Česko je často zmiňováno jako jedna z nejateističtějších zemí vůbec, zatímco jeho soused Polsko je naopak nábožensky založené velmi silně. Tento rozdíl ale bledne, když se podíváme na statistiky vnímání homosexuality. Statistika ukazuje, kolik lidí považuje homosexualitu za morálně nepřijatelnou, morálně přijatelnou, nebo za něco, co není otázkou morálky. Již několik lidí se zaměřilo na to, že Česká republika má nejvyšší podíl lidí, kteří považují homosexualitu za morálně přijatelnou.
Takový pohled ovšem zcela opomíjí jistou povýšenost obsaženou v tom, že homosexualita je zde jako něco, co by mělo být posuzováno z hlediska morálky. Je to přece stejně absurdní, jako kdyby mělo být zvažováno, zda je morálně přijatelné mít modrou barvu očí.
Ostatní zkoumané jevy ve stejném výzkumu byly typicky činnosti lidí vykonávané na základě více či méně svobodného rozhodnutí – rozvod, pití alkoholu, nevěra, předmanželský sex, hráčství. Ač může být člověk v životě často dotlačen do stavu, kdy například rozvod je jediná možnost, jak řešit těžkou životní situaci, těžko lze podobně uvažovat o sexuální orientaci – u té si lze těžko představit, že je možné “zatnout zuby” a mít na základě vlastního rozhodnutí sexuální orientaci jinou.
Jen 27 % Čechů si myslí, že homosexualita není otázkou morálky. To je zhruba stejné množství jako v nábožensky mnohem více založených zemích jako Polsko, Španělsko nebo Itálie. ČR se tak jeví na jedné straně jako ateistická země, ale konzervativnost pohledů se dá srovnat s nábožensky silně založenými zeměmi. Zajímavou otázkou by bylo, co vlastně pro Čechy znamená, že jsou ateisté, a jak je to skutečně odlišuje od jiných zemí.
Ještě se ale na chvíli vraťme k těm statistikám.
V takové Kanadě nebo Francii celá polovina dotázaných neposuzuje homosexualitu z hlediska morálky – sexuální orientace tam není pro celých 50 % lidí něco, co by bylo potřeba nějak blahosklonně posuzovat. Kvůli metodice výzkumu pak paradoxně tyto země dosahují nižšího výsledku pro možnost “morálně přijatelné”, než ČR, a statistiku proto lze snadno dezinterpretovat tak, že ČR je k homosexualitě dokonce nejpřátelštější zemí.
Často se stává, že různá sdělení si žijí vlastním životem tím, jak je různě interpretují jejich různí příjemci. U statistik to platí dvojnásob:
Vylučuje odpověď “není morální otázka” nutně negativní postoj dané osoby? Mohu to považovat za zvrácenost, perverzi a čin proti přírodě, aniž bych do toho tahal “morálku”?
V poslední době se dost často setkávám s tím, že člověk, který nevěří v Boha ani se nehlásí k nějakému konkrétnímu náboženství, věří tomu, co mu řekne kartářka (sic). Nechápu, proč si nezajde k psychologovi, když má pocit, že potřebuje radu autority nebo se nepřidá třeba ke křesťanství, top náboženství posledních 2000 let, když má touhu po nadsmyslnu. Zdá se mi proto, že to s opravdovým ateismem v Česku nemusí být tak horké a že spousta lidí je, jak to — docela drze — říkají někteří křesťani o ateistech, “na cestě”, že Boha zajím jen hledají, ale nenachází.
Možná, že i část odpovědi je i v tom, že “nevěřit” je v Česku kulturní normou (od tajných protestantů za Rakouska po podzemní církve za bolševika), stejně jako v USA, Španělsku a jinde “věřit” (v USA by bylo IMHO větším problémem, kdyby kandidát na prezidenta o sobě tvrdil, že je ateista než, kdyby se hlásil k mormonství); jestli to ale má konkrétní dopady na jednání jednotlivce, zůstává pro mě otázkou..