Na webu OstravaBlog před nedávnem vyšel můj článek z tohoto blogu. V diskuzi pod ním se objevilo pár věcí, na které bych chtěl krátce reagovat.
Já jsem s kvalitou ovzduší v místě svého bydliště – nedaleko Nové radnice – spokojen (až na některé výjimečné dny). Ale když někdy procházím čtvrtěmi, kde jsou rodinné domky, tak to bych se snad udusil!
To skoro vyznívá, jako že dotyčný je schopen posoudit kvalitu vzduchu svými vlastními smysly – pravděpodobně zrakem a čichem. To je velmi zavádějící, spousta nebezpečných látek není nijak cítit, stejně tak nejsou vidět. Například spalování dřeva produkuje prachové částice, ale spíše ty větší, které lze snáze vidět. Ty menší a pro lidský organismus nebezpečné vidět naopak nejsou. Vůbec je nebezpečné jakékoliv znečištění, ne jen to nadlimitní. Neplatí, že pokud je imisní situace v pořádku (nedosahuje limitů) – je ovzduší zcela zdravé. Účinky na lidské zdraví má i znečištění výrazně pod limity, tedy i takové, které není ani vidět, ani cítit.
V devadesátých letech bez milosti propustili 150000 horníků a co se stalo?? Nic. A ruku na srdce , kolik lidí ne enháčku mluví česky??
Toto je ukázka asi nejnebezpečnějších tendencí vůbec. Hraní si na “my” (zde Češi) a “oni” (cizinci nemluvící česky). Často ti, kdo nevěří vládní politice hovoří o tom, že cílem vlády je poštvat lidi proti sobě, aby “soused udával souseda”, abychom byli všichni zaneprázdnění dohady mezi sebou, a neměli čas kritizovat to, co dělá vláda. Ale tady se autor výše citované věty sám chytl do takové pasti. Místo soustředění se na problém, sklouzává ke kritice toho, že někde pracuje asi na jeho vkus příliš mnoho cizinců. Takovýto styl uvažování nikdy nikam nevede a páchá víc škod, než užitku.
Velké zdroje znečištění jsou problém, ale jejich výroba je prostě prašná a i kdyby se snažili sebevíc a odprašovali a odprašovali, tak stále budou vypouštět.
Zde pan Jakub vcelku logicky naznačuje, že nelze dosáhnout stoprocentního omezení emisí. S tím se nedá nesouhlasit, dosažení nekonečně účinného odprášení by stálo nekonečně mnoho prostředků. Problém je, že o chvíli později ten samý argument už neplatí:
Celkový podíl domácích topenišť na znečištění v kraji je 2 000 tun, což je cca 1/3. Pokud se podaří odstranit toto, tak je to dobře a ne že špatně.
Zde najednou autor projevuje nějakou naději, že se podaří odstranit celé znečištění jiného typu zdrojů. Buďto autor špatně vyjádřil myšlenku, nebo se dopustil chyby v myšlení. I pro lokální topeniště platí, že nelze jejich emise snížit na nulu.
Navíc, jak můj článek ukázal, v Moravskoslezském kraji jsou emise v přepočtu na obyvatele už teď velmi nízké. Je tedy dost možné, že ani zde se už výrazně níž nedostaneme.
Na druhou stranu chápu autora, a ještě i jiného diskutujícího, když mi vyčítají útočný tón vůči panu inženýru Horákovi. Při své kritice jsem vycházel pouze z jeho slajdů k veřejné diskuzi. Před nedávnem jsem shlédl i jeho vlastní komentář. Uznávám, že trocha osvěty o tom, jak správně topit, nemůže škodit. Stejně tak věřím, že pan Horák v této oblasti nevykládá nesmysly.
Ovšem nejsem schopen pochopit, proč se nevystříhá narážek na to, kolik “ve skutečnosti” lokální topeniště v celku vypouštějí znečištění, když to není schopen podložit čísly. Věřím mu jeho měření na jednotlivých kotlích, ale nikdy neukázal žádný svůj propočet, kolik “špatných” kotlů v kraji může v současnosti být. Sám ve své přednášce zmínil, že oficiální čísla odhadů emisí spoluvytváří on, ale zároveň jim nevěří. Jak si tuto schizofrenii máme vysvětlovat? Nakonec tvrdí, že nejde o to “kdo za to může”, protože za to můžeme všichni. Tak pokud je to jedno, tak k čemu ty narážky na to, že oficiální čísla jsou špatná a podhodnocená? To v oficiálních číslech neexistuje žádný “koeficient”, který by zohledňoval množství starých a špatných kotlů a nevhodné způsoby topení? Pokud tam není, zasazuje se pan Horák o jeho začlenění do výpočtu?