Chceme utahovat opasky?

Za volbami mi pořád v mysli zůstává jeden velký otazník.

A to je ten, proč by zrovna teď měl být ten správný čas snažit se všemi silami vyrovnat státní rozpočet.

Obvyklá poučka říká, že v době růstu je potřeba šetřit, v době krize se snažit krizi naspořenými prostředky zmírnit a snázeji přežít. Utrácet nikdy, pokud za utrácení není považována snaha znovu nastartovat ekonomiku či kupní sílu v době krize.

Proč tedy nyní, v době, kdy krize ještě neodezněla, pro znovunastartování ekonomiky a kupní síly nebylo uděláno vůbec nic, jsou úsporná opatření to hlavní?

Lze volby číst tak, že se lidé rozhodli trochu nesmyslně šetřit i v době krize? Ano. Ale mnohem pravděpodobnější je, že se lidé rozhodli volit důvěryhodnější tváře. Dokladem budiž debakl starých tváří – ODS historicky největší propad, ČSSD propad oproti očekávání, stejně tak úspěch tváří nových a na první dojem důvěryhodných – John, Schwarzenberg.

Odhodlání hraničící s mánií po rozpočtové zodpovědnosti je tak spíše uměle vyvolané a chtějí ho hlavně vyšší vrstvy (pro které jsou opatření spořivé TOP09 nejvýhodnější) a pravicově (anti-levicově) zmanipulovaná mládež. Ti ostatní chtějí něco jiného.

Úsporná opatření jsou ve skutečnosti jedno jméno pro dvě věci. Úspěch Věcí veřejných lze vnímat jako chuť po úsporných opatřeních tam, kde dochází k největší korupci a ztrácí se peníze v kapsách zlodějů.

Druhý pohled je pohled “řecký”, tedy strach před státním bankrotem. Tento strach je dosti iracionální povahy. Při pohledu na zadluženost a deficity spousty zemí EU a Evropy vůbec nelze příliš dobře argumentovat, že by něco podobného mělo v brzké době hrozit i ČR. Může zde být ideologická touha za každou cenu mít vyrovnaný rozpočet, ale vzhledem k její iracionální povaze o ní nelze příliš dobře diskutovat.

Zadlužování bylo aktuální v roce 2006, kdy ekonomika rostla a ČSSD si dovolila prosadit chvíli před volbami některá výdaje státu značně zatěžující opatření.

Jak to celé může dopadnout? Koalice se zaměří hlavně na zbytečné úniky peněz a některá zjevná plýtvání. Škrcení opasků nenastane, krize bude překonána a bude nastaven solidní rámec pro vyrovnané rozpočty ve vzdálenější budoucnosti.

Nebo se koalice zaměří na utahování opasků kde to vhodné není, dojde k utlumení ekonomiky, a z krize vyjdeme hůře, než když jsme do ní vstupovali. To celé pak bude argument pro to, že je potřeba šetřit ještě více (protože oslabená ekonomika nezvládne rozpočet plnit příjmy tak, jako to nezvládá teď), pravice si uchová (jinak velmi nelogickou) image “spořivých” a vyhraje volby znovu.

Anebo se projeví to, že voliči opasky povětšinou vůbec utahovat nechtěli, stejně jako třeba nechtěli školné, a dají zase prostor levici, případně dalším jiným důvěryhodným tvářím.

Velmi důležité bude také to, jak se k věci postaví ČSSD. Pokud bude nadále tupě přihlížet tomu, jak je diskurs v zemi zjednodušován na absurdnost – spořivost = pravice, rozhazovačnost = levice a zároveň bude dále dělat “marketing 13. důchodů”, nikam se nepohne. Sledovat změny v této straně bude stejně tak důležité jako sledovat, zda koalice pravice skutečně dělá něco proti korupci (nebo se jen vymlouvá) a jaká to úsporná opatření vlastně nakonec prosazuje.

Pohnutkou k sepsání toho článku byl článek George Soros: Německé rozpočtové škrty mohou destabilizovat evropskou demokracii, kde je líčeno, že by to někde mohlo dopadnout i ještě hůře. Dále také článek z března tohoto roku: Finanční klid před bouří? Český dluh je osmý nejbezpečnější na světě

One thought on “Chceme utahovat opasky?

  1. Šetření se podle mně podaří fundamentalistům prosadit podaří a jsem si téměř jistý, že se ušetří na těch, kterým lze nejsnáze vzít – nemocným, starým, studentům a pracujícím.

    Měl jsem tu čest přečíst minulý týden "Soukromé peníze" od F.A. Hayeka a když odhlédnu od konceptu, který v té knize primárně nabízí, tak jsem se mezi řádky konečně dozvěděl, jak pravicoví šetřílci přemýšlejí.

Comments are closed.