Nedávné otravy lidí methanolem v alkoholu velice silně podtrhávají hlavní příčinu všech problémů České republiky.
Unavuje mne pořád dokola poslouchat, jak jsou za všechny problémy obviňováni politici, jak lidé neustále nadávají politiku. Za své problémy si v České republice mohou lidé sami. Pokud by případů, kdy nějaký politik něco zpackal, bylo málo, dalo by se hovořit o tom, že to a to byla konkrétní chyba jednoho konkrétního politika, nebo nějaké skupiny. Že to a to ministerstvo ovládl ten a ten břídil, a začal dělat špatné věci. Pokud ale má jedna země za sebou tolik neuvěřitelných průserů, jako je divoká privatizace, kauzy typu lehké topné oleje, privatizace bytů a OKD, nesčetné prohrané arbitráže, pokuty za rozkradené dotace EU, spousty korupčních kauz, a spousty a spousty jiných kauz, začíná být zjevné, že tady smrdí něco jiného.
Zvlášť patrné je to u poslední methanolové kauzy – o tom, jaký šlendrián panuje ve výrobě alkoholu referovala například novinářka Lorencová již před čtrnácti lety, a to dokonce v celostátní televizi! Navíc vyplývá na povrch, že o tom, v jak obrovské míře se to děje ví i v současnosti veliká spousta dalších lidí. Ptám se všech – kde jste byli, a co jste dělali, když jste o tomhle zaslechli tehdy?! Čekali jste, že to za vás vyřeší někdo jiný? A když po nějaké době nevyřešil, co jste dělali pak? V co jste doufali? A pokud jste o tom tehdy nezaslechli, jak je to možné? Proč jste raději četli Blesk? Proč jste se nezajímali o opravdové problémy? Proč jste nevyhledávali podstatné zprávy, jako je tato?
Lidem prostě tyto věci nevadí dostatečně na to, aby se zvedli ze svých gaučů, a udělali proti těmto věcem něco víc, než jednou za čtyři roky šli k volbám a tam si vybrali menší ze dvou zel.
Je to tak do očí bijící fakt, až je to zarážející. Pokud vás někdo fackuje, a vy jen stojíte a nastavujete tvář, pak dotyčný pravděpodobně bude pokračovat dál a dál. Podobně je to se všemi podvodníky a zkorumpovanými lidmi okrádajícími a rozkrádajícími tuto zemi. U nich akorát platí, že někteří si časem nakradou dost, a pak si řeknou, že už jim to teda stačí – a pustí na své místo někoho jiného
Uklizení lidí jako Pospíšil nebo Lessy je tak neskutečně neuvěřitelná drzost vůči lidem této země, až se zdá nereálné, že to někomu mohlo projít, přesto – prošlo.
Nejvíc otravné je to, co obvykle nastává, když člověk mezi svými známými vyjádří, že ho nějaký veřejný problém štve tak, že pro to chce něco udělat – přidat se k nějakému sdružení, zajímat se o problém ve svém volném čase, psát politikům a jiným lidem, sbírat podpisy, nebo dokonce se problém snažit nějak alespoň z minimální části řešit, či snad změnit své každodenní chování, vystoupit ze vzorce, z davu. Například pak nastává to, že je člověk zaškatulkován jako jakýsi potrhlý aktivista.
K sakru, tato země má tolik problémů, že je načase, aby se aktivistou stal úplně každý, včetně kojenců, abychom stihli alespoň část problémů vyřešit v horizontu dejme tomu následujících dvaceti let.
Veškerá hrdost na sametovou revoluci mi v poslední době přijde více než odporná – to je opravdu vše, na co se většina lidí za dvacet let zmohla? Dojít na náměstí a zacinkat klíči? A pak si následujících dvacet let u televize stěžovat, že “za tohle jsme klíči necinkali?”
Ta schizofrenie lidí, kteří ani nejsou schopni podepsat nějakou internetovou petici, a raději se s vámi pustí do řeči o tom, že internetové petice nemají moc význam, a raději by se mělo dělat něco jiného. Ale sami nic jiného nikdy neudělají. Jejich skrytý vnitřní strach a nerozhodnost svůj podpis někam připojit, to mne rozčiluje.
Je nás tady přiliš málo na to, aby se problémy vyřešily samy, nebo aby je vyřešil jakýsi takzvaný stát. Myslím, že už uplynula spousta času, abychom mohli s Einsteinem konstatovat, že jen blbec provádí naprosto stejný experiment znovu, a čeká, že dostane jiné výsledky. Pokud všichni opět jenom půjdou na konci volebního období k dalším volbám, zvolíme si další, pouze trochu jinou bandu zkorumpovaných nebo zkorumpovatelných lidí, stane se zase to samé – nic se nezmění.
Jak z toho ven? Mám nějakou radu? Mám jen pár námětů na to, co může každý udělat.
- První rada bude nejvíc kontroverzní. Rada zní: nechoďte k volbám. Nebo lépe řečeno – nejděte k volbám. Vystupte na chvíli z programu. Vykašlete se chvíli na to. Nevolit je taky legitimní vyjádření názoru. Jednak tím vyjádříte, že je zde skupina voličů, která nechce přistoupit na to neustále opakované divadlo. Ale zároveň s tím je tu i druhá výhoda – získáte velice osvobozující odstup od všech půtek, které se ději před vašima očima každý den. Den ode dne jsem čím dál víc šťastnější, že jsem u posledních voleb do Poslanecké sněmovny nevolil. Mnohem lépe teď vidím všechny lháře napříč politickým spektrem. Necítím sebemenší potřebu kohokoliv obhajovat slovy “ale on to myslí dobře”, jak se mi spousta jiných lidí snaží tatíčkovsky vysvětlovat, když někdo ze současných politiků, které volili, udělá nějakou pitomost.
- Druhá rada zní: najděte si téma, které vás zajímá, a ponořte se do něj víc. Nečtěte jen články v novinách, ale snažte se o věci zjistit mnohem více. Jakmile o nějaké problematice získáte více informací než tzv. obyčejný člověk, začnete si všímat, jaké nesmysly jsou politici schopni veřejně tvrdit – protože si mohou dovolit říkat nesmysly o věcech, o kterých stejně většina lidí nic neví. Najednou uvidíte politiky obrazně řečeno nahé. Těžko slovy popsat, jak moc vás tato zkušenost obohatí a změní.
- Třetí, asi nejdůležitější a základní rada: Myslete kriticky. Zpochybňujte vše. Zakažte si kohokoliv jakkoliv pro cokoliv adorovat a u kohokoliv předpokládat, že jeho názory jsou vždy správné. Je to nechutné a způsobilo to v minulosti spoustu neštěstí. Mějte svoje názory. Nemějte názory někoho jiného jenom proto, že někdy předtím řekl něco, s čím jste souhlasili.
- Všímejte si lidí s opravdu západním myšlením, lidí nepostižených zatuchlou českou povahou. Zatuchlou českou povahu vidím všude tam, kde je určitý typ lidí s podivným chováním následujícího charakteru. Tito lidé dělají svou práci zodpovědně, uznávají “ty správné” hodnoty a neschvalují kdejaký šlendrián. Ale jednou za čas nad něčím přivřou oči. Jednou za čas dělají, že nevidí. Jednou za čas udělají něco maličkého pro nějakého kamarádíčka. A přivřou oči i když vidí, že pro kamarádíčka dělá něco i někdo jiný. Protože ten někdo jiný třeba přivře oči, až zase budu něco podivného dělat já. Tímhle nechci říct jenom “neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky”. Situace je tak špatná, že tady je třeba říct zcela jasně: “napráskej každého sráče, který si vezme jakkoliv malý úplatek.” Jak už bylo spousty lidmi naznačeno – nemáme v češtině slovo pro whistleblowera. Člověka, který zapíská na píšťalku, a bez váhání ukáže na špínu. Máme jen slovo “práskač”, které je jednoznačně negativní. A tak touhle limitací jazyka lidé i nesprávně vnímají možnost někoho “napráskat”. Jakkoliv odpudivě to zní, říkám – práskejte na své okolí. Pokud ztratíte nějaké přátele, zamyslete se, jestli o takové přátele vlastně stojíte.
Vám všem, kterým něco vadí, ale nechtějí nic z výše uvedeného dělat, vzkazuji: dobře vám tak. Neměli jste je volit. Nemáte volit koho jiného? Dobře vám tak – nikoho jiného jste se nesnažili najít nebo podpořit. S nikým jiným jste se nespojili. Nic jste nezkusili. Nic jste neudělali, nijak jste svou nespokojenost nezhmotnili.
Kapitolou samou pro sebe je nízká “politická inteligence” lidí obecně. Tendence lidí politikům skočit na lep a uvěřit jim kdejaký slib. Tendence posuzovat politiky na základně naprosto podružných kritérií. Neschopnost se v politické situaci zorientovat. Neschopnost vidět, že většina tzv. “problémů” a “témat”, které politici přinášejí na politické divadlo, jsou umělé problémy, které byly již dávno na politických scénách v jiných zemích. A čeští politici zde pouze přehrávají stejnou předcvičenou televizní debatu, jaká se už odehrála jindy a jinde. To, co politici tvrdí, že trápí tuto zemi – příliš nízké daně, nebo příliš vysoké daně – příliš velké výdaje, nebo příliš malé výdaje – to přesně tuto zemi vůbec netrápí. I kdyby na tyto problémy existovala správná odpověď, a tu se podařilo prosadit a uzákonit, této zemi to nijak výrazně nepomůže. Navíc ta odpověď neexistuje.
No, Tys nemohl sledovat to davové šílenství po cinkání klíči. Takže nemáš tu správnou představu, kolik lidí bylo Havlem & comp. nadšeno, jak mnoho mu jich lezlo do zadku, ale i jiným politikům. A v atmosféře davového šílenství je velmi těžké někomu vykládat, že král je nahý. Umlátili by Tě čepicemi. Teprve po roce 2000 se začalo toto lámat a lidi již získávali kritický pohled na věc. Ale i tak – jen někteří. Je to smutné, ale je to tak. Až se opět z letiště Praha, Václava Havla, stane opět letiště Ruzyně, pak snad bude dobře. Bude to jeden z kroků, které je třeba udělat. Až po dlouhé době si lidi uvědomí, kdo že to tu všemu šéfoval a jak byl hloupý, pak se snad věci začnou dostávat do správných kolejí. Doufám. Ale třeba se pletu.