Co se změnilo za víc než půl roku od doby, kdy jsem na téma radarové/raketové základny psal naposledy? Mnoho ne.
Snad to nejvýznamnější se stalo včera, kdy prezident Obama přednesl svůj projev v Praze. Pochopil jsem jej tak, že prioritou pro USA je nyní (asi dosti tvrdé) vyjednávání s Iránem a že snahy postavit předem vojenské zařízení před jeho hrozbou budou pozastaveny a bude se čekat, jak vyjednávání dopadnou.
Tohle je z mého pohledu očekávaný posun, tedy nic moc nového.
U nás doma – také nic nového. Politici stále lžou. Premiér v demisi Topolánek si vymýšlí další nesmysly o základně. Ta by údajně chránila proti raketém doletů krátkého, středního a dlouhého. A navíc jedna z těchto kategorií platí pro Irán.
Anti-rakety plánované pro Polsko sestřelují a fungují pouze v takové výšce (cca 100 km), kde létají pouze ICBM (mezikontinentální) rakety – to je v obvyklejší terminologii až čtvrtá kategorie raket.
Polsko sice dříve usilovalo o to, aby USA u nich instalovali obranu i proti raketám krátkého doletu. I kdyby se to podařilo u nich, nám by to přiliš nepomohlo. Krátký dolet je kategorie do 1000 km. Anti-rakety umístěné až v Polsku by neměly šanci zareagovat.
Média stále mlží. Včerejší demonstrace proti radaru jakoby neexistovala. Pozornost upoutali pouze Greenpeace. Snažil jsem se najít fotografii celého průvodu, marně. Fotografie na idnes zobrazují řady policistů, jednotlivé demonstranty a nejkurioznější transparenty, celý průvod v celé jeho délce není nikde zachycen.
Média jsou natolik hloupá, že nejsou schopna opravit Topolánkovy výmysly. Jen papouškují jeho bláboly. Chtěl bych být politikem.
Výmysly politiků nekončí jen u toho – naslibované peníze obcím v Brdech se ukázaly být jen virtuální.
Bude zde radar nakonec stát? Pro mě osobně je to stále naprosto šílená představa. Nechci uvěřit tomu, že by to bylo kdy možné. Bojím se toho, jaké neuvěřitelné podmínky by naši neschopní politici vyjednali. Měl bych strach se v Brdech vyskytovat, i kdyby se jednalo jen o pobyt na víkendové chatě.
Co druhá strana? Na včerejší demonstraci se objevili dva mladíci s americkou vlajkou. Všem dotazům odpovídali, že reprezentují druhý názor, který nedostává dost prostoru.
Když pominu to, že vlastně jen opakovali všechny řeči, které jsem slyšel nebo četl už mnohokrát, ale díky jistému řečnickému nadání jednoho z hochů zněly více inteligentně, než ve skutečnosti byly, vlastně s nimi trochu souhlasím.
Dnes nejsou slyšet názory – nikoho. Podstata věci se vytrácí, sdělení jsou stále prázdnější a řeči, které se vedou, čím dál povrchnější. Mohou za to média.
Chci se omluvit za dlouhé neaktualizování blogu. Nechci psát, když nemám o čem psát, a poslední tři měsíce skutečně nebylo o čem, škola mi dává zabrat.
Díky, že jsi tam byl i za mě. Tady z neutrálního státu se tenhle problém zdá skoro až neuvěřitelný.
Mimochodem v rámci vyučování práva války mne čeká návštěva generálního štábu rakouské armády. Pak poreferuju.