Čí zájmy zastupují Karvinští zastupitelé?

Vrátil bych se k minulému výběru toho nejlepšího z diskuze s OKD. Z diskuze bylo patrné, že představitelé města vyvolávají v mnohých obyvatelích pocit, že nedostatečně zastupují jejich zájmy. S těžební společností schůzi uspořádalo samotné občanské sdružení, nikoliv představitelé města. Ti na schůzi přišli jako hosté, a mimo jiné tvrdili, že například problémy s nezaměstnaností řešit nemohou, že je to pro ně úkol příliš velký, a měl by ho řešit stát. Je to další z řady výroků, kdy představitelé města tvrdí, že s daným problémem nemohou nic dělat. Rád bych se u této městem Karviná neustále opakované reakce na chvíli zastavil.

Argumentace představitelů Karviné bývá takováto: jedná se o problém přesahující pravomoci města, nebo problém finančně či jinak příliš rozsáhlý na to, aby jej mohla řešit obec. Proto jej řešit nebudeme, a necháme, ať jej vyřeší vyšší instance – kraj nebo stát.
Tento postoj považuji za krajně antidemokratický. Proč? V demokratické společnosti jsou politici voleni proto, aby zastupovali zájmy těch, kdo je zvolil. Tedy pokud občany trápí nějaký složitý problém, na jehož řešení musí pracovat především vyšší samosprávní celky (kraje, stát), je úkolem nižších celků (obcí) občany v těchto procesech a jednáních zastupovat.

Normální reakce demokratického politika tedy není: problém je na mě příliš velký. Reakce demokratického politika má být: jsem členem (jsme členy) této vyjednávací skupiny, scházíme se s těmito představiteli kraje nebo státu takto často, z naší strany vznášíme tyto připomínky, poslední schůze se konala tehdy a tehdy a přednesli jsme tam za naši obec tyto připomínky; aby náš hlas byl slyšet, spojili jsme se s těmito dalšími obcemi a formulujeme tyto společné požadavky ^[1].

Nic takového zastupitelé Karviné pravděpodobně nedělají. Neutvářejí spolky se zastupiteli okolních obcí, které trápí zcela totožné problémy, jako Karvinou, a pravděpodobně se nepodílejí na žádných oficiálních vyjednáváních. To by ale mělo být tím hlavním úkolem každého voleného politika – účastnit se složitých vyjednávání a co nejvíce prosazovat zájmy těch, koho zastupuji.

Zastupitelé Karviné chápou svou práci omezeně pouze jako jakousi kontrolní a rozhodovací činnost. Tady schválíme rozpočet, tady podepíšeme tuto smlouvu, tady se rozhodneme, zda peníze dáme na tenhle projekt, nebo na támhle tu školu. To je velmi omezené chápání toho, co má politik pro občany dělat.

Pokud zvolení politici nezastupují zájmy svých obyvatel, pak tímto svým pasivním postojem naopak pomáhají zájmům těch, kteří si přejí zachovat současný stav věcí. Každý Karviňák by si měl sám za sebe zvážit, komu vyhovuje současný stav žití ve městě – ať už jde o vysokou nezaměstnanost, vysoce znečištěné ovzduší, nevyzpytatelnou těžbu, sociální situaci, atp. Mimo jiné je za každou situací vždy nějaká příležitost pro nějakou soukromou firmu z této situace, nebo-li “příležitosti” vydobýt podnikatelský zisk.

V čím zájmu je nevyjasněná situace kolem plánů těžby asi není třeba příliš komentovat. Laxnost přístupu k znečištěnému ovzduší je zase v zájmu průmyslových podniků, které znečištění vypouštějí. O obchodu s chudobou v podobě ubytoven sponzorovaných státem už toho bylo napsáno také hodně. I vysoká nezaměstnanost může být pro mnohé firmy prospěšná – vědí, že mohou svým zaměstnancům platit velmi nízké mzdy, protože se nemusí obávat, že by zaměstnanci “odešli za lepším.” Nic “lepšího” totiž typicky v daném místě není. Vysoká nezaměstnanost tak udržuje v provozu jinak mizerné firmy, které neumějí vydělat dost peněz na to, aby mohly dát více peněz zaměstnancům současným nebo aby přijaly zaměstnance nové.

Pozn.: Příkladem spojení vyjednávací síly více obcí může být i například toto. Zde ale politici opět nepochopili svoji roli až tak dokonale, protože se rozhodli zastupovat zájmy svoje (klid na práci) proti zájmům svých občanů (právo na informace, ochrana přírody). Každopádně jde o výmluvnou ukázku principu “když se chce, tak to jde.”