Těžba v Karviné může úplně klidně pokračovat dál

Minulý článek jsem věnoval tomu, jak by to s Karvinskem mohlo dopadnout, až tam skončí těžba. Co když ale těžba na Karvinsku vlastně hned tak neskončí?

Zní to nejspíš jako naprostý nesmysl – vždyť už několik let čteme zprávy o tom, jak je OKD ve ztrátě, cena uhlí padá, akcie se prodávají za haléře a už se jen sleduje, zda má společnost alespoň dost hodnoty na uhrazení dluhů, kdyby došlo k bankrotu.

Abychom celou situaci lépe pochopili, musíme se bez emocí a s chladnou logikou zamyslet na tím, kdo je to Zdeněk Bakala; je to totiž především investor světového formátu, to znamená člověk, jehož hlavním cílem je vysoce zhodnocovat peníze. Zatímco běžní lidé zhodnocují (či spíše lidsky řečeno spoří) tak, že se jim peníze zhodnocují v rozsahu 1 až 10 procent ročně, pro investora Bakalova formátu spadá cokoliv v tomto rozsahu nepochybně do kategorie “ztráta času” nebo “promarněná příležitost.”

Bakala vsadil kolem roku 2004 na to, že by zázračným strojkem na zhodnocování peněz mohlo být OKD, a rozhodl se proto stát se vlastníkem. Vlastně to vypadá, že na OKD sázel už dlouho, soudě podle jeho všelijakých malých rolí v mnohem dřívějších fázích privatizace.

Všechno vypadalo dobře. Cena uhlí se vyvíjela příznivě, a od roku 2004 ještě následujících 6 let dokonce stoupala. Bakalovi všichni mají za zlé, jak si počínal s majetkem OKD – především získal vše podivně levně, co se mu nehodilo to prodal, nabral dluhy, nakoupil zbytečně velké stroje na těžbu a ještě si vyplatil dividendy.

Těžko říct, zda kritici čekali, že se bude dít něco jiného. Pro investora Bakalova formátu nemá žádný smysl, aby ležely ladem ani jeho peníze, ani žádný majetek, který by mohl peníze produkovat. Logicky proto neproduktivní majetek prodal a udělal vše pro to, aby OKD v budoucnu produkovalo co nejvíce peněz – proto nejspíš vysoké zadlužení a nákup provozně velmi nákladných strojů. Bakala zřejmě chtěl OKD jakožto strojek na peníze rozjet opravdu ve velkém. Zároveň se pojistil, kdyby jeho plán nevyšel – tím, že si už předem vyplatil vysoké dividendy.

Je v tom jistá ďábelská elegance. Plán A nejspíš zněl tak, že OKD bude těžit ve velkém a bude to sypat hodně peněz. Plán B poskytoval prostřednictvím brzkých dividend dostatečné zhodnocení, takže když by bylo nejhůř, společnost se může prodat, a to tak, aby v ní nezůstala kromě nutného minima pro věřitele žádná další ladem ležící hodnota.

Chvíli to vypadalo, že plán A vyjde. Dokonce i ve Spojených státech panovalo podobné přesvědčení – do uhelných dolů se tam v podobnou dobu velmi silně investovalo, cena uhlí příjemně rostla.

Dnes je ale zjevné, že plán A nevyšel. Cena uhlí začala v roce 2011 padat. Následujících několik let se válčilo o to, že by se OKD mohlo osekat tak aby zbytek produkoval zajímavé množství peněz – odtud neustálé řeči o zavírání dolu Paskov, kde se těží koksovatelné uhlí (tedy vyšší kvality než energetické), jehož cena se propadla vůbec nejvíc. Toto další osekání OKD nenastalo a můžu jenom hádat, zda v tom měl nějakou roli stát, který byl k jakýmkoliv dalším Bakalovým dobrodružstvím velice odmítavý.

A tak jsme tam, kde jsme nyní. Bakala dal od OKD definitivně ruce pryč, OKD pro něj nadobro přestalo být magickým strojkem na peníze.

Jenže. To, že OKD přestalo být zajímavé pro Bakalu, tedy člověka, který míří na vysoké a rychlé zhodnocení peněz, neznamená, že OKD nebude zajímavé pro někoho jiného, kdo nemá takto agresivní cíle.

Přemrštěně drahé těžební stroje se můžou prodat a vyměnit za provozně levnější a těžba může pokračovat i když majitelům nebude nést pohádkové zisky. Bakala o takový byznys zjevně nestál, ale někdo jiný na tom zájem mít může. Bakala nevytvořil v OKD žádnou finanční rezervu na horší časy, protože má nejspíš lepší věci na práci, než čekat, až nastanou v byznysu s černým uhlím lepší časy. Někdo jiný ale může mít dost trpělivosti a i dost peněz na to, aby těžké časy přečkal a OKD přetvořil v důlní společnost, která produkuje ne převratně vysoký zisk, ale alespoň nějaký zisk.

Když popustíme uzdy fantazii, OKD by vlastně mohli převzít do správy sami horníci. Ti nepotřebují, aby OKD zhodnocovalo nějaké peníze. Naprosto stačí, když bude produkovat dost peněz na platy a další nutné náklady. Ve světě by se daly najít existující a funkční příklady, kdy si zaměstnanci uvědomili, co se s jejich firmou přesně děje, a takovou příležitost využili, dali ruce (a nějaké své peníze) dohromady, krachující firmu převzali a dál bez zisku provozovali.

Situace je tomu teď nakloněna – akcie firmy vlastní sama firma. Nejspíš to ale ještě není tak špatné, aby o další provoz OKD neměl vůbec nikdo kromě samotných horníků zájem. A když sleduji počínání hornických odborových předáků, tak vůbec nemám pocit, že situaci OKD jakkoliv chápou, natož že byli by schopni něco takového realizovat.

Cena uhlí je pořád vyšší, než v roce 2002, kdy provoz OKD nebyl ztrátový. Ještě pořád se tedy asi dá těžit se ziskem, nebo alespoň bez ztráty.

Pokud tedy v těchto dnech čteme v novinách o tom, že jsou další potenciální zájemci o vlastnictví OKD, je velmi důležité sledovat, co to je za osoby. Investoři Bakalova formátu a dravosti se nejspíš OKD vyhnou, ale můžou se objevit jiní, o něco skromnější, méně agresivní, dlouhodoběji plánující. I takoví ale nejspíš budou chtít OKD dál osekat a určitě jako první bude opět na stole osud dolu Paskov.

Pro české politiky pak bude snadnější na takovou možnost kývnout. Podívejte, jsou zde noví majitelé, nejsou tak draví jako Bakala, chtějí těžbu zachovat a ne z ní jen bezhlavě ždímat peníze – tak zavřeme Paskov jako rozumný kompromis.

Upřímně řečeno se mi tohle nyní jeví jako nejvíce reálná varianta. V OKD má právě v tuto chvíli zrovna takový investor většinu.

Co by se mělo dělat dál? Rozhodně by se stát neměl pokoušet stát se vlastníkem OKD, protože pak hrozí, že se z OKD stane černá díra na peníze – každý politik by měl strach z povstání naštvaných horníků a raději by vždycky zajistil, že se jakákoliv ztráta vykryje z nějakého rozpočtu. Na Bakalu mohli být horníci naštvaní bez omezení, i přesto ho ale nedonutili do OKD bezhlavě nalít peníze. Veřejně Bakalu všichni politici kritizují, kdybychom jim ale viděli do hlavy, nejspíš bychom zjistili, že jsou vlastně vděční, že na sebe strhnul veškerý veřejný hněv a OKD vlastně vcelku úspěšně jistou dobu provozoval.

Naprosto absurdní je také snaha starých známých postav srostlých s regionálním průmyslem dosáhnout toho, že by Evropská unie těžbu nějak dotovala. Myslím, že to je jen další případ, kdy jsme v Evropě naprosto k smíchu. Proč to ale nezkusit, že. Lobbování za těžký průmysl je to jediné, co tito lidé umějí nabídnout.

Noví majitelé nejspíš správně vycítí, že stát má na zachování těžby také jistý zájem, a tak budou svými požadavky stát a politiky v rozumných mezích vydírat přemlouvat, aby se na rizicích aspoň částečně podíleli.

Myslím, že vše bude brzy ve starých kolejích. Najde se nový majitel, nejspíš se už i našel; zase se bude zápasit o poddolování Starého města a nejspíš i nějakých dalších částí Karviné. Hornictví ke Karviné vždycky patřilo, Bakala tomu nerozuměl, jede se dál.

Místní politici jsou s průmyslem a těžbou tak propojení, a jejich uvažování o zaměstnanosti natolik zdegenrované, že budou vše dále podporovat. Vždyť o nově otevřené pobočce firmy Molnlycke neumějí hovořit jinak než v intencích toho, že 1) to není práce pro horníky, 2) jde alespoň o místa pro manželky horníků, 3) jde o prostor bývalého dolu Dukla. Žádnou myšlenku, která by směřovala někam mimo zájmy těžby, v tomto regionu zkrátka nehledejme. Bakala se stane jen jistou pomíjivou epizodou.

One thought on “Těžba v Karviné může úplně klidně pokračovat dál

  1. Zajímavý pohled na věc a musím říct, že s mnoha věcmi souhlasím. Dovolím si ale oponovat u dvou bodů:

    “Cena uhlí je pořád vyšší, než v roce 2002, kdy provoz OKD nebyl ztrátový. Ještě pořád se tedy asi dá těžit se ziskem, nebo alespoň bez ztráty.”

    Zároveň s tím bych ale srovnal, jakým způsobem se od r. 2002 pohly náklady, zejména osobní, které tvoří značnou část nákladů. Pak dostaneme důvod, proč se těžba nerentuje i při stejných cenách uhlí jako před 14 lety.

    “Když popustíme uzdy fantazii, OKD by vlastně mohli převzít do správy sami horníci.”

    To už by muselo být hodně velké popuštění uzd fantazie. Ale troufám si tvrdit, že při natuře zdejších haviřů by nic takového nefungovalo. Nemalá část jich žije od (poměrně slušné) výplaty k výplatě a jejich největší starostí je to, jestli půjdou večer na pivo do haviřa nebo do skleníku.

Comments are closed.