Brutal Assault 15 (2010)

Krátké poznámky k metalovému svátku.

Hlavní plusy a minusy

  • + Perfektní dramaturgie (1)
  • + Dobrý zvuk (počínaje třetí skladbou) (4)
  • – Zvuk během první a druhé skladby (4)
  • – Kempování – hygiena, terén, osvětlení (2) (3)
Méně podstatné plusy a minusy
  • + Klíčenka, program
  • + Půl litru čisté perlivé vody za 15 Kč
  • – Hlášení aktuálního programu (5)
  • – Tradiční fronta na žetony první den
  • – Totální selhání zvukařů na Necrophagist (9)
Nejlepší skupiny subjektivně
  1. Origin
  2. Gojira
  3. Dying Fetus
Příjemná překvapení
  • Voivod
  • Sarke
  • Devourment
Zklamání
  • Meshuggah (6)
  • Fear Factory (7)
  • Ill Nino (8)
OK
  • Monstrosity (dlouho nazvučovali, nic nestihli)
  • Sepultura
  • Cannibal Corpse
  • Insahn (pěkné)
  • Diablo Swing Orchestra
  • Hypocrisy
  • Agnostic Front
Neviděl jsem
SSS, Afgrund, Lost Soul, Insania, Trial of Tears, Suicidal Angels, Ensiferum, Children of Bodom, Gorgoroth, Candlemass, Despised Icon, GWAR, Bleed From Within, Gaza, Proghma-C, Alkonost, Kalmah, Sigh, Crushing Caspars, Bal-Sagoth, Hypnos, CBT, Ragnarock, Sybreed, Barren Earth, Graveworm, Madder Mortem, Lyzanxia, Moonsorrow

(1) Tento rok jsem viděl asi méně kapel než dříve. Hlavně první den jsem měl pocit, že jsem “tady” byl nedávno a tak nemusím hned vidět všechno. Festival mi tak poměrně rychle a pohodově utekl a poslední den jsem měl dost sil si poslechnout více kapel a slyšel jsem tak spousty různých stylů. Dramaturgie mi letos přišla výborná, hlavně onen poslední den, kdy se hrál black, thrash, death, progress, modern, slam, gore-grind, murder, you-name-it prostě-všechno metal.
Po příjezdu domů mám v hlavě spoustu různých hudebních “flashbacků” a mám chuť, na rozdíl od některých ročníků, si hned poslechnout nějaký metal. Myslím, že hudební “festival” by měl být takový, jako byl tento Brutal Assault – nabídnout to nejlepší z co nejvíce možných stylů. Kdo chce poslouchat styly jen dva, ať chodí na menší koncerty skupin, které daný styl hrají.

(1) K mojí radosti se opět opakovala podobná dramaturgická perlička jako před dvěma lety noční vychlazení skupinou Neurosis a po nich pekelného žáru od skupiny 1349. Letos se konalo něco podobného – po zmrazujících a pocitů deprese a zmaru navozujících My Dying Bride přišla rozehřívačka na black metalovou strunu v podobě Sarke, následována otevřením pekelné brány skupinou Watain.

(2) Každým rokem mě popadá větší a větší skepse co se týče hygieny, která je stále nezvládnutá. V areálu kempu je velmi málo umyvadel. Výsady VIP kempu jako lepší hygiena by měly být rozšířeny na celý kemp, hlídání může zůstat pro VIP.

(3) Ve čtvrtek v noci bylo možno najít v areálu kempu spoustu jedinců marně hledajících, kde vlastně mají svůj stan. Najít vlastní stan na ploše cca 250×250 metrů v absolutní tmě kopcovitého terénu opravdu není jen tak a dostatečně výkonnou baterku s sebou nosit není možno, neboť vás s ní nepustí do areálu festivalu.

(4) Spousta skupin trpí tím, že první, často velmi úderná skladba, je velmi mizerně nazvučená. Nazvučují si vždy hudebníci sami pro sebe odposlechy, nazvučení pro publikum probíhá až naostro “za pochodu”, a podle toho to pak vypadá.

(5) Změn programu bylo letos hodně. Nebudu říkat “příliš”, protože s trochou šikovnosti se dá organizačně zvládnout leccos. Oceňuji, že třeba změnu času Necrophagist organizátoři operativně vyvěsili všude po areálu. Na druhou stranu poté následovalo obrovské další množství změn v programu, kvůli čemuž jsem prošvihl českou skupinu Hypnos. Aktuální podobu programu bych na plátnu promítal častěji a ve statické v podobě, nikoliv v té letošní, kdy jedna skupina přeblikává na druhou a člověk si tak nemůže v klidu srovnat starý program co nosí kapse s tím aktualizovaným.

Krátké komentáře k několika skupinám

Meshuggah
(6) Největší zklamání celého festivalu. Na začátek nazvučení trvalo příliš dlouho. Meshuggah už dříve avizovali, že nové album bude z jednodušších skladeb, které se jim budou snázeji hrát na koncertech. A tak, i když na posledním koncertu v Praze zahráli ještě poměrně dost starých věcí, na tomto festivalu zahráli výlučně skladby z alba Obzen a kromě toho už jen dvě skladby z alba Nothing. Z toho největší “pecku”, Rational Gaze nastřelili hned na začátek, kdy ještě zvuk nebyl dostatečně “heavy” a spousta lidí se určitě ještě nestihla “zorientovat” co že to ti Meshuggah hodlají hrát za podivnosti. Skladba Lethargica mě naprosto nudila, Electric Red je sice z Obzenu moje oblíbená, má ale jen jeden “breakdown” a tak to naživo taky není moc atraktivní. Nakonec i ten Pravus se nějak táhne. Bleed je naživo fajn, ale zkrácená verze by byla lepší.
Rotten sound
Otestoval jsem špunty do uší, trochu na začátek festivalu pro “rozehřátí” pomohly. Bicí s přehledem, kytary nabízejí zajímavější materiál spíše v pomalejších pasážích.
The Black Dahlia Murder
Circle-pit krát mnoho, zpěvák “na práškách”, bicí velmi v pořádku.
Obituary
Intro odrhávačka mi přišla dost špatná, zbytek koncertu převážně spousta valivých rytmů, fajn.
Fear Factory
(7) Něco se nevyvedlo, možná zvuk, nebo to bylo tím, že po dvojbloku Gojira + Sepultura mi došly síly, každopádně koncert vůbec ničím nezaujal a tedy zklamal. Škoda, od dvojice Byron Stroud a Dino Cazares jsem čekal víc.
Catamenia
Katastrofa v podobě vynálezu stylu Melodic Black Metal. Proboha ne, už nikdy více.
Kylesa
Nejvíc WTF skupina Brutal Assaultu – 2 bubeníci, přitom mi nepřišlo, že by to k něčemu bylo, zpěvák muž s hlasem ženy, zpěvačka žena s hlasem muže. Po tomto úvodním WTF ale následoval docela dobrý koncert, který neurazil.
Ill Niňo
(8) Asi už příliš stará kapela, srdeční záležitost z mých mladých let. Čekal jsem španělský temperament a agresivitu z “God Save Us”, přišla jen šeď, šeď a průměr.
Necrophagist
(9) Zvuková vlastizrada. Proč zvukaři koncert nepřeruší, když není slyšet jeden nástroj?! Jako divák bych tu minutu dvě stání a nazvučovaní klidně obětoval. Místo toho u nejtechničtější a “virtuóznější” skupiny nebyla slyšet baskytara a místo sólových pasáží bylo trapné ticho.
Sadist
Kytarista “multiinstrumentalista”, to vždycky ocením, možná tomu ještě něco trochu chybělo.
Gojira
Pecka podle očekávání. Skladby z posledního alba znějí pomalejí, ale je v nich cítit nějaký náznak zajímavho posunu ne úplně špatným novým směrem.
Origin
Mojí oblíbenci, které jsem si šel prohlédnou zblízka, takže jsem jako daň za to neslyšel jak hrajou. Každopádně při pohledu na prsty baskytaristy by ani hluchý nemohl být na pochybách, že nehraje člověk ale hyper-humanoid z budoucnosti. Nový zpěvák (myslím že z Psycroptic) byl poměrně nervózní, zvládl ale vše dobře, osobně mi trochu chyběly zvuky z hlubin, které James Lee ze svého mohutného hrdla hřímal bez mrknutí oka.
Jesu
Ne, nešlo to. Neurosis i My Dying Bride beru bez problémů a rád, Jesu jsem “to” neuvěřil. Příliš opakování a atmosféra nic nezachránila, protože chyběla.
Devin Townsend
První půlka koncertu úžasně gradovala (možná to bylo dáno dávkou adrenalinu z mohutné průtrže mračen, při které jsem měl k dispozici jen půl pláštěnky), těsně před “Ziltoidem” to mělo ty nejlepší grády, ale pak to najednou spadlo a zbytek koncertu už nedosáhl kvalit začátku.
Aura Noir
Možná smůla, možná jsem něco čekal zbytečně. Poté, co odešla kytara, jsem nevydržel už čekat a šel spát. Škoda. Naštěstí Sarke to další den zachránili.
Dying Fetus
Rytmická slamming pecka, perfektní zvuk, výborně odvedený koncert. Sedlo to skvěle.
Converge
Změna střídá změnu, velmi zajímavé. Zpěvák nerozbil mikrofon, což považuji za zázrak.
Napalm Death
Konečně koncert Napalm Death (můj třetí), kde byl zvuk relativně čitelný.
Lock Up
Zde naopak zvuk čitelný nebyl. Mám podezření, že letos byl nahoře na tribuně díky extra reproduktorům zvuk lepší než dole v areálu, kde se asi v různých místech různě odráží od stěn.