Djůkova přednáška zrušena, aby taky ne

Sám rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl musel veřejnosti oznámit, že přednáška zakladatele Ku Klux Klanu Davida Duka nebude na půdě UK povolena.
Rád bych krátce vysvětlil, proč toto považuju za naprosto logické, a zároveň toho využil k vysvětlení, proč považuju rasismus za jednu z forem fanatismu.

Jistě, že většině lidí stačí slyšet “zakladatel KKK” a šmahem takového člověka odsoudí. Ale v dnešní povrhchní době takové postoje vedou k tomu, že se najdou tací, kterým takové zkratkovité odsuzování nevoní, nevidí jeho důvody (často ani žádné hloubější nejsou), a právě proto se stanou stoupenci těchto odsouzenců.

I když poté, co bylo oznámeno zrušení přednášky, se v hnízdě nacionalistů na fóru hooligans mluví o “nepřátelích svobody” a “strachu ze silného soupeře”, ulevilo se mi, že něco takového UK jednoznačně zarazila.

Přestože se “DD” pyšní titulem PhD., je to takové pyšnění se, kterým naprosto opovrhuji. Škola, na které jej zíkal, je pochybná. Ekvivalence jeho skutečného titulu a mezinárodně uznávaného PhD., je pochybná. Navíc, když se například svými dvěma doktoráty necítí potřebu chlubit na svých oficiálních stránkách Lucie Vondráčková, přijde mi snaha kohokoliv jiného zdůrazňovat na prvním místě vlastnictví nějakého titulu, jako více než podezřelá.
Nechme ale stranou žabomyší válku o něčí titul a uhoďme hřebíček na hlavičku.

Dal jsem si tu práci, vyhledal jsem si nějaký namátkový materiál a zaposlouchal se do myšlenek “silného soupeře do diskuse”, člověka “vzdělanější než všichni politici, fízlové a humanisti dohromady”. Nemusel jsem poslouchat déle než 10 minut.
Potvrdilo se, z čeho je tento “bílý nacionalista” obviňován – propaganda, vyvozování nesmyslů.

Příklad: tvrdí, že není pravda, že holokaust byl plánován jako prostředek k vyhlazení židovské rasy. Zdůvodnění: “díky” 2. světové válce se Židé stali mnohem uznávanější či “mocnější” než před ní.
Je jasné, že to, k čemu byl plánován holokaust, nijak nesouvisí s tím, jak nakonec dopadla 2. světová válka. Myslím, že by se tato krátká výstižná ukázka dala označit jako učebnicový příklad tzv. demagogie.
Doufám, že se akademická půda nikdy nestane místem, kde by dostaly prostor demagogické bláboly, jen naoko znějící jako proud logického uvažování. Považoval bych to za hluboký úpadek našeho světa.

Právě onen dojem “proudu logického uvažování” je to, co získává takovým lidem spoustu stoupenců. Ti pak žijí v iluzi, že onen člověk dokáže “inteligentně” hovořit o jejich vlastních postojích, a jsou naprosto přesvědčeni, že je potřeba zajistit, aby mohl tyto své “logické myšlenky” volně hlásat na co nejvíce místech – například na půdě Univerzity Karlovy.

Další věc, která při poslechu oněch necelých deseti minut řeči DD dosti bila do uší, bylo neustálé omílání jednoho “varování”. Měli bychom se totiž údajně bát o “základní právo všech lidí, a to je právo žít tak, jak žili naši otcové, naši předci”.
Předem musím říct, že jsem obrovský a zásadní odpůrce jakýchkoliv forem resentimentů a tužeb po “starých dobrých časech”.
Ale i když se snažím odprostit od těchto mých apriorních postojů, nevidím v takových varováních nic uchopitelného. Proč mám chtít žít tak, jak žili mí předci, co to ve skutečnosti znamená? Jaké že to vlastně hodnoty, v potu tváře vybudované mými pradědy, bych měl usilovně bránit? Ví to někdo? Ví to sam autor těchto myšlenek? Přiměje ho to někdy někdo opravdu vysvětlit? Těžko. A pochybuji, že by mu to vadilo. Právě naopak.

Takovýmhle povrchním myšlenkám nahrává nezvládnutá politika menšin a imigrace. Problém imigrace není v tom, že by někdo ciží ohrožoval nějaké moje hodnoty. Mé hodnoty jsou takové, jaký je svět kolem mě. Moje hodnoty nejsou sto let v minulosti. Minulost je pro poučení, minulost není pro žití v současnosti.

Pochopitelně když budeme cizince a menšiny odstrkávat na okraj (Romové, přestaňte být “tam těmi” Romy konvertujte v nás, neromy.), takovými postoji si zaděláváme na problémy. Na malém území pak vznikají oddělené světy, které si navzájem nerozumí a nemohou se pochopit.
Zde vzniká rasismus jako jakýsi fanatismus v pohledu na to, jak takovou situaci řešit – hermetickým oddělením dvou světů, slovním zvětšováním rozdílů dokonce i tam, kde ani žádné rozdíly nutně nejsou.
Přejeme si, aby byl “jen jeden svět”, ale zároveň přispíváme k vytvoření světů jiných, izolovaných od toho “našeho”.