČHMÚ toto zákonné nařízení interpretuje tak, že toto číslo musí být překročeno 49 hodin – tedy spíše jen krátce přes 2 dny.

V Moravskoslezském kraji žije 1,23 milionu obyvatel. To při úmrtnosti 10,25 promile dává 12,6 tisíc úmrtí ročně, což je 69 úmrtí každé dva dny.

Světová zdravotnická organizace nám říká, jak spočítat z 24hodinové koncentrace PM₁₀ zvýšení krátkodobé úmrtnosti. Tento výpočet používá i Státní zdravotní ústav. Pro každých 10 µg/m³ nad hodnotu 50 úmrtnost stoupá o 0,5 %. Tedy, pro 150 µg/m³ to je ((150-50) / 10) * 0,5 % = 5 % úmrtnosti na vrub smogu.

Naše výsledné číslo pak získáme tak, že si spočítáme 5 % z 69 úmrtí za dva dny = 3,5 úmrtí.

V tomto mírně zjednodušeném případě v Moravskoslezském kraji musí zemřít alespoň tři lidé, aby mohlo být průmyslu nařízeno, že má omezit výrobu.

Pravidla zákona jsou tak nevhodná, že koncentrace mohou kolem hraniční hodnoty kolísat mnoho dní a regulace nebude nikdy vyhlášena. Úmrtí tak mohou každý den přibývat, aniž by průmysl byl nucen výrobu omezovat. Něco podobného se stalo během poslední smogové situace. ČHMÚ proto vypracoval novelizaci pravidel pro vyhlašování smogových situací a signálů regulace.

V těchto dnech se Moravskoslezský kraj těší velice čistému ovzduší. Především to lze přičíst velmi vytrvalému a intenzivnímu větru z jihozápadu, který ovzduší čistí. V následující tabulce poslední sloupec 24hodinových koncentrací polétavého prachu PM₁₀ ukazuje až na tři výjimky koncentrace pod 10 µg/m³:

Dvě stanice, u kterých ukazatel překročil hodnotu 10, se nacházejí v Ostravě Radvanicích. Jedna překročila hodnotu 10 jen o maličko – 10,8 µg/m³, zatímco druhá ukazuje téměř čtyřnásobné koncentrace – 39,5 µg/m³.

Ta s hodnotou 10,8 µg/m³ se na mapě nachází zde:

Do mapy jsem přenesl i aktuální ukazatele směru větru naměřené na této stanici a prodloužil pomyslnou trajektorii větru.

To samé jsem udělal i pro druhou stanici v Radvanicích – tu s hodnotou 39,5 µg/m³:

Je zde vidět, že trajektorie větru prochází severní části areálu ArcelorMittal Ostrava.

Do třetice ještě přidávám stanici v Mariánských Horách, kde je aktuální koncentrace 33,9 µg/m³:

I zde prochází trajektorie větru průmyslovým areálem.

Jaké ovzduší je v té části Radvanic-Bartovic, kde vítr nenabírá vzduch jen z okraje areálu ArcelorMittal Ostrava, ale z jeho středu, to se aktuálně nedozvíme. Nápomocné by bylo, kdyby si obyvatelé mohli kvalitu ovzduší změřit v místě sami.

Všude v Moravskoslezském kraji je čistý vzduch. Jen tam, kde vítr fouká od průmyslových areálů, jsou skoro až čtyřnásobné koncentrace prachu.

Leckdo mohl na základě předchozího článku o “ozdravných” pobytech pro děti nabýt dojmu, že tyto pobyty nepovažuji za přínosné. Právě naopak. Ozdravné pobyty opravdu organismu mohou pomoci. Bohužel, jak už to bývá, každá dobrá myšlenka se dá pokazit a zneužít. V praxi ozdravné pobyty často dětem naopak škodí.

Objevilo se také pár komentářů k tomu, že kvalitu ovzduší v konkrétních lokalitách, o kterých článek hovořil, vlastně neznáme, protože se tam neměří. Není tomu tak. V Čeladné se znečištění ovzduší měří, a měří se i v Návsí u Jablunkova.

Metylovice se nacházejí 7 kilometrů severně od Čeladné, tedy ještě blížeji ke středu “smogu” a celkově špatného ovzduší Ostravsko-Karvinské aglomerace.

Návsí u Jablunkova sice není destinací ozdravných pobytů, tou je ale například Písek u Jablunkova, nebo jen o kousek dál ležící Bukovec. Tyto lokality jsou od Návsí vzdáleny jen 5, resp. 7 kilometrů a jejich nadmořská výška je pouze o 100 metrů větší.

Jaké je tedy naměřené ovzduší v Čeladné a v Návsí u Jablunkova? Srovnejme si vedle sebe jejich ovzduší s ovzduším Karvinským:

Čeladná vs. Karviná, leden 2013:

Návsí u Jablunkova vs. Karviná, únor 2013:

Jak vidno, pro děti z Karviné nemá žádný smysl jezdit na “ozdravný” pobyt do Čeladné, tudíž ani do Metylovic (ty jsou smogu ještě blíž), ani do Návsí u Jablunkova, a tedy patrně ani do jen o kousek víc vzdáleného Písku u Jablunkova nebo Bukovce.

Ovzduší je v celé oblasti znečištěno úplně stejně. Bylo by úplně jedno, jestli srovnáváme Karvinou nebo nějaké jiné město.

Pro úplnost přikládám komentář Českého hydrometeorologického ústavu k Metylovicím a Písku u Jablunkova:

Na základě modelových map pětiletých průměrných koncentrací znečišťujících látek (dostupné z zde) dochází na katastrech zmiňovaných obcí k překračování povoleného počtu dnů v roce s denní nadlimitní hodnotou PM10 a vyskytují se zde nadlimitní roční koncentrace benzo[a]pyrenu.

Ozdravné pobyty pro děti jsou výbornou ilustrací toho, jak nikomu ve skutečnosti na důsledcích znečištěného ovzduší nezáleží a jak diletantsky se k problému přistupuje.

Ozdravné pobyty mají umožnit dětem odjet ze smogem zatížených oblastí a na pár dní až týdnů se nadýchat čerstvého vzduchu, jelikož i toto minimum má dle odborníků na organismus pozitivní vliv. Skutečnost je taková, že děti typicky cestují jen pár kilometrů od svého bydliště, do oblasti, která se tváří jako “horská”, ale která je ve skutečnosti stále ještě součásti území s velmi špatnou kvalitou ovzduší.

Během psaní tohoto článku probíhá v Moravskoslezském kraji zcela typická smogová situace, která na mapě vypadá takto:

I běžný laik při pohledu na tuto mapu musí usoudit, že pokud by děti měly strávit pobyt “v přírodě”, mělo by to být kdekoliv jinde, ale hlavně ne v Moravskoslezském kraji.

A nejde jen o aktuální smogovou situaci. Tady je mapa, která zprůměrovává “kvalitu” ovzduší za posledních několik let:

Pro zájemce ještě můžu přidat tuto mapu pro znečištění prachem.

Kam jsou děti tedy posílány?

Oblíbenou destinací jsou Metylovice. Děti tam posílá Bohumín, Karviná, Orlová, plánoval to Frýdek-Místek.

Karviná ráda děti posílá také do Písku u Jablunkova, resp. tento rok o kousek vedle do Bukovce.
Obě “ozdravné” destinace jsem dle svých nejlepších schopností zakreslil do mapy:

Jak vidno, horším místem pobytu by asi bylo už jen centrum Ostravy. Čerstvý vzduch se nekoná.

Častým cílem pobytů je také Čeladná. Co se týče Čeladné, doporučuji tuto reportáž České televize. V reportáži zazní, jak jsou tyto “ozdravné pobyty” financovány pouze krajem, protože ministerstvo tato místa neshledává ozdravnými a peníze na ně odmítá vydat.

No aby taky ne.

Rovněž zazní, jak některé zdravotní pojišťovny vůbec neřeší, kam děti jedou. Jiné to zřejmě řeší, a možná to je důvod proč si tady chudák paní učitelka do televize stěžuje, že některé pojišťovny nechtějí její výlet za “zdravým” ovzduším podpořit. V reportáži se mimo jiné mihne měřící vůz, což má nejspíš navodit dojem, že pobyt má požehnání od odborníků. Na kameru hovoří i paní doktorka, která potvrzuje, že pobyt na čerstvém vzduchu organismu svědčí. Opět to navozuje dojem, že tento konkrétní pobyt je prospěšný, přestože doktorka hovořila pouze o pobytech na čerstvém vzduchu obecně.

Města jako Karviná navíc ještě děti posílají na “ozdravné pobyty” i v létě – v době, kdy to dětský organismus potřebuje vůbec nejméně.

Co ve mně vyvolává to největší znechucení je pokrytectví celého systému. Politici, ředitelé škol, učitelé, novináři – všichni ti společně lžou nejen sobě navzájem, ale ještě lžou i dětem. Namlouvají jim, že se pro ně dělá něco užitečného. Když ne pro nás, tak aspoň pro ty děti! Přitom jsou pobyty pro děti možná naopak ještě víc škodlivé, než kdyby zůstaly doma a utěsnily okna.

Ozdravné pobyty jsou natolik zvrácená a zvrhlá věc, že to, co zaznělo v reportáži ČT o Čeladné snad ani nemůže být všechno. Připadá mi, že mi ještě něco uniká. Jsou rodiče dětí opravdu tak špatně informovaní? To opravdu stačí pobyt nazvat “ozdravný”, a už jenom síla marketingového názvu každého “přesvědčí” o tom, že na pobytech je něco prospěšného? Pro děti by ve skutečnosti bylo možná prospěšnější a zdravější, kdyby raději zůstaly zavřené doma.

Vzniklo snad nějaké spolčení zdravotních pojišťoven, kraje a lokálních politiků? To je opravdu divoká představa. Možná bude vysvětlení jednodušší – pobyty se takto dělaly vždycky, tak proč v tom nepokračovat – systém vyhovuje všem.

Komentář ke zprávě MŽP chce rozšířit dotace na výměnu kotlů, pilotní má být Ostrava

Kroky ministra životního prostředí by snad ani nemohly být lepší. Splňují hned několik divokých představ mnoha aktivistů požadujících čistější ovzduší na Ostravsku.

Tak zaprvé mnozí poukazovali na to, že dosavadní dotace byly exkluzivně na černé uhlí. Palivo to není zrovna moc ekologické a věrohodné vysvětlení, proč má černé uhlí v dotacích exkluzivitu, se nikdy nedostavilo. V moravskoslezském kraji je černé uhlí jako palivo jistě populární víc než v jiných krajích, ale proč dotace omezit exkluzivně na černé uhlí?

Ministr Brabec teď přichází s tím, že nové dotace by měly být i na další typy paliv – biomasu i hnědé uhlí.

Další častá výtka: dotací je málo a chudí lidé si stejně kotel nevymění. Kotlů se vyměnilo jen mizivé množství.

Ministr Brabec chce toto řešit – spoluučást by měla být ještě nižší – aby si i ti nejchudší lidé mohli dovolit kotel vyměnit. Peněz z dotací by teď mělo být obrovské množství – až 9 miliard. To je takové množství, že jsme i v Hlídce Barona Prášila museli uznat, že to je dost peněz na výměnu významného množství kotlů.

Třetí výtka: Kotle se vyměňují tak nějak porůznu a pomálu, v globále to nemá žádný měřitelný dopad. Úspěch dotací je měřen tím, kolik žádostí je podáno, místo aby se sledovalo, zda došlo ke zlepšení ovzduší. Sám jsem rozhlašoval, že je třeba postupovat systematicky – každé opatření nějak v malém měřítku otestovat.

Ministr Brabec chce řešit i toto – pilotní projekt má být exkluzivně pro Ostravu. V Ostravě jsou sice jen 4 % domácností vytápěny kotly na tuhá paliva, ale je to město velké, a tak by se mohlo podařit na tomto velkém území dosáhnout toho, že tam nebudou prakticky žádné zastaralé kotle.

To máme celkem tři nejhlavnější výtky zcela jasně v záměrech ministerstva adresované.

Jak to celé dopadne? Nevím. Jak je patrné především ze smogových situací v těchto dnech, smog je všude rozprostřen tak nějak rovnoměrně. Vůbec se nedá při pohledu na imisní situaci říct, že víc smogu je poblíž vesnic a méně poblíž měst. Smog se zkrátka v Moravskoslezském kraji rozprostírá široko, daleko a rovnoměrně. Co když po úspěšné výměně kotlů bude tato situace nastávat i nadále. Jak se pozná, že výměna kotlů v Ostravě měla nějaký vliv, když ovzduší bude dál stejně špatné v celém Moravskoslezkém kraji?

Čekal bych, že na tyto otázky budou mít nějakou odpověď vědci. Naděje na zlepšení vědecké debaty jsem vkládal do Think-tanku Ostravské nebe, jeho první výstupy ale byly neskutečně jalové a plytké, další “sraz” má think tank až v lednu. Think tank na mě nedělá dojem toho, že by byl schopen přijít s nějakými aktuálními, novými nebo přínosnými postřehy.

Ač mi stále dělá obrovský problém uznat představitele chemického průmyslu jako kompetentního ministra životního prostředí, jeho současné kroky se snaží řešit to, co jsme já a jiní aktivisté kritizovali. Těžko říci, co z toho všeho ministrovi vnutila Evropská komise, se kterou byl nucen v poslední době intenzivně jednat. Jak známo, projekty, které chtějí získat evropské peníze, musejí mít jistou doložitelnou kvalitu – musí být například ověřitelné, že projekt má nějaký pozitivní vliv (= zlepšení ovzduší). Rovněž nelze očekávat, že slepou jednostranou podporu pouze černému uhlí by si komise nechala líbit (viz zde).

Možná všechny náležitosti ministrovi nadiktovali z Bruselu, možná jde o jeho vlastní uchopení problému. Ať tak či onak, zdá se současný vývoj až neuvěřitelně dobrý – too good to be true. Jediná lepší věc, co by mohla nastat, by snad bylo to vysněné skutečné zlepšení stavu ovzduší.

Obava zůstává jediná – co když jde podobně jako v případě předchozích ministrů pouze o starý známý trik – abychom se vyhnuli politicky ošemetné debatě o zastaralém znečišťujícím průmyslu, z jehož řad ministr pochází, rozpoutáme místo toho velkou debatu o ekologizaci lokálních topenišť. Postup předchozích ministrů byl pojištěn tím, že zaručeně nevedl k žádným výsledkům ani závěrům, nebylo možné konstatovat, že se něco zlepšilo nebo nezlepšilo, nebo zda se něco někdy vůbec zlepší. Postup ministra Brabce ale o závěry explicitně usiluje – vysloveně chce rychlý a viditelný efekt. Pokud tedy viditelný efekt nepřijde, bude nucen přiznat, že jeho plány selhaly, nebo že lokální topeniště nemají takový vliv, jak se nám snaží ledaskdo namluvit.

Když jsem před necelými třemi lety vydal vcelku populární článek Jsou obyvatelé Moravskoslezského kraje prasata, myslel jsem si tehdy, že se nacházíme uprostřed krátké epizody, kdy je běžné slýchávat, že domkaři často topí v kamnech odpadky, což je příčinou velkého znečištění ovzduší především v Moravskoslezském kraji. Měl jsem za to, že se jedná pouze o jistou aktuální módní vlnu, a že to rychle pomine.

O tři roky později

Bohužel, nestalo se. Před několika dny jsem bědoval nad článkem v Karvinském Deníku, který uvádí, že domkaři topí “často také neekologickým palivem, jako jsou mokré dřevo, topné oleje, plast, komunální odpad a další.”

Toto ničím nepodložené tvrzení je zde navíc prezentováno v takovém kontextu, že to vypadá, že se jedná o fakt podložený studií ČHMÚ, přičemž tomu tak ve skutečnosti vůbec není – studie o ničem takovém nehovoří, zmiňuje pouze zastaralost kotlů, což je věc zcela jiná.

Pro tvrzení, že domkaři topí odpadky, existuje asi tak stejné množství důkazů jako pro tvrzení, že domkaři topí malými koťátky. Přestože druhé tvrzení by nikdo nikdy nebral vážně, to první se dlouhodobě považuje za akceptovatelné vysvětlení stavu ovzduší.

Několik dní jsem přemýšlel nad tím, jak je tohle všechno možné. Jak to, že před třemi lety nešlo jen o módní vlnu? Jak to, že za tři roky se vlastně vůbec nic nezměnilo? Jak je možné tak dlouho tvrdit něco, pro co nejsou žádné faktické důkazy?

Neuvědomil jsem si, že pořad Otázky Václava Moravce v listopadu 2011 s tehdejším ministrem životního prostředí Tomášem Chalupa šermujícím pet lahvemi naplněnými kalem a oleji nenastartoval pouze nějakou módní vlnu. Ten pořad tehdy totiž oficiálně posvětil na dlouhou dobu oficiální verzi příběhu.

Continue reading →

Vyzdvihování všemožných “nej” a “nejlepších / nejhorších 10” je dnes snad jediný myslitelný způsob, jak zaujmout pozornost širokých mas. Kam se hrabou složité statistické analýzy. Zabývat se ale “okrajovými” nebo “extrémními” hodnotami je ošemetné – znečištění ovzduší nevyjímaje. Nejvyšší naměřené znečištění může být způsobeno nějakým zcela nahodilým jevem – kolem měřící stanice zrovna projelo nákladní auto se špatně zakrytým prašným nákladem, nebo poblíž proběhla extrémně prašná bourací práce.

Je proto často lepší extrémních hodnot si nevšímat a zaměřit se na “běžnější” hodnoty, které už nelze považovat za nějaký nahodilý jev.

Tímto způsobem jsem se podíval na srovnání nejzaprášenějších měřících stanic v Evropě a jejich 18. nejhorších dnů (95. percentil) v roce 2012. Tedy, z každé Evropské země, kde se měří znečištění jemným prachem PM_2.5, jsem vybral hodnotu znečištění v 18. nejzaprášenější den nejzaprášenější stanice. Každému místu je tak “odpuštěno” dva a půl týdne nejextrémnějších smogových situací.

Jak je na tom Česká republika v tomhle srovnání? Špatně. I když vyloučíme nejhorších 18 (5 %) dní, znečištění ovzduší je stále extrémně vyšší než ve všech ostatních zemí s výjimkou Polska. Tato statistika demonstruje, jak se Moravskoslezský kraj v těch nejhorších smogových obdobích extrémně dusí po opravdu dlouhou dobu.

Asi nikoho nepřekvapí, že onou stanicí v Česku jsou Věřňovice. V intervalu 110 – 130 se pohybují i stanice Ostrava – Přívoz, Bohumín a Třinec.