Politická negramotnost Čechů

Často přemýšlím, proč jsou současné občanské protivládní protesty a aktivity tak bezzubé, ničeho konkrétního nedosahující. Naproti tomu politická opozice v čele s ČSSD nepředložila žádnou zajímavou alternativu, nic originálního ani koncepčního, a přesto to vypadá, že příští volby vyhraje.

Myslím si, že za mnoho aktuálně probíraného a zkaženého v politice a ve společnosti může všeobecně vysoká politická negramotnost Čechů a bídné kritické myšlení. Ilustrací tohoto faktu můžeme najít bezpočet.

S tím, jak se blíží konec volebního období současné vlády, se blíží i vyvrcholení všech tzv. “občanských nepokojů”, různých protestů a výrazů nesouhlasu s vládní politikou. Triumfálním završením tohoto celospolečenského napětí nejspíše bude to, že nakonec všichni rozhořčení půjdou k volbám, kde místo strany A tentokrát zvolí stranu B, a se samolibým pocitem se budou chlácholit, jak to těm lotrům konečně natřeli. Vztek bude ještě navíc utlumen dvěma triky – vláda si na konec svého volebního období šetří všechny populární kroky, a nejspíše ještě několikrát udělá “trik úlitbou”, kdy sleví z některých nesmyslně tvrdých opatření – jak se to děje například teď s sKartami, nebo jak se to stalo se zvýšením DPH, které nakonec nebylo tak vysoké.

Asi nikdy předtím se o politice lidé nebavili více než před prezidentskými volbami. Moje zkušenost byla taková, že nebylo možné se prakticky s nikým v mém okolí bavit o kandidátech věcně a kriticky – převládaly naprosto subjektivní a irelevantní pocity a dojmy, které nikdo nemohl přetavit do věty, která by dávala smysl. V celorepublikovém měřítku to nejlépe ilustrovaly placky s “punkovým” Schwarzenbergem, na kterém ve skutečnosti nic punkového nebylo, a přesto tato marketingová lež oblbnula drtivou většinu mládeže.

Omezenost myšlení ilustruje například to, že Miloš Zeman byl v médiích nejvíce kritizován za to, jak se podílel na opoziční smlouvě a za napojení na podivné postavy jako je například Šlouf. Téměř nikdo nebyl schopen vystrčit hlavu z českého písečku a podívat se na Zemanovy názory na svět. Stačilo tak pár týdnů, a Zeman již stihl znemožnit Českou republiku skandálními výroky o sudetských Němcích, a je zcela jisté, že ještě v tomto roce stihne mnohokrát říct něco naprosto hanebného na adresu všech vyznavačů Islámu.

Pokud někdy jsou lidé schopni zcela rozhodnutě vyjádřit své sympatie s něčím nebo s někým, činí tak naprosto patetickým (ve významu odvozeném od slova “patos”) a kýčovitým způsobem (po vzoru národní tradice – viz Bělohradský). Skvěle to ilustruje například jeden z mnoha výborných dokumentů Víta Klusáka a Filipa Remundy – Svoboda pro Smetanu. I v mnoha jiných jejich dokumentech je zřetelné, jak lidé nejsou vůbec schopni své politické myšlenky a názory artikulovat.

Shrnuto a podtrženo – průměrný Čech by všechny politiky zavřel, některé skupiny obyvatel postřílel, jiným usekal ruce, a tím by nejspíš všechny problémy dneška byly vyřešeny. Co by se v případě vlády tohoto průměrného Čecha s touto zemí dělo dál, na to se raději neptejme.

Co lze k výše uvedenému namítnout? Tak například by bylo možné tvrdit, že k malým změnám přece jen dochází. Osobně jsem rád, že se do popředí dostávají osobnosti jako Jan Korytář, Ilona Švihlíková nebo Libor Michálek. Mnohem více pozornosti by si zasloužil například Tomáš Tožička.

Nicméně, toto vše je velmi málo. Možná si lidé časem osvojí některé jednotlivé názory, ke změně úrovně a kvality jejich myšlení ale bude asi docházet jen velice pomalu.