Politický kompas z politicalcompass.org jsem hodně dávno vyplňoval minimálně dvakrát, ale teď už delší dobu ne. Stále více věcí mi totiž připadá jako falešné dilema a odpovídání je tak často velmi složité a stojí hodně přemýšlení.
Teď jsem si řekl, že odpovědi vyplním ještě jednou, ale tentokrát celý test udělám třikrát:
Nejprve co nejlépe a nejblíže mým aktuálním preferencím (červený bod)
Podruhé zaujímám postoje více vyhraněné, bližší mému vnitřnímu subjektivnímu přesvědčení (černý bod)
Potřetí dávám co největší prostor jinému vcelku ještě představitelnému pohledu na věc (bílý bod)
Výsledky mi dávají docela smysl
* jsem pořád v zeleném kvadrantu, ať dělám co dělám
* více emocí ze mě dělá většího liberála, ale ne většího levičáka
* větší otevřenost jiným názorům a méně emocí mi ubírá na levicovosti mnohem více než na liberálnosti typu veřejné debaty
Otázky:
* platí tyto závěry obecně pro většinu lidí?
* v dnešní době jsou média kvůli Facebooku jako významnému zdroji čtenářů nucena být více zkratkovitá a více emotivní, takže se více probírají témata dělící společnost na liberály a autoritáře; je to něco pouze dočasného, nebo jsme našli “nové maximum” a takhle to nějakou dobu zůstane?
* i politické kampaně v poslední době velice často spíše než ekonomická pravo-levá témata řeší témata liberální / autoritářská; proč tomu tak nebylo dříve?
* je z toho cesta ven?
* můžeme se někdy všichni “potkat uprostřed”? zdá se, že je to nemožné, protože nakonec máme všichni nějaký vlastní zájem, jak moc může jít vlastní zájem stranou?
* v historii se lidé často byli ne za vlastní zájem, ale za nějakou vyšší pravdu, za “budoucí generace”, apod.