Další den … stejný den … internet

Stále stejný. Pokus o poezii a co mi dal a vzal internet.Hodina za hodinou,
tik tak tik – dny mi plynou,
í er cé a áj sí kjú,
nezapomeň er es es.

Internet mi dal možnost poznat mnohem více lidí, více názorů, více pohledů, než bych stihl poznat bez něj chozením někde povenku spolu s otravováním lidí svojí existencí. Už brzy. Brzy se posunu zase jinam. Smažu nadobro některé RSS zdroje. Pokusím se najít nějaký lepšejší diskusní server. Začnu něco dělat. Nebo nezačnu, proč si to namlouvat. Potřebuju změnu. Směrem dopředu. Ne doleva nebo doprava, ne o devadesát stupňů, ne o sto osmdesát ani tři sta šedesát. Lidem v okolí venku přestávám rozumět a přestávám chtít jim rozumět. Neznamená to, že se s nimi přestanu bavit. Někdy je s nima sranda a o to jde. Nemůžu jít z extrému do extrému a ani se zastavit, na to jsem moc mladej. Ani se uzavřít, ani se dělat cavyky.

Jo a přečíst si tenhle příspěvek znovu zítra – to bych chtěl 🙂