Vždycky jsem si říkál, jak záslužná je činnost vědců a výzkumníků, a jak asi nikdy na tomhle poli nic užitečného nepřinesu, i když bych se rád nějak zapojil.
S programem BOINC ale alespoň mohu zapojit svůj počítač do distribuovaných výpočtů a pomoci tak vědcům získat výsledky jejich výpočtů o něco rychleji.
Zároveň píšu tenhle text, aby se o tomto dozvědělo o něco více lidí a pomohli tak zvýšit výpočetní rychlost. Protože na malárii, AIDS a jiné choroby stále umírají spousty lidí, každý promarněný čas je drahý.
Jak to celé funguje a jak může obyčejný člověk pomoci s nacházením léků proti rakovině, malárii, AIDS a dalším vážným chorobám? Velice snadno…
Stačí nainstalovat program BOINC, vybrat projekt a nechat program využívat volný čas procesoru vašeho počítače.
Vše se dá nastavit do nejmenších detailů, vlastníci více-jádrových procesorů mohou např. nastavit kolik jader program smí maximálně využívat. Program běží na nejnižší prioritě, což znamená, že procesor využívá opravdu jen když ho žádný jiný program zrovna nepotřebuje, takže nepoznáte, že vůbec běží. Navíc lze nastavit, že v době, kdy počítač používáte (hýbete myší, píšete na klávesnici), výpočty nepoběží vůbec. Běží pak např. když se začtete do nějakého textu nebo odejdete od spuštěného počítače.
Nastavit lze i maximální využití procesoru, lze tak odstranit případné přehřívání. Samozřejmě lze nastavit, že výpočty vůbec nepoběží, pokud jde o notebook, který momentálně běží jen na baterku.
Možná si někteří pamatujete na program SETI@HOME. Ten umožňoval jako spořič obrazovky nainstalovat program analyzující signály z kosmu a pokoušel se najít stopy mimozemské inteligence. Kdesi ze satelitu se získávala data a ta se rozesílala a rozdělovala všem lidem na světě, kteří si tento program nainstalovali.
Po SETI@HOME vzniklo několik dalších podobných projektů, ke každému vždy zvlášt nějaký program. Když takový projekt skončil, program byl vždy již dále k ničemu.
Program BOINC je něco jako společný základ pro všechny distribuované výpočty. Takže nyní stačí mít jeden program – právě BOINC – a v něm si vybrat, kterému z mnoha projektů z mnoha univerzit ve světě nabídnout nevyužitou výpočetní kapacitu domácího počítače.
Já osobně jsem si vybral projekt Rosetta@Home, bio-medicínský projekt, jeden z nejvíce “oblíbených” mezi uživateli BOINC (co do počtu přihlášených uživatelů, cca 100 000). Z dalších populárních projektů by se dal jmenovat LHC@Home – spojený s nedávno spuštěným urychlovačem částic LHC – jak známo toto obrovské zařízení produkuje obrovské množství dat, a tohle je jeden ze způsobů, jak je analyzovat. Dalšími jsou již zmíněný SETI@Home anebo Climateprediction.
K projektům je většinou možné dohledat seznamy vědeckých článků, které čerpaly z výsledků získaných právě pomocí výpočtů distribuovaných po světě pomocí BOINC.
Ač považuju LHC za famózní dílo, přidal jsem si do BOINC jenom Rosetta@Home, protože považuju vymýcení smrtelných přenositelných chorob, na něž každý den zemře spousta lidí, za mnohem důležitější, než objevení nových částic a vysvětlování podstaty vesmíru (i když se o kosmologii občas zajímám).
A spořič obrazovky je to docela pěkný 🙂
Zkoušel jsem to na svém starém kompu (P4 2GHz, 2Gb RAM) a z hučící bílé bedničky se stalo hučící bílé topení, což ve mne vyvolalo docela obavy o životnost komponent. Byla to jen má paranoia, nebo jsem udělal dobře, že jsem ten program odinstaloval?
Njn, když má někdo hlasitou kraksnu na koleji bez kontroly otáček čehokoliv (nebrat prosím osobně), je mu jedno, jestli jeho sestava žere o 150 W navíc a je o 30 °C teplejší, a může to být fajn no…
Nicméně bych se asi osobně přikláněl k menším projektům, kde se každý komp počítá, a ne někam, kde už 100k kompů je, a kde jeden navíc se skutečně nepozná (a bude tam imho mj. tím pádem i obecně ze strany autorů větší sklon k plýtvání procesorového času).
Zajímalo by mě taky, kolik GFLOPS nebo čeho tím ty projekty získají ke svým počinům.
Rosetta podle wiki má 68 teraFLOPS.
Někdo má vyhovující kraksnu, někdo má notebook s jedním USBportem a když se v něm něco rozbije, musí celý do opravny… 🙂
Ano, jeden komp navíc se skutečně nepozná, stejně tak se nepozná, kdyby těch kompů bylo jen třeba 1000… Zcestná logika.
Chtěl jsem najít stránku, kde byl seznam projektů a u každého uvedeno, kolik výpočetní kapacity je ještě/aktuálně/ideálně potřeba, bohužel už jsem to nenašel.