Z jakéhosi podivného důvodu mě nesmírně bavilo divadelní vystoupení Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?… Nejen kvůli nesmrtelným hláškám (Tak to mi ho teda vyndej, Mrdky mediální, Co chtěl? – Nic – A cos mu na to řekl – No, nic – Tos’ mu řek dobře. …). Rovněž mě dost baví nová forma jazyka, kterou (ty reálné) postavy vymyslely.
A proto jsem se znovu bavil u materiálu s potenciálem stát se jakýmsi pokračováním. Dějiště: rozhovor z roku 2004 mezi senátorerm Vlastimilem Sehnalem (ODS) a majitelem brněnské stavební firmy Přemyslem Veselým.
No posuďte sami:
…dát někde navíc čtyři a půl milionu není žádná sranda…
Veselý: Nebo můžu? – To vyhazuju. A když jsem šel za ním, tak jsem si vzal obálku, napsal jsem tam třeba jarní, napsal jsem já, napsal jsem podzimní, napsal jsem tam šest set devět tisíc, napsal jsem 28. května. Kdyby to nesedělo, druhá věc je, že jsem mu vždycky jednou za čas nesl ten seznam jako rekapitulaci, napsal jsem tam všechny ty platby a napsal jsem tam, kdy jsem mu to odevzdal, jaká byla rozpočtová cena a napsal jsem mu tam to jeden a půl procenta, líp jsem to neuměl.
Sehnal: Máš to zúčtovaný pěkně. Poctivě zúčtovaný.
Autorem je Jiří Zlatuška.