Rok staré, delší čtení kvalitního pisatele Britských listů, Přemysla Janýra, signatáře Charty 77, pojmenované jednoduše Cikáni. Celé velice informativní, zvlášť doporučuju část Do Vítězného února:
Po mnichovském šoku Československo překotně opouští Masarykovy ideály humanitní a v posledním půlroce samostatnosti iniciativně zavádí českou verzi nacionálně socialistického pořádku. V těchto dnech bude se muset a hodně brzy něco stát. Jinde mají koncentrační tábory pro politické přestupníky. My nebudeme sahat k takovým opatřením. Ale bylo by dobře vybudovat koncentrační tábory pro cikány, tuláky a řemeslné žebráky, píše Venkov 17. prosince. Humanita zde nemusí platit … Každý musí pracovat – každý má právo na bezpečnost osobní i majetku … Udělá-li v této věci vláda rychlý zákrok, prospěje občanstvu a veřejné morálce.
Vláda občanstvo a veřejnou morálku nezklamala. Ještě koncem roku vysílá delegaci k prostudování organizace pracovních táborů do Německa, 6. února 1939 požaduje předseda vlády Beran pracovní tábory pro cikánské rodiny a další potulné osoby a 2. března vládním nařízením č. 72/1939 tábory pro osoby štítící se práce zřizuje.
Dva týdny později přišla okupace a budování táborů pozdržela o více než rok. Teprve v červnu 1940 nařídí ministr Ježek zřízení pracovního tábora v Letech a za další dva týdny k němu získá dodatečný souhlas říšského protektora. Tábor byl převzat počátkem srpna, krátce nato přibyl další v Hodoníně u Kunštátu. Řídily je české kriminální ústředny v Praze a v Brně a zaměstnávaly výhradně české četníky a úředníky. …
K rozhodujícímu pohybu došlo, stejně jako v Německu, v roce 1942. Již v červnu nařídil ministr Bienert provedení soupisu Cikánů na základě evidence z let 1928-29 a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně, přeměněných na cikánské. …
…
Genocida českých a moravských Cikánů byla pravděpodobně nejdůsledněji provedenou genocidou 2. světové války. Z více než 3000 internovaných v Letech ji přežilo kolem 300 osob, několik stovek dalších si zachránilo život včasným útěkem do fašistického Slovenského štátu. Podmínky v táborech se po válce staly předmětem několika trestních řízení, jejichž výsledkem bylo potrestání nejsurovějšího dozorce Josefa Lunáčka důtkou.
Tolik nenavisti proti etniku, ktere nikdy nezpusobilo zadnou valku, nema naroky na nici uzemi; nebyt to Romove, tak by se nad tim cesky clovek pri zpravach i zamyslel, rekl ‘To je strasne’ a dojedl svou veceri. Vsichni, kteri se nechteji podvolit diktatu statu a jeho monopolu na nasili, maji stejny problem. Stat nenecha nikoho ‘jen tak byt’.