V souvislosti s filmem Šmejdi o pofidérních a nepříjemných předváděcích akcích pro seniory se vyrojila řada diskuzí a názorů. Jedním z velmi častých komentářů je tvrzení, že vina je zčásti i na důchodcích samotných, kteří na tyto akce jezdí sami a dobrovolně, a pak si stěžují, i když je tam nikdo jezdit nenutil. A že by tedy bylo nejlepší, aby tam nejezdili, a aby lidé mladší šli, a promluvili si se svými rodiči a prarodiči o těchto věcech, než zase provedou nějakou hloupost.
Celkově je to jistě pro všechny strany velmi zapeklitá situace, a tak jsem si řekl – každá rada dobrá. Co jsem zatím nikde příliš nezaznamenal, jsou rady pro samotné promotéry na těchto akcích. Rozhodl jsem se tedy, že sám několik takových “tipů a triků” vytvořím – tady jsou:
1. Pokud nechcete být obviňováni z prodávání předraženého zboží, zvažte, zda je rozumné nabízet deku za patnáct tisíc, či jiné výrobky za pěti až desetinásobky původní ceny.
2. Když nechcete, aby si lidé stěžovali, že na ně křičíte, je spousta možností, co lze dělat. Asi zcela nejúčinnější zlepšováky jsou tyto: Za prvé, uveďte na pozvánky, které seniorům rozdáváte, že na ně budete křičet a nadávat jim. Za druhé, věnujte pozornost síle svého hlasu. Za třetí: nekřičte na seniory.
3. Pokud dělá vašim klientům problém na místě pochopit, že předem slíbené jídlo dostanou a budou se moci, dle vašich slov, “nažrat,” pouze, pokud si koupí parní čistič za desítky tisíc korun, zvyšte předem cenu zájezdu o tuto sumu a jako takovou ji seniorům předem inzerujte.
4. Pokud chcete předejít nelichotivým článkům o lidech, kteří se pod vašim nátlakem rozplakali a pak smlouvu podepsali, nejlepším opatřením do budoucna je v seniorech nevyvolávat hrůzu a stres a nenutit je podepisovat nevýhodné smlouvy pod fyzickým a psychickým nátlakem.
5. Jako znepokojivé se mohou jevit informace o tom, že vámi byli seniorům odpírány dárky, které jste předtím slíbili. I zde je několik možností, jak tuto zapeklitou situaci řešit. První možností je slíbené dárky lidem dávat. Druhou možností je žádné dárky neslibovat, a ujistit se, že na žádném propagačním materiálu omylem neslibujete něco, co nehodláte později splnit.
6. Zdá se, že lidem vadí zabavování jejich občanských průkazů s pohrůžkou nenavrácení, pokud si nic nekoupí. Jako bryskně efektivní opatření se zde jeví občanské průkazy od lidí vůbec nevyžadovat a nepodmiňovat nic nákupem předváděného zboží.
7. Obviněním ze lhaní o skutečné délce záruční doby lze velice snadno a levně předejít zjištěním skutečné délky záruční doby, a informováním o této skutečné délce, a nikoliv o délce, kterou jste si zrovna na místě vymysleli.
8. Pokud máte pocit, že chcete uspořádat další předváděcí akci, a máte pocit, že na ní budete lhát, křičet, nadávat a fyzicky omezovat seniory, vezměte s sebou vašeho nejlepšího kamaráda či kamarádku, a poproste je, aby vám v těchto aktivitách na místě zabránili.
9. Pokud znenadání zjistíte, že se nacházíte v místnosti plné seniorů, nekřičte na ně, a ujistěte se, že nebudete v následujících minutách a hodinách říkat nepravdy a nebudete nikomu vyhrožovat odepřením stravy či nevrácením osobních dokladů.
10. Nezapomeňte: zákazník, který od vás něco koupil na pokraji psychického zhroucení většinou není považován za spokojeného zákazníka.
—
Obviňování oběti z toho, že si danou nepříjemnou událost zčásti nebo úplně zavinila sama, se v angličtině nazývá “victim blaming” a v případě předváděcích akcí pro seniory tento argumentační faul používá kde kdo. V jiných případech to také bývá velmi častý zdroj rasismu, v poslední době po světě se probírá hlavně v souvislosti se znásilňováním.
Inspirováno: http://24.media.tumblr.com/tumblr_lt9r9u1rRn1r4ewnzo1_500.jpg
Více viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Victim_blaming
Praxe předváděcích akcí: http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/smejdi-na-predvadeckach-potrestani-rekordni-pokuta_271599.html
Pingback: Rok 2013 a JAB | JAB