Unikající podstata

V minulém blognutí jsem se snažil vnést trochu světla do aktuálního dění ve Francii. V poslední době mi totiž připadá, že faktická podstata věcí v dnešní zkratkovité a heslovité době nikoho nezajímá.

Úterní demonstrace odborů, které se zúčastní značné množství státních zaměstnanců, bude dost možná další přehlídkou neschopnosti dobrat se podstaty.

Má frustrace pramení ze značné části ze včerejšího TV pořadu Otázky V.M. Jako opozice k současnému ministru práce a soc. věcí, Drábkovi, seděl ve studiu Zdeněk Škromach (ČSSD). Jeho úroveň argumentace byla tak mizerná, že si dovolím tvrdit, že bych ho ve studiu plnohodnotně nahradil. Problematiku jeho působnosti nemám vůbec nastudovánu, přesto bych podobně obecné a ideologické věty dokázal pronášet stejně obratně jako on. Když pak Drábek hodil do debaty nějaká fakta – čísla – Škromach neuměl reagovat.

Stejně neuvěřitelné bylo i vystoupení šéfky odborů zdravotníků. Ta se snažila obhajovat to, že vrátný v nemocnici by měl mít vyšší plat než vrátný na libovolném úřadě, jenom proto, aby hájila smysl svého protestu. Absurdnost debaty dosahovala neuvěřitelných výšin a v ten moment jsem TV vypnul.

Zklamal i sám Moravec, kdy teprve na závěr celé debaty se snažil z ministra dostat konkrétní popis navrhovaných změn, ale debatu ukončil v momentě, kdy ministr popsal čísly systém minulý. Ten nový, který ministr navrhuje, samotné jádro sporu, zůstalo po celou dobu pořadu zahalen tajemstvím. Nebylo vůbec řečeno jaký onen návrh ve skutečnosti, vyjádřeno v základních číslech, je. Přesto se vůči němu všichni zúčastnění s neskonalou vervou vymezovali…

Současná vláda navrhuje nějaké změny, které nemá příliš dobře podložené. Politici TOP09 nás z plakátů přesvědčují o mnoha změnách, které my, hloupí voliči, nechápeme, ale máme věřit, že lidé z TOP09 dobře vědí, že jsou to změny obecně prospěšné. Nikdo ale neprovádí žádné ověření.

Standardem by mělo být, že každá změna bude doprovázena nějakou předběžnou kalkulací dopadů. Představoval bych si to tak, že bude pro každou vrstvu obyvatel (dle věku, platu, typu výdělku, velikosti domácnosti, …) propočteno, jak se jich daná změna dotkne, jaký to bude mít vliv na kupní sílu, na ekonomiku, atd.

Nic z výše uvedeného se ale neděje. Politici předhazují své “nové nápady” a mě připadá, že jsou zkrátka “vycucané z prstu”. Nepopírám nutnost některých reforem (i když si myslím, že je jich nutno provést mnohem méně, než jak velká je kvůli nim v médiích masáž), ale každá změna by měla být podložena nějakými základními tezemi a čísly. Minimálně proto, aby se po provedení změny dalo zpětně posoudit, jak odhad odpovídal skutečnosti. A následně, aby se nový odhad mohl na základě tohoto vyhodnocení provést lépe.

Připouštím, jsem trochu ovlivněn školometským výkladem řízení projektů. Vždyť ale řízení státu se také musí řídit nějakými pravidly. Vést stát je taky jistý “projekt”, který by měl nějak systematicky postupovat. Jinak nám hrozí, že se budeme plácat od ideologie k ideologii, od jedné skupiny se svými “zaručeně dobrými nápady” k druhé skupině “se zaručeně opačnými dobrými nápady”, ale fakticky se nikdy nic nikam nepohne.

Současná opozice (ČSSD a potažmo i odbory) této situaci svou argumentační neschopností značně nahrává. Poměrně živě si už představuji, jaký zmatený a nesrozumitelný “otisk” v médiích zanechá zítřejší demonstrace.