Nacismus je zlý a nenávidět Židy, to můžou jen hloupí a zlí lidé.
Je to to hlavní, co si máme z 2. Světové války pamatovat?
Díky milionům filmů, dokumentů, článků a jiných forem svědectví nebyly hrůzy 2. Světové války dodnes zapomenuty. Všechny tyto formy komunikace s divákem či obecně příjemcem zprávy mají za cíl, aby tento pochopil alespoň nějaké hlavní sdělení autorovo.
A tak jsme si, my, prostinké děti, z druhé světové války odnesly ponaučení, že nemít rád Židy není správné.
Z obrovského množství amerických filmů si prosťáčci odnesli ponaučení, že nemít rád Afroameričany rovněž není správné.
Rovněž Japonce, protože jsou moderní, Vietnamce, protože čelili Vietnamské válce, Číňany, protože žijí pod totalitním režimem, zkrátka všechny Asiaty bychom neměli nemít rádi. Minimálně jsou všichni obrovsky pracovití.
Pracovitost je u nás hit. Je to stále aktuální trend. Žijeme v kapitalismu, staro-novém to zřízení, kde každý může být svým pánem, aneb jak říká jeden motivační banner na serveru virtually.cz: “nejméně 700 000 občanů ví, že se o sebe dokáže postarat; to vůbec není špatné; buď pyšný, že jsi pravičák”
Máme demokracii a její nedílnou součást kapitalismus. Tolerujeme všechny názory, ale kdo nesdílí toto naše společné nadšení právě pro demokracii a kapitalismus, jako by byl proti nám. Kdo nechce pracovat, by neměl nést pouze a jen “přirozené” následky – žádný příjem “navíc” a horší situace pro důchod. Někteří jedinci cítí, že společnost jakoby měla právo takové lidi sama trestat ještě nějak lehce navíc, mimo právní rámec.
V 20. letech 20. století měli lidé hluboko do kapsy, dřeli od rána do noci a proběhly obrovské krize. Kdo byl bohatý, nezapadal. A tak lidé v té době uvěřili, že vinit ze svých problému Židy, je vlastně trochu obhajitelné. Vzpouzeli se pouze intelektuálové, a ti byli zatlačeni na okraj společnosti.
V Americe to byli Afro-američené, na koho byly házeny problémy s chudobou a kriminalitou, zejména v Ghettech. Magický cyklus jsi černosh – potenciální nebezpečí – nepomůžeme ti – dostaneš se do větších problémů prolomil až Martin Luther King.
Když nad tím přemýšlím, přijde mi skoro neuvěřitelné, že ze všech možných vzorů rasismů se u nás se opakuje prakticky stejný vzor jako v Americe v 70. letech, pouze místo Afro-američenů jsou u nás ve stejné pozici Romové.
V hlavách lidí nezůstalo jako hlavní poselství 2. Světové války to, že je potřeba být na pozoru před fanatismem (jehož jednou formou může být například rasismus proti Židům). K tomu jsou prosťáčci hluší a pamatují si pouze rasismus proti Židům jako to špatné.
Poselství problémů Ameriky 60. let není boj za občanská práva všech, je to pouze obezřetnost prosťáčků před rasismem proti Afro-američanům.
Jakoby obezřetnost před tzv. “obecným rasismem” byla o jednu inteligenční úroveň výš nad obezřetnostmi proti konkrétním rasismům vůči Židům či Afro-američanům. Ty si zvládla osvojit většina populace.
Zároveň ale tato jediná úroveň “rasistické abstrakce” stačí k tomu, aby jí větší část populace inteligenčně nedosáhla. Z většiny Čechů se tak stali rasisti, a to ne jen obyčejní rasisti, ale takoví, kteří o sobě nejen že tvrdí, ale jsou i bytostně přesvědčení, že rasisté vůbec nejsou.
Tohle byl první příspěvek do nové rubriky mého blogu zvané Fanatismus. Rasismus považuji za jeden z druhů či projevů fanatismu. Rasismus považuji za největší, nejnebezpečnější a stále neřešený problém České republiky, Slovenska i Maďarska.
Rasismus je to, k čemu jsem se odhlodlával začít psát poslední tři měsíce, ale chybělo k tomu první nakopnutí. To teď přišlo:
Tak nějak tuším, že budeš brzo zkopaný do krve. A propós mediální mašinérie utichla kolem případu vietnamce zřejmě umláceného brněnskou policií, doufám, že se tomu koukneš na zoubek, když už na to máš spešl rubriku.