Fašismus a fanatismus na YouTube?

Zdálo by se, že fašismus je v dnešní době něco hodně neaktuálního, zastaralého. Jako politický směr nejšpíš ano, i když na politologa si hrát nechci – netuším, co může přijít za desítky let.

Co ale od politiky oproštěné každodenní smýšlení? Lze v dnešní době najít něco, co fašistické smýšlení co nejvíce připomíná, kromě extremistických nacionálních uskupení?

Server YouTube dnes zná téměř každý, kdo aspoň trochu přišel do styku s internetem. Už delší dobu mě na něm zarážel jeden častý mini-fenomén. K většině videí je připojeno jednoduché hlasování – zda se uživateli video líbilo, nebo ne. Zároveň je možno podobným způsobem hodnotit komentáře jednotlivých uživatelů k videu.

Velice často se stává, že u trochu více populárních videí dostane nejvíce pozitivních hlasů komentář, který poukazuje na počet záporných hlasů k danému videu. Tedy např. pokud video dostalo tisíce pozitivních hlasů a dvacet záporných, často nejlépe hodnoceným komentářem bude ten, který nějakým způsobem zesměšňuje těch dvacet záporných hlasů.

Není právě tohle jasný příklad v jistém smyslu fašistického smýšlení? Některá videa jsou tak populární a nějakým způsobem oslovující, že je pro velké masy lidí naprosto nepochopitelné, jak se mohou někomu nelíbit, a tak hlasují pro zesměšnění takových lidí.

Není zarážející to, že někdo se obtěžuje zesměšňovat ty, co hlasovali pro možnost “nelíbí” – takový jedinec se vždycky někde najde. Je zarážející, že tito zesměšňovatelé následně dostanou od obecného publika největší podporu, mezi širokou plejádou jiných komentářů, které jsou často mnohem více “k věci”.

Přijde mi přirozené, že jakkoliv úžasné, vtipné, hudebně dobré video, skupina či skladba se někomu nebude líbit. Třeba by ale takoví lidé pak neměli vůbec volit záporné hodnocení, aby ostatní zbytečně nedráždili – ve smyslu “když se ti to nelíbí, tak si to nepouštěj.” Jaký pak má ale takové hodnocení smysl? Kdo by rozhodoval o tom, které video lze hodnotit tak i tak, a které je prostě univerzálně skvělé? Takovéto otázky znějí dosti šíleně. Patent na univerzální pravdu nemá naštěstí nikdo. Podobně šílený musí být podle mého i fašismus či jiný fanatismus v jakékoliv podobě.

Co když ale jenom řeším banality. To, jak je hodnocený jaký komentář nebo video na YouTube přece nemá valný význam. Nikomu se neděje žádná křivda ani škoda. Zesměšnění těch několika anonymních uživatelů jim skoro určitě neublížilo. Pokud mám například svou velmi oblíbenou skupinu, tak ji mohu až fanaticky obhajovat a zastávat se jí kdekoliv – třeba na YouTube zesměšňováním těch anonymů, kterým se nelíbí.

Je ale zdravé v sobě pěstovat takovéto smýšlení? Dokážu pak rozeznat, kdy už se pohybuji na ledě, kde je lepší se zastavit, a uznat, že můj názor nemusí být jediný správný? Netrpí přinejmenším hudební vkus a prožitek mnoha lidí tím, že si nalhávají, že jejich oblíbená skupina je dobrá, přičemž existuje mnoho jiných a lepších? To by nám možná mohlo být jedno, lepší hudební vkus z nikoho lepšího člověka automaticky neudělá.

Není ale vhodnější pochybování a kritický odstup udržovat i v tak subjektivních věcech jako humor či hudba, zkrátka aby člověk posiloval “správné návyky” za každé situace?Nehrozí pak zase, že si člověk znechutí a znelíbí vše, co mu doteď bylo blízké?

Je lepší hledat rozumnou míru kritického odstupu u úplně všech oblastí, včetně hudby a humoru, nebo je lepší stanovit si hranice podle domnělé důležitosti tématu – např. co se týče hudby řídit se výhradně tím, co se mi momentálně líbí, ale v třeba v debatách o důležitých rozhodnutích naslouchat ostatním?

Podle mého názoru druhý přístup je nutně černobílý – někudy vede jasná hranice, říkající “tady uvažuji vesměs racionálně, a tady už zcela iracionálně”. Co když je ta hranice ale postavena špatně, o několik metrů vedle? A kolik toho samotná existence té hranice zastiňuje? Už jenom proto, že lidský mozek není bezchybný stroj, je vhodné kritický odstup zakoušet kde to jen jde, do rozumné míry. Případně je vhodné zpochybňovat i tuhle momentální míru. Třeba tak, jak jsem to udělal v tomto blogu. Hodnocení YouTube videí a komentářů asi nemá velký dopad. Nebo ano? …

6 thoughts on “Fašismus a fanatismus na YouTube?

  1. Zajímavá úvaha.. Nicméně si myslím, že mechanismus hodnocení na Youtube by neměl mít zásadní vliv na samostatně a kriticky myslící lidi. Naopak .. je technicky vyroben k tomu, aby tak byly zviditelněny statisticky významné názory a pak i videa pro statisticky významné množství lidí, kteří mají, nebo mohou mít podobnou zájmovou preferenci.

    To, co je, nebo není fašismem zrovna na YT, to nedokážu tak striktně posoudit.
    Naopak jsem si vědom, že provozovatel YT vyrobil databázi, která už dávno není "pasívní hromadou videí" ale s pomocí svých neviditelných chytrých analytických nástrojů a různých pokročilých metod zjišťuje, "co koho zajímá" … čím sofistikovanější a strukturovanější budou tyto informace, tím větší bude tendence je nějak zneužít. A to lze.

    A ještě bych se chtěl zmínit o tom, že na YT je skutečně velmi různorodý obsah a jak je patrné.. stále méně máme možnosti vidět "to" co bychom mohli vidět, nebo co si myslíme, že bychom mohli vidět. Tím myslím, že jsou stále více nastavovány selektivní filtry, různá regionální, nebo tematická, nebo vyhledávací omezení.
    Malý příklad: kolik jsme při běžném procházení zahlédli španělských, maďarských, nebo japonských videí? … asi moc ne, že. A přesto se dá říct, že jich je na YT velmi mnoho.. Že nás nezajímají? Ale jak to může někdo vědět???
    Místo pozastavování nad líbí.nelíbí by bylo fajn se zamyslet, jak tyto a podobné globální databáze plíživě ohýbají realitu.. jistěže v zájmu našeho blaha. Není to náhodou v něčí prospěch a na úkor naší svobody?
    Tato otázka bude stále naléhavější.

    není důležité se pouze vyhraňovat k něčemu.. je důležité sám nějak působit, sám si stát za svým názorem..

  2. řešíš banality. toto černobílé stádní uvažování je vlastní náctiletým, pro které ty jsi důchodce.
    přestože jejich chování označuješ za fašismus, oni z toho nejspíš vyrostou. ty s tím chceš dělat co – ukájet se tím, že jsi morálně nad dětskými "fašisty"?

  3. Možná jsem měl zvolit méně provokativní titulek, tenhle je trochu přehnaný.

    TS: to je zajímavý postřeh, stejně tak platí i u vyhledávání na google. Na druhou stranu na hlavní straně v nabídce populárních videí nějaká cizojazyčná videa vidím. A to samotné hodnocení je taky uděláno zatím jen tak napůl – u žádného videa se zatím nemůžu předem podívat, jak je hodnoceno – často tak naletím na nějakou blbost schovávající se pod falešným názvem.

    LB: Že by šlo jen o náctileté mě popravdě nenapadlo. Ale je tomu určitě jenom tak. A kdyby, má mě to uklidnit? Nejsou právě náctiletí ti, kteří se snaží jít proti proudu, a tak by měli mít pochopení pro jiné názory? Jináč, pokud ten blog vyzněl, jako že se nad někým ukájím, tak to se asi někde stala chyba mezi psaním a čtením 🙂

  4. Fašistoidních znaků je v naší společnosti dost, není lehké je jednoznačně identifikovat. Tohle, co popisuješ v článku, tam možná patří taky – stádo se vrhá na toho, kdo je negativně označen? Asi jo :-).

  5. Většina společnosti se nechá unášet jednoduchými přirozenými pravidly stejnost=bezpečí, jinakost=nebezpečí.

    Nelíbí se mi to, ale beru to jako nutný projev sebeorganizace společnosti. Tyto projevy a to včetně tak banálních jako je ujišťování většiny, že sdílená hodnota je ta správná ve formě hanobicích komentářů na adresu menšiny, jsou pokusem o přirozené stmelení sociální skupiny na základě společných hodnot a znaků, bez kterých by se nedokázala zformovat žádná společenská skupina.

    Projev můžeš popsat jako fašizující a budeš mít v jádru pravdu, ale fašizmus v této banální formě bych nazval spíše společenskou přirozeností.

    Menšina, ač kritizována, měla možnost se plně projevit a k její defamaci bylo použito komentářů, které jsou menšině také k dispozici ke stejným účelům + myslím, že důsledky se nepřenesly mimo e-komentáře => vidím to jako typický sebeorganizující se proces sebeunifikací se zdravou špetkou rušících elementů při zachování všech práv obou stran => pro mne je tedy hranice fašizmu až o kousek dál.

    Johny, vím, že máš rád ktitický rozum a odstup. Ve svém, řekl bych rozvášněném příspěvku, sis zvládl velmi dobře v závěru zformulovat tu jedinou a správnou otázku: kde je ta hranice?

    Hranice by neměla určite překročit hranici Lidských práv, a pokud se se svou hranicí budou lidi pohybovat pod touto Hranicí, pak jsou v pásmu mé tolerance, ať jsou fašisti, anarchisti či komunisti.

  6. Hm, tak jednoduchá přirozená pravidla. Co je takovým pravidlem, stádnost, nebo soucítění s obětí, kooperace, nebo soupeření? Chci tím říct, že člověk má vždycky na výběr. Smečka psů se vrhne na jednoho, na kterého zaútočí silnější z nich. Ale člověk tomu podlehnout nemusí. A je otázka, jestli právě podléhání jistým pudům není fašistoidním příznakem. Pokud ano, tak je jedno, jestli je to v hodnocení na YouTube, nebo na ulici.

Comments are closed.