Politici, okamžitě zastavte plošné dotace na čisté ovzduší!

V poslední době již na tento blog o znečištění ovzduší příliš nepíšu, především protože téma se jistým způsobem vyčerpalo. Nevede se už prakticky žádná veřejná debata o tom, jak kvalitu ovzduší vlastně zlepšit, a pokud ano, tak se pouze opakují věci dávno známé a nové poznatky se nesetkávají s téměř žádným zájmem.

Mezi laickou, vědeckou i politickou veřejností existují zcela protichůdné názory v tom, jak problém uchopit. Znečištěné ovzduší je těžký balvan uvázaný na několik různých lan, kdy každé z nich je různými jednotlivci nevýznamnou silou taženo zcela jiným směrem než lana ostatní, a ve výsledku tak balvan stojí stále na stejném místě.

Znečištěné ovzduší se jeví jako neřešitelný problém:

  • Nevíme, co znečištěné ovzduší přesně způsobuje, takže nevíme, kterou složku problému řešit.
  • Zřejmě ani neexistuje žádný opravdu jednoznačný způsob, jak zjistit, co znečištění způsobuje.
  • I kdybychom věděli, čím je znečištěné ovzduší přesně způsobováno, tak není vůbec zřejmé, že bychom byli ochotni zaplatit cenu, kterou by stálo daný problém odstranit.
  • V mnoha případech dokonce tu cenu ani neznáme.

Je to zkrátka chaos.

Co se dá v této situaci vůbec dělat? Jak obhájit nějaký konkrétní způsob řešení problému, když není dokázáno, že opravdu řeší skutečné příčiny? Jak ověřit úspěch nějakého jednotlivého opatření, když úroveň znečištění ovzduší se každý rok vyvíjí trochu jinak, především v závislosti na počasí? Průmysl každý rok vypouští jiné množství škodlivin, topná sezona vypadá každý rok taky trochu jinak.

Všimněme si, že například vládní programy výměny kotlů nejsou vydávány za úspěšné protože by snížily znečištění ovzduší. Jsou vydávány za úspěšné především proto, protože se podařilo vyměnit určité množství starých kotlů za nové. To je ale přece zcela absurdní měřítko! Původním záměrem přece nebylo snížit průměrné stáří kotlů, cílem bylo čistější ovzduší! To vůbec nemusí se stavem kotlů souviset, a pokud se souvislost nedá ověřit, šlo možná o zcela zbytečný program.

Tady někde končí uvažování průměrného českého politika. Nedá se dělat nic jiného, než někam prostě nalít peníze, celý postup veřejnosti úspěšně marketingově prodat, a pak už jen děj se vůle boží.

Přitom se toho dá udělat víc.

Problémů jsme již vyjmenovali celou řadu, ale přidejme ještě jeden, zásadní: neklademe si otázky.

Snad úplně každý má jasný názor na to, co způsobuje znečištěné ovzduší. Jedni si myslí, že průmysl, jiní, že doprava, jiní obviňují lokální topeniště. Dobrá, ale jak z těchto přesvědčení udělat něco víc než jen jistou formu skoro až náboženské víry? Jak pouhé přesvědčení ověřit?

Pokud přijmeme předpoklad, že za znečištěné ovzduší například skutečně mohou lokální topeniště, jak můžeme pravdivost tohoto přesvědčení nějak vyzkoušet? Těžko přece můžeme obratem zmodernizovat úplně všechna lokální topeniště v celém Moravskoslezském kraji a kvalitní topivo rozdávat všem zadarmo, abychom mohli opravdu zcela jednoznačně říct, zda za znečištěné ovzduší lokální topeniště nakonec opravdu mohla. Když bychom zjistili, že tomu tak nebylo, tak by to byly zcela vyhozené peníze – takové riziko nebude nikdo ochoten podstoupit. A pokud za znečištěné ovzduší opravdu mohla, možná nebylo třeba jít až tak daleko – možná zcela stačilo pomoci jenom trochu. Ať tak či onak, jedná se o zcela nevhodný a prostředky plýtvající postup.

I tento problém ale má řešení. Jaké? Vlastně velmi jednoduché, jenom doposud nevznesené a v Česku zatím poměrně exotické.

Každý nápad lze nejprve otestovat v malém měřítku.

Tento přístup vyžaduje pochopitelně trochu více mentálního vypětí, než hloupé nalití peněz do nějakého nápadu. Vyžaduje to především dobré porozumění statistice a pochopení, jak nějaký nápad opravdu otestovat, kdy jej prohlásit za funkční a kdy za nefunkční.

Jak by to mohlo fungovat v praxi? Jde především o vhodný výběr takzvaných sledovaných a kontrolních skupin – kandidátů pro takřka laboratorní experiment.

Schopní statistici by měli vybrat vhodné dvojice obcí v Moravskoslezském kraji. Takové, které mají například podobný počet obyvatel, podobnou úroveň zástavby, podobné množství a podobnou strukturu typů lokálních topenišť, a především kde bývá velice podobná úroveň znečištění ovzduší. Natolik podobná, že když by se jeden rok v jedné z těchto dvou obcí úroveň znečištěné začala výrazně odlišovat, tak by bylo možné s velmi vysokou mírou důvěryhodnosti konstatovat, že opatření v dané obci opravdu zafungovala.

A pak stačí udělat jediné – náhodným losem obce rozdělit na sledované a kontrolní, a do sledovaných obcí výrazně a systematicky investovat opravdu zásadní prostředky na snížení vlivu lokálních topenišť. V dotacích lze jít v tomto případě opravdu výrazně vysoko, protože pracujeme jen s několika málo vybranými obcemi – celkové náklady zůstanou relativně nízké, i kdybychom třeba rozdávali moderní kotle a kvalitní palivo prakticky zadarmo. V průběhu budeme v obou skupinách obcí měřit znečištění ovzduší, a na konci testovacího období porovnáme sledované a kontrolní obce, abychom vyhodnotili, zda daná opatření sledované obce nějak – statisticky významně – odlišila od obcí kontrolních.

V tom je největší rozdíl od programů, které jsou cíleny plošně na úplně celý Moravskoslezský kraj. U takových nemůžeme konstatovat, zda byly účinné, protože není jak ověřit, zda ke snížení znečištění ovzduší nějak přispěly – znečištění ovzduší je každý rok a každý měsíc trochu jiné a programy stejně většinou startují “v pilotním režimu”, kdy se v průměru v každé obci vymění jen několik málo kotlů. Na začátku se totiž vždy někdo domnívá, že na konci takového “pilotní fáze” bude nějak možné ověřit její úspěch, a na základě toho rozhodnout o pokračování. Úspěch ale, jak už jsme zjistili, se v případě těchto programů “měří” zcela absurdním způsobem, a skutečný dopad změřit nejde kvůli faktorům jako je proměnlivost počasí a dalších vlivů, které nikdy nemůžeme všechny zahrnout do našeho uvažování.

Navrhovaný postup možná dává dobrý smysl, jenže to bychom se nemohli pohybovat v české politice, kde je silná převaha povrchního a primitivního přemýšlení bez snahy problému opravdu přijít na kloub.

Pokud bych tedy měl požadovat jednu konkrétní věc, kterou lze na cestě k lepšímu ovzduší udělat, bylo by to, jak nadpis článku praví, okamžité zastavení plošných dotací a reálné otestování jejich plného potenciálu na vybraných obcích.

Mám ale pocit, že něčeho takového se nikdy nedočkám. Občas se sice objeví někdo, kdo navrhuje složité problémy řešit tímto systematickým postupem testování hypotéz, většinou jde ale o lidi mimo politiku, kterým politici nevěnují pozornost.

Pokud vám nápad přijde jako zajímavý, zkuste o něm napsat svému politikovi a říct o něm svým známým. Třeba se jednou složité problémy začnou řešit systematicky a ne chaoticky.

This entry was posted in Kritické myšlení, Prach a čistota ovzduší. Bookmark the permalink.

One Response to Politici, okamžitě zastavte plošné dotace na čisté ovzduší!

  1. Pingback: Jak bych řešil znečištěné ovzduší | JAB

Comments are closed.