Takže Arthut Dent, Filip Rožánek, MedvídekPů a teď i Pixy se necítí být bloggery se vším všudy.
Ani se jim nedivím. Já také ne.Ve skutečnosti oni spíše jen cítí potřebu se vyjádřit, jak jim připadá celá činnost Denisy Kera a konference Blogtalk, které se ještě s dalšími účastnila, naprosto zbytečná, nepotřebná, apod.
Samozřejmě, vyjadřovat se může kdokoliv k čemukoliv (btw viděli jste už Fahrenheit 9/11? ne? tak do toho!), jen mi je s podivem, že teď se to podařilo v takovém množství.
Arthur Dent s White Dogem už mají slovo -blog- jen v adrese a i to se brzy změní. I pixy se necítí bloggerem.
A teď konečně k věci! Myslím, že jim rozumím. Mám stejný problém. Příspěvky na mém blogu vůbec nejsou typu “můj milý (internetový) deníčku, dneska …”. Tohle bych od weblogu čekal.
Kdesi jsem před několika měsíci viděl někoho hlásat, že spousta bloggerů by měla své blogy zrušit a raději psát běžný webzin. To shledávám jako velmi dobrý nápad. Převážně neškodný nečtu proto, že je to blog, ale protože komentuje oblasti, jež mě zajímají. Pixy zase někdy napíše něco o webdesignu (jinak ho moc nemusím). Pooh něco o médiích a Filip Rožánek pořád do něčeho ryje. Ve své RSS čtečce mám blogů (plnohodnotných, právě toho typu “můj milý deníčku”), že by se na prstech daly spočítat. Z toho pět je od žen či slečen.
A právě tyhle blogy se vyznačují tím, co tito čtyři pánové (jak srdnatě prohlašují), vůbec nedělají – sledují své okolí, linkují na sebe, komentují se navzájem, vytvářejí jakousi komunitu. O těhle bloggerech Denisa Kera mluvila.
Proto veškeré snahy jiných takybloggerů “vyšumět” vítám.
Mám také v plánu vyšumět, ale bude se mi stýskat po výborném redakčním systému bloguje 🙁
Blogování jsem si zkusil, nelituju, ale nesedlo mi. Své dozajista duchaplné a osobité názory nemusím ventilovat jen na blogu.