Vzdělání má člověku nejspíše umožnit co nejlepší uplatnění ve společnosti. Teoreticky by mělo platit, že čím vyššího vzdělání nebo alespoň čím většího množství vzdělání člověk dosáhne, tím lépe by měl být ve společnosti uplatnitelný. Přestože někteří rádi tvrdí, že humanitní obory nacházejí uplatnění ve společnosti obtížně, opak je ve skutečnosti pravdou – absolventi humanitních oborů mají v porovnání s absolventy jiných oborů velmi dobré uplatnění na trhu práce. Statistiky dokládají opravdu pouze to, že čím více vzdělání člověk absolvoval, tím lepšího uplatnění může dosáhnout.
Zároveň mnoho lidí může doložit, že ideální čas na vzdělávání je v relativně mladém věku a ve starším věku už učení se novým věcem nejde člověku tak snadno.
Z výše uvedených předpokladů by se dalo dovozovat, že čas strávený na vysoké škole (nebo i na jakémkoliv jiném stupni vzdělávacího systému) je nejvhodnější věnovat studiu co největšího množství znalostí. Je to vhodné jak pro jednotlivce, tak pro společnost jako celek, protože jen tak může jednotlivec přinést společnosti v budoucnu co největší užitek, protože bude při své činnosti pro společnost uplatňovat co nejširší množství znalostí a myšlenkových postupů.
Pokud bychom tedy měli uvážit, co je pro jednotlivce i společnost výhodnější – zda by si student měl při studiu přivydělávat brigádami, nebo by měl trávit více času studiem nad rámec základního povinného množství předmětů, případně akademickými či výzkumnými projekty, jeví se jako zřejmé, že je vhodnější to druhé. Každý by měl snažit se za dobu svých studií nabrat co největší množství vědomostí a myšlenek. Společnosti pak tento čas vrátí tím, že se uplatní na vyšší, kvalifikovanější pozici, vyjádřeno penězi pak na daních společnosti vrátí více peněz. Z pohledu společnosti studentova brigáda za minimální mzdu mnoho užitečného nepřinese – na daních se odvede státu minimum a o stejnou pracovní pozici se nejspíše uchází celá řada dalších lidí, kteří na trhu práce nemohou najít uplatnění v zaměstnáních vyžadujících vyšší kvalifikaci.
Dá se tedy přesvědčivě argumentovat, že je pro studenta i společnost výhodnější, když student nebude trávit svůj volný čas, víkendy a svátky nějakou nekvalifikovanou prací, ale naopak studiem. Zájem studentů i společnosti by měl být, aby se mohli studenti studiu věnovat co nejvíce.
Píšu o tomhle všem protože se v posledních dnech převalila českým Facebookem vlna silně negativních reakcí na komentář Matěje Stropnického. Ten chce, aby prodavači a prodavačky v obchodech byli zákonem chráněni a o svátcích měli vždy volno. Jedna studentka na jeho názor reagovala tvrzením, že svátky jsou časem, kdy je pro studenty ideální přivydělat si na nějaké brigádě. Matěj Stropnický na to reagoval tvrzením, že studenti by měli spíše než o práci o svátcích žádat o vhodné podmínky ke studiu.
Tento jeho komentář spustil záplavu opravdu silně negativních a velmi často dokonce vysoce nenávistných reakcí.
Měli by studenti pracovat o svátcích, nebo by se měli učit? Moje úvaha výše naznačuje, že by se měli spíše učit a je to v nejlepším zájmu jak jednotlivých studentů, tak i společnosti jako celku. Na druhou stranu je zde ale i realita dneška a v ní je pro mnoho studentů nejspíš opravdu bytostně nutné, aby si mohli při studiu přivydělat a svátky jsou časem, kdy nemusí docházet na přednášky ani semináře.
Jde tedy o dva různé pohledy, které ale nejsou nutně v rozporu. Oba jsou do značné míry pravdivé, zcela jistě ne absolutně – zjevně není možné říct, že jeden by byl naprosto vždy zcela pravdivý a univerzálně platný a druhý za jakýchkoliv podmínek zcela nepravdivý.
Dalo by se i přemýšlet o nějaké syntéze obou názorů – obchody by mohly mít možnost o svátcích zaměstnávat pouze a výlučně brigádníky. Nebo by mohly mít otevřeno pouze čtyři hodiny. Nebo nějaká jiná možnost.
Je ale zarážející, když si inteligentní lidé myslí, že jejich pohled na věc je absolutně a vždy pravdivý a musí dostat absolutní přednost před pohledy ostatních lidí, jejichž pohled na věc je naprosto chybný a špatný. Debaty by měly ideálně probíhat tak, že se nejdříve k tématu přednese několik různých pohledů na věc, a pak se bude debatovat o tom, proč je který pohled na věc více či méně relevantní, případně v jaké jiné situaci by byl který jiný pohled na věc více relevantní, případně zda by bylo přínosnější, kdybychom v té jiné situaci byli.
Přestože debaty na internetu existují tak dlouho jako internet sám a internet prošel velikým vývojem, vypadá to že debaty uvázly v debatním pravěku. Existuje sice několik projektů a iniciativ, které se snaží úroveň debat na internetu různými způsoby pozvednout, do hlavního proudu se ale žádná zlepšení prakticky vůbec nedostávají. Debaty na Facebooku připomínají debaty z dřevních dob internetu – jsou plné nenávistných osobních útoků.
Facebook se tímto tématem zabývá spíše ad hoc – v souvislosti s uprchlickou krizí bylo možné zaznamenat nějaká vyjádření, že by Facebook rád dělal pro zlepšení úrovně debat víc, jinak ale vše funguje při starém. Kdokoliv může napsat cokoliv a obsah se odstraňuje teprve až když víceméně porušuje zákony nebo když se vlastník stránky rozhodne, že se bude mazání příspěvku sám ve svém čase věnovat. Žádné prvky, které by debatu nějakým způsobem automatizovaně kultivovaly neexistují. Typická debata nejde směrem nahoru – neobjevují se stále zajímavější a stále více přínosné komentáře, které by posouvaly pohled na věc všech zúčastněných dál, naopak se objevují komentáře, které táhnou debatu dolů – do negativity, osobních útoků, mimo téma, do reakcí na reakce na reakce, a tak dále.