Proč se proti tomu slušní lidé rázně nepostaví?

Dochází mí v poslední době trpělivost a přestávám mít chuť bavit se o některých věcech slušně nebo je i jen přecházet mlčením. Tenhle blog zápis bude jiný než ostatní.

Začínám si připadat jako onen tzv. zapálený levičácký pravdoláskař a pseudohumanista. Přesto dost silně pochybuji, že jím jsem. Jen má míra odolnosti vůči lidské stupiditě není příliš velká. Ano, *erou mě “názory” většiny společnosti na Romy a homosexuály, ač nepatřím ani do jedné z těchto skupin.

Jan Čulík se nedávno na Britských listech, během probírání urážek vůči Romům, zeptal: “Proč se proti tomu slušní lidé rázně nepostaví?”
Nabízím odpověď: Protože slušní lidé nemají chuť čelit těm hromadám sra*ek, které má většina obyvatelstva v hlavách a které agresivním, siláckým a povýšeneckým způsobem ventilují, kdykoliv se namane.

Pokud po vás někdo bude házet kameny, a jste tzv. onen “slušný člověk”, o kterém Čulík hovoří, nepůjdete a nezačnete ty kameny házet po dotyčném zpět, abyste jeho chování konfrontovali. Raději se mu obloukem vyhnete. Podobný pocit mám, když mlčením přecházím ty neuvěřitelné sprostoty, urážky a hanobení, které nejen že vídám v náhodných internetových diskusích, ale které bohužel musím poslouchat i na pracovišti, a co mě nejvíce mrzí, i ve vlastní rodině.

Internetové diskuse jsou okupovány deprivovanými nahnědlými jedinci sympatizujícími s neonacistickou ideologií. Pokud se ukáže, že máte jiný názor než oni, nefunguje debata tak, že oni zvolí ze svého středu zástupce, který s vámi povede argumentačně bohatou debatu. Všichni se na vás sesypou, onálepkují vás všemi možnými jmény a v debatě budou mít vždy poslední slovo. Protože pokud jednomu dojdou síly, hned je připraven další a ubije vás slovy.

K mému nedávnému blogu o homosexualitě se kdosi pokusil dlouze odpovědět tím, že zkopíroval pasáže článků z nacionalistických až neonacistických webů. K vlastním primitivním názorům ještě pro efekt dodal výmysly někoho jiného, aby to množství materiálu bylo co největší a aby reagovat na to dalo obrovské úsilí.

Tahle agresivní, machistická povaha diskuse se pak přenáší i do běžného prostředí. Mí známí, kolegové i rodinní příslušníci se mění v lidi, kteří místo argumentů a názorů ventilují svými ústy neskrývanou primitivní nenávist.

Vždy se mi protivilo řídit se heslem “oko za oko, zub za zub”, protože nemám rád násilí. Má ale smysl snažit se o nějakou rádoby inteligentní, empatickou a smysluplnou debatu s někým, koho utvrzuje v jeho siláckých postojích hlavně to, že si je sám sebou neskutečně jistý a sám sobě dodává sebedůvěru namyšlenými a povýšeneckými postoji? Začínám o tom dost pochybovat.

Pokud antifašisté obhajují preventivní mlácení nácků tím, že se neonacisti sami svým dobrovolným postojem hlásí k násilnické ideologii, tedy sami dělají první krok k otevřenému násilí, a tedy nic jiného si sami nezaslouží, tak potom obdobně já cítím nutkání reagovat podobně slovně-militantně na všechny náznaky siláctví a povýšenectví všech lidí co “nejsou rasisti, ale nemají rádi cigány” a obdobně všech, co jim homosexualita připadá “nenormální”.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato je sice moudré pořekadlo, ale názory, které nejsou slyšet, nejsou názory – jsou to tajné sny, zavřené v myslích “slušných lidí”. Snažit se reagovat na urážky a hanobení racionálními argumenty nelze, protože racionálně lze reagovat na tvrzení, ne na citoslovce.

Mám dost toho rozdělení společnosti na hrubá hovada, vyřvávající své mentální průjmy do širokého okolí, a na druhé straně onu slušnou, avšak neviditelnou a neslyšitelnou skupinu. Odmítám být členem kterékoliv z těchto dvou skupin.