Diverzifikace rizika MSK

Z dob, kdy mne ekonomie ještě příliš nezajímala, si jako jednu z mála věcí pamatuji zaklínadlo “diverzifikace rizika”. Je to poučka, která nám radí, že své investice bychom neměli směřovat jen jedním směrem, protože se vystavujeme riziku, že dojde k nějaké nečekané události, a investice se velice nevyplatí. Lépe je investovat do více věcí zároveň, a nejlépe do takových, které se vzájemně vylučují. Tedy, jako učebnicový příklad, do deštníků a opalovacích krémů. Když by náhodou v budoucnu vůbec nikdy nepršelo, vydělám alespoň na opalovacích krémech. Riziko špatného rozhodnutí a nejisté budoucnosti se rozloží do více věcí zároveň a značně se minimalizuje možná ztráta. Toto myšlení zřejmě zcela chybí mnoha lidem v Moravskoslezském kraji.

V posledním čísle magazínu Horník se kromě laciných narážek na “ekologické aktivisty” objevila ještě jedna pozoruhodná myšlenka. “Prezident” Sdružení pro rozvoj MSK Pavel Bartoš zde prezentoval svoji vizi “rozvoje” Moravskoslezského kraje.

Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje založilo infoportál Čelíme recesi. Jakým směrem by se podle vašeho názoru měly ubírat úvahy, jak čelit současné recesi?

Už někdy v předminulém století, když bylo na Ostravsku a Karvinsku objeveno uhlí, vznikl v tomto regionu unikátní průmyslový řetězec. Ten začíná uhlím, pokračuje výrobou koksu, železa a oceli a končí navazující strojírenskou výrobou. […] Perspektiva našeho kraje spočívá v udržení tohoto řetězce, který nám dává komparativní výhodu, co nejdéle. […] Kdyby se ale některá z částí tohoto řetězce ztratila, nabourá to celý systém […]

Tohle je zářný příklad myšlení, které v budoucnosti vytváří riziko velkých regionů s obrovskou nezaměstnanosti. Nejen, že by pan Bartoš podporoval exkluzivně strojírenskou výrobu, on by ještě navíc všechnu ostatní činnost směřoval tak, aby vše záviselo na strojírenské výrobě! Tedy, nejen, že když dojde k úpadku strojírenské výroby, tak poroste nezaměstnanost ve strojírenství. Ještě k tomu navíc – aby toho nebylo málo – přijdou o práci globálně všichni ve všech odvětvích, protože úplně všechny ostatní činnosti – těžba uhlí, výroba koksu, výroba železa – na strojírenství přímo závisí.

V angličtině se tomu říká Single point of failure, a označuje tento pojem jedno místo, které když selže, tak způsobí pád celého složitého systému, protože celý systém je na tomto jednom bodě závislý.

Co hůř, podobně bídné myšlení lze nalézt i u samotných karvinských horníků. Ti argumentují, že je potřeba těžbu pod Starým městem u Karviné provést, jinak že přijdou o práci. Tyto horníky zřejmě vůbec neděsí to, že zdroj jejich obživy je závislý na těžbě pod jedním jediným územím. Co mají tito horníci v plánu dělat, až by se vše pod Starým městem vytěžilo? To jim samotným nevadí, že jejich osud visí na háčku, a horizont jistoty zaměstnání je tak krátký a nejistý? Opravdu je těžba pod Starým městem u Karviné řešením?